CÉMURŠÁMUR

CD/LP 2020, Universal Music / rock / USA

PEARL JAM jsou v hudebním světě pojmem, převážně spjatým s hnutím grunge. Nebudu se dlouze vrtat v historii a proto jen krátké ohlédnutí do časů, jež aktuálnímu albu předcházely. Kapela s rokem 2020 vstupuje do čtvrté desetiletky svého působení a je úctyhodné, že již dvacet tři let hraje v neměnné sestavě. Od předchůdce „The Lightning Bolt“ uplynulo požehnaně vody a fanoušky PEARL JAM drželi v napětí plných sedm let.

Kapela se na posledních albech s ničím moc nepáře, nemá potřebu komukoliv cokoliv dokazovat a skrze rock a rock´n´roll nechává proudit své vize do světa. Jako dobrý příklad poslouží úvodní „Who Ever Said“. Žádné přešlapování, nebo úkroky stranou. Cíl je jasný a cestu si netřeba jakkoliv komplikovat. 

„Superblood Wolfmoon“ je megahit jak blázen. Výborné kytary, výborný Cameron za bicími a ještě lepší Vedder u mikrofonu. Primitivní popěvek la la mi i při stopadesátém poslechu vystřelí náladu až do vesmíru. Všimněte si toho rozdílu, jaké skladby se pod pojmenování hit skrývaly v devadesátkách a jak je tomu dnes. Ten posun k přímočarosti je patrný i bez hloubkového průzkumu.

„Dance Of The Clairvoyants“ patří do skupiny písní, kdy si člověk zkraje neví rady, co s tím, ale následné poslechy zapůsobí jako životabudiče a vynesou skladbu do kategorie nejoblíbenější. Trochu toho disca, nějaké ty syntezátory a Vedder? Ten je přímo k sežrání!

Že mají PEARL JAM rádi LED ZEPPELIN a LED ZEPELLIN už dávno v těchto bardech viděli šiřitele svého odkazu, je věc známá. No a „Quick Escape“ je něco jako podpis nebo razítko. Nad úvodním riffem a zvukem kytary by mr. Page nadšeně zavýskl. 

U PEARL JAM to nikdy nebylo jen o řízném rocku a na každém z alb předchozích najdeme nějaké to zklidnění, smutek a pomalejší tempo. Tradice založená už na debutu v podobě „Black“ má i tady svého zástupce, skladbu „Alright“. Je poctivé zmínit, že kvalit emocionální pecky z prvotiny želsatan nedosahuje. 

Když poslouchám „Seven O‘ Clock“, mám příjemné mrazení v páteři a Vedderův projev evokuje vrozené vypravěčství těžkotonážního krále patosu a kýče Meat Loafa. To nemyslím rozhodně ve zlém, prvního „Netopýra“ sjíždím docela často a rád. 

No a konečně se dostáváme i k tomu rock´n´rollu. Nic víc a nic míň v „Never Destination“ nehledejte. Takhle to cítíme, takhle to umíme, takhle to máme prostě rádi a konec diskuze. Šťavnaté a energické.

Kdybychom poslech alba přirovnali ke sledování akčního filmu, hlavnímu hrdinovi by právě došly náboje v samopalu a se zbytkem nepřátel by se musel vypořádat za pomoci obyčejné pistole. Rány třeskají, nepřátelé padají, ale už to není prostě ono. I po mnoha a mnoha posleších jsem se do poslední pětice skladeb nedostal. Nevadí mi, že je tam country a že jde o skladby převážně klidné, až zadumané. Vadí mi, že je to takové mdlé, bez pořádného nápadu.

Povedený obal má na svědomí mořský biolog a fotograf Paul Nicklen a vidíme na něm tající ledovec v Norsku.

Tak nevím, hodnotit album „Gigaton“ mi ve finále přijde složitější, než jsem čekal. Když bych to vzal cestou srovnání se starými alby skupiny, známka by k nejvyšším příčkám dosahovala stěží. Když to srovnám se zbytkem rockových alb, co v současnosti vycházejí, už by to tak špatné zdaleka nebylo. Méně jak sedm prostě nemůžu… už kvůli „Superblood Wolfmoon“ ne.

Seznam skladeb:

  1. Who Ever Said
  2. Superblood Wolfmoon
  3. Dance Of The Clairvoyants
  4. Quick Escape
  5. Alright
  6. Seven O‘ Clock
  7. Never Destination
  8. Také The Long Way
  9. Buckle Up
  10. Comes Then Goes
  11. Retrograde
  12. River Cross

Čas: 57:04

Sestava:

  • Jeff Ament – bass
  • Stone Gossard – guitars
  • Mike McCready – guitars
  • Eddie Vedder – vocals, guitars
  • Matt Cameron – drums

https://pearljam.com/

Facebook

 


Zveřejněno: 21. 01. 2021
Přečteno:
233 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář