V roce 2014 se v Cerhenicích zformovala skupina INSIGNIE, postupně prošla několika personálními změnami a vypustila dvě nahrávky, kratší „Znamení zítřka“ (2018) a full album „Skrz plameny“ (2019). Letos vyšlo třetí CD, rozsahem spíše miniCD, „Z Popela“, které je sice lisované, ale zároveň hanebně zabalené. Vždycky, když se mi do rukou dostane podobně vypravený nosič, napadá mě, co je to kapelu, která investuje do výroby CD a totálně odflákne obal. Po všech stránkách, titulka je patlanina, zadní strana druhá a tím to končí. V krabičce je vložený jeden list, jehož přední strana je vidět v záhlaví a druhá je… bílá. Nikde nic, chybí sestava, informace o nahrávání i texty, základní náležitosti, bez kterých by žádný hudební nosič neměl spatřit světlo světa. Sestava je pravda dostupná na netu (ale bude tam i za pár let?), stejně tak se tam dá dohledat studio (AB Records), texty jsem nenašel, ale je jim rozumět.
Rozumět je i muzice, kterou kapela produkuje a kterou na BZ označuje jako rock-metal, což je tak široký pojem, že se do něj vejde kdeco. Já si myslím, že aktuální tvorba INSIGNIE má nejblíž k heavy metalu, ke kterému přidává tu power, tu speed, tu i hard rock.
Šest stop lze rozdělit do několika kategorií nejen co do výrazu, ale i kvality, samozřejmě podle mých subjektivních měřítek. Intro „1683“ a na něj navazující „Mé jméno je Lev“ spadají spolu s „Bushido“ do kategorie historické náměty a solidní svižný hevík se zmíněnými power i speed prvky. „Mé jméno je Lev“ je nejlepší položka kompletu, disponuje slušnými nápady, chytlavými, ale nikoliv připitomnělými pasážemi, a co je hlavní, zpěvák má dobrý hlas, který do muziky ideálně pasuje, stejně tak občasné sbory. Z tuzemské heavy scény aktuálně neznám takřka nic, nemám přehled, jak to s žánrem vypadá, jediné, co jsem si nedávno poslechl, byla nová nahrávka RIMORTIS, které pořád beru jako kvalitní partu v daném ranku, a musím říci, že zpěv Pepy Štýchy mi přijde lepší než projev novice v řadách RIMORTIS. A když už jsem u srovnávání, tak hudebně mi INSIGNIE nepřijdou výrazně slabší, zato textovou stránku má Venca z RIMORTIS zmáknutou o poznání lépe. Nevím, kdo píše slova INSIGNIE, ale některé rýmy působí na sílu a přijdou mi laciné až běda, např. „na křídlech andělů, husaři jedou kupředu“, to je čirá hrůza, ale to jsem vybral nejkřiklavější příklad, obecně jsem rád, že kapely používají v textech mateřštinu, i když tady to trochu drhne (a ještě mnohem více zadrhne). Ale téma o polském králi Janu III. Sobieskim, který v roce 1683 rozprášil u Vídně turecké vojsko a vysloužil si přezdívku Lev z Lechistánu, je zajímavé, stejně jako samurajský kodex, který posloužil jako inspirace pro název písně „Bushido“, jež pojednává o povstání samurajů proti vedení země v roce 1877, přičemž povstání skončilo porážkou hrdých válečníků a rituální sebevraždou jejich vůdce. Muzika v „Bushido“ slušně odsýpá, prim hrají kytary a výrazná rytmika plus opět kvalitní zpěv, sem tam zazní i jednoduché klávesy, ale těmi se šetří.
A pak to jde z kopce, „Pan RnR“ je ryzí zoufalost. Hledal jsem jiné slovo, které by nebylo tak dehonestující, ale nemůžu jinak. Text i muzika jak od špatné zábavové kapely, podtrhuji špatné, protože znám i solidní bigbíty. Jak může dospělý člověk vypustit z pusy obraty jako „za svejch mladejch let jsem jen říkanky znal, televizní Zpívánky jsem občas sledoval“, „pak jsem slyšel MEJDNY a já řval jak malej kluk, obývacím pokojem rezonoval zvuk“, „a tak tvrdá hudba v mým srdci místo má, porušovat zákony, to každej rocker zná“ a další perly, za který se stydím místo zpěváka, a hlavně se v práci pořád koukám ke dveřím, aby nikdo nečekaně nepřišel a nezaslechl, co poslouchám. Hudba k tomu hraje jalová a pořád dokola stejná, tomuhle říkám dno. A když už jsme na té zábavě, musí dojít na ploužák, což je další krok na cestě do pekla, další textové perly, další rozplizlá muzika s rádoby srdceryvným sólem, s na city brnkajícími klávesami, totální kýč. Kam se hrabe parodický šlágr z Kumštu na téma Jak složit rockovou baladu snadno a rychle, ten je proti cajdáku „Srdce zatvrzelý“ umění.
Dojem aspoň trochu zlepšuje speedová „Z popela“, zdánlivě titulní skladba, ale album nese název trochu modifikovaný, s velkým „P“. Píseň s malým „p“ (jak dvojsmyslné…) není nic extra, typický kvapík plný melodií lacinějšího ražení; když opět vzpomenu RIMORTIS, tak ti to mnohem zajímavěji sypali už před víc jak patnácti lety.
Co dodat? Vůbec nechápu, proč kapela přehodí výhybku a po dvou slušných věcech vyprodukuje takový škvár, jako jsou „Pan RnR“ a „Srdce zatvrzelý“. „Mé jméno je Lev“ i „Bushido“ naznačují, že nějaký potenciál v muzikantech je, že zpěvák má pěkný hlas, že by to mohlo někam vést, kdyby se pánové rozhodli kam. Pokud do té historie a k rozumně pojatému heavy/power/speed metalu, tak jsem ochotný si to příště poslechnout, pokud k projevům sympatií k rockovým velikánům a rozervaným srdcím v balení pomačkaném jak papír od sekané, tak je mi líto, ale to nechť zní v Cerhenicích na zábavě.
Seznam skladeb:
- 1683
- Mé jméno je Lev
- Bushido
- Pan RnR
- Srdce zatvrzelý
- Z popela
Čas: 22:24
Sestava:
- Pepa Štýcha – zpěv
- Martin Rýgl – kytara
- Dan Kovanda – basa
- Miloš Smetáček – bicí
