DONOR – Devět křížů

Metalovou partu ze Vsetína pojmenovanou DONOR tvoří pětice muzikantů narozených v průběhu devadesátých let, tím pádem se jedná o věkem stále ještě mladé hudebníky, z nichž většina funguje pod výše uvedeným názvem již plných 10 roků. I k právě zmíněnému výročí si skupina nadělila (pochopitelně, že nejen sobě, ale i svým fanouškům) letos koncem dubna vydání svého v pořadí druhého řadového alba, které dostalo název „Devět křížů“.

Sám jsem kapelu poprvé objevil někdy v období okolo emise jejího eponymního debutu v létě 2018 a už tehdy jsem byl mile překvapený docela vysokou kvalitou její tvorby. Takže, když jsem dostal nabídku na recenzi novinkového CD, tak jsem zas až tolik neváhal, zvláště potom, co mě navnadila i ve videoklip zvěčněná titulní píseň. Dohromady jich pak tohle album přináší celkem deset, mezi nimiž najdeme jak velmi svižné powermetalové kousky, tak i pomalejší věci.

Do první složky určitě patří nejen úvodní „Lovec duší“ opatřený velmi příjemným intrem, které nás polehoučku vtáhne do děje, ale i dvojka „Utopia“, v níž můžeme zaregistrovat třeba povedené kytarové sólo nebo orchestrální zakončení. A do třetice bych tam šoupnul i zmiňovanou titulku „Devět křížů“, jenž je po textové stránce inspirovaná dávnou legendou o hromadné vraždě svatebčanů u malé vísky Lesní Hluboké (okres Brno-venkov). Hudebně se jedná o zdařilý kvapík, který patří dle mého k těm nejlepším věcem v repertoáru skupiny. Čtyřka „Až jednou“ se po „línějším“ úvodu opět naplno rozběhne a můžeme v ní slyšet jak výrazně melodické části, tak i power nebo progmetalové pasáže. Prvním výrazně pomalejším songem je pětka „Nemám strach“, v níž zpěvák Jožka posouvá svůj hlas takřka až k recitační poloze. V pomalejším tempu začíná i následující šestka vyprávějící o životě někdejší francouzské a navarrské královny Marie Antoinetty, jejíž jméno i nese. I ta se však brzy přetaví do rychlejší podoby, zaujmout vás v ní, vyjma jiného, může i výrazný a snadno zapamatovatelný refrén. Dále je na řadě ve středním tempu se odehrávající „Divoká řeka“, která patří k mým nejoblíbenějším věcem na CD, a to i díky perfektní kytarové práci. „Lež je strach“ je jednou ze dvou nejdelších kompozic na desce, vystavěná je na častých změnách tempa a je opět doplněná orchestrálními prvky. Předposlední „Proč“ je naopak tím nejkratším kouskem s výrazným hitovým potenciálem a broukat si ho budete hned po pár posleších. Na úplný chvost nahrávky zařadil DONOR majestátní skladbu „Posel smrti“, která je velmi působivým zakončením celého alba. Tryskem uhánějící kytary, podpořené šlapající rytmikou a slušnými orchestracemi, jsou jedním z mnoha důvodů k tomu, aby si člověk tuhle nahrávku pustil znovu a znovu.

Jak už jistě vyplynulo z předešlého textu, DONOR by měli oslovit především stoupence česky zpívaného melodického power metalu, jimž nevadí ani zařazení speed nebo heavy prvků a orchestrálních pasáží. Jako plus rozhodně vidím kvalitní hudební materiál, včetně textů na velmi zajímavá témata, dále pak sehranost skupiny, která šlape jako dobře namazaný stroj. Nad tím vším pak ční hlas Jožky Fritschka (podpořený bohatými vokály), který podává hodně dobrý výkon a nemalou měrou se zasloužil o to, že v případě této party do sebe všechno dobře zapadlo, výsledkem čehož je toto dle mého názoru povedené album.

Takřka 100% autorem hudební složky je kytarista Michal Banovský, který měl zároveň na starosti i věci týkající se samotného nahrávání a mixu CD (mastering vytvořil Roland Grapow). Co se textů týče, tak do jejich sepsání se vyjma právě zmiňovaného Michala zapojili i další lidé, ať už přímo ze skupiny nebo z jejího okolí.

Tvůrcem grafiky alba je Jan „Örkki“ Yrlund z finských Darkgrove Design, jehož práce mě zaujala už i v několika předchozích případech, kdy jsem měl možnost se s ní setkat. Stejně tak je tomu i teď; myslím, že obal z jeho dílny se zase povedl a kapela v tomto směru určitě měla šťastnou ruku.

Druhá řadovka „Devět křížů“ vyšla letos 23. dubna v podobě klasického CD a dostat se k ní můžete buď na koncertech nebo na některém z internetových profilů kapely.

Seznam skladeb:

1. Lovec duší
2. Utopia
3. Devět křížů
4. Až jednou
5. Nemám strach
6. Marie Antoinetta
7. Divoká řeka
8. Lež je strach
9. Proč
10. Posel smrti

Čas: 46:10

Sestava:

• Jožka Fritschka – zpěv
• Michal Banovský – kytara
• Miroslav Husek - kytara
• Mira Šipula – baskytara
• Roman Mužikovský – bicí

Web
Facebook