Ahoj, co je nového ve Francově Lhotě? Jaký je stav na místní scéně? Pamatuji si skupinu KUTYA HARAP, se kterou byli spříznění YARVAR COCHA. Má URBURA něco společného s uvedenými partami?
Zdarec, tady Sifon (zpěv). (Sestavu URBURY dálě tvoří Fil – basa, Mára – bicí a Staňa – kytara, zpěv.)
Ve Francově Lhotě a všeobecně v okolí je momentálně docela mrtvo. Výše zmíněné kapely to zabalily, což je škoda. Měli jsme s nimi asi 5 let společnou zkušebnu, ale ta se začínala po bezmála 25 letech okupování našich nejrůznějších hord rozpadat také, takže jsme byli nuceni najít něco pevnějšího v základech, což se podařilo a s tím přišla i nová chuť dělat na nových věcech.
KUTYA HARAP vznikla po rozpadu DEPRESY MOUSE, kde hrál Staňa a Mára. Staňa potom obnovil SAME OR DIFFERENT, kde jsem začal hrát já a Fil. Takže všichni jsme tady nějak propojeni.
URBURA je cizokrajně znějící název – můžete vysvětlit, proč jste si jej zvolili? A vzpomenout na začátky kapely, respektive krátce uvést milníky typu vznik, sestava, nahrávky…
Ač zní název cizokrajně, je to ryze české slovo. Narazil na něj Fil (basa) kdysi v neděli ráno v Objektivu a ten význam nás oslovil, vyvolal v nás pocit marnosti a nasranosti snad každé doby, co kdy byla, jednoduše přístup těch nahoře u moci stylem „vaše bída, naše radost!“.
(Urbura představovala ve středověkém horním právu podíl panovníka na zisku při dolování kovů. Podíl se nevyplácel v penězích, nýbrž ve formě naturálií, tedy části vytěženého kovu, jenž byl poté většinou použit na výrobu mincí.)
Dali jsme se dohromady začátkem roku 2014 po rozpadu SAME OR DIFFERENT, což bylo spíše takové emo HC. Potřeba hrát dál nás neopustila, a tak jsme oslovili Máru (ex-HOMOCONSUMENS, DEPRESY MOUSE), jestli by si nechtěl zase sednout za bicí. Souhlasil, a tak se začalo zkoušet a v této původní sestavě hrajeme doteď. V červnu 2015 jsme vydali „Demo“ nahrané ve studiu UnArt ve Slavičíně. Pak se odehrály nějaké koncerty. V únoru 2019 jsme nahráli album „Krvavá nevěsta“, to jsme nahráli ve studiu Bombjack, odehrálo se zase pár koncertů a pak přišel Covid a bylo po koncertech a skoro po zkouškách, jelikož jsme s Filem z jiného okresu, ale poradili jsme si nějakým papírem v ruce, kterým jsme mávali policajtům. :) Zase ale bylo víc času na přípravu posledního alba „Historia repetit“, které se nahrávalo v Davosu ve Vyškově.
Ještě jsme se ocitli na splitku, které dělali borci z Nepálu: „5-Way International Grindcorona Split 2020“ (DEAFTRAP Německo, FALSE BRAIN TUMOR Nepál, PHLEGMICIDE Indie, THE WKWKWK Indonésie a my), je to komplet k poslechu na YouTube.
Aktuálně máte venku nové album „Historia Repetit“. Zní u něj crust a punk, žánry, které mají poměrně jasné kontury. Snažíte se být v něčem jiní, originální, nebo máte kapelu jako ventil, koníček, kterým se chcete hlavně bavit?
