(„Úsměvy“ a „smíchy“ si prosím domyslete dle potřeby...)
Ahoj Matěji. Když jsme spolu mluvili loni hlavně o PROJEKTU XIII a knize/CD pro děti, nakousli jsme i KRMELEC. Teď máte s „mysliveckým sdružením“ venku druhé album , které mi přijde o poznání zajímavější než debut. Určitě je to i tím, že je zařazena řada cover verzí, z nichž mi nejlepší, v součtu hudba + text, přijde „Respirátor“ („Imperátor“, KRABATOR). Z ultrametalového ranku došlo ještě na MASTER´S HAMMER a TÖRR. Proč jste si vybrali „Imperátora“, „Jámu pekel“ a „Padlý chtíč“?
Ahoj Johane, díky za prostor na Fobiazinu. Než se do toho pustím, udělám takovou odbočku a dovolím si pozvat čtenáře na koncert PROJEKTU XIII do pražského planetária. Sice se tak stane až 8. 6. 2022, ale už v březnu začne předprodej a budeme prodávat jen 100 lístků, tak aby to pak nebylo někomu líto, že se o tom nedozvěděl… tolik novinky z PROJEKTU XIII a hurá na KRMELEC.
Jsem rád, že tě novinka oslovila. Osobně mám rád i předchozí album „Tak trochu jiná honitba“, ale musím uznat, že novinka sype od začátku do konce. Nehrne před sebou žádné ambice, je uvolněná a svižná. K tomu určitě přispívají i cover verze známých skladeb. „Respirátor“ („Imperátor“ od KRABATHORU) vznikl původně jako samostatný singl po první vlně pandemie. Byla to reakce na nedostatek respirátorů na trhu a zároveň jsme popsali jeden skutečný příběh o člověku, kterému ruplo v hlavě a byl ochoten se zazdít na chatě. My cover verze pojímáme opravdu jako pocty, sice si upravujeme text k obrazu svému, ale předěláváme jen to, k čemu máme srdeční vztah. Já ho měl ke KRABATHORU, zpěvák Mára k MASTER’S HAMMER. Předělat TÖRR a jejich „Padlý chtíč“ byla pak už povinnost, protože podle refrénu této skladby se jmenovala naše předchozí kapela MASTURBACE.
Z legend už chybí jen DEBUSTROL a ROOT, přičemž DEBUSTROL už jste „coverovali“ s MASTURBACÍ. Na ROOT nedošlo proč? Je to v plánu, případně i ten DEBUSTROL, aby se uzavřel pomyslný kruh?
My jsme po tomto albu chtěli coverů nechat, ale spousta lidí, ale i kapel samotných, nám píše, koho bychom měli předělat, takže v budoucnu třeba ještě něco bude. Mára má rozdělaný text na legendární „Hřbitov“ od ROOTU, mě by lákalo udělat i něco od ARAKAINU nebo KRYPTORU. DEBUSTROL jsme sice předělali s MASTURBACÍ, ale osobně jsem se moc s tou předělávkou neztotožnil, takže si dovedu představit, že dojde i na ně. Navíc Kolins je kmotrem posledního alba MASTURBACE „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“, kde si i zahostoval… takže by takové uzavření kruhu č. 2 mělo smysl. Proč číslo 2? Protože jsem osobně chtěl uzavřít coverový kruh už „Padlým chtíčem“ od TÖRRU. Problém coverů ale je, že pokud to není vyloženě parodie, musíš získat souhlas autorů. Proto se maličko za parodie schováváme, ale ve většině případů, než jsme něco vypustili ven, jsme autory kontaktovali. A to je vždy vabank, aby tě s tím nevyhodili, když už to máš natočené. Tak uvidíme, co bude.
