KLADIVO NA PÝCHU

17. 9. 2021, Praha - Strahov 007

Nabídku vyrazit do suterénu studentských kolejí s číslem 7, kterým prošlo množství kapel jako žádným jiným prostorem svého druhu u nás, jsem s kvitoval s otevřenou náručí. Klub s nelehkou historií a bojem s bolševickou chobotnicí obul před nedávnem již šesté gumy (neuvěřitelných 52 let provozu). Moje první kroky sem vedly někdy kolem roku 1990, matně si vybavuju vystoupení GARÁŽE s charismatickým tandemem Ducháček-Macháček. Akorát tentokrát chyběl stánek u Johna Debila, haha…
 
Po naložení techniky z budovy strakonického bývalého Telekomu vyrážíme (DELUSION a já) směr D4 do místa určení. Za volant zapůjčeného tranzitu usedá Jeny (DELIKVENCE 11), na malém Velkém náměstí vyzvedává svoji Marušku. Na Matějovo přání stavíme na „Molce“, kde mají údajně lahodné párečky. Krátké posezení, kuřáci doplnili nikotin a jedeme dál. Trošku jsem se ošil, když kdosi ve voze prohlásil, že je pěkně na hovno, že se dodávka musí vrátit už do šesti do rána... Nakonec se jednalo pouze o můj planý poplach. V řadě tunelů ze Smíchova na Strahov se dle fyzikálních zákonů o šíření vln odmlčela navigace, a tak jsme minuli správný výjezd z podzemí. Náprava se zjednala obratem o 180°. To již byl na dosah spartakiádní stadion s omšelou omítkou a erozí trpícím vzhledem megalomanského projektu, kde jsem měl tu čest někdy kolem roku 1980 coby cvičenec s tyčí (myšleno tělocvičné nářadí) v kategorii žactva oslavovat pohostinnost a shovívavost socialistického zřízení (fujtajbl). 
    
První se jali prokypřit vzduch legendárního klubu COMMODORE 64 ze Strakonic, na rozdíl od populárního 8bitového domácího počítače, který by dnes nároky ani ve snu nestíhal, KOMODOŘI se s tím tak říkajíc neserou a neztráceli dech, alespoň to nebylo vidět. Jejich set čítající necelých 17 minut vydá energie jako malá nukleární reakce. Úderka poskládána ze členů CONOPED, MURUORA, SVINĚ! a KAOSQUAD hrne nekompromisní HC-punk do roztrhání těla. Zpěvák Štěpán obsluhující (excelentně) bicí soupravu v grindcorových KAOSQUAD představuje archetyp, který je stručný, energický, s říznou agresí. Rychlé skladby s brilantním zvukem, který nehuhlal ani v těsné blízkosti repráku skrze nasazené slévárenské špunty, hardcorovými riffy, robustními a přesnými bicími. KOMODOŘI přehráli stejnojmennou desku, „Gretu“, „E49“, „Politický slipy“, „Polku“…

DELUSION fungují od roku 1995 po personálním rošambo strakonické úderky SURFACE. Tyto jinošské časy v kapele pamatují již jen kytarista Jirka Tomášek (aka Jimák) a bubeník Petr Špička (aka Špíďa). Do kvintetu kapelu doplňují baskytarista Matěj, kytarista Filip a zpěvák Aleš. Slušný kytarový základ obou kytaristů hraničící s řízným metalem oživovaný kytarovými vyhrávkami, navíc Jimák sekunduje ze zadních řad pod rouškou chorálu příležitostným murmurem. K udržení správného tempa komanduje Matějova basová linka a bubenické škopky. Ke slyšení byly krom starších věcí z alb „Never Ever Forever“, „Congratulation“ a posledního „Long Rope“ nové songy „One“, „Love For“ a „Like You“ a jako že ráno vyjde slunce příběh rytířů z legendárního českého vrchu Blaník (cover od KRITICKÉ SITUACE). Při pohledu na kapelu je pět muzikantů v klubu na strahovském kopci maximum. Nedovedu si představit, jak zde kdysi hrála např. Šůchova LAURA A JEJÍ TYGŘI čítající sedm hlav plus bicí. Pozvání na Sedmičku (poděkování produkční Monice Černé) se neodmítá. Odmítnutí může být považováno za společenský faux pas. 

Pomyslným summitem letmého večírku byli pražsko-říčansko-hradečtí HC punkáči THALIDOMIDE. Ti si prošli v nedávné době personálním přetřesem, který se jim (nebo vlastně jemu) podařilo ustát a nutno podotknout, že s mladou krví (kromě bicích, sorry), nabrali čerstvý vichr do katamaránu. Z původní sestavy datující se do roku 1993 zůstal akční pouze basák Kzl, mladou krví jsem měl na mysli oba kytaráky, Jáchyma (LIHOVÉ MILICE) a Lukáše, jehož štace u THLMD je premiérová. Čtyři roky se v kapele „protlouká“ bubeník Jirka „Jyřýček“ Franc (NVÚ). Ústřední postavou a tím, kdo komentuje skladby, je Kozel, který mně osobně připomíná nejen vizáží rockera Henryho Rollinse z dob působení v BLACK FLAG. THLMD vyloženě nekypí studiovou aktivitou, na kontě mají dvě alba, splitko s EMPTY HALL OF FAME a kompilaci s V.A.P. Nečekanou živelností, dravostí a smyslem pro anarchii překvapil kapelní benjamínek Lukáš. Výskoky, záklony, pokleky na „sedmičkovém“ miniplácku, kde každý člen má pro sebe prostor o rozloze psí boudy, byly artistickým zpestřením vystoupení. Ze žluté desky zazněly „So Strong“, „Natoč to!“, dále „Knowledge is perfect“, „Paradox“, „Drone Strikes“, „Killing Me“ „Nobody/Manitoba“, „Propedeutika“, „My Wall“. Na Kzl je vidět zkušenost a vyzrálost ostřílenýho matadora, kompetentního k udílení životního kréda v duchu „Naše etika je revoluce, naše estetika je život“. Náramný set.

Jedno pražské přísloví říká, že nejlepší zvuk je na kolejích (strahovských). O ten se stará legenda v legendárním prostředí Pavel „Kuře“ Hejč. Ti, co hodně pamatují, ví, že Kuře je bývalý kytarista heavymetalové kapely VITACIT. Zároveň se o něm říká, že není člověka, který by slyšel naživo více hardcoru než právě Kuře. Příjemně strávený páteční večer, bohužel 50 platících je na Sedmu žalostně málo.
 
 


Zveřejněno: 22. 09. 2021
Přečteno:
388 x
Autor: Jindra | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář