METALFEST OPEN AIR 2022 - den první (čtvrtek)

Report z 10. ročníku, který proběhl v roce 2019, jsem začal slovy, že naše zbirožská crew tvořila 0,1 % všech metalových fans vyprodaného amfiteátru na Lochotíně, který čítal celkem 15 000 hlav. Letos na jedenáctý ročník přijelo o něco míň fanoušků než tenkrát, ale nás zbirožských a okolních (rozuměj včetně přátel z Německa a Anglie) bylo víc. Takže, když to převedu na procenta, tak to vyjde na pěkných 0,2 % metalových hlav. (úsměv)

Vstupenku na „letošní" ročník jsem si zakoupil někdy na podzim roku dvoutisícího devatenáctého společně s lupenem na koncert TESTAMENT, který se konal 21. 2. 2020 v Mnichově. Nikdo tenkrát netušil, že tento výlet do Německa bude posledním „velkým“ koncertem na dobrých dva a půl roku. Nu což, vše je snad za námi a my jako před-předloni zabíráme včas naše VIP místa a samozřejmě nemůže chybět zlatavý plzeňský mok. Vzápětí PRAYERS OF SANITY rozjíždějí čtvrteční koncertní sérii ne obvyklých tří, ale čtyř dnů plzeňského metalového svátku. A rozjezd to byl vskutku velmi dobrý, a to rovnou skladbami z loňské desky včetně titulní „Doctrine of Misanthopy“. Zahuštěné a thrashově pichlavé skladby jako „Waiting on Death Row“ z víc než deset let starého debutu, z kterého portugalská trojka odehrála minimálně polovinu alba, byly zvukově přehledné, a celkově šlo o řezající vystoupení. Velmi dobrý koncertní úvod z polovic thrashového čtvrtku byl zakončen skladbami „Religion Blindness“ a „Evil May Die“ (přehrávajíc si v hlavě EXODUS).

Letošní Metalfest pro mě přinesl dost neznámých tváří, neměl jsem naposloucháno, což nevadí, ale podle programu a zběžném zhlédnutí informací o kapelách jsem věděl, do čeho jdu. A dobře mi tak. Takovou neznámou tváří, doslova klauniádou, bylo vystoupení kapely AMALGAMA. Jako první na pódium vletěl klaun a poněvadž se jich bojím, tak jsem věděl, že bude zle. S klaunem vyletěly do popředí klávesy, které vyčnívaly zbytečně nad ostatními nástroji. A co víc, zpěv ve výškách byl docela nepříjemný. A protože nechci být na ruské power (heavy) metalisty zlý, tak jsem šel úprkem obhlídnout slečny ve stánku s plzeňským... A kdo jezdí na Metalfest pravidelně, tak mi dá určitě za pravdu, že obsluha je fešná a umná, poněvadž i při zaplněném areálu se nikde dlouho ve frontě nestálo (pokud byly) a vše je zde v dostatečném množství od stánku nápojových, pochutiny připravujících a jiných včetně merche. A když jsem u těch prodejců…, tak kromě drahoty (hlavně u jídel, a s tím asi nic nenadělám), tak pozitivně chválím poprvé použití nabitých čipů na náramku, které se můžou tvářit jako zbytečné, ale jež jsou velmi praktické, protože nemusím nikde lovit mince na pivo anebo se zdržovat s rozměňováním a počítáním bankovek. Jednoduchá a rychlá platba.

Rychlý a sebevražedně znějící jsou i SUICIDAL ANGELS. Avšak začátek Řeků, když po intru z filmu Čelisti vyjeli s flákotou „Endless War“, se mi jevil takový mdlý. Druhá skladba „Born of Hate“ přinesla více energičnosti a nabušený thrash se nesl i v následující titulní skladbě „Years of Aggression“ z jejich poslední desky. SA je jedna z mála kapel, které jsem před festem poslouchal doma, a tak vím, že ostřílení thrasheři, kteří mají za sebou již sedm alb, se poslednímu albu věnovali víc a minimálně ještě jeden štych dali k dobru. Nezapomnělo se i na starší řezničiny jako „Reborn in Violence“ a taky na wall of death při závěrečné skladbě „Apokathilosis“. Nicméně i přes dobré vystoupení na mě pánové působili průměrnějším dojmem. Možná je to tím, že je přes celý koncert doprovázely nějaké technické neduhy a jejich bedňaci pořád něco štelovali na pódiu. Bicí, kabely… takový menší rušivý element.

Krátké intro a vzápětí ultra rychlým „The Raging Tides“ vlítli na pódium němečtí řezníci EXUMER. Trochu mně neštymoval strojový (plechový) zvuk bicích, který je ze studiových nahrávek masitější. S postupujícím časem si zvykám a vše vnímám v pohodě. První polovina setu se nesla ve střídání skladeb z předposlední desky a debutující, a tak jsme mohli slyšet novější „Brand of Evil“ a poté osmdesátkovou vypalovačku „Journey to Oblivion“. A opět z desky „The Raging Tides“ usedlejší skladba „Catatonic“ soupeřila s dravější „Fallen Saint“ z alba „Possessed by Fire“, při kterých exceloval na kytaru Ray Mensch. EXUMER nezapomněl ani na ostatní alba, takže za sebou prolítly melodická hitovka „Vermin of the Sky“ a v refrénu vyřvávaná „Fire and Damnation“. Mem Von Steinovi se moc v průběhu nedařilo vyhecovat fans na tu správnou míru, ale od teď do konce to bylo super. Na začátku „Dark Reflections“ se druhému kytaristovi Marcovi popletly „noty“; nu což, to se stává. (úsměv) Poslední skladbou byla titulní z prvního alba „Possessed by Fire“. A pokud jsem dobře poslouchal, tak „Trapper“ byl jediný zástupce z aktuální fošny „Hostile Defiance“, což mě mrzí, protože deska je dobrá. 

