Ahoj, vaše kapela se zatím nachází na začátku, debutovali jste v roce 2021 třískladbovým počinem „Path the Reckless“, letos jste vydali druhou nahrávku „Nestmind“. Můžete krátce doplnit historii – kdo byl ten, který zavelel k založení kapely, kdy, proč…?
Kapela vznikla v Praze v roce 2016. Zakládající členové byli kytarista Marek Richter a basák Lukáš Švarc. Lukáš se tou dobou přestěhoval z Rakovníka do Prahy a s Márou se potkali v hardcorovém projektu, který hledal basáka. Mára tam již zastával pozici kytaristy. Tento projekt však neměl dlouhého trvání a asi po měsíci společného zkoušení se projekt rozpadl. Následně se oba rozhodli založit kapelu společně. Bubeníka našli záhy a úplným omylem. V inzerci od bubeníka stálo: „Hledáme zpěváka do alt-rock kapely… atd“. Mára bez ostychu odepsal: „Nechceš radši hrát u nás něco tvrdšího?“. Do teď nevíme jak se ti dva dohodli, ale do týdne byl bubeník na místě a hrál v BS.
Název BEHAVIORAL SINK má zajímavé pozadí – jak vás napadlo pojmenovat kapelu právě takhle? Když jsem hledal nějaké informace o „behavioral sink“, našel jsem, kromě onoho vědeckého experimentu, název alba peruánského projektu VIOTYPE…
Padlo hodně nápadů. Každý dobrý název byl ještě narychlo nakreslen Lukášem, aby byl vidět vizuální potenciál. Trvalo asi týden od prvního nápadu a BEHAVIORAL SINK přišlo jednoho večera od Máry. Sice se to hůře vyslovuje, možná i hůře pamatuje, ale doslovný překlad je výborný a velmi jsme se jím bavili. S pozadím a myšlenkou tohoto názvu jsme se ztotožnili, chápali celý proces experimentu a viděli v něm odrazy lidské společnosti. Byli jsme proto nadšeni jak hloubkou, tak samotným výrazem.
Aktuálně jste čtyři, ale „Nestmind“ jste nahráli ve třech – byl problém sehnat v Praze druhého kytaristu? Když jsme u personálií – kdo tvoří aktuálně sestavu? Je pro všechny členy BEHAVIORAL SINK první seriózní kapela, nebo za sebou nebo vedle sebe máte nějaké další projekty?
Jako spousta dalších muzikantů jsme i my prošli větším množstvím kapel, ať už to byly krátkodobé projekty, nebo seriózní koncertující tělesa. Aktuálně jsme čtyři, kytarista Marek Richter, basák/vokalista Lukáš Švarc, bubeník Michal Peichl a kytarista Jakub Hrdlička. Právě Jakuba jsme nabrali začátkem roku 2022. Asi jsme hledali v pravou chvíli, protože byl jedním z prvních kytaristů, kterým jsme se na inzerát ozvali. Jakub je teď velmi cennou posilou BS.
Co se týče dřívějších projektů, tak Marek hrál např. v ZAJETÍ KOUŘE, Michal v APERCEPCI a Jakub má punkové kořeny v ZA POSLEDNÍ PRACHY. Lukáš má v současnosti druhý projekt v Rakovníku, který je na úplném začátku.
„Nestmind“ jste nahrávali ve studiu Grapefruit – proč padla volba na tohle nepříliš známé studio, jak jste spokojeni s výsledným zvukem?
Co se týče volby studia, řešili jsme několik známějších studií po republice, která by nám vyhovovala typem produkce. Ještě jsme se nedohodli napevno a brzy nato jsme v našem libeňském zkušebnovém komplexu poznali kluky z GRAPEFRUIT ASTRONAUTS, kteří tam nějakou dobu hráli a zároveň budovali základy svého nahrávacího studia. Když jsme zjistili, že mají studio o dvoje dveře vedle, zkusili jsme se domluvit na nahrávání s nimi. Prvně jsme u nich dali dohromady singl „Wrong Decision“ a na začátku roku 2022 jsme nahráli zbylé čtyři tracky z EP „Nestmind“. Vyhovovala nám jejich profesionalita a nadšení. Navíc je s nimi výborná dohoda.
Hrajete nadupanou muziku, na FB uvádíte „hrubšího zrna“, asi se shodneme, že jde o jakýsi průnik metalu a core, ale termín metalcore bych asi neuvedl, deathcore taky ne, hardcore ale taky ne… Takže co to vlastně hrajete, z tvorby jakých kapel čerpáte inspiraci?
S tímhle si lámeme hlavu už dlouhou dobu. Zařadit nás pod konkrétní subžánr metalu není snadné, ale shodneme se na tom, že hrajeme hodně syrovou hudbu bez samplů či digitálních doplňků a míříme někam do škatulek metallic hardcore. Inspiraci čerpáme z velmi různých zdrojů, společné jmenovatele ale nacházíme například v PALEFACE, KNOCKED LOOSE, SPITE, END, THY ART IS MURDER, SLAUGHTER TO PREVAIL.