Na Slovensku jste lovili rovněž, tam ale tak výrazné tvrdé party jako v Česku před rokem 1990 nefungovaly. Z mého pohledu logická volba – TUBLATANKA, před revolucí určitě nejpopulárnější slovenská kapela. Proč zrovna „Žeravé znamenie osudu“ a ne „Skúsime to cez vesmír“?
To je ten případ, kdy šlo především o parodii, protože Mára často zpíval ono „v riti pália ma papričky žeravé“. Na druhou stranu já měl a mám TUBLATANKU moc rád a zrovna „Žeravé znamenie“ u mě doma hrálo z vinylu 50x za sebou. Byl jsem z celého alba totálně nadšený a tento titulní song byl pro mě vrcholem TUBLATANKY. Takže jsem se snažil to zahrát věrohodně. I bubeník Kobdzey k tomu přistoupil tak (jako u většiny coverů), že nehrál podle metronomu, ale podle původní nahrávky. Takže to není dokonalé, ale krásně to dýchá a skladba si zachovala původní kouzlo. Sólový kytarista Piškot má taky TUBLATANKU moc rád, takže i sólo nahrál co nejpřesněji. Rád bych koncem roku vydal i klip, ale to bude záležet na mnoha okolnostech. Rozhodně požádám Maťa Ďurindu o souhlas a uvidíme, jak to dopadne.
Jsi velkým fanouškem předrevolučního metalu? Z kapel, které jsme jmenovali, je pro tebe nej… která?
Já byl ten klasický metalista v džísce s nášivkama a vymetal jsem většinu koncertů v Praze. Nemám vlastně nej kapelu, protože se mi tehdy líbilo všechno. Po čase jsme se sice nejvíc spřátelili s KRABATHOREM, ale s většinou kapel, co hrály koncem osmdesátých let, mám nějaký zážitek. Jeden za všechny s týká kapely VITACIT. Protože jsem bydlel kousek od KD Vltavská, jakmile tam byl koncert, hned jsem na něj vyrazil. Hodil jsem aktovku domů a už jsem letěl hrozit pod pódium. Jednou takhle mezi skladbama povídá Miloš Dodo Doležal: „Je tady někde Matěj Lipský? Tak má u vstupu maminku.“ Krve by se ve mě nedořezal. Navíc kluci z naší metalové party na mě hned začali ukazovat a hulákat na celý sál, to je on a svíjeli se smíchy (stejně jako zbytek sálu). Pointa byla ta, že jsem doma nenechal vzkaz, kde jsem a máma měla strach, když jsem v noci nebyl doma. Když jsem později natáčel v Haciendě, tak jsem to Dodovi říkal, samozřejmě si to nepamatoval a já z toho přitom měl trauma na „celý život“.
Po letech jsem podobný zážitek měl v Olomouci s kapelou AGRESSIVE TYRANTS, kdy jsem přes den přednášel na nějakém kongresu a večer v obleku (neměl jsem se kde převléci) se vplížil na koncert. Abych nebudil pozornost, stoupnul jsem si ke stěně na konci klubu. Načež z pódia se ozvalo od Jindry: „Podívejte se dozadu, támhle dorazil Pražák na náš koncert.“ Ale to jsem odbočil.
Snad ještě jednu příhodu. Můj táta byl režizér a dělal nějaký dokumentární film a oslovil kluky z ARAKAINU, aby v něm zahráli jeden song (natáčelo se pak na Barče). Každý film se tehdy musel schválit papaláši a táta měl radost z toho, jak všem vytřel zrak, při představování, kdy se hodně dalo na tituly, takže pánům inženýrům představil ing. Brichtu. Všichni prý koukali s otevřenou pusou a natáčení dostalo zelenou...
Kapitolkou je předělávka PET SHOP BOYS. Mezi metalovými šlágry černá, nebo spíš bílá vrána. Co tě vedlo k přehrání vlezlého songu britského dua?
