Můžete nějak v krátkosti nastínit historii kapely? Prostě úvodní klasika – sestava, nahrávky a tak…
Pod názvem ENNOIA kapela působí zhruba od roku 2009 a to v původním složení – Jana (zpěv), Víťa (kytara), Tomáš (bicí) a Ondra (basa). Název vymyslel původní kytarista Víťa. Ennoia je podle legendy jakýsi ženský polobůh, což se docela hodí ke kapele s ženským zpěvem. (úsměv) Aktuální sestava je: Tereza – zpěv: má za sebou již pár hudebních projektů, nějakou dobu hrála na basu v kapele KAPRIOLA. Andy – basa: je autorem většiny songů. Tom – bicí: v minulosti působil v několika dalších kapelách, např. SOUNDLESS. Slava – kytara: působil v kapelách SQUAT SUSPECT, DEAF99 (později DEAFICULTO), aktuálně hraje ještě v ostravské kapele PRIMARY RESISTANCE. Michal – kytara: nejmladší člen kapely, a po neustálých odchodech a příchodech mnoha kytaristů snad poslední změna a stály článek kapely. V současnosti ještě hraje v nově založené kapele SWEPT INTO DECAY. Na kontě máme jedno EP kde jsou 4 songy, několik singlů a CD „Soul Sculptors“ s devíti songy.
Celou svou historii máte zpěvačku, která používá growling. Nejdřív to byla Jana Kremace (později NIKANDER, nyní SLAŤ), teď je to Terry. Vyplynulo to ze situace nebo jste se tímto, dnes už ne moc neobvyklým, způsobem chtěli odlišit od ostatních?
Ondra: Nejdříve to vyplynulo ze situace, kdy se původní kapela (ODI ET AMO) přetvořila a Jana vytvořila tvář kapely. Po odchodu Jany bylo jasné, že ženský growl si musíme zachovat. Přece jenom v té době to u nás téměř nikdo neměl. Naštěstí se nám ozvala Terry, která k nám okamžitě zapadla. (úsměv)
Jak byste vy sami popsali hudbu, kterou hrajete těm, co si vás ještě nepustili? Případně jakou muziku posloucháte a která z toho množství má vliv na výslednou podobu kapely?
Hudba, kterou hrajeme, by se dala popsat jako mix technického metalcoru, deathcoru a death metalu s ženským growlem.Kapel, které posloucháme, je hrozně moc, většinou jde o moderní technické styly, metalcore, deathcore, deathmetal, djent… Vesměs se shodneme na kapelách typu BLACK DAHLIA MURDER, AWERSIONS CROWN, ARCHSPIRE, WITHIN THE RUINS, FALLUJAH, FIT FOR AN AUTOPSY, INFERI, ABORTED, SYLOSIS, ZENITH PASSAGE… a hromada dalších méně známých kapel. Inspirace je takový mix všeho toho, co posloucháme.
Před dvěma lety jste konečně vydali debutové album. Co nám k němu povíte? Proč to trvalo tak dlouho? Řídili jste se snad heslem pomalu, ale precizně?
Slava: Podmínky byly docela složité. Proces nahrávání trval poměrně dlouho, v řádu několika let. Začali jsme nahráváním kytar a basy, které jsme si nahráli sami, stejně tak jsme s Terezou nahráli i zpěvy. Jako poslední přišly na řadu netradičně bicí – ty jsme se rozhodli nahrát ve studiu Digaz v Karviné. Následně jsme vše ladili a připravovali na mix ve studiu, vymýšleli různé samply a dodělávky k jednotlivým songům.
Pro mix a mastering finální nahrávky jsme se rozhodli oslovit studio Radek Zak Audio. Myslím, že Radek na finální nahrávce odvedl skvělou práci.
Zatím jsme nechali vyrobit 100 CD a už jsme jich docela dost prodali nebo rozeslali na různé recenze, takže zanedlouho budeme muset nechat vyrobit další. Je ale možnost si naši hudbu koupit i přes Bandcamp.
Skoro celá nahrávka vznikla u vás na zkušebně, jen bicí a výsledný zvuk se dělali jinde. Proč jste vybrali tuhle variantu? Nebylo by jednodušší a hlavně rychlejší zajít na pár dní normálně do studia?
Slava: Určitě by to bylo rychlejší, ale taky by se to odrazilo na kvalitě nahrávky. Takhle jsme mohli v klidu nahrát kytary, aby zněly pokud možno precizně, v klidu vše doladit a připravit. Ve studiu by nás tlačil čas a zbytečně bychom stresovali.
Co vaše texty, o čem pojednávají jednotlivá témata? Dokonce vám v jedné skladbě pomohl i William Shakespeare…
Tereza: Kdysi jsem se hodně věnovala poezii (ještě na platformě Písmák), což plynule přerostlo v tvorbu textů. Všeobecně mám zálibu zaobalovat své aktuální pocity do pavučin jinotajů textu a často si v textech vylívám srdíčko raději, než drbáním u kámošek. V textech jsou občas i určitá zamyšlení nad aktuální společností. Například text „Soul Sculptors“ je o tom, jak dva lidé ve vztahu se navzájem přetváří tím, co si říkají. „Friends Of Photons“ je zase o světlých stránkách člověka, které je třeba sám v sobě pěstovat.
Titulní skladba a s ní celé album začíná silnou posvátnou mantrou. Proč jste zvolili zrovna tento začátek? Máte nějak blízko k těmto duchovním věcem, jako jsou východní náboženství?
Tereza: Všeobecně mám blízko k religionistice a filosofii. Zajímají mě různé pohledy na to, proč tady vlastně jsme a jaký má život smysl. Snažím se často meditovat a při některé z meditací jsem narazila na tuhle mantru, která mi z hlavy vymazala všechny jiné myšlenky na půl dne. (úsměv) Zpočátku mi to přišlo jako neotřelý nápad, avšak to, že se z toho pak stal v kapele interní vtípek, je druhá strana mince.
Zmíněná mantra v úvodu songu „Soul Sculptors“ je zpívaná v indickém jazyce gurmukhi…
CD jste si vydali sami, to byla taky nejsnadnější varianta? Takhle si osobně představuju dokonale odvedenou práci – pěkný digipack s krásnou malbou, zveřejněné texty a dostatek informací. Přesně tak jste uvažovali i vy? Kdo za tím vším stojí?
Slava: Ano, CD jsme si vydali sami, snažili jsme jej dotáhnout do detailu, ať vypadá co možná nejlíp. Proto jsme také zvolili raději digipack oproti klasickému CD v plastovém obalu.
Tereza: Obraz, který je na albu, maloval Marek Rakunčák, jehož práci sleduji už dlouho. Líbilo se nám, že to není typické metalové klišé. Texty nebo informace o nahrávce a kapele nesměly chybět. O výslednou grafiku digipacku se postarala Terry, ale jinak za tím vším stojí celá kapela. (úsměv)
Jak to máte s koncerty? Sporadicky naživo hrajete z nedostatku nabídek, času nebo proč?
V minulosti jsme odehráli celkem dost koncertů, ty jsme pak trochu omezili kvůli nahrávání CD. Minulý a letošní rok jsme pro změnu skoro nekoncertovali kvůli Covidové epidemiologické situaci.
Díky za rozhovor a na závěr se ještě zeptám na vaše plány do budoucna nejen s kapelou ENNOIA, ale i dalšími…
Hrát koncerty, skládat nové songy, točit klipy a nahrát další desku, která nás posune zase o kousek dál…
Díky za otázky, ať se daří.
