Pokašlávajících pacientů skokově ubývá, a tak přesně po čtyřech měsících znovu vyrážíme plni adrenalinu a očekávání na živou show. Tentokrát jsme vybočili ze zajeté osy Písek-Strakonice-Sušice a vydáváme se severním směrem do města kapříků, Blatné, konkrétně do hospody U Datla. Již skrumáž před vstupem prozrazovala, že natěšeni jsme zdaleka nebyli sami. Skrze výčep sestupujeme po schodech do suterénu, toho času ještě za příjemné pokojové teploty a bez kyselého odéru. Po zaplacení lidových 150-200 Kč a označení hřbetu ruky piškvorkářským křížkem můžeme konstatovat „jsme tady“. Národní solidarita s ukrajinským lidem zataženým do válečného konfliktu se projevila i v ryzím undergroundu. Do kasy bylo možno přispět libovolnou (jakou jinou taky, že?) částkou. Výtěžek bude použit na nákup potravin a po vlastní ose dovezen tam, kde bude třeba. Více než sympatický počin. (Jindra)
Ve stejný den, jako proběhl tento koncert, vyšla kapele INSANIA nová deska „GRRRotesky“ a k ní klip „Vytěsňuju“. Tenhle večer byl právě o vytěsňování negativních myšlenek, které každému, i polonormálnímu člověku, vlastně i úplnému debilovi, musí kolovat hlavou. A jsem moc rád, že tahle terapie hlukem se povedla a večer to byl vskutku vydařený a dal aspoň na chvíli zapomenout. (Coornelus)
Kytaristova mikina ENTOMBED, pedál HM-2… je potřeba ještě něco dodávat? ENTRAPPED z Budějc se zhlédli ve Švédsku. O kapele jsem četl, ale vlastně ji nikdy neslyšel, není divu, oni toho kluci zas tak odehráno asi mít nebudou. V půlhodinovém setu zazněl poctivý death metal, na který ve své podstatě nemůžete říct ani popel. Samozřejmě podobných part už je člověk přejedený, ale minimálně v jedné věci se kapela vymykala, a to užitím českých textů. Chválím. Na první naše setkání hodnotím vystoupení jako slušné, vyzdvihnout musím práci s dynamikou skladeb, kdy vrchol přišel v závěru, konec poslední věci byl doslova epický. (Coornelus)
Za původně anoncované COMMODORE 64 na poslední chvíli zaskočili budějovičtí ENTRAPPED, kapela okolo zpěváka Růži (LAHAR), která vzešla z HC/punkových KUZIMU MABAYA. V ENTRAPPED, koketujících s death metalem starší, tudíž původní provenience, si Růža ke zpěvu přibral ještě basu, pro nás praváky v opačném gardu. Jestli mě nešálil zrak, tak za bicími fungoval Lukáš z DEZINFEKCE. Švédský zvuk s Larsem Goranem Petrovem za volantem scanie nikdo nezapře. (Jindra)
Největší bordel se dal očekávat od pražských vejrostků VOLE. Jedině zpěvák Tomáš Mitura na rozdíl od svých spoluhráčů není omezený délkou řetězu, v tomto případě kabelu, a tak mohl demonstrovat, jak bortit mýty koncertních „normies“. Hned na úvod gigu uklidil stativovou trojnožku pro mikrofon. Uklidil ji tak důkladně, že mikrofon odmítl další spolupráci. Tomáš sice tvrdil, že to je kurva kabelem, ale tady se mohou názory mírně lišit. Následovala vynucená pauza, kterou zbývající členové umně vyplnili instrumentální improvizací. Situaci vyřešil domácí pán Datel s místním zvukařem, který byl tímto intrem mírně překvapen. O to víc se musel těšit na masopustní trachtaci, kterou zvučil následujícího dne. V případě VOLE nejde o stupidní punk rockové odrhovačky, ale kvalitně zkrocenou nespoutanou dravost. VOLE se posledním albem „Tohle není prdel“ pomalu oprošťují od noise uchabolů, delikátně pracují s psychedelií a živelnou rytmickou sekcí Filípek (bicí) – Prachař (basa). Na čtvrtého člena do party, kytaristu Davida Válu, je radost pohledět, jeho zápal a naprostá oddanost tomu, co dělá, může vyvolat obavy o jeho příčetnost. Ostré halucinogenní riffy, „no mercy“ basa pod bičem bicích přímo vyzývaly k zuřivému moshpitu, především tedy mladší ročníky. Zaznělo několik nových věcí („Hypno“, „Lovec“, „Palác“ atd.), tudíž se dá očekávat velká, v pořadí čtvrtá deska. (Jindra)
VOLE jsou kapela, která má pověst (nejen) koncertních hovad. První řady se mohou právem obávat o své zdraví, protože nikdy nevíte, co můžete od zpěváka očekávat. Začátek vše potvrzoval v podobě máchání stojanem od mikráku… ale nakonec vše v normě a nikdo nepřišel k újmě na zdraví, dokonce ani frontman. VOLE jsou aktuálně nejlepší HC/punkovou (zjednodušená terminologie) kapelou na tuzemské scéně. To vše potvrzovali i v Blatné. Instrumentálně na svůj žánr skvělá kapela zahrála silný set, v kterém potvrdila svoji výkonnost. (Coornelus)
Bez radikální změny nálady v nastoleném trendu hlubokého UG standardu pokračovala i další partička, domácí trio KAOSQUAD. Na cca 25 minut ovládl suterén kulturního stánku hnilobný zápach jak z otevřeného bércového vředu. Old schoolový grind, ze kterého poslední dobou vystrkuje rohy o něco méně navoněný death metal, vybudil k akci nejednoho vlasatého filištína, aby ochladil kapelu léty pěstěnou řepou. V jednom případě i dikobrazím čírem. Nikdo neplaval, stage diving z důvodu absence pódia se také nekonal. Riziko otisku tretry pod okem se tedy rovnalo nule. Když začal vítr z moshe dosahovat turbulentních parametrů a hrozila ruptura bočního křížového vazu, vyhodnotil jsem jako nejrozumnější variantu sbalit foto fidlátka a zaujmout pozici vstoje na přilehlé lavici. KAOSQUAD to šlape náramně, jako pověstný horký zemák si hrdelní nenávist mezi sebou přehazovali Kozel s Víťou (dnes už ex-SNĚŤ). Mrtvolně chorobný vokál a kytarový Molotovův koktail fungoval jako elixír k vypláchnutí hlavy. Kvalitní death/grind pro fajnšmekry, který má stále co říct a nehodlá zestárnout. (Jindra)
KAOSQUAD zrajou. Čím starší, tím stále lepší. Neřeknu tu nic nového. Vše už jsme o nich napsali. Jedno je ale jisté, stále jejich hudba nakládá a velice se těším na velkou desku, kam se, doufám, podařila dostat jejich živá energie. (Coornelus)
PRŮMYSLOVOU SMRT jsme stejně jako VOLE viděli loni v Sušici. A podobně jako v roce 2021 mě bavila i teď. Kapela právě vydává novou, a nutno říct ambiciózní, desku, ze které zaznělo dost válů, bičů, songů a dalších X pojmenování pro písničky. PRŮMKA, to je drtivý válec, který jsem kdysi považoval za HC/grind, což bych aktuálně pojmenoval lehce jinak. Kytaristův nástroj má nyní thrashový zvuk, zatímco rytmika nemilosrdně tepe v grind řežbě. Nová deska je doma na plotně, nezbývá než se vrhnout do jejího zkoumání v klidu svých čtyř stěn. Naživo skupina funguje tradičně dobře. Zatímco instrumentální ¾ kapely si hledí hlavně svých nástrojů, o zábavu se stará Mičl – s vizáží šíleného kazatele. Opět dobrá práce. (Coornelus)
Bujaré veselí panovalo i pro následující chlapíky z Vysočiny, konkrétně z Jihlavy a okolí, PRŮMYSLOVOU SMRT. Nevím jak kdo, ale jak slyším název města, kde jsem za komárů promrhal rok a půl z rozjetého mládí, tak mi to trochu cuká s koutky, ale čas otupí i ostrý břit. I když PRŮMYSLOVKA to má do města šíleně smutné princezny ze všech zúčastněných kapel nejdál, svůj mix extrémního hardcore, fastcore a grindu s občasným rachotem thrashového riffu nalila do rozparáděného davu jako poslední (zůstávala do rána). Zpěvák Mičl rozpustil vlas a po obligátním přivítání a navázaní verbálního kontaktu se mohlo jít na zteč. Frontman se prodírá davem jako nenažraná šelma převlečená za Spidermana, to by ještě šlo. Vokální projev hysterie maskovaná za pomateným řevem už mi extra dvakrát nesedí. Tak jako na podzim v Sušici na „Šumava Against“ mě nejvíce bavil bubeník Frišta pracující v módu „fast or die“. Kapela má právě teď venku novou desku „Pedagogika poražených“, která by se dala pojmenovat jako průvodce současným paranoidním věkem. PS ale není úplně to, na co bych celý večer šetřil síly. (Jindra)
S úderem půlnoci, což je pro mě taková hranice mezi bděním a sněním, je po všem. Johan přebírá od Berryho Štormovo LP „Dirndl To Go“ plus singl MORTIFILIE a od Mičla triko, já se loučím s Coornelusem (jenž si odnáší vinyl PRŮMKY) s nejasným výhledem dalšího setkání. Nakonec se dalo v kotlíku i bez problému dýchat a fronty na záchod i bar se tvořily minimálně. 120 platících je také solidní parametr. Fajnový večer s příjemnými lidmi při příjemné muzice. (Jindra)
Fotky: Jindra
Berryho video VOLE: https://youtu.be/KiFljTSKvlM
