Historie VOLANTU se píše déle než 25 let, respektive se čtvrtstoletí dožil v loňském roce, kdy taky vyšla jeho nová deska „Make Punk Greta Again“. Pardubická kapela na ni zařadila převážně nové skladby, ale sáhla i do archívu – nejen svého, ale i další kapely ze San Piega.
VOLANT nejsou z těch, kteří sypou jednu desku za druhou, ostatně mně se z obzoru ztratili před více než deseti lety, naposledy jsem slyšel album „Hogo Pogo“ z roku 2009, následující kratší nahrávka „(s)hits“ (2012) mě minula, ale i kdyby ne, tak je ta pauza poměrně dlouhá. Pokud se ještě povrtám v minulosti, tak dodám, že se mi nejvíc líbilo album „Točte se pankáčové...“, což byl první počin, který jsem od kapely před patnácti lety slyšel.
Ale pojďme do přítomnosti. I když… ona se ta minulost nedá zapřít. VOLANT je parta, která chce hudbou hlavně bavit, sebe, fanoušky, ale klidně i kolemjdoucí. Dělala to tak na zmíněných albech a pokračuje v tom dál. Její punk je relativně snadno stravitelná krmě pro kdekoho, což je dáno hlavně tím, že všechny skladby jsou melodické, refrény chytlavé, texty s jedinou výjimkou prezentovatelné nikoliv před desátou večerní, ale klidně i před Večerníčkem. Ne že by děti všem významům rozuměly, ale slova by jim v hlavičkách žádnou velkou škodu neměla nadělat. Mně ji tedy jeden text udělal. (úsměv) Ten v první písni mi prostě přijde laciný, navíc od pánů v nejlepších letech, kteří už by mohli mít trochu rozum. (úsměv)
Další texty nejsou nikterak buřičské, ale ani přihlouplé – jsou plné nadsázky, ze života (ne vždy platí oboje, „Kokain“ snad ze života není, úsměv), nechybí ani výpůjčky od Františka Gellnera („Přetékající pohár“ a „Už se mi protiví“; od stejného autora čerpala skupina i v minulosti), ani od Márdiho z VYPSANÉ FIXY; když už jsem nakousl, tak jde o cover songu „Lorenová“, v podání VOLANTU coby „Sofie Lorenová“, převedená do tradičního kapelního hudebního výraziva, byť původní verze se úplně nezapře (skladba se v podání VOLANTU objevila už v roce 2015 na sampleru „SAN PIEGO ON THE ROAD“). Ve třech případech se jedná o nové verze vlastních songů („Sněženky a bledule po 25 letech“, „Zdražili máslo, zdražili jitrnice“ a „ Co bude s náma“), takže album je vlastně kombinací bestofky a novinek.
Co není nové, je zařazení saxofonu, který punk rock VOLANTU hezky podbarvuje, stejně tak není nové, že autoři muziky jsou hitmakeři, kteří chrlí snadno zapamatovatelné motivy – stačí dvě tři rotace CD a songy jsou zaryté v paměti. K příjemnému poslechu přispívá i střídání svižnějších a volnějších skladeb (samozřejmě letitá písnička o kytičkách nebo podobně odlehčená „Zdražili máslo, zdražili jitrnice“), i solidní vokál, který neruší (což se občas u podobně laděných kapel děje), navíc se často objevují obstojně zvládnuté sbory. Ku prospěchu je i skutečnost, že saxofon se často odmlčí a prim hrají kytary, jak rytmická, tak sólová, sem tam se objeví i cosi navíc, třeba klavír nebo harmonika (oboje obsluhuje hostující Lůca, jež přispěla i vokálně, ale ve všech případech nenápadně), někde vystrčí růžky baskytara, jinde se odváže bubeník (paradoxně nejvíc v převzaté písni). Jako celek svěží záležitost, která zvedne náladu nebo zpříjemní domácí práce, protože soustředěný poslech není pokaždé nutný.
Nahrávalo se na etapy v letech 2015-2020 ve studiích Jámor a Streetsound, zvuk je čistý a dobře namíchaný, slabší je to s obalem, který příliš krásy nepobral. U CD formátu navíc zamrzí absence textů, u LP snad chybět nebudou…
Seznam skladeb:
- Je to v hajzlu, je to v...
- Kokain
- Přetékající pohár
- Sněženky a bledule po 25 letech
- Svlíkni se, budu prát tmavý
- Sofie Lorenová
- Už se mi protiví
- Nikdy nikam
- Zdražili máslo, zdražili jitrnice
- Jen láhev rumu přijde vhod
- Co bude s náma
- Nechci toho moc
Čas: 41:51
Sestava:
- Milich, ředitel – zlato v hrdle, kytara
- Zdeněk Mašek – pan Zděněk, saxofon, zpěv
- Jenda Hlubočák – basa, florista, pejskař
- Zbyněk Bosák – sólo kytara, kočky
- Václav Novotný – bubenický mistr, chorál
Hosté:
- Filip Tománek – jazz a bicí
- Lůca z DUKLY VOZOVNY – klavír, harmonika, chorál
