TELEPATIE III - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

20. 8. 2021, Bohuslavice nad Vláří

Pachatel se vrátil na místo činu. Po dvaceti čtyřech létech a nutno podotknout, že z mnohem radostnějších důvodů. V létě roku 1997 jsem zde totiž nastoupil základní vojenskou službu. Tentokrát tedy mnohem veseleji a hlavně dobrovolně.

Chasníkům z kapely REFORE se podařilo přetavit myšlenku v reálnou akci a s každým dalším jménem, jež přibývalo na soupisce, hlasy v pachatelově mysli sílily až v nesnesitelný řev a v podstatě nezbyla jiná možnost, než na stále se opakující volání „pójď, pójď“ odpovědět „jdu, jdu“ a naplánovat výlet.

První ročník se měl stát nejenom přehlídkou vystupujících spolků, ale i vzpomínkou na předčasně odejivší blízké osoby. Jména Roman Tkadlec a Petr Křemenský se stala součástí pódia a mám-li mluvit za sebe, připomenout si je oslavou vlastního bytí a zavzpomínat je určitě lepší než nekonečné truchlení nad jejich ztrátou.

Ke stisku spouště startovací pistole byli přizváni ALKOTERROR, hrající výhradně cover verze. Zachytil jsem BIOHAZARD, SLAYER, PANTERU, DEATH. Tu s lepším výsledkem, místy s rozpaky, každopádně s neoddiskutovatelným nadšením pro věc. Nejlépe mi sedla „Tornado Of Souls“ od zrzkových MEGADETH. Tu odzpíval Franta Tkadlec (REFORE) a místy byl od originálu k nerozeznání.

Kytara, basa, bicí. Zkrátka klasické trio a masakrující HC/punk v podání kapely ROZSUDEK. Nejsem valný příznivec ani jednoho ze zmíněných stylů, ale podoba, ve které to z muzikantů vylézá, mi z nějakého důvodu sedí a líbí se. K už tak energickému zážitku připočtěme Dominikovo řádění za bicími (ne nadarmo mu Panter říká kudrnatá bestie) a palec musel, chtě nechtě, výlétnout směrem vzhůru. Vysílám agenty a vypouštím drony k dalšímu sledování.

Dalším, pro mne neznámým, spolkem byla URBURA. Produkci, linoucí se z reproduktorů, borci sami označují za HC/crust/punk a třebaže oceňuji snahu, sehranost a nasazení, nejsem tou pravou cílovou skupinou a jejich set se ode mne tak nějak odrazil. Není člověk ten, co zavděčí se lidem všem…

U DEADKILLERS jsem to měl o poznání jednodušší, i když se znovu jednalo o první rande. Vyhlazovací thrash bez kompromisů mi chutnal převelice. Parta z Orlických hor dorazila ve třech, bez basové kytary a ze slov znalců, v porovnání s jinými vystoupeními, ve výsledném soundu basa citelně chyběla. Nicméně její obsluha už má tvář i jméno a na prknech se objeví co nevidět. Set i tak úspěšný a volání po přídavku bylo vyhověno. Znovu agenti, drony, no však už víte…

Pražští FAÜST se vypracovali mezi top spolky tuzemské thrashové scény a každé jejich vystoupení se stává oslavou tohoto stylu. Vzpomínky na poslední setkání s borci jsou už zlehka zaneseny prachem, protože už to nějaký ten pátek bude (tuším tři roky, Infernal Fest, ještě jako CBF), proto zvědavost po aktuální formě veliká. Devastující porce nářezu, střídání Kryštofa a Jendy u mikrofonu, ale hlavně totální uvěřitelnost toho, co dělají. Krom názvu jsem zaregistroval i změnu v kapelním obsazení. Momentálně ve čtyřech, doplněni o kytaristu Tea ze slovenských ACID FORCE. A v jaké že se tedy nacházejí formě? Postačí jedno slovo – fantastické! Já jdu zjistit dostupnost jejich nosičů a vy si vysledujte kdy a kde si na FAÜSTA zaskočit.

