Johan:
Během čtrnácti dní jsem pět večerů strávil na koncertech – čtyři v Písku, jeden ve Volyni. Podobných bláznů bylo určitě víc, ale nejspíš méně než je prstů na rukou průměrně šikovného truhláře. (úsměv) Ale, jak už jsme psali v předchozím reportu z akce v Píčku, čert ví (a ministr zdravotnictví neví), do kdy budou koncerty možné, tak je třeba využít každou možnost, která se trefuje do vkusu. Navíc když cesta trvá dvacet minut a vyráží i kamarádi…
Do divadla jsme nakráčeli patnáct minut před začátkem, kdy bylo v klubu sotva třicet lidí, ale postupně se prostor malé scény jakž takž zaplnil (finále: přes padesát platících) a když se přesně na čas (20.00) rozezvučely struny a blány pod rukama maníků ze SNĚTI, byla kulisa víc než důstojná, prostor malé scény byl v podstatě plný. SNĚŤ je momentálně v laufu, odehrané koncerty jí jdou k duhu a materiál z alba „Mokvání v okovech“ je silný jako „Kůň kadaver“. Tomáš s mikrofonem řádil jako „Demon“ a kapela otevřela „Sarkofag“, ze kterého se valil zatuchlý deathmetalový smrad, který zabíral celých necelých pětatřicet minut.
O SLAUGHTER MESSIAH jsem před oznámením jejich koncertu v Písku neměl potuchy. Ale tentokrát jsem alespoň lehce kapelu naťukl na síti a udělal si hrubý obrázek, o čem že tahle parta je. V podstatě se dá říci, že jde o typickou kapelu pro písecké metalové slavnosti, což zjednodušeně znamená, že je to stará škola, v případě Belgičanů namíchaná ze všech možných extrémních metalů s punkem navrch, chybět nesmí aktuálně moderní podmalované oči a vůbec image osmdesátých let. Svěží mix thrash, black a death metalu, k tomu sem tam punkový rytmus, o zábavu postaráno. Aspoň od nějaké třetí čtvrté skladby, na začátku byl zvuk poměrně bídný, jedna kytara nebyla slyšet, ale Mára to šel zvukaři vysvětlit a záhy došlo k nápravě. Hodinový set mi ale přišel příliš dlouhý, i když chápu, že kapela, která jede na koncert cca 1000 km, si ho chce náležitě užít. Užili si i fanoušci, kterým SLAUGHTER MESSIAH na závěr naservírovali cover BATHORY. A tím podle mě měli skončit, koncert optimálně vygradoval, jenže lidi chtěli přídavek, takže se kapela vrátila a já odešel do předsálí, abych si ten „POBATHORYOVSKEJ“ dojem ničím nekazil. Když kapela dohrála, vrátil jsem se samozřejmě zatleskat. (Johan)
Jindra:
V pořadí třetí párty privátního trojboje během jednoho týdne jistila malá scéna písecké Podčáry, kterou jsem naposledy navštívil v březnu loňského roku (HAUNT, THE NIGHT ETERNAL), přičemž následující týden naši potentáti začali s nařízeními buzeračního rázu. Tak doufejme…
Kolem osmé, dle plánu, se chopila svého již nazvučeného hudebního nářadí v současnosti nejvíce skloňovaná deathmetalová marškumpačka u nás, SNĚŤ. Krátké intro, nasazení okovů a sypání soli do mokvajících ran může začít. Byl jsem zvědavý, jak zpěvák Tomáš uklidí překážející stojan; ten tentokrát nikam neletěl, byl pouze odstaven od svého účelu. Že to kapele šlape, dupe, burácí, drtí… o tom nikdo nepochybuje. To se konec konců ukáže i v undergroundových toptenech a různých žebřících. Zákeřný hnilobný bastard se rozeřval zřejmě nejvypečenějším kouskem „Kůň kadaver“. Pilovité kytary, dunící bicí pokládají základ zatuchlé a morbidní náladě, kterou si všichni sebemrskačsky přejí. Ke zklidnění tepové frekvence zafungoval „Folivor“, střední tempo nabízí „Demon“ s brutálními riffy a pochopitelně pěkně úchylný vokál. Ani ponor do studeného bahnité doomu v „Principu křížení“ nerozhodil šklebivé grimasy spokojených fans. Nejsem si jistý, jestli byla slyšet „Saliva“ a nekro-romantický „Útes mrtvol“, v každém případě SNĚŤ zasela během čtyřiceti minut infekci, která bude dlouho těkat ze zdí malé scény písecké Podčáry. Prážáci pěkně uklidili v temné, vlhké jeskyni a připravili arénu lídrům večera, belgickým SLAUGHTER MESSIAH.
