CATHEDRAL IN FLAMES – Hang Me High & Bury Me Deep 

CATHEDRAL IN FLAMES dokázali s vcelku jednoduchými vyjadřovacími prostředky složit a nahrát silné album přísahající na základy žánru, aniž by působili vyčpěle; naopak, ve stojatých vodách tuzemského gotického rocku jde o něco jiného, něco, co už tu nikdo nehraje pětadvacet let. 

Těmito slovy jsem zakončil recenzi na debut pražské kapely, který vyšel na sklonku roku 2019 digitálně a následně i na gramofonové desce. S druhým počinem se dáma a pánové ohlásili letos v květnu a navzdory předchozím slovům zpěváka Phila, že je pro ně primární digitální distribuce a CD už si nemá kde přehrát, vychází nejprve CD (+ ten digitál). Vinyl, vypravený jako luxusní 3D gatefold, by měl následovat v průběhu léta. 

CATHEDRAL IN FLAMES si na sebe prvotinou, která trvala jen něco málo přes dvacet minut (tudíž šlo o EP), upletli bič, protože přišli s vyspělým materiálem, který disponoval potřebnými stylovými atributy, působil věrohodně, vyrovnaně… Otázka nyní zní, zda se na dvojnásobné ploše podařilo udržet kvalitu, případně jestli se kapela pokusila tradiční gothic rock něčím rozčeřit.

Na druhou část otázky odpovím rovnou, pokusila, dvakrát, ale nad vsuvkou „1989“ příliš nejásám. Prim v ní hraje piano, které doplňuje Philův hlas, kapela uvádí, že se jedná o čirou improvizaci, nahranou náhodou, když Gatsby u piana preludoval a Phil se k němu přidal, a když si pak muzikanti nahrané poslechli, použili je na albu bez dalších úprav. Mně to přijde utahané, chybí tomu nějaký výrazný moment, něco, co by jednotvárnou melodii obohatilo. Druhým vybočujícím songem je „Blacktrain“, v němž si asi Phil vzpomněl na působení v technothrashové CHIRURGII, v níž na začátku devadesátek udivoval hlasovým rozsahem od čistých po extrémní polohy. „Blacktrain“ začíná hororovým smíchem a jemnou elektronikou, překrývá se několik vokálů (nechybí ani šepot), postupně se z elektronického oparu dostává na povrch ostřejší kytara i výrazná basa, Phil zdrsňuje hlasivky, aby v závěru regulérně řval. Za tohle určitě palec nahoru; ne za to, že se tu řve, ale za vývoj skladby, který má logiku, a za to, že se pořád něco děje. Hypotetickou (na CD) stranu A (na desce to tak bude, ale i na CD jsou čtyři songy uvozeny první půlkou názvu alba „Hang Me High“, dalších pět pak druhou „Bury Me Deep“) rámují dva čistě gotické štychy „Twilight Of The Goths“ a „Hang Me High & Bury Me Deep (Desperado)“, které by snadno zapadly na předchozí nahrávku. V prvním případě jde o ryzí žánrovku v duchu SISTERS OF MERCY & THE FIELDS OF NEPHILIM, přidanou hodnotou jsou oba zpěvy – Ambra dostává stejný prostor jako Phil, oba vokály se různě prolínají, aby refrén pěly unisono. Titulní skladba byla představena dříve a v digitálním světě se dokázala dostat na přední místa v nezávislých hitparádách. Albová verze je delší, ale v pohodě utáhne takřka osm minut. Začíná varhanními tóny a nenápadným Ambřiným vokálem, ale postupně se rozjede až do dech beroucí pasáže, v níž se opět objevují oba hlasy, duní rytmika a sem tam se sáhne na klapky. Chvílemi je to zahalené jakýmsi mlžným oparem, refrén je naopak vyostřený, u tohohle se musí každý fanoušek gotického rocku nalézat ve svém živlu. 

Jediná starší skladba otevírá druhou stranu, jde o novou verzi „Children Of The Blackest Hole“; líbila se mi první verze a líbí i druhá, která je aranžérsky bohatší (objevuje se např. akustická kytara), ale duch písně zůstal zachovaný včetně dalšího silného refrénu; jediné, co poslech občas poněkud narušuje, jsou kopáky – zpočátku jsem si říkal „sakra, děcko v bytě nade mnou zrovna běhá,“ ale ono to bylo zpovzdálí se ozývající dunění bicích. Na vlnách klasického gothic rocku pluje i „Blame It All To The Pain“, zato „Dia De Los Muertos“ připomene další žánrovou ikonu, LACRIMOSU. Zpěv je v režii Ambry, která vrství několik vokálů (včetně operního sopránu) přes sebe, objevují se vážnohudební motivy, ale i neotřelá rytmika v závěru, nicméně opět platí hlavně to, že jde o hitovku s dalším chytlavým refrénem. Ono slovo hitovka pasuje na všechny skladby, i líně se převalující „Drinking In The Car“ disponuje hypnotickými motivy, navíc se v ní objevuje banjo, které nahrál nový člen kapely Mr. Theorodick, jinak též druhý kytarista. Finále patří „Providence“, na které je patrné, že i s omíláním několika slov pořád dokola se dá udělat díra do světa. (úsměv) Texty sice v obalu chybí, ale zrovna k téhle „narušené“ písni vzniklo lyric video a text lze při poslechu číst (já to dělám tak, že poslouchám CD a z YT si to čtu) – a ač kapela píše, že jde o covidovou hymnu, dala by se slova použít na popis jakékoliv situace, z níž se jen obtížně uniká (když jste kdesi ztraceni bez signálu k navigaci, ať už je signálem i navigací myšleno cokoliv). I hudební stránka působí zneklidňujícím dojmem – místy se objevují celkem negativní vibrace, jediné, co mi přijde nedotažené, je samotný závěr, který vyznívá jako kdyby kapela nevěděla, jak písničku vypointovat. 

Když už jsem nakousl texty, tak je potřeba zmínit, že CATHEDRAL IN FLAMES se nenimrají v žánrovém klišé a že vlkodlaky, upíry ani krvavé hraběnky v jejich textech nefigurují. Z toho, co lze pochytit a dohledat, se dá vydedukovat, že se jedná o kombinaci současných témat a vzpomínek, řeší se vztahy a nechybí odkazy na filmy nebo na události, které nedávno hýbaly světovými médii. 

Vše je zabaleno v parádním zvukovém hávu, který vznikal v několika studiích (Gatsby´s Flames Records, Fat Dog Karlštejn, Chameleon Hamburg), podíleli se na něm Gatsby, Pavel Marcel a mezinárodně ostřílený Eike Freese. Trochu slabší je to s obalem, k CD jej tvoří jen dvojlist se základními informacemi a stylizovanou fotkou, na níž vypadají členové kapely jako desperáti z westernů a Ambra jako dáma z lepší společnosti – v tomto směru je třeba zase kapelu ocenit, že má styl. Styl nejen v oblékání, ale ve všem, co dělá. „Hang Me High & Bury Me Deep“ je kvalitní stylové album, žádný soumrak gotických bohů, které je třeba pověsit výš a pohřbít hluboko.

Seznam skladeb:

1. Twilight Of The Goths 
2. Blacktrain
3. 1989 
4. Hang Me High & Bury Me Deep (Desperado)
5. Children Of The Blackest Hole (The Final Shot)
6. Blame It All To The Pain
7. Dia De Los Muertos 
8. Drinking In The Car 
9. Providence

Čas: 43:33

Sestava:

• Phil Lee Fall – vocals
• Gatsby – bass, guitars, piano, keyboards, programming
• Ambra von Bernstein – vocals
• Billac deVille – guitars 
• Mr. Theorodick – guitars, banjo

Host:

• Antonio Koczwara – keyboards

ROZHOVOR

https://cathedralinflames.com/
Facebook
Bandcamp