Je tomu více než šest let, kdy mě borci LVCIFYRE z Londýna, kteří vlastně z Londýna vůbec nejsou (ústřední dvojici tvoří Polák a Portugalec), absolutně dostali na Brutal Assaultu. Tehdy v sestavě nahradili francouzské řezníky ANTAEUS, jejichž absence mě strašně mrzela, ale black/death metalový válec, který se v pozdních hodinách valil z třetí stage jaroměřského festivalu, mi zklamání absolutně vynahradil. Od té doby jsem nesčetněkrát sjel jejich famózní desku „Svn Eater“, předloňské EP „Sacrament“ také zapůsobilo dobře, takže oznámení o novém dlouhohrajícím albu plánovaném na letošek zahřálo u srdce. O vydání se postaraly v žánrových vodách věhlasné labely Dark Descent Records a Norma Evangelium Diaboli, od kterých mi pár měsíců zpět na poště přistál vinyl „The Broken Seal“ a tričko. Už ukázky, které předcházely vydání desky, totiž dávaly okatě najevo, že LVCIFYRE budou opět zabíjet.
Dvojice ve své tvorbě jasně odkazuje na legendy zejména death metalového žánru, na mysl při temném podání tohoto stylu samozřejmě jako první přicházejí MORBID ANGEL. LVCIFYRE tomu nečiní tak okatě, jako například němečtí SIJJIN (jejichž letošní debut „Sumerian Promises“ ale mohu jedině doporučit), některé sekané riffy případně určitá chaotická sóla ale na floridské matadory ale jasně odkazují. LVCIFYRE jsou ale ve svém přístupu k žánru ještě trochu zlejší.
Skutečně – jestli bych něco z aktuálních počinů nazval zlým death metalem, tak to bude „The Broken Seal“. Může za to jistě vokál T. Kaose, který se noří do neprostupných prohlubní, zejména pak ale kytarová práce, jež se pyšní množstvím pekelných riffů, zvratů, sól či drtivých sekanců. Hudba LVCIFYRE chvíli nestojí na místě, není prostor pro zachycení se a oddech, neustále to do posluchače valí, riff střídá jiný v intervalech jednotek sekund.
Samostatnou kapitolou je pak bubeník Menthor, kterého můžete znát z dalších x kapel jako ENTHRONED, NIGHTBRINGER, VOZ DE NENHUM, EPPING FOREST, NECROSADIST, DEATH LIKE MASS, BESTIA ARCANA či dříve CORPUS CHRISTII nebo AORATOS. Před třemi roky se po internetech válela zpráva, že LVCIFYRE opustil, což mě osobně hodně zamrzelo, neb ho považuji za jednoho z nejlepších black/deathových bicmanů současnosti. Ještě týž rok se však ke svému souputníkovi vrátil a za mě jedině dobře, protože bez něj by LVCIFYRE nebyli tím, čím jsou. Menthor se totiž vyznačuje naprosto charakteristickou hrou s notným využíváním floor tomu nebo triolami na ride, díky kterým ho vždy jistojistě rozeznáte. Navíc jeho rychlost je enormní. Někomu může přijít jeho styl trochu generický, já ho ale bezmezně uctívám.
První tři skladby se nesou v duchu absolutního masakru, vyzdvihnout musím zejména úvodní riff dvojky „Tribes of Khem“ nebo naprosto zabijáckou pasáž od času zhruba 0:45 v „Black Beneath the Sun“, která se po neurvalém startu přeline do totálního killu. Ty Menthorovy vířivky na virbl, to bych se zbláznil. Čtyřka „Headless Rite“ je krkolomná záležitost, která se nežene tak šíleně kupředu, aby následně titulní „The Broken Seal“ sťala hlavy všemu živému ve svém okolí a nechala svojí stavbou trochu vzpomenout na titulku z předchozí dlouhohrající desky „Svn Eater“.
Už by se mohlo zdát, že první zvolnění přichází s šestkou „Wolves of the Great Dark“, jenže po klidnějším nástupu se opět přeline do tempa zle-death metalového, i když ve sloce můžeme mluvit i o jakési chytlavosti. První skladbou, která se mi úplně nezařezala do kůže, je až sedmička „The First Archon“, ač i ta má stále nadprůměrný charakter. S následující krátkou vypalovačkou „Blood of Az“ nám zase LVCIFYRE ukážou, zač je toho loket z hlediska neurvalého tempa, aby si s námi v závěrečném opusu „Black Mass“ házeli z pomalých bažin do kulometné palby. Oproti epilogu předchozího alba „Sinister Calling“ ale „Black Mass“ tak působivá není.
Jak je u LVCIFYRE zvykem, občas přihodí svůj odporný hlas do vínku též Mark of the Devil z CULTES DES GHOULES. Neupírám, že na atmosféře to přidá, ale obecně mi jeho styl vůbec nesedí a vlastně ani jeho domovská kapela mě nijak nebaví, takže bych se bez toho i obešel. Ale Marek už tak nějak k LVCIFYRE patří.
Zvukově jde u „The Broken Seal“ o o dosti čistší záležitost než v případě předcházejícího alba. K materiálu ale sound od Itala Stefana Santiho sedne, je dosti středový a zejména bicí jsou výrazně dominantní. Naopak obal novinky je trochu slabší, v tvorbě Daniela Valerianiho se rozhodně schovávají povedenější záležitosti. Mimochodem, tento Ital je podepsán pod artworky DARK FUNERAL, GRAFVITNIR, MAYHEM nebo MYSTICUM.
Vzato kolem a kolem, v poslední třetině už možná „The Broken Seal“ trochu dochází dech, jako celek ale deska absolutně zabíjí a nabízí přesně to zlo, které od LVCIFYRE člověk požaduje. Jednoduše, jedná se pro mě o jednu z nejlepších desek tohoto roku, ani jsem nedoufal, že mě dvojice tak rozseká. Milovníkům temného, neurvalého a chaotického death metalu bez humpoláckého „tupa tupa“ nelze než doporučit.
Seznam skladeb:
- Gods Await Us
- Tribe Of Khem
- Black Beneath The Sun
- Headless Rite
- The Broken Seal
- Wolves Of The Great Dark
- The First Archon
- Blood Of Az
- Black Mass
Čas: 43:33
Sestava:
- T. Kaos - zpěv, kytary, basa
- Menthor - bicí
- Mark of the Devil - vokály
