Ahoj Míro. Od našeho posledního povídání uplynuly už tři roky. Za tu dobu se u tebe vyskytlo pár zajímavých novinek, které bych s tebou rád probral. Asi můžeme začít otázkou, jestli si na svou poslední sbírku básní Jako Ráma, jež vyšla v nákladu 600 kusů, dostal grant?
Poslední knihu jsem si zaplatil z vlastních peněz, nicméně kniha by nevyšla bez velkýho invenčního úsilí mého nakladatele Honzy Těsnohlídka.
Přední stranu sbírky zdobí tvá ilustrace. Vůbec jsem donedávna netušil, že maluješ obrazy. Obrazy myslím skutečně obrazy. Takže plátno a olej. Kde se v tobě vzala tato vášeň? Vystavuješ třeba někde svá díla, případně prodáváš?
Ty plátna jsem začal dělat v období karantény, když jsem byl po nocích zavřenej na plzeňským bytě a po osmé večer se již nesmělo vycházet ven. Měl jsem malej podnájem v ulici Kardinála Berana, kde jsem ostatně ve stejným období začal psát i Rámu. Pořádal jsem tam malý večerní soiré, samozřejmě maximálně pro pět lidí, jak bylo v době bezpečnostních opatření nařízeno, hehe. No a během těch večírků jsme pili víno a malovali - spousta obrazů má také spoluautory, například Jiřího Kotka, Terezu Volínovou nebo Victorii Nirvanu. Výhledově mám v plánu je vystavit na společné vernisáži se Sabinou Vanko, ale to je prozatím v řešení. Navíc těch pláten ještě není množstevně tolik, aby vernisáž mohla být zrealizována. Takže si musíme počkat.
Jako Ráma obsahuje milostné básně, vzpomínky na dětství či chvíle pod vlivem omamných látek. Jde o fikci, nebo osobní zpověď? Pokud to druhé, tak se zmiňuješ o svých kořenech z Rumunska a já zjistil, že předchozí sbírka Černá dvojka byla přeložená do rumunštiny. Můžeš to více rozvést?
Jde o autentickou výpověď s prvky fikce. Co se týče překladu Černý dvojky do rumunštiny, souvislost s mými kořeny je zde ryze náhodná. Před pár lety jsem na autorským čtení u Bratislavy potkal výbornýho překladatele a básníka Mircea dan Dutu, kterej navrhl, že by mojí nadcházející knihu rád přeložil. Spojil se tehdy s temešvárským nakladatelstvím Brumar Publishing House a oni jí vydali v bilingviní formě - čili je čitelná jak českýmu, tak rumunskýmu čtenářstvu. Křest tehdy proběhl na festivalu Iona Monorana v Temešváru a bylo to moc příjemný. Líbila se mi ta kolegialita na rumunský literární scéně, která v Čechách není až natolik intenzivní. Ale opakuju, je pouze shodou okolností, že mám předky z Moldávie a Černá dvojka vyšla v rumunštině.
Poslední sbírka má čtyřicet stran a protože je čtivá, dá se zhltnout jedním dechem. Podle čeho jednotlivé básně řadíš? Jsou seřazeny chronologicky podle data vzniku? Trochu to připomíná první filmy Miloše Formana nebo tvorbu Davida Lynche, že si to tak nějak žije vlastním životem bez začátku a konce.
Pokud jde o děj, tak ta kniha žádný děj nemá. Jednotlivý příhody nemají žádnou dramatickou pointu, nedá se tam mluvit o budování napětí nebo o dějových zvratech. Jsou to kapitoly uzavřené a samy pro sebe. Jsou řazeny víceméně chronologicky. Musíme si uvědomit, že to je do velký míry autobiografická kniha a stejně jak tomu v životě bývá, ani v našich životech k nějakým velkým zvratům a fatálním rozuzlením nedochází. Zkrátka si nějak žijeme, někdy hůř, někdy líp. Čtenář se s tou knihou může jednoduše identifikovat, i když vlastně v té knize bylo všechno jinak, než v jeho životě. Je to sbírka básní o obyčejným životě. Většinou v našich životech taky nedochází k velkým dobrodružným příběhům s pointou. Standardně to bývá tak, že naše životy jsou sled smutných a násilných událostí, které sem tam přehluší nějaké to kolemjdoucí štěstí.
