Ahoj Tome, vítám tě na Fobii. Jak se stane, že kluk z Plzně dostane příležitost hrát v ruské kapele působící v Praze? Je to taková netypická situace.
Ahoj! No, ono je to ještě komplikovanější. Jsem totiž ze Žatce, hehe. Ale taková ta moje skutečná hudební anabáze začala v Ústí nad Labem, kde jsem studoval a za mých studentských let přišla první kapela - blackmetaloví KRAAKE. Následně pokračuji v MEAN MESSIAH, INNERSPHERE a teď WELICORUSS. Po tom, co jsme se s INNERSPHERE rozešli, jsem si tak nějak řekl, že už hrát nebudu. Nebyla jednoduše motivace, blbé období. Téměř všechno jsem prodal a nechal si jen takový základ na domácí hraní. Ale pak jsem přišel do Prahy. Mojí tehdejší přítelkyni jsem sem tam doma hrál a ona mě hrozně chtěla vidět znovu hrát live, a tak jakmile jsem viděl post od kluků WELICORUSS, tak mě hned přemlouvala, ať to zkusím. No a výsledek už známe.
Zajímavé na tom všem bylo, že kluci už v tu dobu měli vybraného jiného kytaristu a já tak psal a psal, že bych si s nimi chtěl zahrát, až teda svolili a dopadlo to takhle, hehe.
Nemáš do budoucna v plánech být kmenovým hráčem WELICORUSS a podílet se přímo na nové tvorbě, nebo ti stačí pouze jezdit koncerty?
Já tuhle ambici určitě mám, ale záleží to spíš na zbytku kapely. Ono totiž přijmout mezi sebe někoho není jen tak. Musíš se tak nějak osvědčit, že nejsi žádný pitomec, že je na tebe spoleh, že jsi pro kapelu přínosem. Ono to v tuhle chvíli je ale spíš tak, že jsem uveden jako hostující člen, ale na chodu kapely se podílím stejně jako ostatní, a tak to moc nehrotíme.
Kolik teď přibližně koncertů za rok odjezdíš a kolik jich bylo před virem z Wu-chanu?
No, já jsem nastoupil ke klukům v říjnu 2019 a do příchodu covid-19 jsem s klukama odjel cca 20 koncertů. Po příchodu pandemie je to bohužel s počtem akcí docela špatné. Přibližně 10-15 akcí ročně. Ale utěšuji se tím, že v tom nejsme sami. Všichni se těšíme, až to všechno opadne a najede se do starých kolejí, protože nám to chybí.
Nevyprávěl ti někdy Alexey (frontman) o koncertování na Sibiři? Člověk z Česka by si mohl představit nějaký sklep, kamna, dvacet lidí a vodku, hehe.
To víš, že vyprávěl. V paměti mi asi nejvíc utkvělo vyprávění o, tuším, prvním ruském tour. Ono cestování v ČR je pro nás sem tam taky dlouhé, ale nedokážeme si představit vzdálenosti, které museli kluci překonávat v Rusku. Pokud si dobře pamatuji, šlo o 13 koncertů napříč celým Ruskem a jeli to vlakem! Všechno naskládali do vlaku a jeli tour. Pro mě naprosto nepředstavitelná věc, že bych svůj 80kg reprobox a 30kg zesilovač narval spolu s kytarami apod. do vlaku a jel na tour.
Je to samozřejmě tak nějak spjato se všudypřítomnou vodkou, jinak by se v tom vlaku asi zbláznili, hehe. Hodně záběrů z tohohle tour je na našem DVD „15 years of madness“. Doporučuju každému, kdo ještě neviděl!
Zmiňuješ těžká monstra, přes která hraješ. Já o tobě čtu, že si také firemním hráčem značky Engl a Solar Guitars. To nebude náhoda. Možná bys mohl laikovi vysvětlit, co to obnáší a jaké máš výhody.
Měl jsem to štěstí, že mě vzali pod svá křídla opravdu velké značky metalového světa a splnil jsem si tak dětský sen. No, spíš pubertální sen. Někdy kolem třinácti jsem začal objevovat metal, brnkal si kdejaké melodie na kytaru a obdivoval nástroje, zesilovače mých idolů, což byl v mém raném metalovém začátku Alexi Laiho, později Fredrik Akesson, Jari Maaenpa, Devin Townsend a později Jeff Loomis, kde jsem poprvé viděl Engl a řekl si: „Jo, to jednou budu mít taky.“ Samozřejmě v tu dobu, kdy jsem si vysnil, že jednou budu mít tuhle možnost, se mi všichni smáli a teď s nimi opravdu spolupracuji. Mám možnost je reprezentovat a jsem na to patřičně hrdý. Dokázal jsem hlavně sám sobě, že na to mám. O ostatní vůbec nešlo a nejde. K otázce, co to vlastně znamená a co to obnáší... V zásadě je to oboustranná reprezentace, kdy já mám vše z jejich dílny. Buď s výraznou slevou nebo dokonce zadarmo. Pokud potřebuji, dodají mi back line na místo koncertu. Například v případě, že nechci nic tahat nebo se něco stane, což mi hrozně usnadňuje život. Ale v neposlední řadě je to opravdu velká čest, že si mě vybrali jako jejich zástupce. Donedávna jsem byl dokonce prvním a jediným Čechem pod značkou Engl a dodnes prvním a jediným Čechem pod Solar Guitars.
