Když se před nedávnem na FB stránkách trutnovské EXORCIZPHOBIE objevila hláška, že se na 28. 5. chystá křest alba „Digitotality“, reakce na ni byly v mírném rozporu. Na jednu stranu ve mne vítězil optimista a nemohl jsem se ubránit touze po zážitku ze živého vystoupení, na stranu druhou, víte jak to je, a do posledního dne jsem očekával, kdy se objeví datum s náhradním termínem akce. Když se ani v den konání pesimistův černý scénář nenaplnil, nezbývalo než se hodit do fazony a vyrazit směr Bojiště.
Menší a vlastně jediná komplikace na mne čekala ještě před samotným vlezem do areálu, u okénka se zdarma prováděnými antigenními testy. Zde jsem se dozvěděl, že vláda prodloužila ochranou lhůtu od prodělaného Covidu na 180 dní a protože do této skupiny patřím a potvrzení nemám, pojišťovna mi test neproplatí a jestli chci vstoupit, musím vysolit 350 Kč. No co už, přece nepojedu domů. Snad vám má epizoda poslouží a vyhnete se zbytečným výdajům…
Vraťme se záležitostem důležitějším, tedy k samotnému večeru. Krom thrashi oddaných horalů se o podium měli ještě dělit EVERY DAY HATE z Hradce Králové a jihočeská legenda LAHAR.
Než se vrhnu k popisu setů jednotlivých kapel, zmíním samotné umístění akce. I když je výše jmenované Bojiště, nejednalo se pochopitelně o legendární amfiteáter, ale skromnější prostory za jeho podiem.
Samotný rozjezd podařeného večírku si vzali na starost EVERY DAY HATE a třebaže hardcore nepatří mezi styly, které bych účelově a často vyhledával, jejich set zklamání nepřinesl. Obecně, když to kapely podobného ranku řežou a má to spád, umím si to užít. Horší je, pokud nastoupí takové ty rapovací pasáže (jak tam kmitají těma rukama nahoru dolů), to útrpně očekávám brzký návrat ke kvapíku. Zde se mi dostalo obého hojně. Každopádně se jedná čistě o pisálkův osobní problém a je na místě a fér přiznat, že vystoupení Hradečáků mělo drive a převládala spokojenost.
Druzí v pořadí naběhli LAHAR a ti už pod kotlem setsakra přitopili. Oproti minulosti se současná sestava zúžila na čtyři členy, ale pomineme-li pasáže, kdy Korek sóluje a celkový sound je tak o druhou kytaru chudší, ve výsledku to sálající energii neoslabilo. Aby nezůstalo nic ponecháno náhodě, vypálilo se hned v úvodu z legendárního záseku „Až přijde čas“ a třebaže jsem coby řidič svíral kartu Černého Petra, dostavil se pocit ne nepodobný alkoholovému opojení. Kapela, jakoby slyšela mé vnitřní prosby a přání, tahala z rukávu jednu pecku za druhou – „Lebka a hnáty“, „Už mě to nebaví“, „Jít cestou slepou“, „Hra stínů“, „Démon“, „Dva hroby“… Návdavkem přihodila i ochutnávku zbrusu nové tvorby („Smečka děsu“, „2547“) a stav, který se dostavil s posledním tónem, bez přehání označím jako vrcholné blaho.
S časem, kdy se Bojiště ponořilo do tmy, nakráčelo na prkna společenství, o které šlo tento večer především, domácí EXORCIZPHOBIA. Aktuální nosič „Digitotality“ sbírá zasloužené ovace ze všech koutů undergroundu a proto byla zvědavost, jak se jim forma ze studia povede přenést na koncert, veliká. K mému velikému potěšení dostalo zmíněné album velkorysou porci vyměřeného času. Nejsem si jistý na sto procent, ale z osmi nahraných věcí jich v pátek zaznělo hned šest. Zhruba v půli setu se na podium dostavili hned dva křtitelé, ve kterých nebyl velký problém rozpoznat „Obscéního“ Čurbyho a Bilose z MALIGNANT TUMOUR, aby zkropili CD nebožátko místním Krakonošem. Tento akt doprovodila malá příhoda, kdy do davu vhozený nosič, trefil vedle stojící manželku a já tak mohu bez přehánění tvrdit, že ji tvorba EXORCIZPHOBIA opravdu zasáhla. (úsměv) Čurby odchází, ne tak Bilos a společně s EXOŠKOU pálí MALIGNANTÍ pecku „Missing Rebelion“. Pro zbytek vystoupení se loví v minulosti a čím dál víc si uvědomuji, jak moc mne tahle parta baví i vizuálně. Tady musím podepsat Bilosem vyřčená slova, že nám ještě předvede věci.
Chvíli po desáté večírek po hudební stránce končí a po těle se rozlévá blažený pocit spokojenosti. Doufám, že tuto vlaštovku bude následovat celé hejno, protože bych znovu nabitý dojem o normálnosti světa jen velmi nerad ztrácel.
Návštěva byla více než pěkná a odhadem 200-250 platících se postaralo o bezvadnou atmosféru.
Foto: Maruška Štampferová a Michal Rak
