Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

CD 2021, LunArt Music / hard & heavy / Česko

Skoro patnáct let jsem na tomto webu psal o BRATRSTVU LUNY jako o kapele věnující se hlavně gotickému rocku. Jistě, postupem let se z ryzí podoby žánru (zachycené na lehce naivním, ale vcelku milém debutu „Gotická duše“; 2007) kapela posunula i do jiných sfér, tu se dotkla art rocku, tu i metalu, ale taková proměna, jaká nastala mezi „Carpe Diem“ a „Clamare“, tu ještě nebyla. A není to jen tím, že z BRATRSTVA odešel zpěvák Xpíl, který nazpíval všechna předchozí alba (kromě speciálního počinu, na kterém s mikrofonem úřadoval Petr Štěpán z XIII. STOLETÍ). Je to evidentně taky tím, že se skladatelských otěží chopil zejména Šotek, který kapelu nasměroval do hard & heavy prostoru, k čemuž přispěl i nový zpěvák Bruzs D., který má úplně jiný hlas i projev než Xpíl. A aby těch změn nebylo málo, k výměně došlo i na postu baskytaristy, kde nahradil Haika T. L.

Nový materiál BRATRSTVA LUNY je pojatý jako apel „zamyslete se!“, jako agitace proti nadměrnému využívání i zneužívání informačních technologií, ale i jako pocta lidem, kteří si zaslouží pozornost; více tiskovka kapely, z které si dovolím citovat a následně s uvedeným souhlasit, nesouhlasit nebo polemizovat: 

Darkrockové sexteto přichází s dalším koncepčním dílem, jímž varuje před „lidožravou“ globální digitalizací a marketingovou „debilizací“ pomocí infantilních reklam, prázdných spektáklů a manipulativních médií. BRATRSTVO LUNY burcuje k odporu proti úpadku verbálního projevu i psaného slova jakožto přirozených prostředků lidské komunikace (viz pocta Karlu Čapkovi a Karlu Havlíčku Borovskému). 

Už na předchozím „Carpe Diem“ se BRATRSTVO LUNY pouštělo do kritiky poměrů, varovalo před riziky moderních technologií, upozorňovalo na drancování přírody, inspirovalo se v dílech básníků či spisovatelů. Sem tam mi to přišlo poněkud kostrbaté, myslím po literární stránce, obecně se ale nedalo s náměty a názory nesouhlasit. Totéž v podstatě platí i tentokrát, tepat do nešvarů v podobě oblbování nepravdivou reklamou, všudypřítomného dohledu, blbnutí z mobilů a počítačů či   nebezpečné digitalizace má logiku, horší je to opět s provedením. Album je rozdělené na dvě části, texty skladeb č. 2 až č. 6 mi přijdou ořezané, zkratkovité, heslovité… a některá slovní spojení krkolomná. Od songu č. 7 se texty věnují spisovatelům a myslitelům nebo jejich dílům, takže se objevuje pocta K. H. Borovskému a Karlu Čapkovi nebo se čerpá od V. J. Proppa, C. P. Estés či Václava Cílka. Společnost určitě pozoruhodná, inspirující, texty se mi líbí víc než ty aktivistické.

Hudebně je „Clamare“ doposud nejvyspělejším počinem kapely, čemuž pomohly i změny na postech zpěváka (Bruzs D.) a baskytaristy (T. L.), jež vnesly do řad BRATRSTVA oživující esenci a pozitivní náboj, který se v tóninách „prokletých básníků“ promítá do hudebních fresek svérázným způsobem uchopeného stylu postgothic. Autorem sedmi skladeb je kytarista Šotek (autor hitu „Signum Diabolicum“), pod dvěma je autorsky podepsaný zakládající kytarista Darkthep a o albovou tečku se postaral hudební mág Kobdzey. 