Černá dvojka vyšla jako LP. Jako Ráma nikoliv. Znamená to, že při předčítání veršů tě už nedoprovází kapela?
S jazzovou sekcí, jak klukům říkám, vystupuji už léta a pravděpodobně na tom nehodláme nic měnit. Myslím, že je spokojenost na obou stranách. Co se týče LP Černý dvojky - to nebylo tak - vydám audioverzi knihy na desce, potřebuji muzikanty na hudební podkres desky. To vyšlo z mnohejch diskuzí u piva, že Černá dvojka má adekvátní délku na stopáž pro desku. Tak jsme jí u Amáka nahráli a posléze vydali u Drug Me Records. Co se týče Rámy, hehe? No, plánuji jí taky na asfaltu a to sice s hudebním podkresem od KILL THE DANDIES, z čehož mám ohromnou radost. Sonja i Hank byli nápadem potěšeni a tak nějak to je furt v řešení. Mluvenýho slova se ujmu já, Sonja z DANDIES, Banán a snad i Sisi z ESGMEQ. Nicméně tento plán je fakt výhledový. Než se to všechno realizuje, vylisuje etc., to bude tak rok a půl, počítám...
Zmiňuješ Banána. Jeho postavu čtenáři Fobie znají především z působení v kapelách BALACLAVA a LAHAR (v současnosti moderátor Radia Wave). Jak jste si k sobě našli cestu? Chodíte na podobná místa? Není to tak, že ty jsi jeho hudebním fanouškem a Banán zas tvým čtenářem?
Zažil jsem ho na pár koncertech na Sedmičce, kde hrál s LAHAR, nebo na Náplavce, kde měl skvělej koncert s HANBOU. Nicméně jsme se potkali a dali nějak do řeči až na klatovským bazéně.
Byla publikace Jako Ráma pokřtěna? Případně kdy a kde? Kolik přišlo lidí? Prodává se dobře?
Jako Ráma se pokřtila v Míšenské v Praze. Lidí přišlo hafo. Na křtu vystoupil můj nakladatel Honza Těsnohlídek a následně i moji kolegové z nakladatelství JT´s – Šimon Leitgeb a Honza Hrabal. Kmotrem knihy se stal Tobiáš Jirous. Na YouTube je krátký video z onoho křtu, který určitě vypoví lépe o události než-li já, neb mám na danej večer trochu vokno, hehe.
Před čtyřmi týdny jsem navštívil koncert v Klatovech. Vystoupila tam místní punková stálice BIJOLIT, LA BASHEEDA z Holandska a PES PRIMITIV. Ty jsi v poslední skupině zpíval. Kdy ses ke kapele přidal a jak by si zhodnotil nedělní večer ve Falconu? Myslím, že svědci na tu show asi nikdy nezapomenou...
Ke kapele jsem se přidal minulé jaro, kdy samotná kapela tehdy měla nazkoušený tři songy. Následně jsme společnými silami dotáhli playlist na nějakejch dvanáct songů. Zde bych rád vyzdvihl básnický kvality Tomáše Čermáka a celkovou hudební invenci všech bývalých spoluhráčů. Bohužel, jak kapela rychle vznikla, tak také rychle zanikla. Stihli jsme ještě nahrát u Amáka desku, ale vnitřní rozpory a moje chlastání na koncertech zapříčinily její úhyn. Na autorských čteních se s vínem dokážu korigovat, ale u kapely se mi to nějak nedařilo. Co se týče koncertu ve Falconu? Já byl kurevsky spokojenej, ale to bylo nejspíš tim koksem. Asi kdybych si četl ve Zlatejch stránkách, bavil bych se stejně kvalitně. Já nevím, proč by lidi na tu show neměli zapomenout? Nebo proč se mě na to ptáš? Haha. Mám v paměti, že jsem se na podiu nesvlékal ani neimitoval homosexuální felaci, tak jako při předposlední show ve Falconu.
