ETERNAL MAJESTY vznikli v roce 1995, tedy v době, kdy už se black metal hrál i jinde než jen ve studené Skandinávii. Ve Francii byla tato kapela v tak zvané první vlně black metalu, která se řítila se svou hudbou vstříc novému tisíciletí. Nicméně pánové i přes veškerou touhu hrát a být součástí této scény za celou dobu své existence natočili pouhé dvě plnohodnotné nahrávky, pět splitek a jeden živák. Když k tomu připočteme, že poslední pořádný zásek se konal před čtrnácti lety, je z toho suma sumárum kapela, která je více času mrtvá než živá. Muzikanti sami o sobě říkají, že skladby píší jen tehdy, když se jim opravdu chce. Jiné okolnosti je k tvorbě nového materiálu stejně nepřinutí. Nicméně během letošního roku se ledy pohnuly a kapela se probudila ze své dlouhé hibernace, aby na svět vyplivla dalšího netvora v podobě svých zvrácených hudebních choutek.
Aspoň takto nějak jsem si to představoval, když mi do e-mailové schránky přinesli holubi poštu s touto, pro mě dlouhou dobu oblíbenou, kapelou. Ještě dnes si pamatuji, když se mi někdy kolem roku 2003 dostalo do ruky jejich album „From War to Darkness“ a já hltal všechnu tu nenávist, plivající síru a neskutečné rouhání snoubící se s masakrální hudební pumelenicí. To všechno zabaleno v působivém obalu, kde na pomezí reality a kresby vystupuje do prostoru lebka. Tak jsem to tehdy měl. To jsem si ale ještě neuvědomoval, že i tato skupina jednou může přijít s albem, kde se nebude tolik tlačit na pilu, ale spíše se půjde více do hloubky. Především co se atmosféry týče.
A právě takovéto album pánové natočili po sedmnácti letech od zmíněno černého alba. Nejprve jsem si říkal, že tohle nejsou ti praví ETERNAL MAJESTY, ale posléze mi částečky začaly zapadat hezky do sebe. Na novince „Black Metal Excommunication“ přibylo oproti předešlým dvěma zásekům podstatně více kláves. Tento nástroj už nehraje jen druhé housle v podobě rušivých zvuků, nebo nasamplovaného intra. Naopak, jde o plnohodnotný instrument, díky kterému jsou nové skladby melodičtější než ty předešlé. Také tempo jednotlivých songů se dost rozvolnilo. Většina se pohybuje ve středním až pomalém tempu a předchází jim různé, někdy až atmosférické začátky. Pokud se podíváme na seznam skladeb, tak si všimneme, že nová placka nese pouze čtyři štychy, jedno intermezo a dvouminutové outro. A i v jednotlivých skladbách jsou slyšitelné rozdíly. Zatímco první „L'appel de Neptune / Éternelle Majesté“ se nese v jasně doommetalovém duchu a je na můj vkus až moc rozevlátá, tak druhou v pořadí, nesoucí název „Excommunication“, bych se nebál označit jako nejlepší vál z celého alba. Skladba příjemně šlape, muzikanti se nebojí více do toho hrábnout tam, kde je to potřeba a potom naopak zvolnit. „Les Damnés“ je opět song, který je oproti těm předešlým tak trochu jiný. Nejprve se zdá, že se rozjíždí rocková pecka, ze které se ve finále vyloupne celkem příjemně šlapající písnička. Poslední vál se převaluje v podstatě ve stejných vodách jako první tři kousky.
I když jsem si to zprvu nechtěl nijak moc přiznat, tak novinka ETERNAL MAJESTY v podstatě splnila to, co jsem vždy na této kapele oceňoval. A to je cit pro melodie. A i přesto, že už nejsou tou typicky zlou kapelou, která sází jeden vyhlazovák za druhým a kolem plive jed, jsem rád, že jsem se dočkal dalšího počinu, který mi opět dělá stále častěji společnost při mých večerních procházkách. Až po tohle místo bych to viděl kladně. Co mně ale přijde méně hezké, je, že na třicetiminutové stopáži zabírají více než pět minut intemezo, outro a intra skladeb, což mi připadá po čtrnáctileté pauze docela dost. Jeden by řekl, že po takové době budou mít muzikanti podstatně více materiálu na nahrávání. Ani obal není žádná výhra. Možná se chlapci snažili být co nejvíce underground, ale i pokud by to tak bylo, tak ani z této stránky se grafika nijak zvlášť nepovedla. Ostatně posuďte sami.
Seznam skladeb:
- L'appel de Neptune / Éternelle Majesté
- Excommunication
- Les Damnés
- L'aube sanglante
- Aux Portes du Temple Noir
- L'appel de Netptune (Part. II)
Čas: 29:58
Sestava:
- Navint – zpěv
- Martyr – kytara
- Sagoth – baskytara
- Thorgon – bicí
- Crucifie – klávesy
