Náš rozhovor bych začal v dávné minulosti. Zřejmě poprvé jsem tvou osobu zaregistroval zhruba v polovině devadesátých let, když jsi působil na postu kytaristy v tehdy dosti známé a populární hranické skupině TARANTULA, se kterou jsi v roce 1996 natočil i její poslední album „Chemomarsh“. Můžeš, třeba i jen v krátkosti, zavzpomínat na tuto dobu?
Představ si dobu bez internetu, bez dosahu médií. Seš mladý kluk a dostane se k tobě kazeta, kde z jedné i druhé strany hraje fantastická, relativně podobná metalová muzika, jen jedna je anglicky, druhá česky. Bez vstupu informací ze světa ti ty kapely připadají na stejné úrovni… Do momentu, kdy se dozvíš, že jedna se jmenuje TARANTULA a druhá METALLICA. Prostě senzační, NEOPAKOVATELNÁ epocha, ve společnosti famózních muzikantů Pavla a Standy Balků, Grizzlyho, Alena a dalších.
Byla TARANTULA tvou první kapelou nebo už jsi předtím měl nějaké větší zkušenosti s hraním?
Před TARANTULOU jsme hráli pouze covery s kamarády.
Po zmiňované desce, jsi však tuhle partu opustil. Kam vedly tvoje další kroky? Hrál jsi potom ještě někde jinde nebo už ses začal soustředit pouze na práci v nahrávacím studiu?
Doba a okolnosti uspaly TARANTULU a my jsme se všichni rozešli podnikat. Nehrál jsem s nikým, ale miluješ - li muziku, hrát nepřestaneš. Takže jsem stále cvičil na kytaru, rozšiřoval si hudební obzory a zajímal se o proces, techniku a technologii nahrávání.
Teď k tématu, které jsem nakousl už v předchozí otázce. Již v roce 1996 začalo v Hranicích na Moravě fungovat tvé studio Bomb Jack. Co tě vlastně přimělo k tomu vydat se právě touto cestou? Byl to třeba takový tvůj dětský sen?
Když jsme nahrávali album s TARANTULOU, přišel tehdy do studia nějaký chlapík, zda někdo nechce odkoupit čtyřstopý magnetofon. Jelikož jsem se o tyto věci už zajímal z dřívější doby, kdy jsem docházel na kytarové hodiny k mému velkému učiteli Standovi Balkovi (TRAKTOR, ex - TARANTULA, ex - CITRON), musel jsem jej koupit a tím to vše začalo.
Více než 25 let fungování studia je opravdu úctyhodná doba, za kterou jsi spolupracoval s velkým množstvím interpretů. Kdybys měl vybrat dejme tomu 3 z nich, jejichž alba považuješ ze své pozice za nejpovedenější, koho bys tu teď zmínil?
TRAKTOR – „Sedmá strana kostky“, LIMETAL – „Limetal“, PANOPTIKO – „Poslední tango“.
Jasnou známkou toho, že Bomb Jack už dávno není jen nějakým lokálním studiem je fakt, že cestu do Hranic neváhají absolvovat i kapely z Čech, konkrétně pak třeba z Prahy, kde přitom v blízkém okolí mají haldu možností pro nahrávání svých CD. Je tohle pro tebe to nejlepší ocenění tvé kvalitní práce?
Největším oceněním jsou pro mě rozzářené tváře a spokojené úsměvy odjíždějících muzikantů, kterým jsem mohl pomoci, a nechal jsem je vyhrát v kulečníku. Všichni, kteří děláme muziku opravdu srdcem a hlavně pro radost, si nemusíme NIC říkat, a těšíme se, jak zase u ohně napíchneme buřta!
Zajímalo by mě, zda máš například nějaká kritéria, podle nichž si vybíráš kapely pro spolupráci nebo zda se do tvého studia dostane každý, kdo v něm projeví zájem nahrávat?
I když některým trochu zelené barvy zbylo, nedokážu jejich okapy namalovat...
Je vůbec v silách jednoho člověka uspokojit veškerou poptávku nebo máš ještě další spolupracovníky, kteří ti v případě potřeby vypomáhají?
Ano, mám, střídáme se ve studiu s dalšími techniky - Richardem Gajdou, Janem Rössnerem a Dušinkou Sommerem. Tímto vyhlašuju konkurz na další podobně zapálené lidi, kteří by nám v Bomb Jack studiu měli zájem pomoci v nově vybudované části Bomb Jack II.
Některá studia se po letech práce s digitálem třeba i částečně vrací k analogovému způsobu nahrávání hudby. Jaké možnosti v tomto směru nabízíš ty?
Právě nově vybudovaná část studia je postavena na páskovém analogovém 16stopém magnetofonu, včetně kompletního analogového řetězce. Kapely si můžou vyzkoušet atmosféru 80tých a 90tých let, kdy nahrávali jen ti, co uměli hrát. Nahrávání přímo do pásu, bez editací, bez samplování, bez dolaďování, bez další pomoci.
Jestli se nepletu, tak u některých nahrávek funguješ pouze jako studiový inženýr, u jiných pak zároveň i jako producent. Většina lidí asi bude vědět v čem se obě role liší, ale přesto se zeptám, včem ty sám vidíš největší rozdíl mezi oběma pozicemi?
