Po dvanácti letech je tady nová deska GOSPEL OF THE FUTURE, která nemůže nechat posluchače pomalého a táhlého stylu (sludge) chladným. Na otázky odpovídali oba dva zakládající členové kapely – kytarista a zpěvák Ultra a bubeník Aleš.
V jakém formátu (LP, MC, CD, digitál) jste slyšeli vaší novou desku naposled?
Ultra: Já jsem paradoxně slyšel naposledy desku z našeho Bandcampu. Přehrávač na kazety nemám a nevedu. CD přehrávač mám, ale nemám ho zapojený a z vinylu jsem ji slyšel asi jednou.
Aleš: Celou určitě na kazetě, koupil jsem si kvůli tomu domů nedávno do sestavy osmdesátkovej tape deck.
Narážím tady na to, že jste si přáli, aby vaše deska konečně vyšla na LP. Toho jste se dočkali. Zároveň k tomu vyšlo vaše album i na všech dalších dostupných formátech. LP bylo prioritou, jinak by asi deska sama o sobě mohla vyjít i dřív, nebo se pletu? Nakonec jste skončili u tuzemského Kabinet Records. Zajímavější zahraniční labely nereagovaly adekvátně, nebo když už jo, tak by se vydání v návaznosti na různé ediční plány protáhlo? Dá se spolupráce s Kabinet Records označit za sňatek z rozumu?
Ultra: Zkoušeli jsme zahraniční labely, ale mířili jsme asi moc vysoko. Nic se nechytalo a nejednou se zmínil Kabinet Múz, že by rád naši desku vydal. Lidi kolem labelu a klubu známe, tak jsme si řekli, že to vydáme u nich. Vinyl formát byl priorita. Ten jsem chtěl vždycky, jelikož naše starší desky v této podobě nevyšly. CD a kazety už pro mě nejsou tak důležitý na vydání jako právě vinyl. Jsem nakonec rád, že to tak dopadlo. Máme to z krku. :-))
Aleš: Byly nějaké nabídky z Itálie, třeba na CD, ale my měli od začátku jasno, že tentokrát konečně napneme síly na vinyl. Samotné hledání labelu potom, co jsme měli master alba v ruce, nebylo to nejdelší, ale jak správně tušíš, samotný proces výroby desky v Loděnici je martyrium. Normou je i čekání půl roku. Já měl v hlavě samozřejmě i plány na pár labelů ve Státech nebo severu Evropy, ale Kabinet Records s Jirzou v čele byli velice agilní a zapálení pro věc. To je někdy víc než zvučné jméno labelu z našeho žánru.
Deska obsahuje 4 skladby. Vy jste nikdy delší desky neměli a vlastně novinka s necelými 36 minutami je vaší nejdelší nahrávkou, přesto se nejedná o nějaké dlouhé album. Je v tom záměr točit cca třicetiminutové desky? Nebo je to prostě jen shoda okolností?
Ultra: Nikdy jsem neplánoval, aby deska měla určitou délku. Dělal jsem muziku tak, jak jsem ji cítil a prostě to vyšlo tak dlouhé, jak to vyšlo. Myslím si, že když by deska byla delší, začala by nudit. Takhle to je myslím tak akorát.
Aleš: Za albem určitě koncept stojí, ale stopáže se rozhodně netýká. Dokonce bych řekl, že takové uvažování je naprosto mimo naše rozlišovací pole. My dokonce museli až po nahrávání jednu skladbu zkrátit, jelikož se nevešla na stranu LP ani na 33 rpm. Podle mě to dokonale ilustruje, jak moc se něčím takovým trápíme. Od začátku jedeme čistě pocitově.
Na „Blowtorch Mankind“ padl rekord v podobě délky jednotlivého songu. Závěrečný téměř čtvrthodinový opus „Pharmaka Lugra“ je solidní nálož, která ale i přes jistou repetitivnost má velkou sílu, možná právě proto… Jak zrovna na takhle dlouhý track nahlížíte? A je to i věc, kterou budete hrát naživo?
Aleš: Kostru této skladby jsme měli s Ultrazvukem hotovou jako úplně první z celé desky. Respektive se jedná o rozdělaný song z doby, kdy jsme spolu sami dva zase začali po cca 5-6 letech komunikovat a domluvili se na společném hraní ve dvou. Song pak následovala zdravotní pauza a já mezitím naverboval Bennyho s Jirkou Kosem a čekali jsme, až se vrátí Ultra a začne opět hrát onen úvodní riff k „Pharmaka Lugra“. Mě baví z desky stále nejvíc, naživo hrajeme i původní, delší verzi.
Ultra: Tuto skladbu už hrajeme naživo dávno a je fakt, že to musí být pro posluchače v koncertním provedením opravdu tryzna. Je to takovej trošku monotónní válec, kterej právě pro svou repetitivnost doslova válcuje všechno kolem sebe, až je z toho zle. :-)) Délka skladby to celý jen umocňuje. Děláme muziku, která je naprosto fascinována zlem a okultismem. Když se podíváš, co se kolem nás děje, jakej pitomec, jako Putin, se snaží vyhlazovat z povrchu zemského města na Ukrajině a hrozí jadernou válkou celýmu světu... Z toho stojí hrůzou vlasy na hlavě. Tato skladba umocňuje pocity absolutní beznaděje a pocitu úzkosti z dnešního světa. Byla napsána daleko před tím, ale hudebně v podstatě sedí na tuto apokalyptickou dobu.
Jaký vlastně máte teď koncertní setlist? Nabízelo by se, že přehrajete celou novinku…
Ultra: Na koncertech budeme hrát celou desku + jeden starší song…
Pohrávali jste si s myšlenkou udělat zase nějaký cover? A jestli ne, tak kdybyste měli něco coverovat, co by se vám nejvíc zamlouvalo?
Aleš: Zkoušeli jsme něco z Danziga II a taky PENTAGRAM, ale ještě tomu dáváme čas uzrát.
Ultra: Zrovna v době, kdy tento rozhovor píšu, máme asi tip na cover. Ten je ale zatím samozřejmě tajný. Takže stay tuned!!!
Zvukově jste spokojeni. Já také, překvapilo mě, jak chvílemi kytary řežou a konkrétně ve druhé skladbě mi jejich zvuk dost evokuje TRIPTYKON. Je to možné, slyším blbě? Co vy na to? Jaký byl váš zvukový záměr? Měli jste třeba nějakou desku, na které jste Amákovi demonstrovali svoji představu?
Ultra: Se zvukem jsem naprosto spokojen. Amákovi jsem nic demonstrovat nemusel, jak by měla naše deska znít. On sám nás několikrát zvučil naživo, takže měl představu o našem zvuku. Základ je kvalitně nahrát jednotlivé nástroje, a to se Amákovi povedlo. S nahrávkou se už nic nedělalo. Prostě to zní jako GOSPEL, a tak jsem to chtěl. Tohle je náš sound. To, že ti to evokuje TRIPTYKON, není náhoda. Hodně lidí nám říká, že v tom slyší CELTIC FROST, což je v podstatě dnešní TRIPTYKON. Já osobně to posoudit nemůžu. :-))
Aleš: S Ultrazvukem se podle mě vždycky shodnem odjakživa právě na protokapelách, který formovaly naše vnímání hudby v dospívání. Ty CELTIC FROST nejsou nějakej plán, ale výchozí bod, z kterého z výše zmíněných důvodů naprosto podvědomě stavíme.
Album má opět, jak je u vás skvělým zvykem, zdařilou grafiku/obal. Tentokrát se o něj postaral Marald van Haasteren. V dnešní době asi není problém se spojit s kýmkoliv na světě a v podstatě je jedno, jak moc známé jméno to je, tady asi žádné konexe nejsou potřeba. Zaplatíš, máš obal, ale jak dlouho se na takový obraz čeká?
Aleš: Zkušeností tolik nemám, ale z poslední spolupráce s Maraldem jsem nejen nadšenej z výsledku, ale převážně z celého procesu tvorby. Měli jsme štěstí, že se k práci dostal brzo, je jinak hodně zasekanej. Pomohlo nejen to, že se delší dobu známe osobně, ale hlavně jsme se námětem a texty naprosto trefili do společného vkusu, takže v domluveném termínu poslal de facto komplet titulku v náčrtu se všemi detaily ke schválení. To byla otázka několika dnů. Pak už se jen šperkovalo s detaily do vnitřňáku. Nápad s mravencem morfujícím do nářadí poslal Marald taky obratem i s titulkou. Největší šílenost ovšem je, že artwork k naší desce je první Maraldovo art potom, co se naučil vidět pouze na jedno oko, nemyslel si, že bude ještě kdy malovat. Je to satan!
Co si vzpomínám na předchozí desku „The Eclipse“, stál zrovna obal za zdržením a tehdy zpozdil vydání nahrávky. Tenkrát cover dělal Seldon Hunt, který odvedl perfektní práci a obal dodnes považuju za velmi dobrý. Jediné, co mi přijde škoda, je, že na rozdíl od novinky ona malba nevyniká na formátu CD, což je škoda, protože je plná detailů. Proč o tom mluvím. V reedicích atd. vycházejí na LP kdejaké lopaťárny, je tady možnost/snaha atd. ve vydání „The Eclipse“ na LP?
Ultra: Bylo by samozřejmě super, kdyby „The Eclipse” vyšlo na LP, ale nevím o nikom, kdo by to vydal. Tak snad v příštím životě…
Aleš: Prdel je, že tu mluvíš o lopaťárnách, ale lopaty jsme i my, poněvadž nemáme master předchozích dvou alb, takže by se asi na vinyl muselo mastrovat z vydaných CD, a to nevím, jak by hrálo.
12 let mezi deskama je dlouhá doba. Dost se toho změní. Kdysi akční fans jsou rodiči, hudbu přestanou poslouchat, vaši vrstevníci vyhořeli, pro X lidí jste vlastně novou kapelou. Pociťujete něco takového? Jak se hudba, kterou hrajete, za ta léta změnila? A změnila se, neoposlouchala se?
Ultra: Přesně jak říkáš. Všechno vyhořelo a my jsme v podstatě nová kapela. :-)) Hudba se myslím, nějak moc nezměnila. Před těmi 12 lety jsme byli skoro jediná kapela v CZ, která hrála sludge metal. Byli jsme v té době myslím docela oblíbení, ale v dnešní době je už takových nebo podobných kapel více a my jsme ted’ už jen průměrní sráči. :-)) Kapel je po celém světě kvanta. Kopie kopií. Dva riffy vykradený ze SLEEP a pořád všechno dokola a dokola. Nemá mě co zaujmout.
Aleš: Skvělý je, že se k nám pár věrnejch fans hlásí, jeden z nich s náma i začal hrát. Pomalej metal, co hrneme, je malinko víc v kurzu, než si u nás kdy pamatuju a pravdou je, že jsme pro velkou část lidí „zapomenutou novinkou“. Ale když se povede třeba koncert a sedne si to, jak má, tak nemáš ani čas lapat po dechu a přemýšlet, odkud se ty hovada na pódiu vzala, prostě se necháš sejmout. Tak by to mělo podle mě působit a pár kapel tak zapůsobilo i na mě.
Je z poslední doby nějaká kapela/deska, kterou byste hodili do placu jako takové doporučení k poslechu?
Ultra: Mně se dost líbí nová deska od SLAEGT „Goddess“. Což je takovej black/heavy metal s takovým hodně hrubým až záhrobním vokálem. Zní to ale perfektně! Jinak jsem fanoušek BÖLZER. Ti ale zatím nic novýho nevydali…
Aleš: Dost jsem jeden moment poslouchal „Bury Me Beneath This Rotting Earth” od BODY VOID. Připomnělo mi to staré GOSPEL, občas rychlá pasáž, jinak těžká dronovačka, dobrej kanální zvuk. PRIMITIVE MAN mě třeba neoslovili. A taky jsem několik měsíců pár let nazpět strávil na turné se SUNN O))) s deskama „Life Metal“ a „Pyroclasts“, to je taky dost vesmír sám pro sebe. Většina kapel, co se běžně řadí do drone, sludge nebo i stoner scény, jsou sice top a hype, ale i tak je to minulost, SUNN O))) ovšem budoucnost. Tak to alespoň působí na mě.
Aleši, o tobě je známo, že spolupracuješ a jezdíš na tour s HIGH ON FIRE. Nevím, jakou jsi měl možnost do toho kecat, ale cos nám to proboha udělal, HIGH ON FIRE zahrajou jeden koncert v Čechách, a to na Master Of Rock! Pro koho tam budou hrát? (úsměv)
Aleš: Do toho mě vůbec netahej, kamaráde, já jen zařídím, aby vše proběhlo, jak má, ale kam nás pošle booking agent, absolutně neovlivním. Podle mě s festivalovou sezónou HIGH ON FIRE a jejich koncertu na MoR má co do činění fakt, že před pár lety dostali Grammy, ale covid s tím dost zamíchal a nikdo si to ani už nepamatuje. Já můžu jen říct, že je naprostej luxus skončit turné kousek za barákem, to se ti často nestane.
Za rohem je křest vaší desky, kam určitě všechny rádi pozvete. Čekají GOSPEL OF THE FUTURE letos ještě nějaké další koncerty nebo zajímavé akce, kde vás můžeme vidět naživo?
Aleš: Teď v pátek 29. dubna se těšíme na post-covidově opožděný křest alba v klubu našeho domovského labelu, v brněnském Kabinetu Múz. S námi zahrají i spřízněné kapely, které si rozhodně nenechte ujít – DESOLAT z Vídně a BARATRO z Milána. Kapelník italských BARATRO, Dave Curran, je skvělej kamarád, basák mých i Ultrazvukových oblíbenců UNSANE. Jeho nová kapela šlape skvěle a navíc nám Dave, jinak zvukař MELVINS nebo BIG BUSINESS, nazvučí náš set, když se nám Amák právě fláká ve Státech s MONO. Jinak se sešlo docela dost nabídek na léto a brzký podzim, ovšem já to zaneprázdněností na turné vlastní kapele dost kazím a museli jsme toho docela hafo odmítnout. Naštěstí si snad spravíme chuť a mám radost, že můžeme oznámit tři koncerty po boku HIGH ON FIRE teď v červenci. S GOSPEL si tak s nima zahrajeme 6. 7. v Berlíně, 7. 7. ve Varšavě a 8. 7. v Drážďanech, což máš jako bys kamenem dohodil, tak snad tohle poslouží jako záplata za ten MOR.
Photo: Dag Markl