Tady je to opravdu parodie, na hony vzdálená originálu. Já mám sice docela rád osmdesátkový a devadesátkový pop, ale předělávat ho by mě nenapadlo. Abychom něco takového udělali s KRMELCEM, to chtělo nutnou dávku nápadu. Opět s tím přišel Mára, když řekl, že bychom mohli udělat song „It’s a sin“ jako „Zkurvysyn“. Paradoxně to bylo to nejtěžší, co jsme na albu dělali. Ještě, že je Kobdzey studovaný muzikant. Když jsem mu přehrál mnou oposlouchané harmonické postupy, chvíli na mě koukal a pak řekl „do lidušky s tebou“ a raději to předělal sám.
Muzika, kterou se KRMELEC prezentuje, se dá označit jako dech metal. Přiznám se, že podobně znějící kapelu neznám… Jasně, dnes se fúzují různé styly, ale zrovna metal a dechovka, to jsou „znepřátelené“ žánry. Většina metalistů řekne, že kromě těžkého kovu poslouchá i další muziku, ale že nesnáší rap, hip hop, country a dechovku. Co ty?
Já vlastně nemám problém s žádným žánrem, přesto jsem měl k dechovce vždy daleko. Jednou jsem ale zažil balkánskou dechovku a ta mi učarovala. Stejně tak i velké big bandy. Ona je totiž dechovka a dechovka. Nicméně, pokud můžu zase odbočit, tak když byla televize zamořená informacemi o covidu a o restrikcích apod., tak jsem přepnul na Šlágr, protože tam byl svět ještě v pořádku. Co song, to inspirace pro KRMELEC a k tomu ty usměvavé dámy a pánové. Jak víš, tak v NEGATIVE FACE jsem míchal většinu stylů, stejně tak i v albu pro děti „Mámo, táto v komoře je krockodýl“, ale dechovky jsem se nikdy nedotkl (byť jsme používali i dechové nástroje). V MASTURBACI jsme byli na pomezí death thrash metalu s výlety do grindcoru. Když jsme založili KRMELEC a shodli se na mysliveckých a agro tématech, ta dechovka se tam vloudila sama. Navíc mě v metalu obecně bavil vždy „esta, esta“ polkový rytmus. Takže vlastně pokračujeme tam, kde jsme skončili a v té polce jen ty dechy přiznáme. Na rozdíl od MASTURBACE hrajeme i tzv. reverzní grindcore, tzn., že tam, kde po polce grindeři zrychlí, my zpomalíme.
Jak si s nimrodem Márou dělíte vokály? Já si v recenzi tipnul, že tobě patří ty melodické (TUBLATANKA, PET SHOP BOYS), Márovi ty hlubší/hrubší.
Odhalil jsi to správně. Já zpívám čisté vokály, Mára má na starosti ty hrubé. Občas ale dělám takové ty back vocal sbory a někdy si střihnu i murmur. Ale v KRMELCI je hlavní zpěvák (jako býval v MASTURBACI) Mára a já mu nelezu do zelí, naopak mu zelí pěkně připravím, ať je ho dost. Mára má takový originální projev, je mu dobře rozumět a to je u KRMELCE to nejdůležitější. Navíc jeho blackmetalový skřek nemá daleko do jeho uctívaných vzorů, jako právě MASTER’S HAMMER, takže si tu a tam zablackuje.
Texty KRMELCE se dají rozdělit dvou skupin – „ze života“ a „myslivecko-zemědělské“. Napřed se zastavme u těch „ze života“, což jsou bizarnosti, které se opravdu staly, ač působí neskutečně. Dohledával jsem si články, které o těch událostech vyšly, samý bulvár. To si tyhle blbiny čteš a ukládáš do nějaké databáze a pak z nich čerpáš při psaní textů? Máš ještě nějaké v zásobě?
