Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

16.-18. 6. 2022, Červený Kostelec – ATC Brodský

Již loni jsem s uspokojením sledoval ústup čínského zlořádu a děkoval za uspořádání „alespoň“ československé verze našeho oblíbeného fesťáčku, který ve finále vůbec nebyl špatný a díky absentujícím hvězdám si na něm zahrála i méně zvučná jména. Letos vše již při starém (jiný zlořád sice řádí, ale nemá vliv) a krom výběru tuzemského dorazily i zmíněné hvězdy z odloženého ročníku.

O krásách místa konání akce a přilehlém okolí jsem se dostatečně rozepisoval v minulých reportech, tak jen připojím veledůležitou informaci: již tak pěkné kamenné hajzlíky prošly rekonstrukcí a jsou ještě pěknější. 

A málem bych zapomněl na ještě jedno organizační sdělení. Kdo počítal, že odebrání druhého pódia souviselo pouze s výjimečností omezeného ročníku a tudíž jeho návratem v ten letošní, mohl být jeho nenalezením zklamán, ale mám-li hovořit za sebe, prostoje nebyly nijak dramatické a člověk mohl alespoň načerpat energii na další nášup, nebo se o ni připravit v přilehlých občerstvovacích stáncích. (úsměv)

Jestli jste četli reporty z let minulých a rozčilovalo vás, že není psáno o všech vystupujících, ale jedná se o jakýsi pisálkův výběr, můžu vás uklidnit, zanadáváte si i letos. Dost bylo úvodního tlachání, pojďme na muziku…

S velkou radostí jsem přijímal zprávu, že se do pozice startéra akce staví kapela z blízkého okolí města Hradce Králové, thrash/deathoví SCELETONS. Borcům jsem pozvánku na renomovaný festival moc přál a po potěše z nedávno vydaného digitálu „Pandemic Chaos“ mne ani tady nepřivodili pocit zklamání. Hrálo to pěkně, energicky a jestli už mám mít nějakou výhradu, tak by možná stálo za úvahu angažmá druhého live kytaristy. Při těch všech vyhrávkách a sólech Hynka Brázdy basa sice pěkně zvoní, ale být tam druhý riffmajster… Každopádně dobrý set.

Na TOOTHWALKER jsem si musel počkat, neb mají v popisu práce „instrumental progressive“, tudíž se pohybují v okruhu mého zájmu. Prim v muzikantském triu hraje sólová kytara, kteráž vykouzlenými melodiemi určuje tah a směr. Vůbec si netroufám zpochybňovat hráčské schopnosti mladíků, ale čtvrteční vystoupení ve mně nijak hlubokou stopu nezanechalo. Nicméně hůl nelámu a ohlídnu se po studivé práci.

EXORCIZPHOBIA nabíhala kolem čtrnácté hodiny a jestliže na poslední alba pěju chválu a zase chválu, o koncertech horalů to platí dvojnásob. Nespočet odehraných vystoupení je proměnil v automatickou dokonalost. Bylo by hříchem nezahrát písně z vynikající „Digitotality“ a v tomto ohledu se prozatím zpovědi obávat nemusí. Jsem si jistý úvodní čtverkou „Desires Of The Flesh“, „Corporate Dance“, „Digitotality“, klipovkou „Profit At All Cost“, která potěšila, ale mám-li ukázat na královnu setu, mířím prstem na „Ancient Deception“. Ta mi sedla neskutečně, stejně jako stále jistější a silnější Skořího vokál.

Polské PLANET HELL jsem tuším na Broďáku už viděl a pokud mne paměť neklame, bylo to se závazkem bližšího průzkumu, který se nekonal a já tak začínal s našimi sousedy v podstatě znovu od začátku. Jistě je třeba ocenit atmosféru vybraných momentů, kdy si opravdu připadáte jak na procházce peklem a kapela nezůstává nic dlužna svému názvu. Také jim nelze upřít nadšení a energii, s jakou se do své produkce zakousli a přesto již tolik po dalším bádání nebažím. Pominu-li fakt, že nástroj kytaristy Tomasze Ziarka byl často na hranici slyšitelnosti, bylo vše jak má být, ale já ne a ne se naladit na společnou notu. 

To se mi naopak bez nejmenších potíží zdařilo u následujících SHORES OF NULL. Gotika, doom a troška blackového koření v poměru, který mé DNA naprosto vyhovoval. Je pravdou, že mi v nemálo vyhrávkách nabíhalo jméno Greg Mackintosh a ve svižnějších písních i jeho domovská smečka v období „Draconian Times“, ale to celkově dobrý dojem nijak nekazilo a v celkovém resumé mohu italské bardy jen doporučit.

Ti, na něž se většina fanoušků pro čtvrteční večer těšila nejvíc, naběhli na scénu po dvaadvacáté hodině a, při vší úctě k předchozím vystupujícím, ve všech ohledech se šlo o level výš. DYING FETUS jsou ve světě, kde vládne kráska s kosou, pojmem a kdo má naposloucháno, viděl nějaký ten koncertík, či jeho záznam na DVD, věděl, že může očekávat luxusní zvuk (stalo se), mimořádné instrumentální výkony (stalo se) a jasně identifikovatelnou holohlavou postavu kytaristy a zpěváka Johna Gallaghera (nestalo se). Ne, že by nejdéle sloužící borec nedorazil, jen trochu nepřipravené zaskočil svou ovlasenou a ofousovanou image. Těžko nepřítomnému přibližovat dojmy, jež ve mne famózní trio zanechalo. Čekal jsem desetilitrový kanystr nadšení a dostal rovnou bazén. Zahrání nejoblíbenějších „One Shot, One Kill“ a „Grotesque Impalement“ bylo už jen pomyslným kouskem ovoce na velmi chutném zákusku.

Docela těžko se mi hledala motivace na poslední THE OCEAN COLLECTIVE, ale když vám je Standa Jelínek vykreslí jako vrchol festivalu, musíte dát minimálně šanci. Progresivní post-metal, což značí spíše modernu, mne překvapivě dost bavil a zdobil-li by mou neforemnou hlavu klobouk, smekl bych až ke kolenům před výkonem pěvce Rossettiho. Sic trávil většinu setu v poloze sedmo (zranění nohy na probíhajícím turné), o to víc se soustředil na zpěv, který byl z říše fantazie. Určitě moc zajímavé seskupení, které se mi do čerta prozatím vyhýbalo a ve čtvrtek, zdá se, získalo do řad svých věrných.

Fotky: Ignor


Zveřejněno: 23. 06. 2022
Přečteno:
2041 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 06. 2022 20:45 napsal/a Johan
Fotogalerie doplněna...
cca 240 fotek.
27. 06. 2022 13:15 napsal/a Vorm
DYING FETUS opravdu naprostý luxus. A za mne druhé podium vůbec nechybělo, naopak jsem kvitoval pauzy, které byly naprosto v pohodě.