Souvisí náplň textů s názvem kapely, je „Nestmind“ koncepční album? Podle obalu bych si tipnul, že ano.
Většina textů je o formách slabosti či nedokonalosti jednotlivce i lidstva jako celku, ale také o boji se sebou samými. „Nesmind“ není koncepční album, alespoň ne záměrně. Písně vznikaly postupně a nezávisle na sobě, stejně tak i texty. Když se na výsledek podíváme s odstupem, vše na albu dává smysl i jako celek, takže ta koncepční povaha vznikla tak nějak přirozeně.
Texty máte v angličtině – bylo ve hře, že byste řvali česky? Chápu pro a proti u obou možností, co rozhodlo pro angličtinu?
S češtinou bychom se hodně prali. Není jednoduché pracovat s naším jazykem tak, aby texty vyzněly stejně dobře jako anglické výrazy. Také si myslíme, že je čeština mnohem náročnější na ovládání; dělení slov, netriviální rýmy a uměřenost v metaforách jsou všechno disciplíny samy pro sebe. Výsledný dojem by tak mohl být pokažený doslovností nebo tupostí textu, což v angličtině automaticky odpadá. Navíc tak máme možnost prezentovat naše poselství zahraničním posluchačům.
Musím vám pochválit obal, přesně takhle si představuju CD, s poctivým bookletem na kvalitním papíru obsahujícím texty a všechny další potřebné informace, fotku kapely, autorské malby (autorem je bubeník Michal). Michale, dvě otázky. Jakou technikou obrazy vznikaly? A mluvil někdo do toho, jak má tvá grafická práce vypadat, nejen obrazy, ale i grafika obalu?
Michal: Jsem moc rád, že se album líbí! Vše je malováno digitálně přes grafický tablet v programu photoshop. Je to ale ve skutečnosti jen digitální plátno a velmi podobný obraz bych mohl vytvořit i třeba na plátno, jen takhle je to rychlejší a pohodlnější na úpravy.
Námět grafiky alba jsem klukům odprezentoval a po jejich souhlasu ho rozpracoval dál. Jde o ztvárnění onoho experimentu Behavioral sink, ve kterém vědci zkoumali jakési krysí utopie. Album ukazuje opak, a tedy krysy, zkoumající lidi v aréně, v níž projevují své nejhorší stránky.
Logo – to je vždy pro kapelu signifikantní záležitost, dost často jde o první vjem, který fanoušek při potkání kapely udělá. Teď používáte logotyp číslo dva, proč jste sáhli ke změně? Kdo vám loga tvoří?
Loga jsou zase prací basáka Lukáše, který vytvořil obě verze. Po nové verzi loga jsme volali společně, když jsme měli potřebu působit moderněji a dravěji. To vše se povedlo vystihnout a se současným logotypem jsme velmi spokojeni.
CD jste si vydali sami – zkoušeli jste oslovit nějaké labely, nebo jste dopředu měli jasno, jak chcete, aby celý produkt vypadal a že si to uděláte sami, aby vám ho toho nikdo nekecal a např. nechtěl šetřit na obalu, papíru atd.?
Zprvu nás to vůbec nenapadlo. Když jsme nad labelem začali uvažovat, nebyli jsme si jisti, které vydavatelství by o náš materiál stálo. Přišlo nám nejjednodušší vydat si EP samonákladem. Možná od něj se příště odrazíme a zkusíme zkontaktovat potenciálního partnera. Kdybychom nějaký label našli a měl na nás požadavky, asi bychom byli schopni udělat kompromisy. Nejsem si ale jistý, na kolik bychom ustoupili, co se týče vyznění hudby.
Vaše muzika samozřejmě patří na pódia – live prezentace by měla válcovat, vaše produkce je agresivní, nabušená… Jsou pro vás koncerty důležitější než studiový záznam? Užíváte si víc živé hraní než nahrávání, nebo naopak? Řada muzikantů bere koncerty jako nutné zlo.
Obě složky kapelního života jsou pro nás stejně důležité. Koncerty plné energie nás nabíjí a motivují k další tvorbě, kterou si přejeme průběžně nahrávat a zaznamenávat, aby se měli fanoušci na co těšit a taky abychom si mohli naše dílo připomínat a mít z muziky dobrý pocit.
Co zahraničí – chtěli byste si brnknout někde v cizině, jste schopní tomu i něco obětovat, nebo spíš cílíte na tuzemské publikum?
Na zahraniční koncertování pomýšlíme. Nejsme si jistí, kdy budeme schopní řešit třeba menší tour, ale určitě k tomu směřujeme. Zatím se snažíme hrát po republice, pilovat a skládat songy a perfektně se sehrát. Všichni dobře víme, že kapele je třeba obětovat hodně a záleží jen na tom, jak moc to v danou chvíli bude možné.
Klasika na závěr – co chystáte do roka a do dne a kde byste se rádi viděli dejme tomu za pět let?
Do roka a do dne chceme vydat aspoň několik singlů a chystat materiál na nové album. Za pět let už musí být album hotové a naše tvorba posunutá dál kvalitou, ale i směrem na větší pódia. Nezbývá než makat a drtit to co to jde.
