Tak přece… Přece jen se podařilo uspořádat pokračování dnes už (si troufám říci) legendární jihočeské metalové akce, která nabízí spoustu zajímavé muziky (většinou zpoza hranic), ale také možnost potkat se se spoustou známých, poklábosit nebo si „vylejt kebuli“, každému, co jeho jest. Naše výprava stihla kromě té vylitosti všechno, přičemž některá setkání po letech byla moc fajn… (Johan)
V roce 2020 jsme se museli bohužel obejít bez oblíbeného festivalu Thrash Nightmare, a tak nám pořadatelé letos naservírovali rovnou dva hrací dny. Do Písku dorážím zavčasu, abych si přebral pokoj na hotelu. Trochu stárnu, hehe. Alespoň mohu obdivovat krásy historického města. (Kubina)
O rok odložený osmý díl Thrash Nightmare se rozrostl na dva dny – původně se v pátek mělo jednat o komorní akci pro cca sto fanoušků na malém sále (= předsálí), ale zájem v předprodeji i natěšenost lidí rozhodly o přesunutí na sál velký, což bylo praktické nejen pro návštěvníky, ale i pro pořadatele, distraře nebo prodejce kapelního merche – nebylo třeba stěhovat aparát ani nábytek, v předsálí bylo na všechno dost místa. (Johan)
Na Thrash Nightmare oceňuju i dodržování programu. Doslova mě sere, když je na akcích ne minutový, ale klidně hodinový skluz proti programu; na TN tohle nehrozí a co je psáno, to je dáno. Takže přesně úderem 19. hodiny se na pódiu objevila německá trojice SPHINX a začala rozdmýchávat thrash vzor SODOM z poloviny osmdesátých let. Takže hrubost, neučesanost, divokost, žel s příšerným zvukem. Baskytara válcovala vše, hlavně tedy kytaru, která skoro nebyla slyšet. Když k tomu připočtu nepříliš zajímavý materiál, vychází mi SPHINX sotva jako průměr. (Johan)
Akci startují SPHINX z Německa. Trochu ve stylu nejstarších SODOM. Kapelu nemám vůbec naposlouchanou. Proto se nemám moc ze začátku čeho chytit, i kvůli syrovému zvuku, který byl pěkný bordel. Nechytám se kytarových riffů ani sól. Údajně šlo o úmysl. Spíše kontraproduktivní. Asi měl začínat někdo, kdo by to ostatním skupinám přednazvučil. Zajímavostí je, že ze zvukové špíny lezl zvonivý sound. Opět údajně úmysl, hehe. Oproti předchozím ročníkům byla velká změna v tom, že hned první vystupující měli pěkný kotel, takže proti gustu… (Kubina)
Pro kluky z FAÜST mám slabost. Je jich všude plno. S každým vystoupením rostou. Tentokrát jsou kytary více utopené, ale zase na druhou stranu si mohu detailně užívat Jendovu hru na basovku. Ta byla nejhlasitější a nejbrutálnější snad z obou hracích dnů. Ono se velkou část pátku vyplatilo stát co nejdále od basového aparátu, aby nezanikl zbytek zvukového celku. Samotný setík pražské smečky byl opět energický, o třídu jinde než předchozí skupina. Hlavu jsem si řádně vytřepal. (Kubina)
Našinci FAÜST na tom byli po hudební stránce o poznání lépe než Němci, po zvukové ale zhruba polovinu koncertu stejně. Opět drnčící baskytara… naštěstí už mají FAÜST dvě kytary, tak nebyl zvukový marasmus až takový. A taky mají větší cit pro stavbu kompozic, dobrého bubeníka a přesvědčivého frontmana, takže jejich set postupně gradoval. Myslím, že kapela se pořád zlepšuje (což už jsem myslím psal v reportu z jiné nedávné akce, kde hrála) a že se stává jednou z těch, které u nás patří v žánru k těm lepším, takže škoda toho zvuku, který výsledek dost pokazil. (Johan)
Až s DEMOLIZER se dal zvuk označit jako poslouchatelný. Slovenská kapela sypala špinavý black/speed metal & punk (spojení old school už ani psát nebudu, platilo oba dva dny na všechny kapely) a nejvíce připomínala staré VENOM a MOTÖRHEAD. Chvílemi mě DEMOLIZER bavili, chvílemi přišli obyčejní, zpětným pohledem zhruba na úrovni FAÜST, samozřejmě nikoliv hudebně, ale co se dojmů z vystoupení týká. Ku prospěchu věci určitě bylo střídání různých vokálních poloh i prolínání výše zmíněných žánrů. (Johan)
