Tak tohle je velice, ale velice příjemné překvapení. Dosud jsem o Volantu věděl akorát to, že existuje a snad hraje punk. Takže nemůžu srovnávat s nějakou předchozí nahrávkou či koncertem. Ale aktuální kotouček z dílny pana Cecka se povedl nad mé očekávání. Žádný klasický punk to i přes označení na obalu a název alba podle mých měřítek není. Samozřejmě, že hudba má asi k punku nejblíže, ale stejně blízko má k tvorbě takových spolků jako je Znouzectnost nebo Mňága a Žďorp. Tím nechci říci, že by Volanti tyto provařené bandy nějak kopírovali, ale z jejich muziky sálá podobná nálada a lehkost. Možná je to také bohatým používáním saxofonu a občasného ženského vokálu.
Odmyslím-li si zbytečné skladby 1 a 13 (halekání nad pivem????), je na albu 11 povedených svižných a melodických kousků. Hned od začátku se jede v rychlém tempu (malá zajímavůstka ? první song začíná už na konci divného intra, takže přímou volbou tracku č. 2 se o kousek ochudíte) a o své místo se vydatně perou všichni, takže je dobře slyšet nejen kytara, bicí a saxik, ale hlavně basa, do které se její krotitel nebojí řezat. Přidám-li k tomu hitovou melodii s textem víceméně ve formě trvalého refrénu, je to rozjezd velice zdařilý. Ještě více se mi líbí následující balada, nikoliv o ruských vlašťovkách, ale o havranech (proč ale není v bookletu celý text?? ? chybí asi to nejlepší, co z Volantů vypadlo: ?mávnout rukou, do noci zamířit, táhnout odtud, ničemu nevěřit?). Vůbec nejlepší píseň se nachází na stopě číslo 5. Výsledkem jejího domácího poslechu je programing věže a neustále se opakující přehrávání na žádost dcery, která se motá po bytě a vykřikuje, že ?absolutní pravda neexistuje, všechno co chceme dokonáno jest?. Takže Volanti nemusí mít starost o dorůstající fanoušky / fanynky, jednu oddanou devítiletou právě získali. Po čtyřech vypalovačkách přichází zvolnění - následující dvě skladby jsou takovej standard, další hity ale následují pod ciframi 8 až 10. V osmičce zaujme kudrlinková sax pasáž a vtipné zakončení, v devítce refrén a desítka je asi podle názoru kapely reprezentativní věc č. 1, protože k ní neváhali natočit klípek a na CD jej umístit. Ani se nedivím, je to po všech směrech dobrá skladba se sborovým refrénem a jestli mě sluch neklame, tak s violencellovou podporou. Líbí se mi i jedenáctá Život není ?, hlavně tedy refrén, nebo spíš jeho vyznění mířící až někam do poprockových vod.
Na punk je k albu vyroben solidní booklet o osmi stránkách, obsahující spoustu veselých fotek, hlášek, sestavu a hlavně texty. Proti svým punkkolegům jsou Volant se slovy o třídu vejš, protože klasický hospodský kecy, vulgarismy, no future a anarchistický bláboly tady chybějí. To, že dvě skladby mají hospodu v názvu ještě neznamená, že je to o chlastu; je to dost jinak ? o mezilidských vztazích. Ty jsou asi obecně častým tématem, ať už odlehčeně o holce, co přišla podlahou, nebo vážněji o formálním vztahu po letech. Některé texty míří ke svobodě (?kolik lidí jiné řídí, nás se to netýká?) a snům o lepší době (?budeme mít ze života pohádku, skutečnost nahradí sen?), vymyká se válečná balada (?ležím na zádech, dívám se na nebe, a s kulkou v srdci vzpomínám na tebe?). Moc mi nesedí akorát Život není žádná láce, ale asi je to ironie?
Zvuk pořízený v Hostivaři je taky velmi dobrý, pěkně se to poslouchá i z písidla a plastbeden, vše je krásně slyšet. Když k tomu přidám vyhranost kapely, dobrý sólový zpěv a slušné sbory včetně hostující slečny, musím Volant pasovat na jednu z nejlepších domácích skoro-punkových kapel.
P.S. malá fanynka už umí text 5. skladby nazpaměť celý ?
Čas: 40:30
Seznam skladeb:
1. Moje jižní Čechy I
2. Přišla dírou v podlaze
3. Balada o ruských vlašťovkách
4. Vole, vše je stejný
5. Sváťa Šváb je anarchista
6. Lehnu si tak na záda
7. Každý správný dnešní člověk
8. Na baru chlapík povídá
9. Z hospody jdu rovnou domů
10. Když už nezahynu
11. Život není žádná láce
12. Pod hospodským stolem
13. Moje jižní Čechy II