Žánr ať posoudí každý sám, my to neřešíme, neškatulkujeme, nejedeme podle předpisu. Být originální v dnešní době je na nás asi příliš. Hrajeme to, co nás baví, protože v našem věku máme kapelu už hodně jako ventil a koníček v jednom, takže potřebujeme, aby to bavilo hlavně nás. :-)
Ani my sami nevíme jakému žánru to přiřadit, je tam toho asi povíc, takže svým způsobem asi nejsme klasická crusťárna. :)
Jaké kapely patří mezi vaše vzory? A jaké z těch aktuálně působících České republice jsou vašemu vkusu nejblíže a jejich hudba je ta, která vás baví nejvíc? Jste zavrtaní v jednom žánru, nebo vám na zkušebně nebo v autě cestou na koncerty zní i něco jiného (metal, rock, pop…)?
Tohle je otázka asi na každého jednotlivě, ale tak byl jsem pověřen já. Staňa s Márů si jedou spíš jen v těch tvrdších odnožích metalu, HC, crustu a grindu a já s Filem máme záběr širší, za což jsme vždycky cestou na koncert náležitě zprcáni, když si zrovna notujeme RED HOT CHILLI PEPPERS. :)
Já osobně poslouchám vše od metalu, punku a crustu přes hip hop až po DnB, pokud to tedy má nějakou energii. Vyrůstal jsem na TRAGEDY, FROM ASHES RISE, SKITSYSTEM nebo třeba MIGRA VIOLENTA.
Z českých spolků se mi líbí HUMAN FAULT nebo třeba APOLITA, FACAN, INNOXIA CORPORA…
Album jste si vydali sami, stejně jako předchozí nahrávky. Oslovit nějaké firmy jste se nesnažili? Je vám bližší svět DIY? Viděl jsem, že jste si i obaly sami vystřihovali, takže…
Původně jsme tentokrát měli dělat 12” desku - splitko s FACAN, jenže skrz zranění jejich bubeníka a nějaké další trable z toho sešlo. Nevím, jestli je pro nás DIY bližší, ale myslím, že v jistém směru asi jednodušší. CD děláme jen v malém počtu a víceméně je rozdáme, pokud nám za něj někdo chce nacpat prachy, tak neodmítneme, ale že bychom oslovili nějakou firmu nás myslím ani nenapadlo. To bychom řešili až u toho vinylu.
Na titulní straně obalu máte typický žánrový obrázek. Kdo je jeho autorem a co chcete obalem vyjádřit?
Autorem naší dosavadní grafiky jsem já. Nevím, co si představit pod pojmem typický žánrový obrázek, ale vycházel jsem z názvu alba „Historia Repetit“ (historie se opakuje). Chtěl jsem tím symbolizovat již výše zmíněný přístup těch mocipánů nahoře, je jedno jaká je doba nebo jaký je režim, historie se pořád opakuje a pořád je to stejná písnička, lidi jsou nepoučitelní a nenapravitelní. Demokracie a svoboda jsou vrtkavá slova, která snadno pozbydou významu. Chtěl jsem poukázat na to, že by člověk měl bojovat, i když už je ze všeho vyčerpaný (mrtvý válečník), že je někde záblesk naděje na lepší zítřky a systém by mohl jít porazit (rozpadající se hrad, hřbitov, lebky. :))
A uvnitř obalu už jsou jen relaxační obrázky hradu a lesa a pro ortodox fans minilogo plakátek na lednici. :) Grafiku záměrně stylizuju v duchu středověku, když už máme název z oné doby. Mám rád středověk nejen pro napěchované korzety, :) ale taky pro tu syrovost, ponurost, všudypřítomný smrad a svrab a sračky na ulici. Je to stejné jako dnes, jen trošku v jiném hávu.
Zvuk nahrávky mi přijde povedený, ostatně zvuk jste pořizovali v Davosu, což je záruka určité kvality. V tomto směru tedy DIY nepoužíváte – nahrát si to někde „na koleně“, ve zkušebně, u kamarádů… Proč zrovna Davos, jak dlouho jste se ve studiu zdrželi a jak jste spokojení s výsledkem?
