První, co na novém albu SIX DEGREES OF SEPARATION zaujme, je obal. SDOS se v minulosti s grafikou popasovali tu lépe, tu hůře, tentokrát bezesporu překonali minulý „temnoděs“. Na první pohled sice digipack nevypadá nikterak zázračně, psí hlava pod rentgenovými paprsky příliš parády nenadělá, ale jakmile dojde řada na booklet, oko ctitelů zajímavě řešených obalů radostně zamrká. Kombinace standardního a červeného pauzovacího papíru vypadá luxusně, grafika je přehledná, nechybí ani vtípky, v tomto směru zdatný nástupce aristokraticky vyhlížejícího přebalu „The Hike & Other Laments“.
Muziku na „Old Dogs“ lze označit jako zdatného nástupce předchozích nahrávek, stále adorovaným „Triotem…“ počínaje (letos je mu 15 let!) a předchozím „Simple“ konče. Takovou ránu mezi oči jako zmiňovaný „Triotus…“ už asi Doctor a spol. neuštědří, nicméně několik jistot stále nabízejí. Tou první je jasně rozpoznatelná tvář; SDOS patří mezi hrstku kapel, které poznám během okamžiku. Druhou jistotou je, že SDOS nepodlezou vysoko nastavenou laťku; na to, že vydají slušné album, si lze vsadit s velmi nízkým kurzem.
„Old Dogs“ mě jako celek baví poslouchat i zkoumat, byť první poslech úvodního songu skončil rozčarováním. Nevím, na čem Staňa Valášek a kapela poslouchali hotový mix, ale evidentně se dostali do začarovaného místa a trpěli hluchotou, když nechali činely v podobě totální katastrofy. V podstatě se kvůli jejich nesmyslnému vytažení, zasazení do míst, kde nemají co dělat, a protivnému zvuku nedá soustředit na hudbu a další nástroje, když do toho pořád šustí… V dalších písních je to naštěstí ošetřené o něco lépe, ale pořád mi to nepřijde ideální – kurnik činely Š/šopa!
Čas otupí i ostrý břit, zpíval kdysi nějaký strejda, takže jsem časem dokázal s činely v „Lunacy Mantra“ koexistovat, protože by byla škoda nad skladbou lámat hůl, když nabízí tak přitažlivou muziku. Zpočátku valivou, později nechybí melodizující pasáže a kytarové hrátky, stejně tak Radkův typický expresivní vokál, který se různě proměňuje, takže chvílemi má blíž k řevu, místy ke zpěvu, sem tam i k jakési deklamaci, když je třeba nějakou pasáž textu zdůraznit. Sedí i bezeslovné prozpěvování, i zastřený hlas v úvodu „Standing on the Shoulders of“, temnější písni, v níž se to hemží slovy jako remember či memories – a pokud jsem dobře pochopil, vznikal text pod dojmem úmrtí Seana Reinerta, jehož hra autora textu/ů Pickarda ovlivnila, respektive kapelu DEATH měli v SDOS svého času všichni rádi. Možná je závěr skladby jakousi poctou uvedenému tlučmistrovi – Pickard to tam rozjel parádně.
Jestliže dva štychy na začátku nezapřely kapelní kořeny, „Blind Date with the Past“ je lehce avantgardní, experimentální, svérázná (vyberte si sami slovo, které vám přijde přiléhavější) věc. Mezi standardní postupy pánové sem tam propašují něco divného: uberou metalovou sílu, nasadí minimalistickou pasáž s prapodivným vybrnkáváním a hororovým šepotem, zařadí progmetalové sólo nebo zvuky připomínající čmárání tužkou na tvrdý podklad.
Vokální stránka alba je dostatečně pestrá, Radek si s tím opravdu vyhrál, hudebně je to taky barevné, byť se občas neubráním pocitu déjà vu, například v chytlavých úsecích „Best for Me“, ale to je ono pověstné poznávací znamení kapely, na které, co si budeme nalhávat, stejně posluchači netrpělivě čekají – a kdyby na ně nedošlo, remcali by… SDOS to dělají šikovně, vedle prověřených postupů zařazují zajímavé odbočky a snaží se držet fanoušky ve střehu. Daří se jim to, v mém případě určitě, a když zběsile rozjedou „Common Aim Ltd“, nestačím se divit… tady se objevuje i ten thrash metal, k němuž občas někdo kapelu řadí, třeba metalová encyklopedie. (úsměv)
Po minutové instrumentálce začíná „Thoughtfull Sheep (Coming of Age)“ v doommetalovém duchu, který postupně rozkvétá a rozšiřuje se různými směry, i když k oné zadoomanosti a procítěnosti se skladba několikrát vrátí. Střed alba je vůbec takový uvolněnější, náladotvorný… I „Moral Sportsmanship“ se nikam nežene, spíše sází na silné melodie a dvojhlasy, v podobném atmosférickém rozpoložení navazuje „Tied by Shame“, ozdobená návykovým refrénem.
Po uvolněnějším trojbloku se svět točí dvakrát až třikrát rychleji. (úsměv) „For the little Girl“ je mazec takřka blackmetalový, nechybí v něm krkavčí hlas ani masakrující bicí, vokály se opět různě prolínají (asi se kromě vrchního pěvce zapojil i někdo další, snad Vlasa), kytary svádí nelítostné souboje… aby na úplném konci přišla nečekaná legrácka týkající se jiného živočicha, než se běžně v černém kovu vyskytuje. (smích)
Kdyby v tuto chvíli album skončilo, asi by se svět točit nepřestal. K této myšlence mě vedou dva důvody – prvním je, že těch cca 42 minut by stačilo, protože muzika je natlakovaná, plná energie a v devíti skladbách se toho odehrálo až až. Druhým je poněkud fádnější dojezd, hlavně „Last Days of Sisyphus“ mi přijde obyčejnější, vzepětí uprostřed a druhá polovina dojem trochu vylepšují, ale nezachraňují. Ale aby nedošlo k mýlce, pořád je to nadprůměrná práce, jen v rámci alba méně přitažlivá. Poslední „Thin Line“ míří do extrémnějších metalových sfér, hlavně thrashovým směrem, proplétají se v ní kytarové hrátky a vládne (s výjimkou rozjezdu a krátkých zpomalovaček) zběsilé tempo.
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš – ale i když má album typické kapelní rysy, nějaké ty nové postupy se určitě dají objevit. A taky platí, že tihle „staří psi“ umí pořádně rafnout a temperamentu mají na rozdávání. Takže bych ty řeči o „starých psech“ bral s velkou rezervou. SDOS pořád mají co říci, jejich osobitá produkce mě baví a s chutí se k ní vracím v podobě všech předchozích alb – a budu i v případě „Old Dogs“.
Seznam skladeb:
- Lunacy Mantra
- Standing on the Shoulders of
- Blind Date with the Past
- Best for Me
- Common Aim Ltd
- In between
- Thoughtfull Sheep (Coming of Age)
- Moral Sportsmanship
- Tied by Shame
- For the little Girl
- Last Days of Sisyphus
- Thin Line
Čas: 50:59
Sestava:
- Drrr – howling, bass
- Canni – guitar, guarding
- Vlasa – guitar, barking
- Pick – drums, tail chasing
