FLOOD – City On The Moon

FLOOD? Ten FLOOD, který založili bratři Lagové po konci TERMINATORU? Ten FLOOD, co o něm nebylo patnáct let slyšet? Ano, ano a ano. FLOOD se po dlouhé době dokopali k dokončení nové nahrávky, aniž by to dostatečně troubili do světa. Jen pozorný čtenář si v desátém čísle Parambucha zine v retro rozhovoru věnovaném TERMINATORU všiml zmínky o tom, že se FLOOD podařilo dát dohromady jedenáct nových skladeb… Ty se loni v den státního svátku objevily na CD vydaném v režii kapely. A dosud (p)o něm neštěkl pes. 

Dost jedu, každá kapela má právo propagovat své činy a počiny, jak chce, FLOOD možná čekají, až se rozjedou koncerty, nebo s promotion začínají právě v těchto dnech, nebo… jejich věc. Každopádně díky zpěvákovi Tommymu, který zároveň působí v BLACK HEAVEN a který zatoužil po recenzi reedice prvního dema doommetalových průkopníků, přičemž zároveň zmínil CD FLOOD, jsme se domluvili i na recenzi „City On The Moon“.

Pro mě je to setkání s tvorbou FLOOD po více než patnácti letech, recenzi na druhé CD „Closer Than Ever“ jsem psal v roce 2006; kapela byla na vrcholu, vydávala u Redblacku a v cenách Břitva se album vešlo do první desítky. Pak ale postupně FLOOD omezili činnost, rozpad ale asi neohlásili a od roku 2016 začali v Šopě kout železo a nahrávat… a loni v říjnu to dotáhli do finále.

Ale další velká říjnová revoluce se nekoná, FLOOD jsou stále pevně ukotveni v stoner & hard rocku, kterým se prezentovali na zmíněném předchozím albu. Vlastně bych mohl některé pasáže dobové recenze okopírovat a seděly by i na nové písně. Ty se opět nesou v pohodovém duchu, žádné tlačení na pilu, stejně tak nic plytkého podobného zábavovému bigbítu, tomu pokleslému samozřejmě. Znovu mi songy přijdou jako ulité pro kamioňáky a motorkáře, na jejichž srazech by měla hrát tahle muzika, nikoliv přitroublé revivaly. 

Na FLOOD se mi líbí, jak si pohrávají se stavbou skladeb, jak se snaží o různá aranžérská zpestření a jak svěže jejich práce zní. Tyhle závěry jsem ale učinil až po několika posleších, zpočátku jsem měl dojem, že poslouchám jednu dlouhou skladbu; postupně ale vystoupily jasnější kontury a skladby jsem začal rozeznávat. V některých jsou k zaslechnutí bluesové ozvěny, ve většině kytarové vyhrávky a sóla, která lahodí uchu, což je dáno i výborným zvukem, jenž v Šopě vznikl. Nástroje jsou pěkně slyšet, což platí i o baskytaře, navíc mají přirozený zvuk, což zas platí na bicí, které nezní uměle, ale pěkně živočišně, ostatně jsou tak i zahrané. 

Velký kus pozornosti na sebe strhává zpěvák Tommy, jehož hlas do produkované muziky perfektně zapadá. Lehce ochraptělý chlapácký projev korunuje snažení ostatních a střídání agresivních a ležérních poloh taky přispívá k pestrosti nahrávky. Ta místy nabere na obrátkách a pak míří k rock´n´rollu („Stones´n´Diamonds“), ale většinou se odehrává ve středních tempech a vznáší se nad ní opar zakouřeného amerického baru. 

Obal CD je pravda po obsahové stránce vyhovující, ale grafika působí nemoderně, jako před dvaceti lety, což platí nejen o fontech, ale i podkladech pod texty, koláži uprostřed bookletu a žel i titulní straně, která spíš připomíná nějakou tribální záležitost – až když se knížečka rozloží, objeví se pistole v ruce onoho zle se dívajícího jedince.

Když tak nad „City On The Moon“ přemítám, říkám si, že je škoda, že se o FLOOD více nemluví, že kapela nehraje velké koncerty po boku zahraničních stadiónových part a že tohle muzikantství zůstává většině národa skryto. Ale žánr asi nemá na růžích ustláno, nebo možná má, ale nevím o tom, protože se v podobných končinách nepohybuju. 

K vyššímu hodnocení nahrávce chybí jeden dva výraznější štychy, které by mě posadily na zadek. Všech jedenáct songů je vyrovnaných, žádný není blbý, žádný natolik přitažlivý, že by se usadil v hlavě a nedařilo jej z ní vyhnat. Nicméně půlhodina ve společnosti FLOOD je fajn.

Přesné hodnocení: 7,5/10

Seznam skladeb:

1. Why To Pretend?
2. Shake Your Bones
3. Hey Dude, Devil
4. Set Me On (fire)
5. City On The Moon
6. Stones´n´Diamonds
7. Fool
8. Gunslinger
9. Ride
10. Suffer And Die
11. Racket

Čas: 37:20

Sestava:

• P. Laga – guitar
• M. Laga – drums
• Tommy Rakvica – vocals
• D. Trebal – bass

Hosté:

• R. Hílek
• M. Kubec

Bandzone