SOUL MASSACRE – Despair Of Human Being

Pařátí slepička je neúnavná nosnice a jako spolehlivá pracovnice v pravidelných intervalech zásobuje věrné zákazníky čerstvými produkty. Sem tam mají barvu zlatou, občas je to pukavec, ale povětšinou se jedná o standardní kvalitu a co je důležité, vyrábí se v Česku, výjimečně u slovenských bratří a sester. A o jaké jakosti se bavíme v případě havířovských SOUL MASSACRE? Nejdříve ochutnejme…

Z dostupných materiálů lze vysledovat, že se kapela upsala dámě s kosou před sedmi lety a aktuální „Despair Of Human Being“ je druhou obětí, kterou zmíněné osobě v kápi položili na oltář. Ve své době jsem prvotinu několikrát protočil, ale nijak zvlášť zasažen ji odložil a pro osvěžení paměti vlastně oprášil až před sepsáním této recenze. V souboru se během čtyř let od debutového „Purgatory System“ udály dvě personální změny. Na flek baskytaristy nastoupil za odchozího Tomáše Anubees a krásku s ohnivými vlasy Dru vystřídal u mikrofonu Steep. U prvně jmenovaného brouzdám olověnýma nohama v močálu nevědomosti (citace z televizní detektivky Vyvraždění rodiny Greenů), zatímco jméno pěvce rozezvučelo vzpomínkové alarmy naplno. Štěpán se v tuzemském podzemí nesmazatelně zapsal jako frontman ANTIGOD z doby předChymusovské a „The Masquerade“ stále patří k mým oblíbeným. O živém vystoupení na Zděřině, léta páně 2013, nemluvě. Sympatický maník si mne okamžitě získal na svou stranu a následný odchod z kapely zamrzel.

Sejde z očí, sejde z mysli, se pravda potvrdilo, ale zafungoval i zpětný chod a SOUL MASSACRE tím pádem získali mou plnou pozornost. Že to bude tentokrát trochu jinak, napoví hned úvodní tóny „Ther Land“. Celkový sound je o poznání hutnější a kapela, snad i díky Štěpánovi, odvázanější po stránce kompoziční. Nenalézám tolik na první dobrou líbivých momentů jako na předchůdci. Vše si musíte řádně naposlouchat a ony momenty se postupně odkrývají. Jestli Johan psal v recenzi na debut, že se o melodické prvky starala hlavně kytarová sekce, zde to neplatí tak úplně. Snad Dru promine, ale u debutu mám pocit, že vozík táhnou hlavně muzikanti a dáma sedíc na kozlíku se spíše veze a sem tam práskne bičem. Zatímco teď je situace docela jiná a Štěpán v nemálo momentech navléká chomout a staví se do čela spřežení. 

V Pařátím rozhovoru SOUL MASSSACRE meditují, zda-li se ještě řadí do škatulky old school. Jak se to vezme. Řekl bych, že z valné části zatím ano. Vlastně se dá mluvit o staré škole protkané prvky moderny a částečně tím skladby určují, která skončí v pisálkových šuplících více a která méně oblíbených. Mezi favority určitě patří svižná „Mindstealer“, valící se „Paralyzed“, kde mě Štěpán svým frázováním vrací do minulosti, respektive do jeho působení v ANTIGOD, „Man Of Corruption“ s nakažlivým refrénem, kde krásně souzní kytara se zpěvem a následně sborem křičená hesla ji pasují v mých očích na nejhitovější věc alba. Tou by konec konců mohla být i závěrečná „Suicide Swarm“. Změny temp od vše hrnoucího buldozeru po sešlápnutí plynu závodních monopostů a mezi tím libozvučně kreslící kytara a famózní Štěpán…

Nahrávalo se v GM Studiu, mastering Tom Porcell a ať má na výsledném zvuku větší zásluhu ten, nebo ten, skvělá práce!

Obal alba zdobí kresba zahraničního umělce Rudi Yanta a zobrazuje matku přírodu. S tím, že jí řádně nakládáme, souhlasím, s její spoutanou bezbranností už méně a troufám si tvrdit, že nám to ještě spočítá a proúčtuje.

SOUL MASSACRE s novinkou udělali pořádný krok kupředu a jsem přesvědčený, že pokud se podaří zachovat současnou sestavu, chuť a kreativního ducha, ještě o nich uslyšíme. Takže pukavec ani náhodou, zlaté to taky ještě není, ale dobré a chutné to je.

Seznam skladeb:

1. Their Land
2. Despair
3. Mindstealer
4. Intro to Section 26
5. Section 26
6. Paralyzed
7. Behind The Scars
8. Man Of Corruption
9. Mother Nature Filthy Creature
10. Shadow Dweller
11. Suicide Swarm

Čas: 39:36

Sestava:

• Steep – vocal
• Vladimor – guitar
• Martin – guitar
• Anubees – bass
• Kuba – drums

www.soulmassacre.com
Facebook
Bandzone