Události kol šíření čínského humusu momentálně přejí hromadnému srocování, čehož využívá nejeden spolek k opožděným křtům hudebních dítek. Situace využili i domácí REFORE a „Built To Nothing“ se už netoulá světem v ostudě. Pod pódiem to logicky zhoustlo a oslavný mejdánek mohl propuknout. Lehké vady na kráse působil haprující zvuk, kdy mizel Frantův zpěv a výpadky jsem zaznamenal i v kytarové sekci. Tyto nedostatky se podařilo vychytat nejpozději ve třetí (?) „Your Price“. Samotného křtu se ujali Michal „Kafe“ Káva a Vojta Krupka. Po milých slovech a vřelých přáních pokračujeme v krasojízdě. S příchodem hosta z kapely DECIDE se myšlenky zúčastněných toulají v minulosti, v časech prožitých se zesnulými přáteli. S tím úzce souvisí ohlášení balady „Something To Say“, kdy mi lehce zatrnulo. Pokud vezmu debutové album, tak tento song, i přes neoddiskutovatelné a pochopitelné důvody, proč se na něm nachází, patří k nejslabším. To sobotní večer neplatilo. Frantovi to neuvěřitelně sedlo do úst a z podceňovaného kusu se stal jeden z nejsilnějších momentů setu. Oslavné ovace si zasloužily odměnu ve formě „Creeping Death“ od METALLIKY s hostujícím Kryštofem u mikrofonu. Velká paráda, borci!

Když na začátku článku hovořím o neodbytných křičících hlasech, tak ten vyslaný SIX DEGREES OF SEPARATION patřil k nejsilnějším. Sedm vynikajících řadovek a stovky odehraných koncertů je bez debat řadí mezi legendy scény a každé vystoupení je tak malým svátkem. Stejně jako na proslulém Woodstocku Jimmy Hendrixem, i zde dochází k úpravě názvu kapely. Nikoliv však ovlivněnou povětrnostními podmínkami, ale lokalitou – na SIX DEGREES OF BOHUSLAVICE. Zvukové a technické potíže, čertužel, z pódia zcela nezmizely, ale čekaly dobře ukryté na start SDOS. Znovu se však po pár skladbách zadařilo nedostatky odstranit a už se jenom čarovalo. Přesně tak to u mne vypadá, když se oblíbeným kouzelníkům povede navodit stav lehkého tranzu, kdy si užívám doslova každý tón každé písně. Nejsilněji na mne zapůsobila „The Hike II“. Nevýhodou zmíněného stavu je, že čas plyne neskonale rychle a ohlášení závěrečné „Masterpiece Of Pain“ nemile zaskočí. Výborné chlapi, zase mám na nějaký čas z čeho brát.

Konec produkce SDOS byl zároveň i koncem mého působení na festivalu. Únava nasměrovala mé kroky k provizornímu obydlí. Protože však vzdálenost stanového městečka a pódia činila jen pár desítek metrů, už zvukovka bicích (obzvlášť kopáky byly výživné) následných INSISTENT smýkala mou usínající schránkou po celém půdorysu stanu. Spaní se tudíž nekonalo a vystoupení jsem si užil audio live do úplného konce. Z poslechu mám zcela jasno a zavazuji se, že si vzniklou absenci při nejbližší příležitosti napracuji.

To samé v bledě modrém mne čekalo i s půlí koncertu one man projektu DESPODANCE (pak jsem nejspíš omdlel). Je to sice elektronika a taneční rytmy, což mne spíše odpuzuje, než vábí, ale i díky zpěvu to má temnou atmosféru a chystám se minimálně k dalšímu poslechu. Musím ocenit i odvahu a otevřenou mysl pořadatelů.

Právě pořadatelé zaslouží velikou porci chvály. Všichni přátelští, usměvaví, s přístupem „nic není problém“. Tady není pojem rodinná atmosféra prázdným klišé, zde se o vás jako doma fakt starají. Vlastně, mám-li zmínit nějaké negativum, byla to pořadatelem neohlídaná noční teplota.  Můj ranní výlez ze stanu tak připomínal památnou scénu z filmu Tajemství ocelového města. Ano, je to ta s výkřikem „holomráz“. (úsměv)

Pokladna hlásila vyprodáno (více jak 200 hlav), kapely dorazily všechny a divák zdál se být spokojený. Nevidím důvod v započaté tradici nepokračovat. Tak za rok? Nevím, ale už zase slyším ty hlasy…

Fotky: Michal „Kafe“ Káva

P.S. Díky Kafemu a Mírovi za milou a zábavnou společnost.


Zveřejněno: 25. 08. 2021
Přečteno:
1116 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář