DARK GAMBALLE

digital/CD 2021, Terratur Possessions / black metal / Norsko

Začátkem února vyšlo druhé plnohodnotné album trondheimského projektu MISOTHEIST a já čekal, jak vše dopadne, s ohledem na dřívější uvolněnou skladbu. Desku vydalo Terratur Possessions, které má pod taktovkou primárně skandinávskou scénu, až na nějaké ty výjimky. Před lockdownem jsme si mohli dokonce užít v Praze naživo norsko-italskou DARVAZU. Jako další provařenější bandy zmíním ještě MARE nebo WHOREDOM RIFE WR, které jsme viděli na Brutal Assaultu.  Je to malá indicie, že se bude jednat o kvalitní black metal, který neobsahuje jen zuřivost a low fidelity zvuk, ale i nějaké to melodično a větší důraz na atmoféru. A oproti předchozí desce je zvuk o něco čistější.

Když jsem slyšel prvních pár vteřin úvodní skladby „Rope and Hammer“, trošku jsem se lekl. Album začíná pomalou hypnotickou kytarovou linkou a následuje smršť chaosu a dizonance typická spíše pro DEATHSPELL OMEGA. Byť mám francouzskou ikonu velmi rád, nečekal jsem, že bych poslouchal něco, u čehož bych se musel takhle soustředit a spíše mi těch pár vteřin začátku norského projektu vadilo. Nic se neděje, protože po pár sekundách začneme ochutnávat delikátní symbiózy právě zdánlivé disharmonie a melodična. Album obsahuje „pouze“ tři kompozice o délce třiceti minut, což je úctyhodné a díky stopáži skladeb je jasné, že se zde bude „stavět“. 

Ani předchozí debut nebyl black metalem ze staré školy, ale na „For the Glory of Your Redeemer“ je pociťován pokrok v tvorbě a využití melodií, míchání hudebních elementů, které se starají o vytváření bohaté atmosféry a tenze. Deska zdaleka nezní tak přímočaře. Nové album se nebojí zásekových úseků, jemnějších linek i naopak toho chaotičtějšího momentu. Krásná disharmonie je tu slyšet ale poměrně často. Album se nese více ve střednětempém duchu, není to obvykle pumelice jako třeba u MARDUK. Doom nebo typický atmo-BM však nečekejme.

Velkým kladem je určitě vokál (i na předchozí desce). Vlastně je oficiálně znám jen zpěvák projektu. Hlubší hlas a jeho táhlejší projev u slabik je něco, co mi hrozně sedí. Prominentnější a slyšitelná mi připadá i basová kytara, která tu má dost prostoru si tu pěkně zabublat a třeba se podílet na ponuré atmosféře začátku čtvrthodinového eposu „Acts of Flesh“, kterým album končí. Třetí skladba obsahuje vše. Střídání zvukového bordelu, chvílí, kdy si posluchač může vydechnout, jemné melancholické melodie, trošku toho punkovějšího feelu v polovině nebo klasické přímočarosti. Nejedná se však o dort pejska a kočičky, z kterého by bylo akorát šoufl. Tohle je parádně ukuchtěný zvukový nektar, na jehož dojezdu blaženě odpočíváte díky sametovým a houpavým kytarovým linkám. Naléhavě působí začátek vcelku melancholické druhé skladby „Benefactor of Wounds“, jenž mě donutila se na album těšit již před dvěma měsíci a pořád nevím, zda-li je pro mne nejlepší ta, nebo třetí díky své komplexnosti.

Nové album MISOTHEIST je super. Možná bych zde uvítal ještě více dalších zvukových elementů, ale třeba by to ve výsledku bylo na škodu. Dovolím si tvrdit, že většina posluchačů černého kovu si tu najde něco, co se jí bude líbit. Je to trefa do černého pro všechny fandy okultní scény ze severu, ale samozřejmě i odjinud, například z našich končin melodičtějších počinů od INFERNO, které vydává novou desku v květnu. 

Seznam skladeb:

  1. Rope and Hammer
  2. Benefactor of Wounds
  3. Acts of the Flesh

Čas: 30:27

Sestava:

  • B. Kråbøl – vocals
  • ?

Bandcamp

Facebook

Youtube


Zveřejněno: 22. 02. 2021
Přečteno:
227 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Pavel | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář