Sestava RAVENOIR nebude většině z vás neznámá – Alesh AD Dostál (kytara, zpěv), Aleshův spoluhráč z ROOT Igor Hubík (basa), Kolinsův kolega z mladoboleslavské úderky Jakub „Önslaughter“ Maděryč (kytara) a Patrik Sas (bicí), člen doprovodu Kamila Střihavky, kterého Alesh vybral na doporučení bubeníka Klaudia Kryšpína (PRAŽSKÝ VÝBĚR, STROMBOLI). Při letmém pohledu na line-up se probouzí pudy zvědavosti, a tak beru havraní brk a pokusím se naškrábat několik poznatků.
V líbivých magazínech se pracuje s pojmem superskupina, já si toto odpustím, RAVENOIR pojmenuji jako uskupení zručných muzikantů, což je předpoklad úspěchu, nikoliv však garance. Se svými dvěma štěky přispěchal BigBoss a sólem v titulní skladbě přispěla persona grata Andy LaRocque. Veškerou hudbu složil Alesh, textově se jedná o kolaboraci Igora (4 skladby), Aleshe (3) a BigBosse (2). Co se týká nahrávání, to se odehrálo během šesti měsíců v několika studiích. Bicí byly nahrány v ostravském studiu Plesná, kytarové party v Aleshovo domácím studiu a v bzeneckém studiu Shaark, stejně jako zpěvy a klávesy. Önslaughter si kytarová sóla nahrál v žateckém Bohemian Hell studiu. Baskytara a akustická kytara se nahrávala ve studiu Dejan Sound v Brně. Kytarové sólo Andyho LaRocque v jeho Sonic Train Studios ve švédském Varbergu. Mix a mastering alba vznikal u Pavla Hlavici ve studiu Shaark. Celkovou produkci alba zařídil opět Alesh. Album vyšlo jako šestipanelový digipack, CD a USB flash disk. Autorem loga a kompletní grafiky je Peter Beťko, majitel slovenského labelu Gothoom Productions.
Úvodní prolog „Nocturnal Initation“ nabízí moře času, abyste se za zvuku krákání krkavců a BigBossovo lákání do propasti pohodlně usadili, vyčkali prvních melodií a roztočení vodního kola bubenického hamru, na který se přiřítí proud divoké vody. Opravdovou muziku se vším všudy přináší až druhá „Ravenoir“, slibný začátek nasáklý thrashovým feelingem s frázovaným zpěvem zakončený zbloudilým doomovým zpětným vokálem. Ravenoir je v eponymní skladbě popisována jako barva, kterou nikdo nedokáže namalovat a zároveň jako symbol lásky z nenávisti. Ve druhém případě se nedá jinak než souhlasit, v případě prvním by se dalo polemizovat. Jako „moderní“ death metal je výstižné označit zvukovou palbu v „The Darkest Flame of Eternal Blasphemy“, naplno se projeví kopákové palisády Patrika Sase, skladba sice nenabírá smrt beroucí tempo, přesto hrozí a varuje. Uchu lahodí práce s činely a ostatními „plechy“. Nabízí styčné plochy s projevem Patrika Jensena (THE HAUNTED). Rozhýbat svalstvo ztuhlé šíje vybízí „In the Sign of the Horns“, forma riffu dobře známá z melodeathu, která chytlavě, ale přesto opotřebovaně skáče sem a tam a po několika tónech vytváří dynamiku na úkor originality, navíc disonantní kytarové sólo mi poněkud neleze do uší.
Albový předěl, intermezzo „From the Dead Shadows of the Void to Eternity“, s poselstvím o vyhasínajícím ohni v srdci, bych si uměl odpustit. „Blood Pact“ na nás valí úder za úderem familiární deathmetalové klasiky, může fungovat jako stravitelná pilulka na atmosférická intra, outra, intermezza. Fade out zavání MORBID ANGEL z éry Erika Rutana. První sloka „Dark Vision“ patří strýčkovi Valterovi a jeho rouhačskému, pohrdavému výsměchu se šklebem démona. Těžiště skladby spočívá v pasážích pomalu se rozjíždějícího death metalu s drtivými, hlemýždími riffy, kvílivým sólem v bezpečí ofenzivní kulometné palby, ze které vás exportuje na trip k neznámým civilizacím. Řádně nasypáno dostanete v „Hellfire's Icon“, ze které vyzařuje hříšná energie. Závěrečná „Alter Ego“ může u někoho vyvolat stavy deprese, u někoho naopak působí jako balzám, instrumentální zručnost přicházející odněkud se ztrácí kdesi v blatech, v ambientním oparu se tetelí zápach vitriolu a sáhodlouhá atmosférická alchymie.
Album svým stylem sází spíše na atmosféru. S progresivním úhlem pohledu. Dostálův hrdelní vokál v úrovni středního growlu většinu času vyčnívá jako mírně podebraný palec a většinou nenechá oživnout očekávané dojmy z atmosféry skladeb. Některé zdroje uvádí, že se jedná o black/death pojetí metalu. Osobně black metal vnímám pouze z textů, elementárně snad v poslední epické „Alter Ego“. Primárně se jedná o smrtelnou nálož s poryvy gotických větříků. RAVENOIR přinášejí zábavnou hostinu melodického deathu. „Zábava“ se u hudby spjaté s death metalem nepoužívá často a někteří puristé by se nad takovou představou mohli pozastavit, ale v konečném důsledku album válí tvrdě.
Kolekce prokládaná krátkými dramatickými intermezzy, sborovými hlasy a epickými úryvky, které limitují strojovou exaktnost útoku, působí příliš dlouze. „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ lze brát jako koncepční album divadelního představení o devíti kapitolách. Problémem může být, že po spuštění opony nevíte, jestli máte aplaudovat a zopáknout tu či onu kapitolu skončeného dramatu, pro slabší nátury možná i hororu, nebo čerstvě nabyté pocity necháte napospas krátkodobé paměti.
Seznam skladeb:
- Nocturnal Initation (Prologue)
- Ravenoir
- The Darkest Flame of Eternal Blasphemy
- In The Sign of the Horns
- From The Dead Shadows of Void Into Eternity
- Blood Pact
- Dark Vision
- Hellfire's Icon
- Alter Ego
Čas: 38:18
Sestava:
- Alesh AD (Aleš Dostál) – kytara
- Jakub „Onslaughter“ Maděryč – kytara
- Patrik Sas – bicí
- Igor Hubík – baskytara
