Slovak Metal Army, zdá se, nepatří mezi vydavatelství holdující zahálce a několik plodů usilovné práce dostala k ochutnávce i naše redakce. Po letmém seznámení s tvorbou MIEA padlo definitivní rozhodnutí a zvídavé zakousnutí.
Pokud si pod škatulkou stoner rock představíte spíše pomalejší tempo, mraky „SABBATH“ riffů a skladby většinou s delší stopáží, tak pokud toto máte rádi a jste v tomto směru takzvané konzervy, nevím, jestli je pro vás recenzované album tím pravým. Nejde o to, že by výše zmíněné komponenty neobsahovalo, to ne, jen si to chlapi dělají dost po svém a na vytyčené mantinely, s prominutím, dlabou.
Jako důkaz předkládám hned úvodní song „Mammatus“. Nejprve jsem se zlehka vyděsil, to když pár taktů naznačovalo produkci á la MŇÁGA A ŽĎORP. V zásadě nic proti, jen mi doma hraje něco trochu jiného a tohle zkrátka nevyhledávám. To jen tak na vysvětlenou, zaplať čert, se skladba vydává dost odlišným směrem. Svěží, energická věc s parádně odpáleným závěrem. O textové stránce nechť promluví osoba nejpovolanější, frontman Miki: „Termín užívaný pre typ mraku, ktorý sa tvorí keď skončí silná búrka. Pokoj a koniec po búrke. Znamená akýsi pokoj po depresii a ťažkých časoch, ktoré má každý z nás a musíme si byť istý, že to prejde. V týchto vnútorných alebo vonkajších bojoch sa snažme byť vedomí samého seba.“
Začátek druhé „Under The Healing Stone“ mne v představách přenesl do dýmem promořeného šantánu. Dobré pití a krásná děvčata brzy zmizí v nenávratnu a pokud jsem o předcházející písni hovořil jako o té, jež se vymyká zažitým pravidlům stoner rocku, tady se naopak ctí až nábožně. Zatěžkané riffy, z části pomalejší tempo a občasné vyvolání ducha ALICE IN CHAINS. Miki: „Túžby netreba nechať dlho čakať, lebo bude neskoro. Odsúvame svoju jedinečnosť a autentické životy na úkor okolia a sami sa ocitáme pod "healing stone", ako som pomenoval náhrobný kameň. Kedysi predstavoval cestu do posmrtného života, kde mal nastať raj a všetko čo si predstavíte ...bohužiaľ. Nenechajme sa pochovať pred tým, než budeme žiť. Text je dialóg. V tomto sa vás snaží maskované "zlo" presvedčiť, aby ste nechali všetko na ňom a pohodlne si ľahli, o všetko sa postará.“
„Epiphany Of Dying Sun“ se prezentuje víceznačným úvodem, ale já už na to chlapcům neskočím a dělám dobře. Kytary zní, pravda, metalově nabroušeně, ale základem je poctivý rock a v refrénu se potkávají silné melodie a Mikiho sympaticky nakřáplý vokál. Miki: „Keď egoista a chamtivec prenikne z vlastnej bubliny do reality a uvedomí si svoju smrteľnosť a krehkosť, vzdá sa svojej narcistickej modly a predstavy dokonalosti. Ide o precitnutie, ktoré na začiatku spôsobí chaos, ale následne oslobodzuje človeka, ktorý príjme všetky formy svojej osobnosti a emócie. “
Čtvrtá „You Priest Can’t Heat Me“ by mohla potěšit fanouška MASTODON z období „The Hunter“ a staršího. Hudební drama a Mikiho naléhavý projev vytvářejí z tohoto kousku jednu z nejsilnějších věcí na albu. Lehce zavádějící je název písně, Miki: „Nemá priamo náboženský kontext, ale vyjadruje mieru individuality v každom z nás. To čo funguje na teba, nemusí fungovať na mňa a vice versa. Niekto ti chce pomôcť, ale snaží sa aplikovať svoje dogmy namiesto toho, aby počúval a pochopil. Si uväznený v cudzích presvedčeniach, ale máš vôľu dostať sa z toho kruhu von. Môžeš svoju individualitu pochovať v nevedomosti, strachu a slepej viere celý život.“
Refrénem nezvykle odpálená „Once Again“ má pro změnu největší hitový potenciál. Opět a znovu se prolínají rockové pasáže s těmi metalovými a pozitivní motivace tryská z hudby samotné na všechny strany. Miki: „Je to krátky song o tom dať si čas a skúšať veci znova. Napriek samote a strateniu, že neviete ako ďalej. Vytváraš na seba tlak, tlačíš sa do seba-deštrukcie, ženieš sa v rýchliku. Je dôležité si úprimne odpustiť a dať si čas, nabrať sily. Tiež požiadať o pomoc ak to potrebujete.“
„Heavy In My Bones“ je jako projížďka na motorce. Našlápneš, protúruješ a dál pak jen určuješ směr a cíl. Nemluvil bych zde ani tolik o rychlosti, jako spíš o pocitu moci nad ovládanou silou koní pod sebou. Miki: „Na pokraji zisťuješ, že to čo ťa živilo, ťa skoro aj zabilo. Počuješ signály, ale ignoruješ ich. V refréne sa dostávam do hádky a odmietam pokračovať v disharmónii. Unavený, ale nažive sa snažím o návrat do rovnováhy. Naše telá a duše museli niekedy zniesť obrovské dávky čistokrvného stresu, lebo vlastne nemali inej cesty. Uvedomíme si túto službu a vrátime im to, čo pre nás obetovali. K tým hraniciam sa nepribližujme často.“
Závěrečná „Comfort Of Nothing“ má rovných deset minut a paradoxně se toho v ní odehrává nejméně. V podstatě instrumentální, klidná, dalo by se říct, až relaxační věc. Sám Miki o ní hovoří jako o ukolébavce, soundracku do deště, učení. Proto takové tempo a délka skladby. Skladba je i přes zminěný pocit klidu a míru, zatěžkaná neveselým tématem, mrzkou rakovinou. Tady se přiznám, že nevím… osobně bych na jejím místě přivítal dvě tři standardní písně MIEA, ale umělcovy múzy zavelely takto, tak nezbývá než respektovat.
Při pohledu na obal mne napadá spojitost s Japonskem a jeho kulturou, ale nejspíš jsem oklamán červenou a bílou barvou. Pravda bude pravděpodobně úplně jinde. (úsměv)
MIEA je přes krátkou existenci sehraná parta s jasným cílem a přes zdánlivou jednoduchost je stále co objevovat. Zjednodušeně lze produkci kapely, označit jako mix stoner rocku a metalu. Jak jsem ale zmínil, pro přesný popis by bylo třeba těch škatulek otevřít mnohem víc. Poslech „Chaos And Perfections“ mě i po xté baví a těším se na věci příští.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Mammatus
- Under The Healing Stone
- Epiphany Of Dying Sun
- Your Priest Can’t Heal Me
- Once Again
- Heavy In My Bones
- Comfort Of Nothing
Čas: 36:49
Sestava:
- Miki Hank – vocals, guitar
- Simon Kdyr – drums
- Dominik Lenart – guitar
- Kamil Oravec – bass