V tomhle nám pomáhá hodně Facebook. Prostě na naše stránky kromě informací o kapele (i když i tady je to sporné, rozhodně nečekejte nějaký seriózní FB profil) dáváme články, na které natrefíme a které nám z většiny posílají naši fanoušci. No a když nadejde čas, tak si to prolistujeme a vybereme ty, které nám přijdou ideální pro koncept alba. Máme toho v zásobě ještě hodně a už se rýsuje koncept dalšího CD. Rozhodně nás baví např. vačnatec, co v Austrálii držel ženu jako rukojmí. Za zmínku stojí i masturbace kosatek a delfínů v zábavních parcích. Dále třeba makakové v Thajsku lačnící po sexu a nezdravém jídle, opilí sloni v Indii, nebo story o muži co střílel v USA na pásovce a odražená kulka trefila jeho tchyni. V poslední době nás dostala zpráva o muži v Turecku, co se ztratil v lese a pomáhal záchranářům s hledáním pohřešované osoby, jíž byl on sám. Navíc nám do toho lezou lidi, co se cítí jako bezpohlavní ještěři a snaží se přeoperovat nebo ti, co se převlékají za koně a chodí ven na pastvu a skoky přes překážky se sexuální dohrou. Zajímavé jsou pro nás i ženy, které, inspirované přírodou, po porodu pojídají placentu. Prostě a jasně, je stále kde brát. Nicméně, z toho, co jsem uvedl, další album nás zavede z klasického agro prostředí a českých mysliveckých luhů a hájů do exotických krajin a mezi exoty. Tomu bude odpovídat i hudba a název alba.
Která z extrémních příhod ti přišla nejvíc vtipná a nejvíc bláznivá? Já hlasuju pro „Forest Fuck“, to je vážně neskutečná prdel…
No, když to vezmu do detailu, tak je mi toho omylem znásilněného myslivce vlastně hodně líto. Na druhou stranu víc krmelečtější téma si nedovedu ani představit. No považte sami, manželé si chtějí užít nevšední sex na posedu ve trojce s borcem převlečeným za myslivce. Někoho na seznamce si na to najmou a pak si spletou posed, který najde pravý myslivec. To prostě nevymyslíš.
Mě osobně asi nejvíc baví patolog, který si domů nosil kousky lidských těl z práce, aby jimi krmil své vepře. Nejbizarnější na tom je, že to nahlásili policii zloději, kteří ho šli vykrást. Mimochodem, tenhle koncept psaní textů podle skutečných příběhů zachováme, protože to, co napíše život sám, prostě nevymyslíš. Za tím účelem jsme udělali pro náš YouTube kanál i video, kde odkazujeme na články, které byly inspirací pro jednotlivé skladby. Takové netradiční představení alba.
U té lesnické a polnohospodářské tématiky mi to přijde vtipné méně, ono se to asi rychleji vyčerpá… Máš v budoucnu v plánu pokračovat v textech někam úplně jinam, nebo zůstaneš doma v lese?
Je fakt, že to agro a myslivečkování je na jedno brdo, ale podívej se na dechovky. To je mysliveček tam a tuhle a stále dokola a nikoho to netrápí. Takže se tomu do budoucna asi nevyhneme a ani nechceme vyhnout, ale teď, jak jsem naznačil, chceme jít cestou exotických zvířat. Láká mě i použití exotických hudebních nástrojů. Uvidíme, co z toho bude a jestli něco vůbec bude.
Obal máte stylový. Inspirace letitým samplerem „Hell Comes To Your House“ je zřejmá, pamětníci jistě ocení. Kde se vzal nápad přijít kromě coverů s coverem coveru?