Jednohodinové vystoupení švédských metalistů CYHRA se mi zdálo až moc dlouhé. Nebyl jsem asi správně naladěn, anebo spíš jsem na pódiu postrádal to, co jsem i slyšel. Basa a klávesy, ač byly zřetelné, šly odkudsi z bedýnky od zvukaře, což si myslím není košer. Ale pravděpodobně to tak mají tito pánové nastavené, protože, jak jsem zistil po zhlédnutí pár videí, vystupují jen ve složení zpěv, bicí a dvě kytary. Upoutal i zpěvák, kterému občas ujel hlas a jakoby hledal polohu, kde má zůstat (takový mutující). Zřejmě jsem na jiné straně barikády.

Na té druhé straně zůstávám dál i při vystoupení dalších Švédů EVERGREY. Opět mně vadil (ne)melodický zpěv, který byl pro mé uši nepříjemný i v těch klidných, táhlých melodiích. Zpěv v částech, kde se předzpívávalo s fanoušky, jen s podkresem hudby, byl hrozný, nebál bych se říct až falešný. A zas v některých okamžicích, kdy skladba měla pomalejší mustr, vyletěly opět zbytečně na povrch klávesy a tím pádem zpěv byl upozaděn. Ale abych zase jen nekritizoval, tak se mi líbila kytarová práce. Kapele nebo mně seděly spíše rychlejší pasáže, kterých zde bylo poskrovnu. Od poloviny vystoupení jsem vypnul a přestal hudbu vnímat.

Oproti předchozím dvěma kapelám bylo vystoupení BLOODBOUND o mnoho přijatelnějšíí a bavilo mě, jako kdybych je pravidelně poslouchal. Celý set tito (opět) Švédové rozjeli hymnickou písní „Creatures of the Dark Realm“ ze stejnojmenné loňské desky. Z oné desky se hrál i skočný, veselejší kousek „When Fate Is Calling“. U této kapely nebylo nic špatně. A pokud jsem v předchozích odstavcích kritizoval zpěv, tak zde byl příjemný ve všech hlasových polohách a kupodivu ani „jekot“ ve výškách, který mě u většiny powermetalových smeček tahá za uši, mi nevadil. Zvuková hladina měla pěknou razanci, sic ne, že by to nadzvedávalo z lavice v amfiteátru, ale vše bylo optimálně vyvážené. Závěr vystoupení obstaraly písně, kde se to hemžilo samými (aspoň dle názvu) draky, a to „Dragons Are Forever“ a „Rise of the Dragon Empire“. Jak jsem podotknul, tvorbu neznám, ale vystoupení velmi bavilo.

Na pódiu se začínají ladit zavěšení umrlci na šibenici a všem je jasné, že KREATOR se nenechají dlouho podbízet. Výkop provedl song „Violent Revolution“, kterému záhy sekunduje „Hate über alles“, přičemž nenávist pro všechny vyřvávali všichni, kteří tuto desku očekávají na pultech a e-shopech nově v těchto dnech. K této show nesmí chybět určitě již nezbytné šlehající plameny a světelný park (velké LED osvětlení), přes který na Mille Petrozzu nebylo občas vidět. Lochotínským areálem se nesly songy z poslední doby, jako je snadno zapamatovatelný „Satan is Real“ a „Hail to the Hordes“ z alba „Gods of Violence“ nebo pecky staršího data jako „Enemy of God“. Zvuk byl čitelný, ale k mému překvapení již ne tak masivní, jak se mi zdál u předchozí kapely. Závěr obstaraly skladby nejstaršího data a to „Endless Pain“, „Flag of Hate“ a „Pleasure to Kill“. Mám KREATOR rád, ale jiné kreatury z thrashmetalového ranku radši. Za mě to bylo vystoupení dobré, ale určitě ne vrcholné. A ještě dodám, že naposled jsem viděl KREATOR na festivalu Sonisphere někdy před deseti lety, kde vystupovali v odpoledních hodinách a kde jsem si je užil o mnoho více.

BLOUDBOUND

1. Intro
2. Creatures of the Dark Realm
3. Slayer of Kings
4. In the Name of Metal
5. Stand and Fight
6. When Fate Is Calling
7. Stormborn
8. Battle in the Sky
9. Nightmares From the Grave
10. The Warlock’s Trail
11. Moria
12. Dragons Are Forever
13. Rise of the Dragon Empire
14. Nosferatu

KREATOR

1. The Patriarch - intro
2. Violent Revolution
3. Hate Über Alles
4. Phobia
5. Terrible Certainty
6. Satan Is Real
7. Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite)
8. Hail to the Hordes
9. 666 - World Divided
10. Awakening of the Gods
11. Enemy of God
12. People of the Lie
13. Endless Pain
14. Mars Mantra - intro
15. Phantom Antichrist
16. Fallen Brother
17. Flag of Hate
18. Betrayer
19. Pleasure to Kill