Belgičné vystrkují růžky již nějakých třináct let, na kontě mají jedinou studiovku „Cursed to the Pyre“, plus něco málo EP, živák a kompilaci, což považuji za vhodně načasovaný artikl předvánočního trhu. Ústřední postavou je basák a zpěvák Lord Sabathan s mikrofonem polohovaným na Lemmyho, který také vystupuje v pornofilmu Phallusifer-The Immoral Code. Kdo by to byl do něj řekl. Narážím na jeho malou postavu, jak se mnoho přítomných shodlo, „malej Vlasta Henych“. Pohled na Lorda obklopeného kytarovými hromotluky Rodem „Iron Bitch Desecratorem“ a Thomasem „Exhumatorem“ byl úsměvný. Zkraje setu SLAUGHTER MESSIAH jsem zvukovou disbalanci dával za vinu nevhodně zvolené poloze, ale ani zkouška zvuku z centra dění nevyvrátila moji domněnku. Standard pro můj nepříliš cvičený sluch panoval cca od čtvrté skladby. SM umožňují nahlédnout do černočerné duše extrémní hudby vehementně se držíc skladatelského vzorce. Dalo by se říct, že death/thrashmetalové konvence jsou fádní, nudné. Na druhou stranu, proč měnit něco co funguje. V případě SM a všem podobným drtikolům se jedná o to, v jakém množství a s jakou intenzitou toto nabuší do lidí. Oživení přinášejí okamžiky vrstevnatějších pasáží s punkovou divokostí, změn rytmu a úhybných manévrů. Účinné riffy si podávají kliku s vyjícími sólovými kytarami, hodně vysoko posazené výkřiky směrem k Satanovi. Po 40 minutách mě přepadá stereotyp a okoukanost hračky, nasazuju krytku objektivu a zaujímám úctyhodnou vzdálenost od „bezohledného“ metalu. Chvíli po desáté utichává kvílivé outro, SM zhasínají, druhý den je čeká Vídeň.
Letošní oslava české státnosti proběhla v poněkud obskurnějším módu, než je zvykem. Medaili stejně nedajli, takže jakýpak copak.
Coornelus:
Jelikož od listopadu přestávám být podle nových hygienických norem člověkem, zakončení mojí letošní koncertní sezóny připadlo na poslední říjnový čtvrtek a na město Písek. Jelikož je Peťan – pořadatel píseckých akcí – dlouhodobě při smyslech, a i mu to dost pálí, naplánoval akci tak, aby v deset končila. Když musím druhý den do roboty, tohle cením.
Hlavním tahákem večera pro mě byla SNĚŤ. Kluky jsem letos už jednou viděl, ale bylo to venku, za světla… zkrátka v klubu jsem očekával o kus lepší show. Momentálně nejskloňovanější tuzemská metalová banda, alespoň v mých kruzích, v Písku potvrdila, proč je jí všude plno. Materiál z letošního alba „Mokvání v okovech“ ve mně už dostatečně uzrál a dokážu ocenit vychytávky a zajímavé pasáže, občas doslova chuťovky, které nabízí. Hodně se mi líbil úvod setu, kdy ambientní intro přešlo do skvěle vystavěné instrumentálky, na kterou navazuje už plnohodnotná deathmetalová šleha „Kůň kadaver“. Bavila mě celá půlhodinka, kdy ke konci setu zazněla klipovka „Folivor“ a debutové demo. Na úplný závěr kluci zahráli, snad se nepletu, novou skladbu, takže se dají očekávat další zajímavé věci. Jen tak dál.
SLAUGHTER MESSIAH jsem doma naťuknul jen tak letecky, ale jejich poslední velkou desku jsem si poslechl celou a kupodivu bez újmy na zdraví. Naživo to byl potom ještě větší kvapík, než jak mi přišlo z desky. Čtveřice rudých ďáblů to mydlila hlava nehlava a člověk nevěděl, kam se má dřív koukat. Kytaristi vyfešákovaní jak dnes 80´ styl velí, bubeník z vizáží klonu horské gorily... Nejvíc pozornosti si ale utrhával zpěvák/basák, který vypadal jako baby satan, protože se svými centimetry působil v obležení ostatních chlapů jako vzteklý čertík. Jeho projev byl ale dostatečně nasraný a svým štěkavým vokálem plival síru naplno, tím pádem si své místo v pekle plnohodnotně zaslouží. SLAUGHER MESSIAH servírovali kolem sebe mix thrashe, deathu, blacku… všechno v aktuálně populárním old school kabátu. Svoje řemeslo prováděli precizně, rychle a s chutí, což se logicky přeneslo i do publika, které si vyřvalo přídavek. Za mě panovala spokojenost.
Fotky: Jindra
