Na sklonku loňského roku vydala pražská doommetalová kapela THE CORONA LANTERN svou druhou desku, která patřila k těm nejlepším, jaké na tuzemském poli vyšly. Pozvání k povídání přijala zpěvačka Daniela.
Kolik koncertů jsi v roce 2020 odehrála a kolik navštívila jako fanoušek?
S DILIGENCE jsme si zahráli celkem čtyřikrát a s návštěvností to s koncerty rovněž slavné nebylo, určitě jsem jich nenavštívila více jak deset.
Rok 2020 přinesl velké množství divných situací, přesto jste v tom marastu dokázali bruslit a vydali svojí druhou desku. Jak dlouho její proces trval? Jednalo se o kratší soustředěnější úsek, ve kterém vše vzniklo, nebo to byl průběžný proces?
V tom marastu jsme sice bruslit celkem dokázali, ale místy to byl fakt tenký led. Ještě před vším tímto blázincem jsme věděli, že chceme v roce 2020 vydat novou desku, prostě jsme cítili, že už je nejvyšší čas a zároveň jsme pracemi na desce a časem ve studiu chtěli smáznout trochu vzduchoprázdna, které mělo přijít v táboře DILIGENCE, neboť kytarista Kuba měl na jaře finišovat se školou. Nakonec to ale karty Covidu rozehrály úplně jinak a my se do toho studia na jaře ani nedostali. Vše se prostě o něco protáhlo. Celkově bych řekla, že ten proces byl kratší a soustředěnější, i když já měla nějaké textové party už dlouho v šuplíku. Igor měl kreativní část dost ucelenou, skladby vznikaly jedna po druhé, ale o nějakých riffech také vím, že už je měl v záloze delší dobu. Ten způsob práce ale díky tomu byl moc fajn, chytilo to jistou kompaktnost a vše se nám povedlo docela hezky provázat, nejen hudební část, ale i vizuální část kapely, počínaje promo fotkami a kompletním designem alba konče.
Ještě než jsem si novou nahrávku pustil, zaujaly mě dvě věci. První byl název desky. Můžeš nám termín Certa Omnibus Hora ozřejmit? Jak si ho vykládat? A celkově k textům… máš ráda jejich pitvání a vysvětlování ve stylu, co tím básník chtěl říct? Nebo svoje texty nemáš, ani na požádání, potřebu někomu vysvětlovat a spíš by tě potěšilo, aby si každý našel svůj výklad?
„Certa omnibus Hora“ znamená v překladu jistá nám všem hodina. Latina pak splňuje onu dávku mystiky pro doomové album a význam slov je po překladu myslím zcela jasný. Hodně se nechávám inspirovat okolím, co vidím, i nezištně a jsou taky momenty, kdy se k nápadům vracím oklikou a cítím, že právě v ten daný moment je záhodno jej zužitkovat. Nápis je jak ve své originální latinské podobě, tak i v českém překladu vyobrazen na kostele v mé rodné vesnici v Nemyčevsi a je doplněn slunečními hodinami. Takže je to něco, co jsem měla dlouho v paměti, ale co taky dlouho čekalo na to pomyslné světlo světa. K vysvětlování nemám úplně jednoznačný názor, neboť texty jako takové se liší, některé jsou poměrně dost osobní a já jsem privátní člověk, takže by mi to asi ani nedělalo moc dobře. Takže skutečně záleží na dané skladbě. Ale celkově se snažím texty psát dost obšírným stylem, co se výrazu týče, mám ráda, když se na slova dá aplikovat i jiný význam a tím spíše se s danou skladbou posluchač může ztotožnit.
Druhým bodem je vynikající grafické ztvárnění. To samozřejmě nepřekvapí vzhledem k tomu, že se grafikou živíš, ale v tomto případě je to propojení na hudební podklad moc povedené. Ocenit musím i promo fotky a vůbec fakt, že se vyrazíte fotit (kam?), ty se líčíš, dáváš tomu energii, jede s vámi fotograf a ne jen „nějakej pásek“, co umí držet mobil… vše čistá práce. Jak jsi ke grafice přistupovala, čeho bylo záměrem docílit?
Děkuji moc za tvá pochvalná slova, moc si toho cením, zvláště když se jedná o toto album. Samozřejmě to je neskutečná výhoda, když mám rozsah činností takovýto, nemusím nikomu nic vysvětlovat, všechny významy se mi propojují automaticky, je to maximálně účinné. Chtěla jsem si víc prožít i tento proces, dát tomu nějakou specifičnost a zase nějakou větší diferenciaci, a proto volba nakonec padla na analogovou fotografii, která se sice dá rovněž umně imitovat v digitálních programech, ale byl to samotný proces focení, který tomu minimálně pro mě dal o dost hlubší význam. Zároveň to byla první čistě fotografická práce na obalu alba, což je vlastně docela paradoxní, protože moje vizuálně-kreativní činnost vedla zprvu právě přes fotografii. Tady jsem hned věděla, že chci pracovat s modelkou – při focení na film by bylo dost krkolomné se lámat s chatrnou samospouští Flexaretu do různých pozic a vychytat veškerou kompozici a výraz. Všechno si prostě muselo maximálně sednout, a to mám na mysli i ono místo, kde jsme fotili. Mimochodem, taková zajímavost – při focení zadní stránky alba okolo nás létal v kryptě netopýr, víc „metal“ to už prostě nešlo. Pokud se jedná o promo fotky, tak ty byly zvěčněné u Schwarzenberské hrobky u Orlíku. Parádní místo, se kterým přišel Iggy, když tam jednou výletil s dnes již manželkou. Ke zvěčnění jsme povolali vynikajícího fotografa Tomáše Šrejbera, kterého znám již pěknou řádku let, dříve jsme totiž oba fotili pro Abyss. Tady jsem věděla, že mu můžu svěřit úplně všechno, a i dodatečné úpravy fotek tedy obstaral on.
Vaší debutovou desku mám rád, ale novinka mi sedla ještě o něco víc a dokážu pojmenovat proč. Jednoduše mi ty skladby přijdou vyzrálejší a slyším v nich víc chytlavějších, gradujících a nosnějších pasáží. Zaregistroval jsem i názory, že to album je složité a je těžké do něj proniknout, což na mě působí naopak, já se „chytal hned“, i když s každým poslechem album „rostlo“ dál. Každý má ale svůj názor a jiné pocity. Byla u vás snaha vaši novou desku prosvětlit, ale přitom se držet základu, který jste položili před pěti lety?
Čím dál víc pozoruji, že obecně, pokud se budeme bavit o atmosférických žánrech, tak vnímání je daleko více subjektivní. Mně osobně deska taky přijde o něco přístupnější, prostě daleko lépe plyne za sebou, elementy ve skladbách na sebe navazují daleko lépe. A ta vyzrálost je snad přirozeným vývojem, nehledě na to, že jsme si s materiálem dali o dost větší práci a tvorba samotná se nehonila na poslední chvíli. Ano, určitě jsme chtěli, aby materiál obsahoval víc různých momentů, místy možná i těch, co dokáží na naše poměry překvapit. Jednoduše, aby skladby neměly tolik tendenci sklouzávat do klasických kolejí, ale zároveň abychom stále ctili daný žánr.
Debut vyšel ve vaší režii. Novinka u MetalGate. Má tenhle vztah i návaznost v tom, že se o „ Certa Omnibus Hora“ víc mluví, recenze vycházejí i na zahraničních webech atd.? Nebo je to vaše šikovnost? A jakou vidíš v dnešní době roli labelu?
Troufám si tvrdit, že se o nové desce mluví hlavně proto, že byla očekávaná. Pět let je dlouhá doba a když k tomu připočteš fakt, že vystupujeme jednou za sto let, tak kapelu automaticky obestře jisté tajemno, a to minimálně tady v české kotlině. Navíc, na debut nám vyšla taky fůra zahraničních recenzí, o které jsme se postarali sami. S MetalGate přišel řád, prostředky na nahrávání a jistý komfort v domlouvání určitých věcí. Zároveň jsme na vlastní pěst oslovili i zahraniční PR agenturu, která začala s propagací alba nějakých šest týdnů před samotným vydáním. Chtěli jsme to zkrátka mít pořešeno na všech frontách. Zvládli jsme vlastními silami klip a rádi bychom natočili ještě jeden, až se nynější situace uklidní. Zkusili jsme i dostat pár skladeb na playlisty Spotify s větší poslechovostí, a to se rovněž podařilo, byť to nebyly žádné oficiální kanály. Mám za to, že label jako takový má ještě v současné době co nabídnout, vždy se to odvíjí od toho, co ty sám vlastně očekáváš. A jako první zkušenost jsme s MetalGate spokojeni a jsme i takto zpětně velmi rádi za jejich nabídku a vstřícnost v určitých věcech. Uvidíme do budoucna, jak budeme schopni zužitkovat zase další nabyté zkušenosti.
V roce 2019 jsi absolvovala jako hostující zpěvačka evropské turné s ABNORMALITY. Tuhle zkušenost by sis někdy ráda zopakovala? Jak se na tour díváš s odstupem? A bylo by možné vyrazit do světa i s nějakou z tvých domovských kapel? Jsou tak vůbec nastavené, nebo je to utopie? A vůbec… ráda bys?
Kdyby mě někdo chtěl vytáhnout opět na cesty, tak bez váhání jedu. Se současnou situací se ta potřeba navíc ještě o něco umocňuje. Tour i přes všechny patálie a těžkosti hodnotím jen kladně. Což se vlastně dělo i před téměř dvěma lety, kdy i v té největší únavě a nasranosti na okolnosti vždycky převážilo maximální nadšení, že tady můžu vůbec být a užívat si vše, co k tomu patří. Nasávala jsem všechno jako houba a naučila se spoustu věcí. Rovněž mi to dalo nějakou naději, že když dáváš svým zálibám maximum, tak ty příležitosti si tě sami vlastním způsobem najdou, jen to chce ten čas. Pokud jde o DILIGENCE a TCL, tak v tom já mám osobně jasno. Ale nikdo z kluků v podobné situaci ještě nebyl, takže těžko říct, jak by to pak dopadlo, kdyby došlo na pomyslné lámání chleba. Protože jedna věc je o něčem snít a něco si představovat a druhá věc je to skutečně zažívat. Mnozí takhle pochopili, že cestování od města k městu a hraní každý den prostě není nic pro ně a samozřejmě na to přišli právě až po tom, co si to měli možnost osahat.
