Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

2.-5. 6. 2022, Plzeň - Amfiteátr Lochotín

Na závěrečný den metalového klání vyrážíme v obvyklou hodinu kolem desáté. Je pořádné dusno, ale slunce již tak nepálí. Pálí mě však jako předchozí dva dny program, v kterém není nic zajímavého.

K mému překvapení areál Lochotinského amfiteátru je plnější než předchozí dny, což bylo znát už při příjezdu podél cesty nad areálem. Přicházíme za zvuku slovenského symfonického tělesa SYMFOBIA a koukám, že mají obstojně plný kotel. Zpěv Eriky Strečkové byl příjemný a nesl se spíš ve středních polohách a zbytečně nikam nešplhal. A vůbec kapela hrála komplexně na podladěnější notu. Zvukově bylo vše v jedné rovině a nic nenarušovalo příjemné plynoucí melodie. Že by se někdo po včerejšku dobře vyspal?

Trochu po tom čtyřdenním maratonu začínám být alergický na kapely, které vyluzují jakési zvuky, a já na pódiu nevidím onen instrument, který by ty zvuky dělal. Jednoduše řečeno slyším něco a na pódiu tomu neodpovídá počet muzikantů. Kytara, basa, bicí a zpěv a kdo hraje na klávesy (?), kdo dělá ty elektronické pazvuky… Vždyť i LINKIN PARK měli svého DJ, člověka, co obsluhoval samply. A na současném Metalfestu jakoby ten muzikant byl u více kapel nadbytečný. Asi jsem starý a již nerozumím hudbě na metalovém festivalu. A možná nerozumím ani nu-metalovým Atéňanům PROJECT RENEGADE a nerozumím ani slečně, které ujížděl docela divoce hlas. Prostě kapela hrála a slečna, kromě pokřiku „jump“, něco „zpívala“.

„Are You Ready“? Prvním hrábnutím do strun jsem v okamžiku poznal, že toto je to pravé ořechové, jak by měla znít správná rocková kapela. Žádné umělé zvuky, které plavou kdesi ve vzduchoprázdnu. Ani nevím, jak je možné, že jsem o tuto německou legendu nikdy nezavadil. Areálem se nesl pěkně masivní zvuk a VICTORY nám předvedli pořádnou rokenrolovou jízdu. Kytary byly sladěné jedna báseň, bicí pěkně šlapaly a co víc si přát než výborný zpěv, který nebyl nikterak hutný, ale ostrý jako břitva. Vše bylo správně a dokonce i pomalé písně měly pořádné koule. Co jsem prostudoval, tak VICTORY začínali jako hardrocková parta a časem přešli k tvrdší hudbě. Dnes zní jako „klasická“ tvrdá heavymetalová kapela, ale ten drive starého dobrého rokenrolu je tam sakra znát. A to je dobře. Přímočará muzika, bez žádných zbytečných keců. A hudba měla pořádný tah, i když jsem nebyl nikde v kotli. Asi budu muset trochu prostudovat jejich tvorbu. 

Herman Frank je kytarista VICTORY, ale i svého sólového projektu. Podobně jako u předešlé produkce byl pěkný masivní zvuk, ale už to postrádalo onen předchozí drive. Zpěv se potuloval tak trochu ve výškách a měl jsem dojem, že Ricku Altzimu (MASTERPLAN) dochází trochu pára a tak nějak se na pódiu potuloval jako mátoha. Hudba byla v pohodě, ale o mnoho více mě bavili VICTORY. 

Padlo rozhodnutí s částí zbirožské sekce odjet domů, ale dohodli jsme se, že pojedeme až po vystoupení další kapely. No kapely, pořádného ansáblu s názvem THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA. A hlavně jsem viděl letušky, které sborově doplňovaly Björna Strida (SOILWORK). Pohodová, zpěvně melodická hudba ve znamení sedmdesátkového progresivního rocku či art rocku. Prostě taková směs YES, SUPERTRAMP s tvrdšími DEEP PURPLE, jak je libo. A mně to po chuti bylo. Zábavná kapela, od které jsem nic nečekal, a docela překvapila. Jo, a byl úsměvný i pohled na mašinku, která se spontánně vytvořila dvakrát v průběhu vystoupení tohoto švédského komba. Tak dlouhý lidský řetěz, který se táhl celým amfiteátrem, jsem nikdy neviděl. 

Protože jsem byl v průběhu vystoupení TNFO na pokec v táboře fans Metalfestu táborské sekce, tak se musím porozhlídnout po té naši, abych neprošvihl odjezd, protože se mi dál již nechce zůstávat. Dávám poslední kousek z pivního bunkru a jdu zjistit stav věci. A stav věci je takový, že na chvíli (než to přestane bavit) se podíváme na folkové ELVENKING místo nemocných ENSIFERUM. Obě tlupy jsou od E a nosí podobné warpainty, tak je to úplně jedno, koho sem švihli. (úsměv) Moderátor Standa Rubáš nám prozradil, že ELVENKING šli náhodou kolem (samozřejmě s celou nástrojovkou) a tak zaskočili. I ti však mají své fans, takže kotel je narvaný víc než dost. Italové spustili power metal surovějšího ražení, přičemž onu skočnější náladu dotvářely housle. Zaujal nespočet plavců na rukou (o mnoho víc než u kterékoliv jiné skupiny na tomto festivalu), které ochranka u pódia ani nestíhala stahovat dolů. Bylo to takové rozjuchané vystoupení.

Odjezd domů, protože GLORYHAMMER, kteří jedou turné s ELVENKING, určitě nejsou a nebudou moje parketa, a když vidím nafukovací velká kladiva nad hlavami, tak si začínám připadat u Kočků na Matějský. SONATA ARCTICA a WITHIN TEMPTATION… jsem rád, že jsem odjel před „strong storm" a raději jsem to poslouchal za oknem doma. Jinak pokud bych měl vypíchnout nějakou silnou kapelu tohoto (pro mě) chabého festivalu, tak by to byly: VICTORY, DARK GAMBALLE, S7N a PRAYERS OF SANITY. Je divné, že moje hlavní kapely byly vždy v úvodu každého dne. (úsměv)

Foto z celého festivalu vlastní a Petra Vrzala (děkuji).


Zveřejněno: 13. 06. 2022
Přečteno:
973 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář