Rok 2021 je pro TORTHARRY v několika směrech speciální. Nejen vydáním desátého alba, ale zároveň slavíte úctyhodných třicet let fungování kapely. Co vidíte, když se za těmi třemi dekádami ohlédnete zpět?
Panter: Moře piva a velká bolest hlavy. (úsměv) 30 let je dlouhá doba. Spousta ujetých kilometrů a srandy. Za mé působení v kapele proběhla spousta změn. Jak ve vývoji kapely, tak v osobních životech. V TORTHARRY nebylo nikdy moc personálních změn. Takže se pro vás kapela stane takovou druhou rodinou. Jak to tak bývá, i v rodině se občas neshodnete, ale vždycky najdete společnou cestu, abyste tlačili tu káru společně dál. Vydáním desáté řadové desky se nám vše hezky zakulatilo. V tomto roce proběhne speciální koncert k třiceti letům kapely… Myslím si, že se máme na co těšit…
Existuje v historii TORTHARRY období, které byste nejraději vymazali z dějin?
Panter: Po tolika letech koncertování se vždy něco přihodí. Uletí vám letadlo, auto z půjčovny, které nebylo pojištěné, rozbijete na odpis. Několikrát nás okradli. Občas se stane, že vám nestačí jedna rezerva. Někdy jedete X kilometrů a na koncert přijde pár lidí, protože pořadatel podcenil propagaci. To vše k tomu patří. V danou dobu bych to nejraději vymazal, ale pak je aspoň na co vzpomínat. (úsměv)
Řekněte mi, jak to má muzikant hrající tak dlouhou dobu – čeká ještě stále na svůj magnum opus, nebo mu k radosti stačí kvalitní alba a koncertní zábava?
Panter: Nás to prostě baví. (úsměv) Někdo chodí kopat do balónu. Někdo chodí na ryby. My jezdíme s kapelou. Nikdo to neděláme pro peníze, a proto nám to možná ve vztazích tak funguje. Největší odměnou je pozitivní ohlas od lidí. Když přijde fanoušek po koncertě a řekne, jak se mu to líbilo. To je ten motor, co vás tlačí furt dopředu. Pak si říkám, že to má smysl.
Než probereme nezbytné záležitosti kolem aktuálního alba, zajímalo by mne, jak vznikají samotné písně? Jsou výsledkem společného jamování, nebo podomácku každý sám a kolektivně se dolaďuje?
Dan: U mě to většinou je tak, že si doma během roku nebo dvou nahrávám riffy a následně s nimi přijdu na zkoušku, přehraju je klukům a ty, které se jim líbí, s těmi pak pracujeme při sestavování „kostry“ každé skladby. Třeba tak, že si řekneme, že tento riff je jednoznačně jasný pro začátek skladby, zatímco ten druhý bude refrén. Danou kostru si natočíme a doma o tom přemýšlíme. Na další zkoušce si k tomu každý řekne své, třeba riffy proházíme, zrychlíme, zpomalíme, zjednodušíme apod... až nějak takto vznikne daná skladba.
Panter: Od každé desky je plus minus dva až tři roky odstup, kdy se jezdí jen koncerty. Mezi tím už ti v hlavě raší nové nápady a riffy. Pak už je to o tom poskládat skládačku tak, aby vše hezky ladilo. Ne vždy se to povede. (úsměv) Přijdeš po týdnu do zkušebny a zjistíš, že daný nápad není tak dobrý jako před týdnem. (úsměv) Důležitá jsou tempa skladeb. Stačí 5 BPM nahoru, nebo dolů a hnedka to sedí víc na zadku. Na nové desce nespěcháme, spíš necháváme riffy plout. Myslím si, že v našem případě je to spíš ku prospěchu věci. I doufám, že jsme se v nové desce konečně našli.
Krom organizačních, plánovacích a já nevím, co všechno máš Goro na starost, je ti dovoleno hovořit do výsledné hudební stránky alba? Je na předchozích nosičích věc, u které můžeš říct „kdybych do toho tenkrát nekecal, nikdy to takhle dobrý nebylo?“.
Goro: Mohlo by se zdát, že malý/velký šéf může kecat úplně do všeho. Ale v tomto případě je opak pravdou. Do hudební stránky alb jsem se klukům nikdy nemotal a nikdy asi motat nebudu. Oni si totiž myslí, že já vůbec muzice nerozumím. (úsměv)
Pojďme konečně probrat jubilanta. Určitě se nedostaneme do sporu, když prohlásím, že je „Altars Of Ignorance“ o dost přímočařejší a na poslech jednodušší, než byla alba předešlá. Inspirovali jste se v tomto směru u konkrétní kapely, či cédéčka, nebo prostě přišla chuť udělat to tentokráte trochu jinak?
Dan: Vidíme to stejně. Nové album je rozhodně přímočařejší a na první poslech jednodušší a tím i snadněji zapamatovatelné. Takto jsem si to osobně představoval, když jsem chystal nové kytarové riffy. Bylo tam méně CANNIBAL CORPSE a více GOREFEST. Zrovna tuto kapelu bych rád vyzdvihl a nebudu lhát, když napíšu, že jsem se tentokrát nechal touto skvělou partou malinko ovlivnit. Na letošním CDF mi už pár kamarádů řeklo, že z nového alba je trochu cítit právě tato holandská parta. A rozhodně na to nereaguji slovy, že ne apod... Naopak, jsem rád, že to tak může znít. Poslední dobou je trend DM a zejména pak BDM kapel hrát na co nejvíce BPM. Znám spousty partiček, které mají úžasné bubeníky a člověk jen stojí s otevřenou pusou a smeká klobouk. Ale... Chybí mi tam nějaké riffy, které si zapamatuješ hned po prvním poslechu. Ty kapely hrají skvěle, ovládají své nástroje, ale... jak to říci co nejjednodušeji... chybí mi tam prostě ona „písnička“. A proto... proč bychom naopak trošinku nezpomalili, že. (úsměv)
Panter: Byl to přirozený vývoj. Tak jak je nová deska nahraná, tak to z nás prostě vylítlo. (úsměv) Já osobně se snažím, před tvorbou nové desky, moc jiné kapely neposlouchat. Aby mě to neovlivnilo u naší tvorby. Není potřeba 250 BPM, aby byla rázná metalová deska, jako u předešlých alb. Sice se zvolnilo, ale o to víc vyzní nástroje jako takové. Není to jeden velký bordel, v kterém se fanoušek občas ztrácí. Když jsem při koncertu na MetalGate Czech Death Festu pozoroval lidi v publiku při hraní nových songů, bylo fajn vidět, jak si pokyvují fanoušci do rytmu. Nové věci jsou více zapamatovatelné a to je pro nás úžasná zpráva a velký motor dělat muziku dál.
K nahrávání jste znova vyrazili za Danem Frimlem, do studia Barn. Jak šly studiové práce od ruky a proč vám nejvíc vyhovuje zrovna toto místo?
Lemy: Výběr studia byl na základě zkušeností z nahrávání minulé desky jasný. Spolupráce s Danem Frimlem funguje skvěle, nemám na mysli jen samotné nahrávání, ale i všechno okolo, to je taky strašně důležitá věc. Jinak Dan Friml „Altars“ taky produkoval a myslím, že se mu to sakra povedlo. Chtěl bych jménem THY poděkovat také jeho ženě Alici, bez ní by Barn nebyl tam, kde je. A samotné nahrávání? Šlo to až překvapivě rychle na svět a jako vždycky nás to vcuclo a bavilo.
O lyrickou stránku se opět postaral Štefan „Unseen“ Ležovič. Kdy a za jakých okolností, se stal dvorním textařem TORTHARRY?
Dan: Se Štefanem jsem se poznal v prváku na gymplu v Náchodě. Když jsem vešel do mě neznámého kolektivu budoucích spolužáků, díval jsem se, kam bych si nejlépe sedl. Když jsem zahlédl kluka, který měl dlouhé vlasy, džísku a ještě před první hodinou si na lavici tužkou kreslil loga KREATOR a SODOM, měl jsem jasno. Kupodivu seděl sám. (úsměv) Od roku 1990 psal texty pro moji tehdejší kapelu TURBULENCE, kde jsem mimochodem hrál s Gorem, a následně od roku 1993 začal psát pro TORTHARRY (počínaje demem „Incriminated“). Je tedy jasné, že je našim dvorním textařem na všech deseti albech TORTHARRY. Štefan se stal jedním z nepostradatelných stavebních kamenů našeho teamu a patří mu naše veliké poděkování!