Výše už jsem naznačil, že doby gotického rocku jsou ty tam, nyní jdu kousnout do jablka, které není vyloženě kyselé, ale ani lahodné. Nevím, co si představit pod pojmem „postgothic“, „Clamare“ je podle mě mix hard rocku, heavy metalu a snad i nu metalu a industriálu. Prim hrají zemité riffy, chytlavé melodie a výrazný zpěv, v několika skladbách jsou zařazeny elektronické prvky a klávesy. Po cirkusovém intru následuje ve středních tempech vedený groovy song „Král humbuku“, ve kterém se brzy zařeže do paměti refrén, ale to je tak vše. Chybí tady nějaký ten spirit, něco, co dříve ve skladbách BRATRSTVA rezonovalo, rozechvívalo pocitové struny… Kromě zpěvu se objevuje i recitace, a to i v následující písni „Superpanoptikon“, což je v podstatě to samé v bleděmodrém jako předtím, muzika jen tak plyne a nezanechává žádný výraznější otisk. Ten začíná vyrývat zpěvák, u kterého bych si tipnul původ ve východních Čechách nebo na Moravě, měkké koncovky některých slov tahají za uši – a to ještě nepřišel „měkký“ teror. Ten ztělesňuje skladba „Digitální démon“. Zpočátku industriálně laděná hudba působí znepokojujícím dojmem, což má v kontextu s textem logiku, následně konečně přichází příjemná melodie v podání kláves, střídání obou zdánlivě antagonistických poloh funguje slušně, dokud zpěvák nezačne zpívat „jedničkí“, „nulí“ a změkčovat i další slova. Tento neduh se objevuje na celém albu a divím se, že unikl Thámově umělecké supervizi, když to zní jako na tancovačce ve Vamberku. Titulní skladba je svižnější, opět se v ní hojně pracuje s elektronikou, s chytlavým několikrát opakovaným refrénem, který má blíže k ARAKAINU, DYMYTRY nebo ŠKWORU než XIII. STOLETÍ (tzn. k rocku/metalu pro masy než rocku gotickému).
Mám za sebou temnou část alba, druhá, světlejší (vysvětlím později), na mě působí mnohem lépe. Konečně se objevují košatější a melodičtější skladby, což je i tím, že se do komponování zapojil i Darkthep. Je to zřejmé v „Sám proti zkáze“, ve které se objevují spojky s minulostí – klenuté melodie, silný refrén. To platí i pro Šotkův „Prsten moci“, záchvěv gotiky se objevuje v refrénu, ve slokách se znovu razí groovy riffy. Nejsvěžejší záležitosti se nacházejí v samotném závěru, „Nuestra Señora“ je nejlepší věc kompletu, škoda, že není nazpívaná Xpílem, jehož hlas by do melodických pasáží ideálně sedl – i když Bruzs D. tady podává svůj nejlepší výkon, zpívá melodičtěji a jak nějak příjemněji a jeho hlas k chytlavým kytarovým hrátkám najednou pasuje. Zapojuje se i hostující Lucie Jirásková, která zpívá v jemnějších pasážích, v závěru pak zní klávesy připomínající varhany. Poslední „Pochod stromů“ je autorským příspěvkem Kobdzeye, který napsal potemnělý song, na hony vzdálený jednoduchým odrhovačkám pod numery 2 až 6. 
Z uvedeného je asi jasné, že:
- hudba na „Clamare“ na mě jako nejvyspělejší počin kapely nepůsobí;
- změna na postu zpěváka mi nesedí;
- svérázným způsobem uchopený styl postgothic nenalézám vůbec.
Co naopak nalézám a oceňuji, je skvělý zvuk, o který se postaral Kobdzey ve svém studiu – CD hraje parádně.

Kolekce deseti skladeb je v souladu s performativní posedlostí skupiny zakletá do detailně vyšperkovaného čtyřkřídlého digipaku s 32stránkovým bookletem, jehož grafickou podobu, která včetně titulního motivu snese nejpřísnější kritéria srovnání s uměleckými výtvory světové úrovně, má na svědomí Erika Mithoferová.

Ano, obaly BRATRSTVA LUNY jsou pojímány velkoryse, což platí i pro „Clamare“. Titulní strana vypadá parádně, vnitřek osmistránkového digipacku a 32strákový booklet rovněž. Na fotkách pózuje hezká slečna, nechybí kontrasty mezi „tím hezkým“ a „tím nehezkým“, čímž se vracím z poznámce „vysvětlím později“. Texty k druhé až šesté skladbě jsou umístěné na tmavém pozadí, další na světlém, kontrast tedy funguje jak po hudební, tak vizuální stránce. Ke každé skladbě je kromě textu uvedeno i vysvětlení, o čem že daný song je, před čím varuje nebo co v něm stojí za pozornost. Nechybí ani fotky členů kapely, samozřejmostí je podrobně uvedený přehled aktérů, kteří na albu participovali, nechybí ani výčet literárních děl, která inspirovala hlavní mozek BRATRSTVA R. X. Tháma k napsání textů. 