O DEMOLIZER ze Slovenska jsem neslyšel pěkně dlouho. Naposled před čtyřmi roky v rámci festivalu Thrash Nightmare. Takže se konalo menší déjà vu. Znovu vynikající set. Old school nakažlivý jak mor. Kotel vařil. Na bicí žádné velké vymýšlení. Tempo bylo plynulé. Jednoduché chytlavé melodie. Zpěvy jak od černokněžníka. Hudební feel MOTORHEAD. Co dodat? (Kubina)
Psaní reportu bývá často subjektivní záležitostí. Metalový fanda se pohybuje, hází vlasy, skáče z pódia, potí krev a pálí kalorie, protože rychlá hudba, nabíjející ho energií, z něho musí ven. CHAINBREÄKER z Rakouska svištěli jako vichřice. Poprvé je registruji před třemi lety. Od té doby prošli jistým hudebním progresem. Výborné album "Relentless Night" nebylo náhoda. Oni byli v pátek nejvíc thrash metal! Po koncertním setu maniací pod podiem neslavili vítězství ve fotbalovém světovém šampionátu, nýbrž skvělý zážitek. (Kubina)
CHAINBREÄKER už jsou v Písku jako doma, tedy skoro tak často. (úsměv) Zahráli si v roce 2018 v Píčku, letos na Iron River festu, do třetice všeho dobrého předvedli svůj thrash/speed i v divadle. A ač se jednalo o nejměkčí kapelu pátečního programu, mně se mladí Rakušané líbili víc než někteří divoši, respektive mě bavili hlavně díky tomu, že jejich muzika byla pestřejší než předchozí DEMOLIZER, zvukově lépe ošetřená než FAÜST a jednoznačně na vyšší úrovni než SPHINX i následující OUTLAW. Melodie, občasný ječák, ale i thrashující rytmy a rychlé tempo, vše do sebe pěkně zapadalo. Na druhou stranu byl páteční line-up přece jen slabší než sobotní a ani jedna z šesti kapel mě nedokázala zaujmout natolik, abych se začal pídit o nahrávkách nebo si je zařadil do portfolia těch, které bych si jen tak pro radost pustil. (Johan)
Poslední slova platí hlavně o OUTLAW, první z dvojice brazilských kapel, které jedou společné turné a už toho v Evropě od konce září odehrály nemálo, dalších cca deset štací mají před sebou. Únava na nich sice znát nebyla, ale produkovaná muzika byla jednoduše podprůměrná a po chvíli mě i kvůli monotónnosti přestal jejich koncert bavit. Obstarožní black metal působil divně, marně jsem hledal nějaké záchytné body, okamžiky, které by utkvěly v paměti; s odstupem, když píšu tyhle řádky, mě nenapadá nic, čím by kapela zapůsobila zapamatovatelně. (Johan)
Kapelu OUTLAW vynechávám. Bylo třeba nabrat síly na POWER FROM HELL z Brazílie. Představte si školní exkurzi v muzeu metalu, kde pan učitel Sodomic dětem chroptivým hlasem vysvětluje: "Tohle je BATHORY, tamto CELTIC FROST a všimněte si těch VENOM s HELLHAMMER. Zaprášené primitivní exponáty. Není na nich vlastně nic moc hezkého, ale přesto jsou dokonalé. Takhle peklo zní." (Kubina)
POWER FROM HELL byli o několik tříd lepší než krajané. Druzí Brazilci vypadali na pódiu mnohem sebejistěji a svůj old thrash, jak jejich produkci uváděl program, kořenili černým kovem, který místy zcela převládal, pánové na pódiu ostatně nešetřili barvami a tváře si stylově vyzdobili war painty, i v tomto směru měli k blacku blíže. Ale když se nebudu nimrat v žánrech a počítat, na kolik procent to byl black a na kolik thrash, uznávám, že to bylo dobré představení a že POWER FORM HELL jsou kapelou, na kterou se vyplatí zajít podívat. (Johan)
Na to, že byl pátek a hrály kapely spíše neznámé než známé, se sešla velice slušná návštěva čítající přes 250 platících, s kapelami, pořadateli a dalšími se tak v sále, předsálí a na kuřácké terase pohybovalo cca 300 lidí. Ti se sice bavili, sem tam došlo na nějaké to křepčení, i na nějaký skok z pódia, ale ve srovnání s tím, co se dělo na Thrash Nightmare v minulosti, to bylo slabší. Těžko říci, jestli to bylo kapelami, které nedokázaly lidi až tak strhnout, nebo jsou všichni ze všeho nějací unavení, nebo prostě postupně stárnou… mladých fanynek a fanoušků bylo na místě minimum. Ale i tak se našli dva nezničitelní, skokan Žakyn a hecovač/tanečník Weyška, kteří si to užívali řádně. (Johan)
Fotky: Skalík
