Milí grindeři, pokud vám THE BASTARD WITHIN zatím zůstali utajeni (jako mně), napravte to.
K poslechu jsem se dostal díky vydavatelství, které nám poslalo krabici cédéček vydaných za poslední dva roky, čím vysvětluji, proč na recenzi dochází se zpožděním. Nepříliš pohledný obal a vyloženě nehezké logo sice neslibují kdovíjaký zážitek, ale hned první poslech dává jasně na srozuměnou, že tohle se povedlo. Aby ne, když za „Better Dead Than Friends“ stojí parta ostřílených muzikantů, z nichž má největší jméno bubeník Kevin Talley, který hrál a hraje v asi čtyřiceti kapelách (mj. SUFFOCATION, MISERY INDEX, SIX FEET UNDER), ale ani italská část kapely není tvořena jen začátečníky. THE BASTARD WITHIN si navíc pozvali řadu hostů, kteří pomohli se zpěvy, a bez zajímavosti určitě není, že ve dvou případech jde o zpěvačky.
Jestli mě něco nebaví, tak je to intro, které je součástí první skladby – ta trvá asi deset sekund, před nimiž se hraje minutu a půl pomalu a vůbec to k následujícímu běsnění nepasuje. Od druhé písně je to jízda na horské dráze. Nahoru dolů, ultra rychle, agresivně, nadupaně, tlak je všudypřítomný a energie tryská na všechny strany. Hned v „Loser Division“ jsou ke slyšení všechny atributy z učebnice old school grindu – čímž myslím skutečného grindu, nikoliv porno gore umca umca volovin. U mikrofonu se objevuje Trevor ze SADIST, ale vlastně nepoznám, který hlas mu patří, ale asi ten nejčastější, tedy nejméně kanální. Vedle něj nechybí hluboký ani vyšší řev, pozornost ale patří i bicím (masakr!) a kytarám, které vedle těch nejtypičtějších grindových riffů předkládají i krátká sóla. Parádní práce. Což platí i na dalších dvacet songů. Intenzita, technika, pestré vokály, žádný prostor pro vatu. Zpěvy jsou na poměry žánru neskutečně variabilní, vklad lotyšské dračice Mãry Lisenko je ve „Formless Mass“ neoddiskutovatelný, nicméně CN Sid taky ukazuje, že za to umí vzít – nejen ve zmíněných duetech, ale např. v „This Is a Fact“, jež je celá v jeho režii a taky po vokální stránce přepestrá. Nejvíc mi pasuje frenetický řev, ale ani ten guturál není marný. Mãra se objevuje ještě třikrát, jednou pak Stefania, která zdobí sedmou pecku „Varosha“ trochu jinou polohou než Mãra, její ječák je ale taky parádní.
Kobercové nálety sem tam rozčísnou krátké pomalejší vsuvky, ale je jich jako pověstného šafránu, koření, kterým se má šetřit a Italové s Američanem s ním nakládají opatrně. Sem tam nasadí nějakou melodii, případně trochu prstolamového a bubenického technična (slyšte „Thinks“ nebo „Pay“), případně zařadí několikasekundovou rychtu („Better Dead than Friends“, „Mankind“) či zapadnou do bahna („Aware of Slavery“), ale kroků z grindového běsnění je minimum.
Nahrávalo se primárně v Itálii, akorát bicí naklepal Kevin v USA, mix pak Itálie a mastering Dan Swanö. Zvuk je zahuštěný, možná až příliš, ale počítám, že to přesně takhle kapela chtěla. A nutno uznat, že i přes onu hutnost nezapadají výborné kompoziční ani instrumentální výkony. Sice se nejedná o nic neslyšeného, ale díky zmíněným kladům a hostovačkám považuji album za velmi dobré. Otázkou zůstává, jak se povede (až to půjde) předvést songy naživo – s účastí zaneprázdněného bubeníka v Evropě nelze počítat a hostující zpěvandule asi taky nebudou na pódiu pokaždé.
Seznam skladeb:
- Dead End
- Loser Division (Trevor)
- I Don't Give a Fuck (Jason)
- Formless Mass (Mãra)
- This Is a Fact
- The Solution (Mãra)
- Varosha (Stefania)
- Worthless Existence (Juri)
- (Anti) Social Network
- Cui Prodest
- Thinks
- Better Dead than Friends
- Aware of Slavery (Mãra)
- Boredom
- Shaman 3.0
- Irrational Mania
- Money for Rotting
- Mankind
- Pay
- Affective Deficiency
- If (Mãra)
- Reset
Čas: 30:34
Sestava:
- CN Sid - vocals
- Gianluca Sulpizio - guitars
- Davide Stura - bass
- Kevin Talley - drums
Hosté:
- Mãra Lisenko (MĀRA)
- Trevor (SADIST)
- Jason Netherton (MISERY INDEX, ASPHALT GRAVES)
- Stefania Minervino (TOO LATE, CAVE, SPOILED)
- Juri Bianchi (ADDICTION CREW, ANY FACE, HAYMA)
