Koncerty se zase pomalu rozjíždějí a vypadá to, že za chvíli nebude člověk vědět kam dřív. V tomto směru začínám být poměrně chladnej a k živým koncertům přistupuji spíš ve smyslu „chci fakt vidět“ a „když tam nebudu, nezblázním se“. Nikdy však neodmítnu nabídku navštívit zajímavý koncert v zahraničí, pokud to čas umožní. Jedním takovým případem byla linecká zastávka společného tour rakouských heavy kapel LIQUID STEEL, KÜENRING a VENATOR, které doplnila italská doomovka MESSA.
Sobotní trip započal úderem šestnácté hodiny v Písku, kdy se naše dvoučlenná posádka (já a souputník Pavel) vydala na zhruba dvou a půl hodinovou, pohodovou cestu na jih. Ani jsme neprobrali všechny novinky z hudebního světa a naše pořadatelské aktivity a už jsme parkovali před legendárním klubem Kapu. Nebyl jsem tu pěkně dlouho, a tak mě návrat na místo činu poprvé od roku 2018 těšil. Budova klubu má novou a stylovou fasádu, jinak je vše při starém. Vyrazili jsme na hodinovou procházku centrem Lince, které je kompaktní a fakt pěkný. Protože byla velikonoční sobota, nemohli jsme nenavštívit útroby zdejší impozantní katedrály a omrknout úžasné dílo architektovo. Bohužel, sošky a svaté symboly nám příliš neimponovaly, haha! Dali jsme u auta rychlou večeři, pozdravili jsme se s kamarády z kapel LIQUID STEEL a VENATOR, nechyběli ani další naši staří známí, kluci z PREDICTION a téměř kompletní linecká metalová mordparta. Koncert byl vyprodán, odhaduji návštěvnost na 150–200 hlav.
V půl deváté na to vlétli LIQUID STEEL z Insbruku. Pravá alpská ocel okamžitě vtáhla všechny přítomné z venkovních prostor do klubu a ačkoliv se lidé chvíli rozehřívali, zhruba od poloviny setu byla atmosféra parádní. Skvělý zvuk a výborná pódiová show musely bavit každého. Jasným lídrem kapely je zpěvák Fabio Carta, který si svým sympatickým, energickým a zároveň nenuceným vystupováním omotával kolem prstu vyznavače osmdesátkového heavy metalu. Skvělé melodické linky, hymnické refrény a precizní instrumentální práce. Hrálo se půl na půl. Tedy polovinu tvořily starší věci a koncertní tutovky jako „Starrider“ nebo „Midnight Chaser“, polovinu zase songy z aktuálního alba „Mountains of Madness“, které jsou víc promakané a techničtější. Naživo jsem se utvrdil v tom, že jsme udělali dobře, když jsem právě toto album loni vydávali. Výborný koncert byl za námi a nezbývá než konstatovat, že LIQUID STEEL neskutečně vyzráli a jejich set byl ještě lepší, než tomu bylo naposledy v Písku na prvním ročníku našeho Heavy Metal Thunder festu v roce 2019.
Následovali vídeňští KÜENRING. Shodou okolností jsem tuhle kapelu viděl právě zde v Kapu pří oné zmiňované poslední návštěvě. Tehdy mi kapela moc neseděla a po cca třech skladbách jsem to zabalil. Tentokrát to byla jiná káva. Zejména proto, že jejich loňská deska „Neon Nights“ se maximálně povedla a hrálo se výhradně z ní. Dřevní heavy metal byl okořeněn rychlými pasážemi ve stylu MOTÖRHEAD, jindy zase Vídeňáci vsadili na styl JUDAS PRIEST. Pořád to ale mělo svůj ksicht v podobě zajímavé barvy hlasu zpěváka a basáka v jedné osobně. Bylo to živelný, přesto měli KÜENRING řád a jasný rukopis. Až mi na konci setu připadalo, že to bylo příliš krátké. V závěru došlo i na přídavek, který byl neskutečně syrový a nazval bych ho spíš heavy/punkem a nejspíš se jednalo o starší tvorbu. Nutno zmínit, že atmosféru měli KÜENRING parádní. Téměř nepřetržitý headbanging celého (!!!) sálu a zpívané refrény fans z prvních řad. Pecka!
Hlavní kapelou večera byla italská MESSA, která vyrazila na evropské tour a Linec byl druhou zastávkou. Jejich produkci jsem neznal a trochu si je musel před akcí proklepnout. Zjistil jsem, že se jedná o poměrně velkou kapelu, která má již něco za sebou. Nahrávky zněly fajn a i když jsem vyznavačem nekomplikované muziky, jejich produkce mě zaujala. Od prvního momentu bylo zřejmé, že MESSA jsou profíci a vše do sebe dokonale zapadalo. Z pódia se valily těžkotonážní riffy ve stylu raného doomu, to vše prokládané melancholickými pasážemi, ve kterých zpěvačka spíše šeptala. Atmosfericky parádní, více mi však seděly dřevní pasáže, kdy kytary valily a trenky rezonovaly ze zabijáckého zvuku. V určitých pasážích jsem tam cítil třeba inspiraci od takových WINDHAND. Díky momentům, kdy MESSA zařadila i jazzovou kytaru, šlo však o čistě originální tvorbu. Škoda jen zbytečně dlouhého setu, který ubíral na intenzitě koncertu. Určitě ale kapelu zkuste poslechnout.
Od heavy metalu k doomu a zase zpět. Aneb poslední kapelou večera byli domácí VENATOR. Ti na sebe nechali pěkně dlouho čekat. Zvukovka se vlekla a nakonec s prvními dvěma třemi songy byl zvuk stejně nic moc. Až pak si vše sedlo a heavymetalové retro se rozjelo naplno. Ostré kytary, Hansův čistý, ale skřípavý vokál, líbivé melodie i pořádné náklepy. Těm klukům je kolem dvaceti a hrajou prostě neskutečně. Užívám si progres, jaký udělali od chvíle, kdy jsme je poprvé pozvali do Písku. Tehdy to byl vlastně takový heavy big beat, dnes je to plnohodnotná přední kapela scény NWOTHM a důkazem budiž jejich letošní skvělá fošna „Echoes from the Gutter“, kterou v Linci přehráli celou. V závěru ještě padly skladby z EP „Paradiser“ a bylo vymalováno. Atmosféra byla i přes pozdní hodinu dokonalá. Je vždy skvělý vidět kvalitní kapelu na domácím hřišti. Jsem si jistý, že VENATOR budou brzy dobývat heavymetalový svět. Nějaké to turné po Evropě by mohlo brzy klapnout!
Byly dvě hodiny ráno, když jsme usedali do auta a valili směr Písek. Nalitý energeťákama probíhala cesta v pohodě a ve čtyři jsme byli doma. Pravda, původně jsme počítali, že budeme ulehat o dvě hodiny dříve, ale Rakušáci to holt dělají trochu jinak. Já mám rád, když akce končí maximálně okolo půnoci. V Kapu se začíná později, a navíc strašně dlouho trvá, než se pódium přestaví a kapely nazvučí. Pauzy kolem pětačtyřiceti minut mezi jednotlivými kapelami jsou zkrátka příliš. I přes tento ubíjející fakt stál výlet za to a věřím, že se do Kapu brzy podíváme. Akce tam dělají parádní…