Když bych se osmělil a požádal vás o výběr nejoblíbenějšího textu zmíněného mistra, na jakou skladbu byste ukázali?
Dan: Zcela upřímně říkám, že na žádnou. Není to ale myšleno tak, že by se mi žádný text nelíbil. Naopak. Líbí se mi v podstatě vše, co kdy pro nás Štefan napsal. Ani to nemyslím jako nějakou alibistickou odpověď. (úsměv) Prostě se mi líbí, jak Štefan píše a jeho tvorbu vnímám jako celkově velmi vyváženou. Proto ti zde nic konkrétního nenabídnu. (úsměv)
Lemy: Těžká věc. Jednu? „The Heritage“ – dědictví.
Stejně neoddělitelně působí vaše spojení s Jaromírem „Deatherem“ Bezručem. Jakým stylem funguje tato spolupráce? Dostává Deather načrtnutý předobraz finálové verze, nebo nahlásíte název alba, případně skladeb a zbytek je čistě na jeho fantazii?
Dan: Tak s Jaromírem spolupracujeme už řadu let a obě strany vědí, co a jak. Jaromír ví, jak pracujeme my a my dobře víme, jak tvoří Deather. V první fázi pošleme Jaromírovi nějaké ty texty a také předpokládaný název alba a čekáme, s čím napoprvé přijde. Buď nás to zaujme na první dobrou, nebo mu vykreslíme naše představy a snažíme se „dodělávat“ to, s čím za námi přišel. Každý z kapely si k tomu řekne své a své podněty následně hromadně přepošleme Jaromírovi. A takto pomalu a jistě vzniká konečný obraz. Nepamatuji si, že bychom mu někdy řekli, jak má daný obal vypadat. Jaromír má naši důvěru a necháváme ho prostě tvořit. Kromě toho, že se nám líbí jeho tvorba, Jaromír je i skvělý kamarád a bavič a vždy se na setkání s ním moc těším. V neposlední řadě zmíním, že je i poměrně mladým a talentovaným hercem (v našich klipech), byť nad sebou stále ještě potřebuje pevnou ruku přísného režiséra. (úsměv)
Název vydavatelské firmy už asi taky překvapí málokoho. Mám pocit, že tady to šlape ke spokojenosti obou stran. Navíc spolu vytváříte jeden z nejlepších „tvrděmetalových“ festivalů u nás. Vzpomenete si na zrod vašeho spojenectví?
Goro: Ke spojení cest „TORTHARRY – MetalGate – Czech Death Fest“ došlo dne 29. 10. 2009 na koncertě MetalGate Massacre ve známém pražském klubu Matrix. Vzpomínám si na ten koncert a především na rozhovor s MetalGate velmi přesně. Tenkrát jsme se dohodli na vydání alba „Beneath“ a přišla řeč i na naše samostatné pořadatelské aktivity kolem tehdy samostatných festivalů Czech Death Fest a MetalGate open air. Bavili jsme se tehdy o záměrech a myšlenkách, proč vůbec naše samostatné festivaly v roce 2009 vznikly a došli jsme k názoru, že se naše představy velmi shodují, což bylo to zásadní, proč jsme od roku 2011 v této oblasti spojili své cesty, které trvají až dodnes. Ročník 2010 jsme tehdy již měli oba týmy naplánované pořádat samostatně, proto ke spojení obou festivalů došlo až v nadcházejícím roce 2011. Máme tedy za sebou již deset krásných společných festivalů MetalGate Czech Death Fest a čtyři alba TORTHARRY. Spolupráce funguje parádně, za což jsem velice rád. Tímto bych chtěl celému týmu MetalGate za spolupráci moc poděkovat a musím říci, že to rokem 2021 rozhodně nekončí.
Když už se motáme kolem rybníka Brodský a skvělého CDF, nedávno skončil dvanáctý ročník a nemůžu se nezeptat, jak jste spokojeni? Co vše muselo být oproti necovidovým létům jinak?
