Letošní vzpomínková akce na tvrděmetalového srdcaře Pavla Čecha padla na předposlední víkend měsíce září a třebaže se zajímavá jména objevila jak na den první, tak na sobotu, rodinné povinnosti mi umožnily pouze zábavu páteční a to ještě s mírným zpožděním.
Než ale vůbec veselice pořádaná Ctiborem Podmanickým vypukla, událo se v ohlašovaném programu několik změn. Polské čerty a čertici ZGROZA z důvodu zdravotních nahradili ukrajinští 1914, za což jsem se vůbec nezlobil.
Další zásah vyšší moci už tak radostný nebyl, neb ze stejných důvodu museli odříci tuzemští SECTESY a to v čase, kdy už záskok nemohl pořadatel vyřešit. Ale co už, prodloužení setů ostatních účinkujících mi dalo alespoň naději, že stihnu část oblíbenců SCELETONS. A povedlo se. Sic jen poslední tři vály, ale k tomu, abych si udělal obrázek, že chlapi po vystoupeních na Czech Death Festu a Brutalu nezpychli a stále je to baví drtit i pro podstatně menší počet hlav, to stačilo.
S dalšími v pořadí, brutálními smrťáky MIVEDANTAL, jsem zažíval premiérové setkání (nebo si zkrátka jiné nevybavuju) a nevycházel z překvapení. Na tom, že svůj set odehrají coby trio, není čertvíco k divení, fakt, že jde o dva kytaristy a zpěváka už ale přece jen překvapivý je. Každopádně se mi podařilo vyzvědět, že jde o prozatímní z nouze ctnost a je počítáno s rytmickou sekcí živočišného původu. Co mne dále zarazilo, jak snadno a lehce jsem podléhal předváděné produkci. Nejsem v oboru brutal death / grindcore žádným odborníkem, ale když má vše ničící bordel jakousi přidanou hodnotu, nechávám se vtáhnout do děje a užívám. Kapitolou samou pro sebe je frontman Gorgo, který připomínal vztekle pobíhajícího lva uvnitř klece a ze vzpomínek na jeho polorozštěpy mne ještě dnes bolí třísla. (úsměv) Výborný set.
Za zvuků balalajky a teskného zpěvu začíná koncert ukrajinských 1914. Z vydařeného vystoupení jsme odcházeli spokojeni s Johanem už před nedávnem na Brutalu a nic nenaznačovalo, že tomu bude v Nároďáku jinak. Směsice death-doom-sludge je servírována v neodolatelném balení, zpěvák Dmytro je charismatickou bestií, které baštíte všechny úlohy, ve kterých se prezentuje, ať už je to nelítostný generál, nebo špinavá frontová svině z první linie.
Vím, že jsme na Fobii po článcích z Brutalu rozvířili menší debatu, zda na pódiu (i na našem zinu) politiku řešit, či neřešit. Za sebe mohu říct, že mne sotva minutový proslov na téma „zkurvené Rusko a zkurvený putin (malé pé je záměrné)“ nijak nepohoršuje a mám pro něho pochopení. Proto beru ojedinělé výkřiky „drž hubu, hraj“ jako zbytečné, hloupé a vidlácké.
Pro Poláky HATE mám slabost. Není to sice jako u absolutních srdcovek, kde má člověk nastudováno od první do poslední skladby všechna alba, ale zásadní nosiče znám a sem tam po nich s chutí sáhnu. Nakonec byli to právě oni, kdo jazýček váhavých vah posunul do polohy jeď. Start doznal mírného zpoždění, ale to konečný zážitek ovlivnilo minimálně. Vždy jsem obdivoval schopnost, s jakou se jim daří kombinovat nekompromisní nášleh s melodickými, rytmickými plochami, kdy se dávají kebule stádně do pohybu. Žádné řeči mezi skladbami, jen skromné poděkování a jedeme dál. Přičtěte stylově zdobené pódium, skvělý zvuk (až na zpěv, ten bych si dovedl představit výraznější), výborné muzikanty a výsledek nemůže být zklamáním. Neskutečně rychle to uteklo a být to mne, klidně bych si ještě půlhodinku dal.
Velký dík Ctiborovi, že to v těchto pohnutých, podobnému druhu podnikání nepřejících, dobách nevzdává a vozí do Nároďáku takovéto skvosty.
Sobotní vystupující najdete ve společné fotogalerii, kterou připravila Veronika Špundová.