S ABNORMALITY jsi si osahala profi přístup, i když jsme pořád v UG, ale určitou úroveň a prestiž tahle kapela v té době měla. Napadlo tě někdy, že kdyby ses chtěla muzikou živit, musela bys takhle cestovat třeba půl roku? Bylo by to pro tebe vůbec únosné, čistě teoreticky… a myslíš, že si kapela musí úspěch „vyjezdit“? V tomhle bodě se vždy zmiňuje zarputilost BEHEMOTH.
Je to moc fajn představa a člověk do ní občas rád zapluje, ale třeba ten půlrok je fakt extrém, to si nejsem jistá, že bych dala. Na druhou stranu, po těch 14 dnech jsem byla hned připravená pokračovat dál, takže vím, že limity ještě nějaké mám. Výhodou je určitě moje práce, kterou bych si zčásti mohla brát s sebou. Možnosti jsou v tomhle dost otevřené a dost věcí jde skloubit, i když je to možná zprvu trochu náročnější. Ale zase se vracím k předchozímu – jakmile to člověk nezkusí, tak nemůže nic fundovaně tvrdit. Úspěch je v dnešní době hodně variabilní slovo. Teď je totiž úplně v klidu možné udělat si jméno čistě online prezencí. Nicméně pokud to budu brát tradičnějším způsobem, tak zcela nepochybně je nutné být kontinuálně na očích. A kolikrát nemusíš mít ani ty nejlepší kvality, ale když budeš zarputilý – to slovo je naprosto přesné – tak se daleko rychleji blížíš ke svému cíli. Asi je potřeba nějaký balanc. Nepůsobí moc dobře, když se kapela cpe za každou cenu všude, anebo se snaží co nejrychleji dosáhnout vytyčených met. Určitá dávka volného průběhu je naprosto žádoucí.
Vzhledem ke spolupráci s ABNORMALITY… nepřišly nějaké další nabídky nebo něco v podobném smyslu, typu hostovačky, větší zájem o tvojí osobu i za hranicemi atd.?
Konkrétní nabídky vyloženě ne, nicméně obě mé kapely z toho byly schopné vytěžit nějaké ty nové zahraniční fanoušky a taky nějaké objednávky merche. Samozřejmě vzhledem k příbuznosti žánrů se jednalo hlavně o DILIGENCE. Ale tohle už se dělo při samotném turné, takže každé ráno na cestě do dalšího města jsem se musela prodírat nespočetnými žádostmi o přátelství na Facebooku či zprávami od lidí, co navštívili danou zastávku. Několik návštěvníků o mně vědělo i dopředu a psali, jak moc se těší na koncert. Někdo naopak o změně vůbec nevěděl, ale pak byl po výstupu mile překvapen. Ale když to shrnu nějak celkově, tak ten zájem zcela jistě vzrostl odpovídajícím způsobem.
Co bude dál, nevíme, ale určitě aspoň lze tušit a střádat plány. S TCL byste určitě rádi hráli naživo a jak je na tom DILIGENCE, případně máš nějaké další eso v rukávu?
Několikeré plány na živé výstupy TCL padly a zcela jistě nás mrzí, že si s prezentací nové tvorby naživo budeme muset nějakou dobu ještě počkat. Ale deska prostě musela ven tak jako tak, takže tam žádná lítost není. Když už nic, tak člověk může dělat alespoň tohle – vydávat novou muziku. Nehledě na to, že vydaný materiál je stále aktuální a jak jsem již zmiňovala, plánujeme to ještě všechno podpořit nějakým vizuálem. Zároveň je v procesu jeden takový můj malý experiment a jsem sama zvědavá, jak se podaří, detaily si zatím nechám pro sebe. S DILIGENCE se v současné chvíli nacházíme ve fázi tvorby nového materiálu, nejde to nějakým závratným tempem, ale postupně se vším prokousáváme, v šuplíku jsme měli nějaké riffy, tak je jen teď potřeba to náležitě poskládat dohromady. Nějakými rozepsanými částmi textů disponuji taky, takže je jen otázka času, kdy se nám podaří zvěčnit něco nového. Žádný jiný projekt/kapela zatím na stole není, ale chci zůstat i tak co nejvíce aktivní, proto jsem na samém začátku roku nakousla kapitolu coverů mých oblíbených skladeb. Symbolicky jsem začala s prvním velkým hitem ABNORMALITY a v posledních týdnech se učím a piluji věc další. Tato aktivita není nijak časově podmíněna, nedávám si žádné šibeniční termíny, nechávám to spíše volně plynout, ale zároveň bych ráda dosáhla alespoň nějaké kontinuity.
