Rok se s rokem sešel a seskupení PAČESS se znovu hlásí s novým počinem. V dnešních dobách nebývá zvykem, aby kapela své věrné těšila takto hojně, to spíš patřilo k dobrým mravům v létech šedesátých, respektive sedmdesátých.
Jasně, už slyším oprávněné námitky o tom, že „Zoigl: Zugabe“ příliš nového nepřinesl, leč chystám se vám oponovat. „Zugabe“ je pro partu kolem Pačesse důležité hned ze dvou důvodů: za prvé možnost si „Zoigl“ poslechnout na formátu CD, za druhé, a to je mnohem důležitější, sestava se ustálila do formace, jež o rok později naběhla do studia a stvořila „Poupě“.
Možná vás, stejně jako mne zarazila titulatura nosiče. Copak jde dohromady (třebaže se jedná o melodičtější formu) black metal a tento poetický výkřik? Bez obav, jde. Nejedná se totiž o zárodek budoucího květu, ale o osobu převelice blízkou pivnímu moku, mistra nad mistry, inovátora, geniálního sládka a hlavně bojovníka za výrobu kvalitního piva, jehož ctěné jméno zní František Ondřej Poupě. I když sám nepatřím mezi čertví jaké pijáky a znalce teprve ne, životní cesta a různé útrapy, jež mu osud a nepřející duše nachystaly, mne zaujaly, přitáhly mou pozornost a přiznávám panu Poupěti historickou důležitost. Nejvydařenější období přišlo na sklonku jeho života, kdy se stal sládkem v brněnském pivovaře a nabité vědomosti předával následovníkům nejen ukázkovou praxí, ale i formou teorie – učebnicí o vaření piva.
Třebaže je lyrično v mírné přesile nastaveno na hlavní postavu, odběhneme mimo jiné i k nešvarům, které české pivovarnictví trápí v současnosti, jedna píseň je věnována jinému velikánovi, který pobýval na dvoře Rudolfa II., další proslulé brněnské farářce a… po zbylých informacích si buď zapátrejte sami, nebo si počkejte na rozhovor s mr. Pačessem, kde se dozvíte více.
PAČESS v předstihu vypustili dvě ochutnávky („Ve jménu lilie“ a „Sommelier“) a vcelku trefně jimi nastínili, co od plného alba čekat. Prvně jmenovaný zastupuje většinovou skupinu, vzletný hymnus ve středním tempu, kde se nabízí dostatek času i prostoru na všelijaké muzikantské kouzlení (pro Kubýka jako stvořené).
Úvodní „Poupě“ patří jednoznačně mezi ty vzletné a jestli máte naposlouchaný „Zoigl“, troufám si tvrdit, že si stejně jako já pochvalujete zachování kapelníkova rukopisu. Paradoxní ovšem je, že sám Pačess v tomto kousku nesložil ani notu a celou ji má na triku Kubýk, který se projevil jako dokonalý chameleon. Pusťte si za sebou „Dějství prvé“ a současnou titulku a uvidíte, respektive uslyšíte, že tam ten sourozenecký vztah je. Jenže pokud nejste hluší (a já věřím, že nejste), jisté změny zavětříte hned na první dobrou. Ať už mluvíme o Kubýkově a Čedově dobarvování, jež má za výsledek bohatý a pestrý sound, bezchybné rytmice (obzvlášť Filipovi to parádně swinguje), nebo Chymusovi, který se rozhodl posunout pomyslnou laťku o celé decimetry výš. Ten ďábel fakt zpívá! Asi bylo jasné, že jestli se agresivní ISACAAŘÍ bestiální štěkot zdál ucházejícím pro potřeby ANTIGOD a inovace, možná lépe evoluce, nebylo zapotřebí, při vývoji současné grupy bylo třeba hledat a čelit novým výzvám. Za sebe můžu zkonstatovat, že se našlo a čelilo s úspěchem.
Černokovový „Sommelier“, našlápnutá pecka, nahlíží okem realisty do českých výčepů a za pomoci vtipných rýmů, nastavuje zrcadlo:
Každej malej pivovar, že řemeslem je poctivej?
Ta rovnice neplatí, jen se kolem podívej
Dílo zplichtěj podomácku, to je zase móda
Ani bábě hnusný, nehelfne garderóba
Třetí „Jako most k lidem“ je mým největším oblíbencem a pokud bych si vlastní hudební naplnění představil jako na začátku skladby prázdnou nádobu, přetékala by už v půli písně. Postupný růst, další a další nápady omotávající se kol hlavního motivu a v neposlední řadě vynikající Chymus.
V jednoduchosti je síla. Klidně si tuto frázi vypůjčím a naroubuji na následující „Butan-2,3-Dion“. Chemici a pivoznalci vědí, já po významu slov musel pátrat. Je neuvěřitelné, jak se i v takto, na první pohled nezáživném, tématu dají poskládat rýmy, že i naprostý laik (zase já) vřeští při refrénu jako smyslů zbavený.
Nevím proč, ale „Tadeus“ mi od začátku nešel pod vousy a další poslechy ho nijak výrazně mezi ostatní smetánku neprotlačily. V podstatě se nedá říct, že tohle a tohle je špatně, jen na mne mezi ostatními hitovkami působí jako šedá myš. Moc nemusím ani mluvenou pasáž uprostřed skladby. Ale co, sto lidí sto chutí a třeba teď zrovna někdo nevěřícně kroutí hlavou, jestli se pisálek náhodou nezbláznil a haní jeho top song.
Pojďme dál, kočí práská bičem a pivovarské herky, třebas mají pěnu u huby a pot se z nich řine proudem, napínají svaly a dávají se do svižného klusu, skoro bych se nebál říct trysku. Čedova heligonka vás přenese do oblíbené pivnice, k oblíbenému stolu a židli, kde se o „Reinheitsgebot“ diskutuje nejlépe – a jen co hostinský mizí za výčepem, i nejlépe kritizuje (úsměv).
Hostující dítko Alžbětka odříká mistrovu zásadu a spustí tu nejkošatější, nejrozkvetlejší a nejepičtější skladbu v dějinách PAČESS – „Jménem lilie“. Nebylo možné vybrat na závěr lepší píseň. S posledními tóny, kdy ještě vstřebávám uplynulé dílo, automaticky sahám po ovladači, hnán touhou vychutnat si to celé znovu…
Výsledný produkt uvařila hned tři studia – Davos, Šopa, Sonidos – a skvěle padnoucí kabátek spíchl Tomáš František Hanzl, alias Chymus.
PAČESS mají nejpozději od „Zoigl“ svůj jasně rozpoznatelný rukopis a pokud se vám předešlé dílko líbilo, „Poupě“ by vás zklamat nemělo. Kapela se i přes zmíněnou značku skoro ve všem posunula dál. Bohatší hudba se spoustou návykových melodií, texty, jenž se zakousnou do hlavy a notujete si je ještě dlouho po doznění alba, s tím související zpěv, jenž má na tom zákusu neoddiskutovatelný podíl a v neposlední řadě pocit, že partu, která vám to servíruje, to neskutečně baví.
Seznam skladeb:
- Poupě
- Sommelier
- Jako most k lidem
- Butan-2,3-Dion
- Tadeus
- Reinheitsgebot
- Jménem lilie
Čas: 45:35
Sestava:
- Pačess – strunné nástroje
- Ing. Tomáš František Hanzl – zpěv
- Tomáš Parambucha Řeřucha – baskytara
- Jakub Kubýk Fritsche – strunné nástroje
- Filip Smetana – bicí nástroje
- Čed – klávesové nástroje