Dle dostupných informací vím, že jsi spoluzakladatelem skupiny INNERSPHERE. Registruji, že s nimi byla naplánovaná společná živá vystoupení v Ostravě, Praze, Brně a Pardubicích. Nebylo to trochu déjà vu ? Jak akce dopadly? Kolik přišlo lidí?
Je to tak. INNERPSHERE bylo takové moje dítě spolu s Mírou Litomerickým, které jsme dali dohromady v roce 2015 po tom, co nás představil společný kamarád Jakub Žaloudek. No to víš, vzpomněl jsem si na spoustu věcí, které jsme spolu s INNEREM zažili. Třeba spaní v narvaném autě před klubem v Pardubicích. S Mírou, jak jsme dávali dohromady songy, první shows, natáčení prvního EP. Ale od té doby se kluci posunuli na míle dopředu. Nicméně jsem rád, že jsme zůstali kamarádi. Na akcích zrovna s Mírou sdílím i reprobox. Po pražské show u mě kluci dokonce i spali, takže je to fajn. Klukům to šlape, rozhodně jim to přeji a kdo ví, třeba se naše cesty někdy zase střetnou a zahrajeme si něco spolu! Akce se vydařily navzdory očekáváním skvěle! Přišlo dost lidí, kteří nás podpořili nejen před podiem, ale i koupí merche. Je cítit, že lidem živá muzika chybí stejně jako nám, a že jsou rádi za každou příležitost jít na koncert.
Tvá minulost je dokonce spjatá s výraznou osobností domácí scény. Jedná se o Dana Frimla, kterého všichni znají jako zpěváka SEBASTIAN (1987-1994). Ty se s ním setkáváš v bandě MEAN MESSIAH. Asi to byla velká škola... Co vzpomínky?
Vzpomínky na práci s Danem jsou určitě pozitivní. Hodně mi to dalo. Dan je neuvěřitelný profesionál, dříč a jde si za svým, ať to stojí, co to stojí, což na něm fakt obdivuji. Dalo mi to hlavně novou perspektivu na to, jak věci dělat a jak ne. Naučil jsem se dbát na detaily, řešit nejen hudbu jako takovou, ale i ostatní prvky show, např. vybavení. Naučil jsem se makat na sobě. Taky to byla moje první pořádná kapela, kde bylo vidět, že nám o něco jde, kde už to nebylo jen o zábavě a o tom, že se sejde pár kamarádů a odehraje si ve volném čase pár akcí. S MEAN MESSIAH jsem se dostal i na podium v mém rodném městě, na žateckou Dočesnou, což bylo super, protože mě tu lidé znají a přijetí bylo fakt super!
Pár rozhovorů jsem už dělal, ale nikdy s kytaristou kapely hrající symfonický black. Takže přichází na řadu otázky, jež zatím byly v šuplíku, hehe. Pro účely rozhovoru mám poslechnuté vaše poslední album „Siberian Heathen Horde“. Není žádný velkým tajemstvím, že řecká kapela SEPTICFLESH spolupracovala s Pražským filharmonickým orchestrem. Ale jak vzniká symfonická linka u skladeb WELICORUSS?
Upřímně, nejsem si jistý, jak to bylo u alb předchozích, ale minimálně na posledním albu je to všechno počítač. Alexey navrhne melodii, kterou potom vykresluje jako malíř pomocí orchestru, který má doslova klik daleko, hehe. Samozřejmě, nabízí se otázka, jestli není lepší točit tyto části alba s živým orchestrem. Já bych řekl, že ano, ale dnešní technologie natolik pokročila, že rozdíl mezi živým orchestrem a simulací v PC doma nikdo nepozná. Navíc, bohužel nejsme tak velká kapela s tak velkým budgetem, jako jsou třeba zmínění SEPTICFLESH. Ale třeba časem?!
Další premiérová otázka. Patříte k uskupením, jenž používají líčidla. Jezdíš na koncerty nalíčený už z domova, nebo to stíháš až na místě? Nemusíš se stydět za to, jak dlouho ti to trvá, haha. Je něčím specifické to, co kreslíš na obličej? Myslím tím třeba nějakou symboliku.
(úsměv) Myslím, že jezdit takhle z domova, tak riskuji dost divných pohledů v pražském metru, hehe. Nene, všechno to stíháme na místě, kdy začínáme s přípravou cca hodinu před samotným setem. Nahodíme kostýmy, začneme se rozhýbávat, abychom si nehnuli se zády (v našem věku to už není jen tak... v backstage to vypadá jak při lekci fitness pro seniory) při setu a jdeme na samotné malování, kdy bílý základ zvládneme všichni sami, ale černé malování, tedy různá vyobrazení nám maluje Alexey. Mně vždycky nadává, že mám strašně velkou hlavu, že na mě vyplácá nejvíc barvy, ale že má prostor na mě zkoušet nové výtvarné motivy, hehe. Význam samotný to, pokud vím, úplně nemá. Zato celá naše garderoba a obecně image ano. Stylizujeme se do divošského kmenu, který věří v prastará božstva, starodávnou magii a jejichž filozofie překonává fyzično. Já sám mám takové přepínátko, kdy do doby, než začne intro, jsem Tomáš Sršeň, ale jakmile začne intro a s klukama si ťukneme pěstmi, tak se ze mě stává bezejmenný divoch, který nezná strach a jde ze sebe vydat vše na podium.
Jsi mým vrstevníkem. Jak se liší hudební sny třicátníka od těch, které mívá dvacetiletý kluk?
Hm, dobrá otázka. Upřímně, u mě se asi moc neliší. Vždycky jsem chtěl dobýt metalovou scénu, být součástí velké/větší kapely, hrát různě po světě pro spoustu lidí, spolupracovat s velkými jmény v hudebním průmyslu a samozřejmě být dobrým muzikantem nebo kytaristou, chceš-li. Mnoho z toho se mi už povedlo, tedy jsem součástí už většího celku, hrajeme pro spousty lidí v různých zemích, spolupracuji s legendami v oboru jako je třeba Engl, s mým vzorem Olou Englundem (THE HAUNTED) a jeho Solar Guitars. Jestli se mi podařilo být i dobrým muzikantem/kytaristou, to ať posoudí jiní, ale myslím, že za ty roky, kdy jsem opět usedl s kytarou, jsem udělal velký progres a snad to není nejhorší, hehe.
Možná trochu naváži na předchozí otázku. Máš ambice rozjet nějaké další projekty?
Takovou ambici v tuhle chvíli nemám. Rozhodně se tomu nebráním, ale mám takovou filozofii, že je dobré věnovat se jen jedné věci, protože jen tak je možné dát tomu 100 %. Nehledě na to, že pak nemusíš prioritizovat, dávat něčemu nebo někomu přednost a citít tak výčitky. Já se snažím být zodpovědný v tom, co dělám a nerad bych někoho zklamal tím, že si toho na sebe vezmu více, než reálně unesu. Ale jak říkám, nebráním se nějakému projektu, který by fungoval na bázi studiového projektu. Možná sem tam nějaká show, takže kdoví.
Co je nového v táboře WELICORUSS? Nějaké dlouhodobé plány? Nezačíná se náhodou připravovat materiál pro novou desku?
Nového je spousta. Za poslední rok se toho stalo vcelku dost. Například endorsement od Englu, Solar Guitars a jestli se nepletu, náš bubeník Ilya se dostal do tábora tureckých Samsun Cymbals, což je taky ohromný úspěch. Co se týče nějakých dlouhodobých plánů, tak samozřejmě dále růst a expandovat na nová území, získávat nové fanoušky a dělat co možná nejlepší hudbu. Konkrétní plány ti samozřejmě nemohu prozradit, jinak bych tě musel zabít, haha. Každopádně nová deska je v procesu a myslím, že se máte na co těšit!
Moje oblíbená otázka bývá na aktuální playlist vyslýchaného. Já budu tentokrát konkrétnější. Orientuješ se jako posluchač na některý žánr více? Které domácí skupiny posloucháš a obdivuješ?
Já jsem vždycky byl takový, že jsem se soustředil spíše na to, jestli je hudba dobrá nebo ne, takže žánr u mě tolik nehraje roli. Ono je ve výsledku jedno, jak tomu budu říkat. Ale je fakt, že pokud bych měl zvolit něco k čemu tíhnu více, tak jsou to techničtější a progresivnější styly. Obecně progressive metal, technical death metal, melodic death metal. To jsou takové ty moje go to žánry. Z domácích kapel koho poslouchám a obdivuji? No, takhle, já nejsem zrovna velkej fanoušek tuzemského metalu a nic vyloženě aktivně neposlouchám, ale je tu pár kapel, které rozhodně respektuji, a které si rád poslechnu třeba live. Jednou z těch kapel jsou moji kamarádi NAHUM, kteří do toho solidně buší a myslím, že to dotáhnou ještě daleko. Další kapelou jsou třeba KRUCIPÜSK. Naživo je to neuvěřitelná síla, hýbe to s tebou, nejde prostě jen stát a koukat.
Jako další bych jmenoval asi plzeňskou kapelu SEVENTH PASSION v čele s Lichťou a Lubošem Samkem. To jsou po hudební stránce neuvěřitelné talenty, které tady jen tak nenajdeš. Mají rádi podobnou hudbu jako já, to se v jejich tvorbě do jisté míry odráží a hudba jako taková je fakt paráda! No a v neposlední řadě Michal Skořepa a prakticky všechno, na co ten kluk sáhne. Ať už to byli STROY, což podle mě v Čechách nemá obdoby nebo současný projekt PAN LYNX, což je naprostý skvost. Ať už vizuálně, myšlenkou nebo hudebně, tak to vždy bylo něco, co v Čechách nemáme a potřebujeme! Michal je prostě mistr a strašně ho obdivuji.
Prošel si toho celkem dost. Teď to bude komplikovanější. Několik otázek najednou, hehe. Vzpomeneš si na nějaký vtipný moment své kariéry? Koncert, z kterého máš do teď mrazení? V jakých zahraničních destinacích sis zahrál? A co považuješ za svůj největší hudební vrchol?
Vtipných momentů bylo fakt hodně, většinu z nich by nešlo bez cenzury zveřejnit, hehe. Jeden mi ale přeci jen utkvěl v paměti a to v Německu, kdy jsme hráli v Lobbau nebo tak něco a zdejší promotér je naším velkým fanouškem a kamarádem. Ve chvíli, kdy jsme tu hráli, jsme se viděli poprvé a chtěl mě jaksi zasvětit, a tak jsme celkem ve velkém pili jejich lokální schnaps, který díky třešňové příchuti byl jak limonáda, a tak se to pilo jedna báseň. V jednu chvíli jsme, značně posilněni, i hráli šachy (potupně jsem prohrál). Celá akce vyvrcholila tím, že jsme kolem půl sedmé ráno došli na ubytovnu celkem společensky unavení. Já měl na hlavě vršek dětského odpadkového koše s motivem tygra a šlo se spát. Nejhorší část ovšem nastala v devět ráno, kdy jsme vstávali, že pojedeme směr Praha. Po snídani jsme vyjeli a asi po 20 km jsem musel pořádat kluky, aby zastavili a jen co jsme zastavili v nejmenované vesnici, vystřelil jsem z auta a jal se vyložit včerejší náklad. Takže zasvěcení bylo kompletní.
Koncert, ze kterého mě mrazí. Takové bych asi označil dva. Prvním byl úplně první koncert ve slovinské Ljublani, kdy jsem shodou okolností měl na nastudování setu jen pár dní a byl jsem opravdu vyděšenej, co mě čeká. Nová kapela, 12 hodin cesty, měl jsem obavy, co pokazím při setu, ale vše ve finále dopadlo vcelku dobře. Druhým takovým by byl loňský Legends festival v Hořicích, kde jsme hráli pro několik tisíc lidí za tmy. Takže naše show vynikla, lidé reagovali skvěle, atmoféra byla skvělá a lidem se to líbilo.
Destinací zatím nebylo tolik, ale zatím mám za sebou samozřejmě Českou republiku, Německo, Slovensko, Slovinsko, Belgii, Holandsko. Snad jsem nic nevynechal. No a vrcholem je zatím samozřejmě účinkování ve WELICORUSS a možnosti, které mi to přineslo. Zejména, a už jsem s tím asi trapný, spolupráci s Engl a Solar Guitars, ale samozřejmě i místa, kam jsem se díky tomu podíval, lidi, pro které jsem hrál a i možnost dělat třeba s tebou rozhovor. Každá taková dílčí věc přispívá k tomu vrcholu, na kterém se teď nacházím.
Děkuju ti Tome za rozhovor plný zajímavých informací. Pokud něco nechceš vzkázat čtenářům Fobie, tak je to ode mě všechno. Snad se brzy shledáme na nějaké živé produkci.
Taky ti moc děkuji za rozhovor, bylo to super!
Čtenářům bych chtěl taky poděpovat a to sice za jejich čas při čtení, ale také za jejich podporu metalové scény, protože jak řiká jedno otřepané cliché, bez vás by to opravdu nešlo! Zároveň vás prosím, podporujte kapely dál, protože to všechno děláme pro vás, ale potřebujeme všichni v dnešní době trochu té pomoci.
Snad se brzo někde potkáme!
Ahoj!!!