Davos jsme vybrali na doporučení mnoha známých a byla to trefa do černého. Je prostě vždycky lepší, když to nahrává týpek, co se v tomto žánru pohybuje a má pro to cit a to Otyn má. V tomhle směru DIY nepoužíváme, to nám přijde úplně složitý a zdlouhavý proces s nezaručeným výsledkem.
Dlouho jsme se nezdrželi. Přijeli jsme v sobotu na 9 ráno a zhruba kolem 3. nebo 4. odpoledne bylo vše komplet nahráno a mohli jsme to na místě zapít (což trvalo déle než samotné nahrávaní, ale super kalba s Otynem. :)) Nahrávali jsme to jako „živák“, takže všichni jedním vrzem, pak se jen dohrála druhá kytara a zpěv. S výsledkem jsme spokojeni po všech stránkách.
Texty máte v češtině a vedle obvyklých témat – naděje, svoboda, závist – se objevují i jiné motivy. Jak důležité pro vás texty jsou, kdo je jejich autorem?
Autorem songů „Peníze“ a „My“ je Staňa, „Duchovní milost“ máme napůl a zbytek jsou mé texty. Myslím, že nějaký odkaz by texty měly předávat, a tak se o to snažíme. I tady rád promítám středověkou atmosféru a některá klasická témata tak balím do trošku jiného obalu, víc mě baví možnost použít prostředí a symboly („Závist“), než říkat věci napřímo („Svoboda“). Náladu a téma textu se snažím napasovat do melodie songu, vždy dělám text až do hotové věci. Snažím se, aby text jel ruku v ruce s hudbou, aby gradoval, kdy má a zdůraznil, co má. Texty jsou vesměs o tom, co mě sere nebo co zrovna zaujalo či nějak ovlivnilo. Inspirace jsou různé. Jsem hodně veselý člověk, tak nechápu, proč mi říkají, že mám depresivní texty. :)) Nechci v každém songu omílat politiku nebo takový ten „žánrový předpis“ , baví mě poukazovat na lidské vlastnosti a jejich chování, na to, jak umí ranit a být bezcitní („Zloba“), ale i na to, jak umí ukázat světlo na konci tunelu („Naděje“). Nemá smysl nadávat na systém jako celek, vše začíná a končí u jednotlivce.
Jak často koncertujete, odmyslím-li si poslední dva roky? Jste lokalizováni v místě, odkud to máte kamkoliv po Česku dál než na Slovensko… Míříte na koncerty i za východní hranici?
Koncertně to bylo před koronou celkem dobré. Nemáme už sice tolik času hrát někde každý víkend, není nám 20 :), ale 10-12 koncertů ročně je pro nás ideál. Jezdíme vesměs po republice. Zajímavý koncert byl v Praze na Klinice, kam jsme jeli objednaným autobusem z Valach společně s FACAN a ITAI, to byla celkově velká jízda. :) Taky už jsme párkrát zavítali i na Slovensko, konkrétně se nám líbil Opičí bál, zajímavý fesťáček na perfektním místě, hodně přátelská atmosféra, hodně borovičková scéna. :). Letos už něco v plánu také je, tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet a hlavně, jestli lidi nepřestali na koncerty chodit.
Jaké máte plány do budoucna? Lákalo by vás zahrát si někde v západní nebo jižní Evropě? Je reálné se sebrat a někam na týden vyrazit? A další nahrávka – vinyl?
Chceme tak nějak dál pokračovat ve stejném duchu jako doposud. Jasně že by nás lákalo i zahraniční turné a myslím, že to není úplně nereálné. Měli jsme nabídku jet turné po Nepálu a tamních končinách skrz výše zmiňované splitko, což by bylo asi hodně zajímavé, ale holt přišel Covid.
Doufám, že další nahrávka bude vinyl, uvidíme, jestli se k tomu dokopeme a jestli bude mít někdo chuť nám s tím pomoci.
Děkujeme za poskytnutý prostor a přejeme, ať se daří.
RECENZE
