Legendární festivaly jako Trutnov, Rock for people nebo Noc plná hvězd nejsou osamoceny na bitevním poli, kde se bojuje o potenciálního fanouška. Mají převahu nad ostatními festy svou dlouhověkostí, kvalitou a možností býti označovanými za kultovní. Svou velikostí, profesionalitou a důvěryhodností přesvědčují i jiné festivaly. Za všechny zmíním Brutal Assault, nováčky Love Planet, Summer of Love, Obscene Extreme, Fluff nebo Sázava fest. Konkurence je převeliká. Tím víc pak potěší festivaly menšího ražení, kde businessmanský pohled předčí upřímná láska k hudbě, přátelská atmosféra a kus něčeho "svého", na co může být člověk pyšný. Mám na mysli pocit sounáležitosti. Třetí ročník jednoho z těch menších fesťáčků, konkrétně Barrocko festu se uskutečnil minulou sobotu 27. srpna 2005. Náplní tohoto článku je uchopit určité niterné vjemy a dát jim slovní řád. Pojďme na to!
Dopoledne jsem ještě běhal po městě, dělal generální úklid své Škodovky 120 L, navíc jsem byl pověřen zajet pro sestru do Českého Těšína, protože se unavená po 10 hodinové cestě vrátila z polského Bialystoku, kde si užívala seč mohla. Po náročném dopoledni, které prošumělo vánkem příjemným navozujícím příjemnou natěšenou náladu, jsem se na chvíli odreagoval a duševně připravoval na následujících pár hodin. Jednoduše řečeno ? klid před bouří. Táta mi nabídl odvoz do Vendryně ? vápenky, čímž mě velmi příjemně překvapil a já takovou nabídku nemohl nepříjmout. Vystupuji z auta a hezky "na růžovo" kmitám ke vstupnímu vchodu. Vše pokračuje vpořádku. Dostávám razítko apod. Jsem vevnitř!
První pivka, neustupující rozhovory s kamarády, soutěžící kapelky, pohoda, sluníčko, úsměvy na tvářích většiny návštěvníků, rodinná atmosféra, zábava v plném proudě... co víc si přát? Snad jen dřívější příchod a nezanedbání téměř celé první poloviny 10 soutěžících kapel. První, které stíhám, PIER jsou vyhraní, opravdu muzikální, ale nechávají mě chladným. GLAIDERS vzbuzují potěšení a podupávající si nožku. Následující BLISSTEN byli jemným předivem mezi rozdivočenými mohykány. Krásný chill outový alternative rock a emoce na rozdávání. U poslední skladby se mi orosily oči. Bára ? zpěvačka a sestra ? byla unavená a bylo to poznat, hlavně u schválně negradujících výšek, které si jednoduše sházela o pár tónů, někdy i o celou oktávu níž. Samozřejmě né pokaždé, ale pár momentů okradeno bylo. Kytarista měl problémy s efektem, což zapříčinilo ojedinělé pískání. Přez pár výtek hodnotím BLISSTEN velmi kladně. Pro mně jeden ze dvou místních objevů. Folkové podmalování, které zprostředkovávali FJĚTEF jsem využil ke klábosení a sbírce postřehů. Příjemný pokec s Ciibo Emo Markem o kapelách, které jsme znali snad jen my dva :) střídal zajímavý emocionální rozklad nějaké dlouhovlasé osoby v triku Doors, která nemohla rozchodit svůj čin, a to rozšlápnutí slimáka :), navíc jsem si vyměnil zapalovač ? modrý za růžový, aby mi seděl k tričku... Dělo se toho hodně. Ještě víc se toho začalo dít na pódiu, kde se připravovali rozdrtit zdejší osazenstvo samotní a hrůzní neznabohové BITTERNESS. Jejich vystoupení se mi zarylo do mozkové kůry, jako to nejhladovější klíště skrz vaší pokožku, aby mohlo žít životem pasivním, škodným a veskrze užírajícím. Tito chlapíci jsou objevem Barrocko festu!!! První příčka patřila po právu těmto extrémním mnohožravcům metalové divočiny. Black, death a grind core hudebně i vokálně podán velice přesvědčivě! Překvapila mně lehkost a suverenita s jakou to BITTERNESS rozbalili. Padaly čelisti a široce otevřená ústa přihlížejících vdychovala mrtvolný opar, který se vznášel nad územím motorkařského "kmene" BLACK DRAGONS a vir, který se usazoval uvnitř těl infikujíc srdce nebohých tvorů, tvořil hermeticky uzavřenou past. Organismy přestávaly plnit svou funkci a postupně ochabnuvší se proměňovali v neobvykle příšerné karikatury ? fandy záhrobních BITTERNESS. Peklo!!! Vynikající kapela!!! Následovali staří známí DEVASTATHOR, které našinec obdařuje sympatiemi už nějaký ten pátek. Jejich nakopnutý grind´n´roll s deathovými poryvy hlavně drtil a bavil. Lidičky pod pódiem jejich show kvitovaly s povděkem a o tom, že je DEVASTATHOR "populární" mezi máničkama nasvědčuje i obsazení 2. příčky v soutěži.
Minulé soutěžní klání proměnili ve zlatou medajli punk puboví TAKY LIDI, kteří odstartovali blok "hostujících" kapel. GROWING FEAR zahráli tentokrát bez řvouna Michaela, který odjel do Anglie na jablka. S tímto hendicapem se poprali zdařile a vystřihli slušný set. Po nich přišla potopa ? ADOR DORATH, kteří něměli zrovna nejlepší zvuk: utopená kytara, Ivošův vokál mohl být působivější, ženský hlásek byl taky docela pohřben... ale vystoupení to bylo nadstandardní. "Adoři" si vybudovali vskutku pevné základy z nichž těží a budují další a další patra. A čím víc pater, tím delší žebřík a více příček k pokonání. Pro mně plní těleso status black metalové špičky naši malé země. Bezesporu!!!
Urpuťárna nejtěžšího kalibru přišla vzápětí. Těžká, buldozérčí riffařina, nasraný řev, litry potu a kila spálených kalorií, to jsou LOCOMOTIVE. Kapela, která patří mezi undergroundové mazáky a nepáře se s ničím. Tvrdě, neústupně a upřímně do vás buší to, co cítí, čím žijí, co mají rádi a čemu věří. Thrash core nejnebezpečnějšího kalibru! Skvělá pařba! Jeden z vrcholů večera. Hrály se věci z "Nejsme nic" i "Ornament z pijavic" a zazněl taky jeden song z posledního EP (na to mně upozornil M.ajkl ? díky!).
Další hvězdičkou byli příbramští THE.SWITCH. Kvalitativně lze srovnávat jak s Locomotive, tak např. s Ador Dorath, přesto se samozřejmě jedná o zcela jiný šálek čaje. THE.SWITCH hrajou emo-core a ikdyž mají svůj vlastní ksicht, což se o každé kapele říci nedá, trochu mi připomínají americké Deftones, hlavně v náladách, které vetkli svým skladbám. Kytarista i basák ve stylových dlouhých černých sukních odehráli představený repertoár noblesně. Hlavně basákovo krkolomné, každou chvíli slapované a precizní podání vyvolávalo úžas a chvályhodnost. Kytarista řezal o 106 a skvělé se u hraní pohyboval, takže bylo i na co koukat. Bubeník neponechal nic náhodě a podporoval tóny svou strukturovanou, zajímavou a nenudící hrou. To se pak musí hezky zpívat, když máte za zády takové "pracanty". Zpěvák si ovšem neohříval studenou polívčičku. On přímo vařil na scéně. V kněžím rouchu a pohledem Stevena Seagala, když ho vážně někdo dožere se prezentoval nadmíru skvělé. Výborný a nesmlouvavý frontman, který si dokázal přetáhnout lidi na svou stranu trhal citové vazy způsobem nejtvrdšího lámače srdcí (nejen dívčích) a lidské rovnováhy. Vím, že popis zavání dojmem negativním, ale znáte to... vše se vždy v dobré obrátí. Koncert THE.SWITCH byl pozitivní v každém ohledu. Vynikající kapela, která bude diktovat ještě velmi dlouho. THE.SWITCH byli pro mně největší perlou 3. ročníku Barrocko festu a vlastně i takovou tečkou, protože další kapely jsem vypustil z důvodu konverzace s mé osobě blízkými tvorečky. :)
Do úspěšného konce zbývaly 3 vystoupení. Na svých pár desítek minut čekali PITBULL DIESEL, ISACAARUM a XERANTHENUM. Já se věnoval už úplně jiným činnostem, tudiž jsem poprosil Kruspeho, aby se o zbývajících bodech programu trochu rozepsal. Toto jsou jeho slova: "Další na řadě byli PITBULL DIESEL, které jsem neviděl nějak dlouho natolik, abych se o nich mohl obsáhleji rozepsat. Nicméně mi např. kytarové riffy přišly, jakobych je 100 krát slyšel, ale náboj a energie klukům nechyběla. Jejich HC by však pro příště mohlo být mnohem invenčnější." Takže tolik k "Pitbullům", ale co ISACAARUM? Upřímně... mrzí mně, že jsem je zmeškal. Tolik jsem se na jejich show těšil! Co se dá dělat? Teď už snad jen přečíst si, jak se to líbilo Kruspemu: "V pozdních nočních hodinách na nás všechny, kteří ještě zůstali a vydrželi, čekal zběsilý nášlap v podobě jihočeských blood grindových ISACAARUM. Bylo co poslouchat a taky na co koukat ? jakby také né, když v čele této zběsilosti pobíhal charismatický a hnusnou tekutinou politý zpěvák Chymus, který svým projevem této hudbě dával další, uvnitř nás nepopsatelně zvláštní rozměr. Kapela šlapala na 100%, bicí jednotvárné (není to negatívně myšleno), ale hlavně účelné, sunuly tuto mašinu na nás pařící, křepčící a mnohdy s držkou otevřenou dokořán. Jo, to byli ISACAARUM. Slovy chvály nešetřím, kluci si je plně zaslouží. Takže, snad zase příště...."
Poslední tóny patřily ostravským black/doom/deathovým XERANTHENUM. Nedávno jsem se ptal kamaráda, který vydržel až do konce, jestli by mi mohl prozradit nějaké dojmy, které posbíral u ostraváků. Řekl mi pouze: "Ti ostraváci? Poslední kapela, že? Joóó.... už si vzpomínám. Tam byly dvě zpěvačky, kde jedna druhou porážela v boji o falešnější vokál. Jojo...to byla prdel, ale nebylo to špatné. Hlavně si to nějak moc neber, protože v tuto pozdní noční hodinu jsem byl špatný hlavně já. To víš, všechny ty...." - a co všechno bylo v jeho krvi a žaludku, to si nechám pro sebe :))).
Závěr bude velmi stručný. Barrocko fest open air vol. 3 for Martin "Granko" Grandič byl velmi zajímavou podívanou. Výborný festival, který dýchá přátelskou atmosférou má jistě svoje chyby, ale proč je zmiňovat? Příštím rokem se už opakovat nebudou, doufejme... :) Na 4. pokračování chybět nebudu a vás tam chci vidět taky. Uvidíme se za rok!
Nějaké fotky jsou na www.barrocko.cz