Byl to dost syrový a sugestivní zážitek. Ale nejspíš jsem dlouho na žádném punkovém koncertě nebyl, hehe. Neušlo mojí pozornosti, že si se v PES PRIMITIV opět shledal se svým bývalým spoluhráčem ze skupiny SVZ, konkrétně Patrikem Frišem (ten večer bubnoval s BIJOLIT, v PES PRIMITV hrál na kytaru). Vzpomeneš si ještě na váš první společný koncert? Při jaké příležitosti to bylo?
S Patrikem se znám od středoškolských let, tehdy jsme ještě společně s Honzou Siglem založili takovej teenage punk band SVZ. Náš první společnej koncert byl tuším v Točníku u Klatov na punkovým festivalu, kterej pořádal Miges. To už je tak před třinácti, čtrnácti lety... Jímá mě nostalgie, hehe.
PES PRIMITIV vydal LP, které nebylo vyrobeno v Loděnici. Proč? Kde si ho případní zájemci mohou koupit?
Náš kytarista přišel s návrhem, že na Slovensku je lisovna, kde se dají desky upéct za levnější obnos v kratším časovým období. Chvíli jsme lavírovali, zda Loděnici nebo Slovensko, ale nakonec jsme se rozhodli pro možnost číslo dva. Hele, deska bude ke koupi v pražským Rekomandu u Palačáku a zkusím se ještě domluvit s lidmi z Madmusic. Potom klasicky na mých čteních...
Vzpomeneš si na práci ve studiu? U koho jste nahrávali a kolik dní? Váže se k tomu nějaká zajímavá historka?
Nahrávali jsme opět u Amáka a to konkrétně během dvou dnů. Myslím, že nic zajímavýho, krom toho, že se non-stop pilo pivo, se asi nějak moc neudálo. Asi snad jen to, že deska se dostala na světlo světa až po celým roce od nahrání.
Mrzí tě zánik kapely? Nebo to bylo spíše pro všechny zúčastněné jednorázové dobrodružství, s nímž se příliš nepočítalo do budoucna?
Popravdě mrzí, rád bych zase něco rozpoutal, ale to přinese čas. Osobně si myslím, že v kapele začaly takový vnitřní tenze, který už nebyly únosný pro nikoho z nás. Já to sral s vínem, Kennedyho a Tomáše to nebavilo na koncertech a ve finále jsem se s Frickem rozhádal. Nicméně mám na ten rok a půl pěkný vzpomínky a jsem rád, že celej ten kafkovskej proces proběhl.
Zahleďme se trochu do budoucnosti. Čeká nás LP Jako Ráma, výstava tvých obrazů, můžeme předpokládat, že začneš pracovat na nových básních. Máš dost široký umělecký záběr. Neplánuješ časem vydat knižně přehled tvých olejomaleb? A co pohyblivé obrázky, neláká tě sebrealizace prostřednictvím filmu?
Teď se hlavně soustředím na to nový LP a možnou vernisáž. Pokud ta vernisáž vyjde, pravděpodobně k ní budeme dělat i katalog, jak je dobrým zvykem. Ještě mám rozplánovanej projekt, prozatím nazvanej „peepshow“ se Zarou Wildmoons, ale to bude překvapení, nechci o tom moc prozrazovat. Co se týče filmu, rýsuje se určitá spolupráce s jednou producentskou společností. Ale všechny projekty, který jsem uvedl, jsou opravdu výhledový a nic není jistý. Ostatně kdyby byly, tak by to nejspíš nebyla taková zábava.
Děkuji ti Míro za tvůj čas. Až budeš mít zas nějaké vystoupení v Klatovech, dej určitě vědět. (úsměv)
Já ti děkuju za rozhovor. Až pojedeme do Klatov, určitě ti dám echo. Ahoj!
