STALINOVY OBĚTI – Stalinovy oběti

Polozapomenuté kapely tahá Papagáj z klobouku jako pouťový papoušek planety. Během snad měsíce vyšly prastaré nahrávky REDEGASTU, F.P.B. a nyní i STALINOVÝCH OBĚTÍ. PHR Records tedy splácí další dluh a na eponymním gramofonovém nosiči přináší třináct skladeb z repertoáru pražského kvarteta, z nějž se po rozpadu v hudebním světě angažoval zejména zpěvák a kytarista Filip, který pokračoval v rockové skupině PROHRÁLA V KARTÁCH a později skládal písničky pro Annu K. či Anetu Langerovou. Bubeník Marek se nějaký čas objevoval ve skupině WANASTOWI VJECY. 

Ale zpět k STALINOVÝM OBĚTEM, skupině, která fungovala zhruba pět let, vznikla jako gymnaziální kapela někdy na přelomu 1987/1988, první koncert odehrála v září 1989 na parníku a skončila v roce 1992, aniž by po ní zůstala nějaká oficiálně vydaná nahrávka. Jen spousta odehraných koncertů hlavně s E!E, S.P.S., ale i TELEXEM a dalšími kapelami aktivními v dané době.

Nyní vychází kompilace dochovaných letitých záznamů pořízených čert ví kde. Což signalizuje, že se zvukem by mohl být problém… A je. Ve srovnání s živákem F.P.B. zní STALINOVY OBĚTI mizerně, zvuk je špinavý až moc, místy kolísá hlasitost. Ale to je prostě daň za podmínky, za jakých tehdy nahrávání probíhalo, určitě bez ambicí, že by skladby mohly skončit na vinylovém kotouči. 

Pokud se posluchač dokáže nad zvukovou nekvalitu povznést, což se mu myslím, pokud je hledač staletých pokladů, fanoušek předrevoluční muziky atd., povede, dostane se mu do uší porce neortodoxního punku. Neortodoxního bych podtrhl, protože kromě dejme tomu standardního punku se na album vešly i skladby jiné – výhybka z punkových kolejí vede k pomalejší ponuré muzice, dejme tomu post-punkové. 

Ale úvod žádnou revoluci nesignalizuje, jak neoriginálně je první zařazený song „Punkowitze“ nazvaný, tak zní – obyčejný punk s obyčejným textem a refrénem oslavujícím vesnici  Punkowitze, což je dle refrénu ráj. A v textu nemůžou chybět popelnice, kanály, pivo ani pomník Sida Viciouse. Ale hned druhá stopa je o něčem úplně jiném, „Sekyra“ má nakročeno k potemnělé gotice, ale postupně se proměňuje, několikrát vygraduje, i díky expresivnímu zpěvu, několikrát se vrátí k pomalým pasážím, taková lehce nervní záležitost, která by ani dnes neurazila, jen škoda toho zvuku… „Revoluce“ těká mezi oběma nadnesenými polohami, „Myslíkova ulice“ taky, ale mám neodbytný pocit, že právě v těch podivně táhlých ponurých pasážích jsou STALINOVY OBĚTI nejsilnější. 

Místy to pravda trochu kazí texty, v kterých se objevují vulgarismy nebo poněkud laciné veršovánky, to první by mi až tak nevadilo, to druhé občas drhne. Ale ani u textů se nedá mluvit o jedné lajně – nechybí typická punková rétorika směrem ke společenským problémům nebo z punkového hnutí, ale objevují se i texty, které za zamyšlení stojí, např. v titulním songu jde o popis praktik nebo následků stalinismu. Ale i v těch standardních záležitostech lze najít lepší texty („Nechci“, „Budem dál“). „Budem dál“ je vůbec zajímavá skladba, připomíná ZNOUZECTNOST a podobně laděné kapely, takže melodie, většinou civilní zpěv, pohodička… 

Jinak je zpěv ve většině písní polohrubý až hrubý, neučesaný, rozevlátý, podobně jako muzika. A podobně jako u řady podobných kapel, které fungovaly před třiceti a více lety, mě při poslechu jejich obstarožních nahrávek napadá, jaká je to škoda, že to tehdy pořádně nenahrály (před tím si daly víc práce s texty), protože materiál STALINOVÝCH OBĚTÍ by za to stál, zajímavých momentů se na albu nachází celá řada. Namátkou ve „Stalinových obětech“ smuteční pochod, předpokládám schválně poněkud zohýbaný, hardcorově tepající rychta „Nechci“ nebo „Kárnej tábor“ s neurotickou kytarovou linkou.

Obalu vévodí fotka nechvalně proslulého Stalinova pomníku v Praze, který v polovině padesátých let nechali vystavět z kultu osobnosti pomatení soudruzi, aby jej o pár let později nechali zbourat – a odstřel je znázorněný na zadní straně přebalu, kde je uveden i seznam skladeb. Vnitřní příloha obsahuje texty (chybí „Kárnej tábor“), krátké info o založení a působení kapely, pár dobových fotek, plakátů a článků z tisku.

Z výše uvedeného je asi zřejmé, že audiofilové by měli k poslechu přistupovat obezřetně, ale pro ty, kteří si lebedí v archívech a pídí se po kdejaké raritě, je tahle deska dalším vítaným počinem.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Punkowitze
2. Sekyra
3. Revoluce
4. Myslíkova ulice
5. Budem dál
6. Do hoven

• Strana B

1. Já už jsem takovej
2. Stalinovy oběti
3. Nechci
4. Fuck OF
5. Kárnej tábor
6. Krysy
7. Návštěva

Čas: cca 37 min.

Sestava:

• Filip Horáček – kytara, zpěv
• Vojtěch Javorský – basa, zpěv
• Jan Škvor – kytara
• Marek Kopecký – bicí 

Bandcamp

www.phr.cz