Seznam skladeb:

  1. La sociéte du spectacle
  2. Král humbuku
  3. Superpanopticon
  4. Hra o trůny
  5. Digitální démon
  6. Clamare
  7. Rebel K. H. B.
  8. Sám proti zkáze
  9. Prsten moci
  10. Nuestra Señora
  11. Pochod stromů

Čas: 40:14

Sestava:

  • Bruzs D. – zpěv (2-11)
  • R. X. Thámo – verše a anotace písní (2-11); koncept, produkce a umělecká supervize
  • Darkthep – hudba (8 se Šotkem, 10), kytara (8, 10)
  • Šotek – hudba (2-7, 8 s Darkthepem, 9), kytara, klávesy, syntezátor (2-9), basová kytara (5), zpěv a recitace (3-7, 9)
  • T.L. – baskytara (2-10)
  • Kobdzey – hudba (11), bicí (2-11), klávesy (3, 5, 8, 10), doprovodný zpěv (11)

Host:

  • Lucie Jirásková – zpěv (10)

ROZHOVOR

www.bratrstvoluny.com
Facebook
Bandzone

 


Zveřejněno: 27. 09. 2021
Přečteno:
1446 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

28. 09. 2021 09:42 napsal/a Tommy
For Johan
Honzo, je to muj nazor na tuhle kapelu-projekt...stejne jako Ty pises svoje nazory v recenzich, ja napsal tenhle komentar.Zda se s tim ci onym ztotožňuje i nekdo jiny, je opet vec nazoru.BL je jen jedna dalsi z milionu kapel, ktera je svym krecovitym podanim cehosi, co ani poradne nema v cesku zaklady ci nejakou historii, je ponekud usmevne...Pochybna ideologie je prave to, ze odvolavas na neco, co prakticky nikdy nebylo, pokusy XIII.Stoleti jsou v tomto ohlednu taky usmevne...ale to resit nechci, me jen uplne dostavaji ty radoby filozoficke texty, které jsou rikanky na urovni zakladni skoly a pokud se nekdo tituluje, ze ma hodnost umelecke supervize, tak by to mohl dotahnout asi do vítězného cile.Mrknete na nejaky zaznam z koncertu, beru ze Thamo asi neumi poradne na nic hrat a spise ma tu myslivnu na umlecke dila, ale poskakovat po podiu jak smyslu zbaveny, proste tento projekt srazi na uroven hodne trapnou.Neni o tom, ze me tato hudba nic nerika, neznam se s zadnym clenem, byvalym a ani soucasnym, jen mam na to svuj nazor.Muzes to zabalit do zlateho papiru, ale to nezvysi hodnutu uvnitr, jsou to proste rikanky, byt super zvuk, ale ta aura, kterou se snazi kolem toho vytvořit, je az moc krecovita.
28. 09. 2021 09:26 napsal/a Johan
-> Tommy
Myslím, že BL se od true gotického rocku odkláněli postupně, na první nahrávce byli, pak se posouvali... Že by byli nabubřelí, to si nemyslím vůbec, některé kluky znám osobně a vím, jací jsou to fajn lidi. To, že dělají všechno na plné pecky a s velkým nasazením, že mají krásné obaly a že se snaží svou kapelu různě stylizovat, je mi naopak sympatické. Jen jsme se tentokrát nepotkali hudebně a částečně ani textově, což je z recenze patrné. Co je to pochybná ideologie? Které myšlenky na albu jsou pochybné? Mně přijdou OK, zpracování už méně... O lezení do prdele Štěpánům nevím, že spolu obě kapely spolupracují , je běžné i u jiných, kdyby Štěpánové nechtěli, tak to dělat nebudou, na to jsou staří a zkušení dost. /// Tyhle rychlé soudy mě štvou, proto ta reakce.
28. 09. 2021 08:05 napsal/a Tommy
No, nevim, myslim, ze by meki trosku vice ubrat ze sve nabubřelosti a myslenky, ze oni jsou nejaky true goticky rock...dle promo fotky vypadaji jak stryci, co dosli z práce a budou hrat na hodove zabave.To, ze se vsude pise, jake je to umelecke dilo, nezachrani pochybnou ideologii.Kdyby nelezli do prdele Stepanum, nikdo o nich ani nevi a pobihaji stale nekde po lesich v cylindrech.
27. 09. 2021 14:03 napsal/a R.X.Thámo
Ave od Luny
Děkuji Johanovi za čas, který věnoval poslouchání Clamare a následnému sepsání recenze. Respektovat kultivovaně podaný názor, i když vám není příjemný, je pro mě samozřejmostí. Za výše uvedené - 6 bodů, to není úplný průser:-) Kdo si chcete na "Clamare" obrozeného BRATRSTVA LUNY udělat vlastní názor, můžete si ho poslechnout na Spotify, Deezer, Apple Music nebo YouTube (nebo si objednat CD na emailu bratrstvoluny@seznam.cz) ;-) ...a nebo přijďte na LIVE křest do Městského divadla v Žatci 27. 11. 2021 na GOTHIC THEATRE IV.