E!E – E!E

• Krádež č. 1: 

Příbramští E!E jsou stálice, která se v českých punkových vodách pohybuje už od roku 1987. Ze všech českých kapel dokázali E!E snad nejlépe navázat na své vzory ze sedmdesátých let. Kromě vlastních písniček hraje i covery zásadních punkrockových kapel s novými texty, které často předčí i originál. Právě kombinace lehce zapamatovatelných textů a silných melodických nápadů dělá z jejich prvního alba nepřekonatelnou klasiku. Deska původně vydaná v roce 1992 vlastním nákladem kapely je ve své vinylové podobě dnes už nesehnatelnou raritou a podobně na tom je i její repress z roku 2017. Bez písniček z této desky by se dodnes neobešel žádný koncert E!E. Kdo by neznal songy jako „Humusák“, „Náměstek“, „Krysy“, „Pogo“ nebo „Práce“. Tohle je jedna z nejhitovějších desek, které u nás krátce po revoluci vyšly. Debutové album E!E nyní vychází jako neobvykle zpracovaná limitovaná edice na picture vinylu. Nechybí originálně zpracovaný obal s insertem koncipovaný jako vzpomínka na kytaristu Bakču.

Tolik tiskovka k vydání druhé reedice legendární desky legendární kapely, která vyšla, jak je zmíněno, na picture desce, jež v rámci možností zachovává tvář původní i druhé edice, tzn., že první, co je při pohledu na letošní vydání vidět, je lidskokohoutí hlava se sichrhajckou v uchu, a to díky výřezu v přebalu. Druhá strana je vyvedena jako červenočerná spirála, v níž nechybí nápis „Nic novýho nerozjíždět…“. Když se deska vysune z kapsy, objeví se koncertní fotka, na které je v popředí Bakča, předčasně zesnulý kytarista kapely. A na přiloženém listu z kvalitního papíru je několik dobových fotek plus texty ke všem skladbám. Provedení chvályhodné. 

• Krádež č. 2: 

Muzika, která se z drážek gramodesky line, by se dala označit jako ten nejpunkovitější punk, jaký si jen lze představit. Inspirační zdroje jsou jasně patrné a pocházejí zpoza kanálu La Manche z doby, kdy ještě neexistoval tunel spojující Anglii s Francií. Punk model sedmdesát sedm, zjednodušeně řečeno, a ono to funguje i po čtyřiceti letech. „ÉČKA“ hrají punk lidový, hudbu určenou hlavně pro zábavu, což jim někteří ortodoxnější punkeři vyčítají, na druhou stranu obliba kapely i po čtyřiceti letech existence hovoří jasnou řečí. Řada popěvků takřka zlidověla, některé songy nejspíš znají i ti, kteří jinak o punku nemají ánung. 

První stranu otevírá šlágr „Humusák“, skladba ze života typického punkera, a hned na začátku je jasné, že E!E nebyli o agresivitě, ale o melodiích a chytlavých refrénech. To platí prakticky pro všechny skladby, kluci tehdy sypali z rukávu jeden hit za druhým, a když jim došly nápady, sáhli po muzice punkových kapel ze sedmdesátých let (999, UNDERTONES, SLF), která k té autorské pasovala jako prdel na hrnec. Ačkoliv si radši poslechnu o něco ostřejší punk, eponymní debut příbramské party mě jako celek baví – některé songy víc (ty rychlejší), některé méně (ty pomalejší). Vedle zmíněného „Humusáka“ bych ukázal na naléhavé „Krysy“, „Naštvanou“ hozenou lehce do HC či nervního „Pankáče“. Největší hitovka se pak nachází na úplném konci, „Nic novýho nerozjíždět“ se objevila na sampleru „Punk´s Not Dead“ už v roce 1990.

V textech se kromě punkového životního stylu objevují i politika, kariérismus, holky, alkohol, vojna nebo práce, vše samozřejmě podané punkovýma očima, takže buď kritika poměrů, nebo legrace. Dnešním pohledem vypadá řada rýmovaček lehce infantilně, ale ony tak vypadají texty spousty punkových kapel i dnes. (úsměv) A i mezi těmi blbinkami a láteřením na poměry se dají najít závažnější sdělení – viz „Krysy“ nebo „Naštvaná“. V jednom případě E!E sáhli do slabikáře pro základní školy a k obrazu svému předělali básničku Františka Hrubína „Zuby“, v níž se objevují i vypůjčená a lehce upravená slova od OLYMPIKU o teleti čumícím na vrata (i kousek melodie), stejná kapela pak inspirovala i v „Kapavce“, kde se zpívá o hodné holce, která neumí říci ne (viz OLYMPIC – „Hodná holka“, LP „Laboratoř“).

Zvuk je poplatný době nahrávání a nevybočuje z dobových produkcí studia Avik, kde už tehdy  nahrávala spousta nejen punkových kapel. O úpravu zvuku pro vydání na vinylu se postaral Barmy ze ZEMĚŽLUČE, ale s původním záznamem se kouzla dělat nedají. Ale je to punk a u něj se na křišťálovou produkci až tak nehledí.

Tolik moje recenze na předchozí reedici; když teď album znovu poslouchám a čtu si, co jsem před čtyřmi roky napsal, nic jiného mě nenapadá. Dojmy mám úplně stejné a pořád se mi víc líbí ostřejší songy. A ještě přidám dovětek k textové příloze, který jsem minule k obalu uvedl…

• Krádež č. 3:

Do přílohy se vloudila jedna chybka – těžko říci, zda byla již na původním vydání – skladby 10 a 11 jsou nazvané stejně („Pankáč“), a pak se vloudila řada chybek do textů, protože punkáčové si s pravidly pravopisu hlavy nelámali a vydavatel chtěl nejspíš zachovat dobovou autenticitu. 

Podruhé se vstupuje do stejné řeky, vše zůstalo při starém, takže platí ona věta o zachování dobové autenticity. Mě to neuráží, jak to tenkrát vyšlo, tak to máme v ruce podruhé. A že vyšla reedice jedné desky dvakrát tak brzy po sobě? Inu v roce 2017 jsem se spletl… to jsem totiž myslel, že… 

• Krádež č. 4:

… další reedice je plánována za dalších pětadvacet let a to se bude psát rok 2042.

Jenže reedice z roku 2017 je dávno vyprodaná a proč čekat tak dlouho, když je pořád zájem o odrhovačky staré skoro třicet, v některých případech i více let. A je určitě fajn, že Papagáj jen neoprášil předchozí verzi, která taky nebyla úplně obyčejná (vinyl byl čirý transparentní), ale udělal to zase jinak – jako další pěkný sběratelský artefakt.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana 1:

1. Humusák
2. Jsem proti
3. Náměstek
4. Krysy
5. Zuby
6. Tak mi dej
7. Kreten hop

• Strana 2:

1. Naštvaná
2. Arbajt
3. Pankáč
4. Kapavka
5. Ú.let
6. Krásná holka
7. Pogo
8. Nic novýho nerozjíždět

Čas: cca 40 min.
 
Sestava: 

• Bořivoj Řehoř – zpěv
• Robert Kyselo – bicí, zpěv
• Petr Bakalerov – citara, zpěv
• Petr Stawarz – cytara
• Petr Motl – bassa

www.eecka.eu

www.phr.cz