Goro: Jsme spokojeni maximálně, tedy aspoň my pořadatelé, fanoušci nám musí vystavit známku samostatně. (úsměv) Každý víme, jakou blbou dobou celý svět prochází a i my jsme se museli chtě/nechtě letos přizpůsobit dané situaci. Loni jsme festival nemohli uspořádat vůbec a i letos vše bylo tak nějak na hraně. Ještě v dubnu jsme vůbec netušili, jestli festival bude. Ale už v té době jsme bedlivě sledovali vývoj situace a měli jsme plán na rozhodnutí do poloviny května. Snažili jsme se mít vše nachystané na variantu, že samozřejmě festival bude, ale i tak když chystáš takovou akci vlastně průběžně celý rok a teď máš na to slovy jeden měsíc, tak asi nemusím říkat, jaký to byl ten měsíc „fičáááák“. (smích) Byli jsme první vícedenní metalový open air festival, což byla na jednu stranu výhoda, ale na druhou stranu velká neznámá. Co jsme věděli dopředu, bylo to, že musíme letos vynechat veškeré zahraniční kapely, to by byla obrovská komplikace a do toho jsme se nechtěli pouštět. Samozřejmě teď s odstupem týdnů a měsíců vidíme, že se situace stabilizuje a že i jiné festivaly plánují zahraniční kapely, to ale v našem případě nebylo zkrátka možné. Věřím, že nám to fanoušci odpustili a že jsme si festival společně letos užili náramně a pevně doufáme, že nadcházející rok 2022 proběhne už zase v zaběhlých kolejích tak jak má.
Už nyní je 1/3 vstupenek na rok 2022 prodaná, což nám dává velkou naději, že náš festival tuto blbou dobu PŘEŽIL!!! Největší dík patří všem fanouškům, kteří nás podpořili a podporují, DĚKUJEME!!!
Dan: U mě, jakožto u toho, kdo dělá na našem festivalu zahraniční kapely, to bylo hlavně o rušení jejich vystoupení, zjišťování, zda mohou přijet za rok, následné řešení přeložení jejich koncertu na další rok, u mnohých buď přebookování letenek nebo snaha o minimalizaci ztrát z již zaplacených letenek, které nám letecké společnosti ze zákonných důvodů nekompenzovaly apod. To, co jsem dělal již před rokem, musel jsem dělat i letos. Je to strašně moc hodin sezení u počítače ve snaze řešení něčeho, co ti nečiní žádnou radost a jsi z toho spíše otrávený a psychicky unavený.
Zpět k TORTHARRY, nic jste nepodcenili ani po stránce vizuální propagace, dle zveřejněných fotografií se je nač těšit. Co o připravovaném videoklipu můžete prozradit?
Dan: Rozhodně to, že to v naší historii zatím byla zcela jasně největší produkce a celkově se jednalo o nejnáročnější natáčení v historii kapely. Moc se na výsledek těším a doufám, že se to bude líbit co nejvíce lidem.
Lemy: Moc toho prozrazovat nechci, ale sám Leo Noha říkal, že to bude na základě toho, co viděl, pecka. Tak uvidíme. Každopádně Frodys byl při natáčení neskutečnej a teď už je to jen na něm.
Myslím, že je to plus minus deset let, co odešel Máca a proměnili jste se v trio. Vidíte tento stav jako definitivní, nebo myšlenky na rozšíření sestavy sem tam jsou?
Lemy: Od doby, co jsme začali hrát ve třech, si to všechno tak nějak sedlo a myslím, že je to definitivní. Jestli jsme někdy koketovali s myšlenkou hrát zase ve čtyřech, tak to je fakt za námi. TORTHARRY jsou trio. Tečka.
TORTHARRY vždy patřili, co se koncertování týká, k těm aktivním. Jak to vypadá s plány pro letošní rok?
Lemy: Aktivita a chuť hrát je věc jedna, ale Covid s tím zamával tak, že ani pořádně nevíme, co bude. Přes léto toho hraní moc není, ale věřím, že na podzim začne kšeftů přibývat. Snad se brzy všechno vrátí do normálu. Brzy, všechno, a to nejen hudba a koncertování.
Dan: Nic jiného si nepřeju, než abychom zase brázdili nejen celou ČR, ale i různé evropské destinace a v neposlední řadě bych rád zase někam za oceán. (úsměv) Ale je třeba počkat, jak to bude vypadat s možnostmi cestování a pořádáním akcí.
Moc díky za rozhovor a ať se daří!
