Po PRASEČÍ FARMĚ a KABARETU DOKTORA CALIGARIHO je OLIVEROVA DÁLKA třetím tělesem, jež se mi z Guerilla stáje dostává do tlap k sepsání recenze. Nebyl jsem nikdy tak docela cílovou skupinou a pokud se na libovolném mejdánku v devadesátkách, možná i v letech o trošku pozdějších, nějakým nedopatřením přimíchali mezi SLAYER a DEATH například PLASTICI, dostával jsem hysterické záchvaty, řadil se k nejhlasitějším křiklounům a nekompromisně trval na obměně repertoáru.
Čas plyne, brousí hrany a pokud člověk není úplná trubka, názory na leccos se mění a nejsou zdaleka tak ortodoxní. Netroufám si svůj současný stav titulovat jako zmoudření, spíš zklidnění a přístupnější mysl. Za tuto progresi velký dík, ať už patří komukoliv, neb mi prochází ušima poklady dříve skryté.
OLIVEROVA DÁLKA vykoukla na svět v první půli devadesátých let, vypustila mezi podzemní lid kazetu „…zticha“ (1996), dvě CD „Jinak je dobrá nálada“ (1998), „Smíření“ (2001) a s příchodem nového tisíciletí ulehla na dlouhá léta ke spánku. Budík se rozjančil v roce 2015, remaster „Smíření“ upozornil fanoušky, že se začíná znovu něco dít a vůli pokračovat potvrzuje čerstvě vydané CD „Magi Jidaki“.
Doutnák je zapálený a výbuch doprovázející tlaková vlna řízného rocku „O touze“ se na letmý okamžik zastaví o „PLASTIC stěnu“, kterou však brzy boří a pokračuje dál ve svém údělu. V info článku na stránkách Guerilla Records se hovoří o odkazech osmdesátkového undergroundu a tradičního rocku, alternativních postupech, ale i jistých vlivech punku nebo reggae. Vše mohu s klidným svědomím podepsat a asi bych se nebál pro jisté okamžiky použít i slovíčko blues. V touze objevit význam názvu druhé písně „Dyndžiridu“ jsem vyvinul menší úsilí a mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá nese sdělení, že pátrání dopadlo úspěšně. A ta špatná? Rozhodl jsem se výsledek bádání neprozradit a nechat vás počkat do chystaného rozhovoru.
O mnohaletém vztahu ke kapele se v bukletu svěřuje legendární publicista Petr Korál. Mimo jiné zde píše o „Vzpomínce na květen“ jako regulérním hitu. Guerilla ho nachází v „Parukářce“ a já svůj trošek do mlýna přihodím v podobě „Závojnatek“. V tom je největší kouzlo a neodolatelná přitažlivost „Magi Jidaki“. Pestrobarevnost a nenucený rozlet hudebními styly ho činí přijatelným pro různé stupně nálad a poezie všedních dní, s jejich radostmi a starostmi, promlouvající skrze texty, v tomto čarovném společenství zpozitivní a povznese i tu vyloženě blbou.
Devět skladeb za námi a i když to kolikrát solidně rockově zaštípalo, po punku ani památky. Jeho čas nastává až s „Poslední dobou“ a já doufám, že našla místo v seznamu pro živá vystoupení, protože šlape fakt parádně. Závěr alba obstarává píseň „Závojnatky“. Jediná z kolekce „Magi Jidaki“, jež je obdařena solidním vousem a pamatuje časy „předOLIVEROVÉ“, ještě pod názvem PRÁVA PUPKU. Hypnotický kousek v rytmech reggae nechává v klidných melodiích posluchače rekapitulovat a vstřebávat právě slyšené.
Nejsem si úplně jistý, zda na obalu vidím přesně to, co vidět mám a chápu správně jeho sdělení, nicméně to nic nemění na tom, že zaujal a líbí se mi.
V konečném hodnocení se vrátím k úvodním odstavcům. Nejsem pravda uznávaným znalcem alternativních seskupení a pravidelným posluchačem androše produkovaného následníky nesmrtelných PPU, ale co naplat, koho čeká provaz, ten se neutopí. Muzika vycházející pod Guerillou si mne našla, prostoupila mnou a napáchala nenapravitelný užitek.
Seznam skladeb:
- O touze
- Dyndžiridu
- Babín
- Přístavní lodě
- Dobrý pan Kopeček
- Vzpomínka na květen
- Parukářka
- Báseň o ničem
- Snad se mi to zdá
- Poslední dobou
- Závojnatky
Čas: 46:48
Sestava:
- Lukáš Trejbal – zpěv, flašinet
- Jan Bělský – baskytara, zpěv
- Jan Rydl – kytara, zpěv
- Tomáš Mašinda – bicí
- Zdeněk Hospodka – saxofon, trumpeta
Hosté:
- Petra Pačesová – zpěv
- Marek Michl – klávesové nástroje
- Filip Trávnický – saxofon
- Tomáš Lipavský – tuba
- Václav Martinec – didgeridoo