To jsou pouze názvosloví podle toho, kolik kdo právě potřebuje zapsat ega. (úsměv) Ve studiu dělám mnoho let stále to stejné. Pomáhám kapelám na svět s jejich muzikou, kterou si dopředu definujeme, jak má znít. Mým úkolem je jim to výrobním procesem, technickými prostředky a mým know - how splnit.
Jedním z pro mě velmi zajímavých počinů, jenž vznikly v roce 2021 v tvém studiu je debutové album skupiny PANOPTIKO „Poslední tango“, u něhož jsi zároveň právě zastával i už zmiňovanou roli producenta a taktéž jsi u této tajemnem zahalené party obsadil i pozici jakéhosi tiskového mluvčího. Kde se vlastně toto kvinteto vzalo?
I já mám své koníčky a při jedné toulce časem, mě na jednom ostrově v Egejském moři oslovila na jednom z jejich bálů parta kreatur z jiných staletí PANOPTIKO. Slovo nedalo slovo a činy si podaly ruce se skutky, a tak se objevila tato eskadra i v naší současnosti, pro kterou jsem byl pasován do role spojky, technického asistenta a jistého tiskového mluvčího.
Ještě před vydáním CD se kapela připojila k putovnímu festivalu Monster Meeting. Jak se do té doby zcela neznámé partě podařilo stát se součástí této velmi hojně navštěvované atrakce?
Když TRAKTOR s DYMYTRY nahrávali společné songy pro Monster Meeting, stalo se, že se všichni potkali při „Pálení čarodějnic“. Jelikož někteří členové zmíněných kapel spálili omylem turbokošťata dívek, se kterými přiletělo PANOPTIKO, chtěli se velectění muzikanti ze dvou, v současnosti nejúspěšnějších českých kapel, revanšovat, proto pozvali PANOPTIKO na svůj putovní bál.
Skupina zaujala fandy nejen svou neotřelou hudební tvorbou, ale i zajímavou pódiovou prezentací.
Scéna, kostýmy a masky nejsou pózou. Panstvo z PANOPTIKA říká: „V dnešní době plné přetvářky, pozérství a lží si musí spousta lidí nasazovat masku, aby mohli být alespoň na chvíli SAMI SEBOU. V minulosti si lidé dávali masku, aby byli NĚKÝM JINÝM.“ Maskami tedy připomínají pravý význam toho ČÍM JSME a KÝM JSME…
Kdo je autorem slov a muziky tohoto tělesa?
Autorem hudby a textů jsou všichni členové PANOPTIKA.
Má PANOPTIKO pro live prezentaci v zásobě i nějaké další songy, které nejsou součástí aktuální desky?
Ano, při každém jejich průjezdu, proletu, objezdu a návštěvě zaznamenáváme právě to, co je nejvíc baví nebo pálí.
V hudbě kapely je možné vyjma, řekněme, klasického nástrojového obsazení slyšet i spoustu různých dalších instrumentů, jako například cimbál, fujaru, banjo, trumpetu, housle…. Byly použité živě i při nahrávání desky nebo se jedná o samply?
Všechno jsme nahráli živě, za použití nejstarších a současně nejmodernějších nástrojů a samplů.
Loňský křest alba byl tuším kvůli nepřízni okolností odložen, předpokládám tedy, že proběhne v náhradním termínu. Co dále pak PANOPTIKO v nejbližších měsících čeká?
Jelikož je Bomb Jack studio branou PANOPTIKA do našeho světa, měl jsem možnost spatřit jejich zabookované termíny v různých stoletích, kam se promptně přesouvají. Pro naši dobu a letošní rok je uvidí velevážené panstvo a jiná aristokracie na spoustě českých bálů, festivalů a turné. Vše včas oznámí na svých stránkách a profilech, které jim musely být zřízeny, i přes jejich ostrou petici.
Na závěr našeho povídání bych se ještě rád znovu vrátil přímo k tvé osobě. Můžeš zmínit pár oblíbených kapel, potažmo třeba vzorů, které tě v muzice nejvíce ovlivnily?
PANTERA, METALLICA, MEGADETH, SEPULTURA a stará TARANTULA. Z kytaristů pak Dimebag Darrell a Marty Friedman. Ve studiovém ranku se mi moc líbí práce Boba Rocka a Kevina Churka.
Vím, že tvoříš nejen v oblasti metalové hudby, ale v minulosti jsi například složil písně na album Michala Horáčka nebo pro Gábinu Gunčíkovou a třeba i Strejdu Protha. Produkuješ a skládáš tedy i jinou muziku?
Po celou dobu existence Bomb Jack studia současně s nahráváním kapel skládám a nahrávám hudbu hlavně pro svět rádiové a televizní reklamy, kterou střídám s produkcí muziky třeba právě pro zmiňovaného Michala Horáčka nebo Protha.
Na hudební scéně funguješ jako muzikant, skladatel, textař, zvukový mistr, producent, organizátor festivalu… Dá se říct, co z toho tě nejvíce naplňuje, co máš nejraději?
Nejvíce miluju, když se muzikou bavíme, radujeme se z ní a opravdu ji žereme, bez ohledu na svět, okolnosti, zisky a ztráty.
A na úplný konec už ti jen poděkuju za povídání a popřeju mnoho zdaru do všech zmiňovaných činností, do nichž se v budoucnu pustíš. (úsměv)
Já moc děkuji Fobiazine a přeju všem čtenářům noblesní hudební vkus a vždy jen výborný poslech!