Tenhle nápad nosím v hlavě už dlouho. Chtěl jsem dát šanci sobě i dalším, aby jim peklo z domu po víc jak třiceti letech mohlo odejít. Ale teď vážně, jakmile bylo jasné, že bude album obsahovat pět hudebních coverů (původně jsme uvažovali o šesti, že bychom zařadili i cover V.A.R., který je na kompilačním tribute albu, co loni vydal Pařát, ale nakonec jsme se rozhodli ho nechat jen tam a tím zajistit tomuto CD určitou jedinečnost), a pak kompilaci vlastních songů s hudebními i textovými odkazy na další filmová a hudební díla, vzpomněl jsem si na první sampler či kompilaci, kterou jsem třímal v rukách a bylo jasné, že uděláme cover coveru. Navíc Maťo Mišík, je fakt skvělý kreslíř i grafik, takže se obal náramně povedl. Jsem i rád, že je v Pařátu k tomu A2 plakát, protože je to neskutečná jízda a taky oprášení nostalgie.
Booklet je taky samá srandička, hlavně autoři skladeb jsou pojmenovaní svérázně. Sem tam se objevuje nějaká zkomolenina jména reálného člověka – nevím, jestli se k „potrefeným“ dostalo, kam až jejich sláva dosahuje a jak jste si s jejich personáliemi pohráli – ale pokud ano, máš nějaké zpětné vazby?
Jak jsem psal, většinu jsme kontaktovali, takže věřím, že je to pobavilo a neurazilo. My jsme veselá kopa, taková parodie na druhou (děláme si srandu i sami ze sebe). Dobré je i to, že my nic, my muzikanti. Autoři textů i hudby i realizátoři předělávek jsou ti, kteří jsou uvedeni na obalu, takže případné tantiémy či soudní spory jdou za nimi.
Ono vlastně i na zpracování cizích písní by mohly přicházet od původních interpretů ohlasy – byly nějaké? Neobjevila se nějaká zlá krev? Např. v souvislosti „Srážky nad Iglau“, která určitě odkazuje na tvé předchozí působení v BRATRSTVU LUNY.
Mimochodem, máš skvělý postřeh, já myslel, že si toho nikdo nevšimne. Když jsem si přečetl článek v novinách o tom, jak se u Jihlavy srazily dva traktory, kde jeden řidič neměl řidičák a druhý byl namol, hned mi skočil do hlavy název „Srážka nad Iglau“. To ale bylo ještě před mým odchodem z BRATRSTVA LUNY, tak snad to nebude budit vášně (pro neznalé, speciální album BRATRSTVA LUNY, které nazpíval Petr Štěpán z XIII. STOLETÍ nese název „Luna nad Iglau“, mimochodem teď vyšlo na LP, což je super). Já si rád hraju se slovy, takže jsem do textu maličko zahrnul i nějaké odkazy na své dřívější „angažmá“, ale vše v dobrém. Shodou náhod (ale fakt náhod, to nebyl záměr) nám do refrénu pasovala hudba z Fantomase, tak jsme ji tam dali. Pak mi došlo, že si mě tehdy do BRATRSTVA LUNY kluci vybrali po shlédnutí koncertu ANHEAD v Kralupech nad Vltavou, kde jsem skákal na pódiu, ale pak i po baru v masce Fantomase. Takže je to takové náhodné uzavření mého působení v BRATRSTVU LUNY. Taková důstojná tečka za tím naším příběhem. Navíc ta písnička je hudebně jinde než celý KRMELEC, je progresivní a má blízko ke gothic rocku. Dokonce zvažujeme, že bychom jí zahráli v planetáriu s PROJEKTEM XIII.
Co další působení KRMELCE? Mířím samozřejmě na pódia, kde vás ale asi trochu limituje nekompletní sestava pro případné živé hraní, když ty obstaráváš ve studiu všechny strunné nástroje.
To je v pohodě, sestavu máme domluvenou ještě z roku 2020, akorát jsme nakonec nehráli z důvodů restrikcí. Ale pak jsme zjistili, že bychom to asi naživo tak dobře nezahráli. Většina temp je přes 300 BPM, takže jsme před studiem museli docela dost cvičit, abychom to v těch rychlostech zahráli. A pointa je, že už jsme staří a líní, ale nikdy neříkej nikdy.
