Původně se mělo jednat pouze o krátké představení kapely v rámci ankety „Deset otázek“. Ale protože byl Potdogg celkem výřečný, zasloužilo si tohle povídání z konce října přesunutí do sekce „Rozhovory“.
Kdy byla vaše kapela založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik? Prostě klasická historie kapely…
POTHEAD vznikl někdy během roku 2007. Původně takovej můj one man gang pro odpadní materiál, co se nevešel do playlistu porngrindový kapely SHEMALE, jíž jsem v tý době byl členem. Protože mě jeden kámoš často nazýval zkuřkou, asi jsem to s tou trávou trochu přeháněl, kdo ví, tak jsem tak ten projekt tenkrát pojmenoval a místo klasickýho gore klišé vše zasadil do prostředí mé oblíbené rostliny a témat s ní spjatých. Koncem roku 2009 jsem pak přibral kámoše, se kterejma jsme hráli i v dalších kapelách, a začali jsme hrát živě. 2012 lehká obměna postů, 2013 přišel bubeník, a to už to začalo bejt vážný. Víc zkoušení, míň sledování South Parku a jinejch oblíbenejch serošů ve zkušebně, prostě najednou regulérní kapela. I to hulení pomalu ustoupilo a teď už je to takový občasný rekreační pokouření, třeba na koncertech nebo pro inspiraci při tvorbě novýho matroše.
Představte jednotlivé členy – věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj atd.? Na albu je i několik hostů, o koho jde?
Věkově jsme na tom tak, že nám všem táhne na čtyřicítku, máme děti, rodiny, makáme jako ajťáci, vysokoškolští profesoři, tiskaři nebo analytici a testeři software pro autonomní auta. Celkově docela spořádaný fotři od rodin, co se občas sejdou dělat nějakej riot. Všichni jsme prošli hromadou kapel všech možnejch žánrů, často spolu.
Tady je teda nějaká ta představovačka abecedně:
Zpěvák CJ nám asi šest let zpátky vypomohl, když mě v období narození mýho prvního potomka nahradil za mikrofonem, abychom nemuseli rušit domluvený akce, a tak nějak jsme si ho už nechali a o vokály se dělíme. Jeho domovinou jsou brutal deathový CONGENITAL ANOMALIES, naši zkušebnový fellaz, a v minulosti pěl v gorovce ENEMA SHOWER.
Bubeník Ganjosh je u nás od roku 2013, díky němu jsme přestali bejt jenom ta parta zkuřek, co se ve zkušebně scházela většinou jenom kvůli brku (často do tý zkušebny ani nedošla), a stali se kapelou. Dřív bubnoval v blackdeathu BYČ, deathovce INNER HATE nebo techdeathspacecore honírně LIQUID SPACE 9. Kvůli rozrůstající se rodině a jeho návratu do rodné vlasti, na Slovensko, jsme mu ale zbyli už jenom my.
Basák Molit, gorila, ten nejstarší z nás. V POTHEADU už od 2012. Kromě toho, že kdysi chvíli thrashoval u východočeskejch EXCLESS, který se po prvním koncertě rozpadli, basoval posledních šestnáct let v podstatě vždycky v nějaký kapele se mnou. Mandolínovej rádoby punk metal shit beat EXCREMENTS!, porngrindový SHEMALE a divnej veselej čtyřlístkovej black metal BLACK HOLE 23.
Kapelnim bossem jsem já, Potdogg, ten co všechny buzeruje a nutí je hrát jeho songy. Ano, kluci občas trpí mejma narcis ego výlevama, ale naštěstí si už zvykli a tolerujou mi to. Na starost mám půlku vokálů a ovládání kompu se samplama. Těch kapel a projektů, ve kterých jsem kdy hrál je tolik, že si to asi už nepamatuju, ale z těch pro mě významnějších třeba tohle… Vokály v shit beatovejch EXCREMENTS!, porngrindovejch SHEMALE, divnoblackovejch BLACK HOLE 23 a avantgardních DEMIMONDE, u posledních dvou jmenovaných i nějakej ten programming a sampláž. Dále basa v blackovejch INFERNAL BLAZE a industriálních KRYTOBOYS, kytara v industriálním sexy EBM projektu HEART FOR ONE, COCK FOR ALL a teď nově kytara a basa v gore násypu CAPSAICIN STITCH RUPTURE. Bejvalo toho hodně, ale už jsem skoro všechno utlumil a teď se věnuju spíš utváření pestrýho hudebního vkusu mejch dvou synů.
Poslední zbejvá kytarista Weedman. To je taky můj dlouholetej fella. Pomáhal před 11 lety utvářet první live sestavu POTHEADU. Protože umí na všechno, tak nejdřív měl na starost vokály, pak basu, a nakonec jsem ho šoupnul na post kytary, protože tam je stejně nejlepší. Ostatně na kytaru hraje i v darkmetalovejch BOHEMYST (dříve AVENGER), alternative rockovejch QUIETEN a folkovym projektu PRAŽSKÁ PAKÁRENSKÁ. V minulosti hrál ještě na kytaru v deathovejch INNER HATE, blackovejch BLACK HOLE 23, nebo hc/crossoverovejch MOUCHA V PIWJE a na basu v blackovce MALUM.
Co se týče hostů, tak na desce se jich vyskytuje celkem pět:
Froghead, náš bejvalej kytarista, se kterym jsme rozjížděli první živou sestavu. Dlouholetej kámoš, můj svatební svědek, kolega z práce… po manželce, mámě a dětech je to jeden z nejdůležitějších lidí v mym okolí, a i když s náma už asi osm let nehraje, pořád se tak nějak motá kolem. Krom vokální hostovačky vymyslel i riffy do toho songu, kde hostuje („Frogheads Mushroom Misery“).
Erwin je ex-vokalista mojí gore srdcovky LAST DAYS OF HUMANITY z Holandska. Je to totální gore fanatik a pravda je, že song „Rafael Caro Quintero“ jsem psal tak trochu na míru pro něj, do LAST DAYS OF HUMANITY bordel stylu, takže jsem fakt neskutečně rád, že nám na hostovačku kývnul.
DeSade je celkem známej horrocorovej rapper z uskupení SODOMA GOMORA. Kdysi ještě za dob mý bejvalý kapely SHEMALE jsme se SODOMOU dělali pár společnejch akcí. Jeho parťák Řezník nám tenkrát hostoval na desce a dlouho jsem chtěl někam pozvat i DeSada, ale neměl jsem na to dostatečně vhodnej track. Až teď do „Žižkov Killa“ se mi naprosto skvěle hodil ten jeho nepříjemnej drzej hlas, tak jsem ho překecal, ať to narapuje nedokonalou angličtinou (nově pojmenovanou jako Žižgličtina) a výsledek je opět super.
Čtvrtým je Scum. To byl objev v době, kdy jsem psal matroš na desku. Gore hop rapper z Denveru, kterej mi učaroval svojí super fast flow a hlubokym hlasem, tak jsem napsal song „Land Of Death“ taky trochu na míru i pro něj a doufal, že to klapne… a klaplo. Sám byl z tracku nadšenej, že ten beat, akorát jinak narapovanej a trochu prodlouženej, použil i na svojí novou desku.
Pátým hostem je má žena Bizzka, která má na starost zpěv v songu „Land Of Death“ a částečně i jeho produkci. Taky jí občas využiju jako takovýho supervisora.
Co nám řeknete k nové nahrávce „Skunk Fiction: The Tales From Žižkov“? Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt?
Po strašně moc letech, kdy jsem veškerý nahrávky kapel, ve kterých jsem působil, nahrával sám, i třeba když jsme náhodou nahrávali desku s DEMIMONDE, tak jsem svoje party nenahrával s klukama ve studiu, ale taky doma nebo ve zkušebně, jsem se rozhodl, že si chci konečně užít ten pocit, kdy je o tebe postaráno ve studiu. Takže jsme se odevzdali do rukou Weedmanova spoluhráče z AVENGER a BOHEMYST Honzy Kapáka a na pár dnů jsme osquatovali jeho studio Hellsound. Honzu jsem v akci v minulosti už viděl během nahrávání dvou desek QUIETEN, a sám jsem se od něj učil, jak pracovat s různým audio SW, tak to byla jasná volba. Tady bylo jasný, že to nemůže dopadnout špatně. A taky jsme s jeho prací mega spokojeni.
Co se prodejnosti týče, nemáme moc info. S vydavatelem v kontaktu nejsme a co se nás týče, i když po vydání pár online objednávek proběhlo, ukazatelem jsou hlavně koncerty, který nám utnul Covid, takže kromě pár kusů na křtu jsme neměli moc kde prodávat. A protože jsme lenoši, moc jsme to nikam netlačili… teda kromě pár recenzí.
Texty, máte vůbec nějaké? Kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Je to s podivem u goregrindu, ale nějaký texty i máme. Kromě pár rapovanejch pasáží, píšu texty občas pro CJe, protože na rozdíl ode mě, nerad dělá do mikrofonu jenom tupý zefektovaný u-a-u-a, ale má radši nějakou konkrétnější formu, takže se tam občas nějakej příběh o drogách, pouličnim násilí a našem hoodu, Žižkově, vyskytne.
Kdo je autorem loga, obalu, obrázků, fotek – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Logo nám dělal jeden týpek z Indonesie, Vaizal Bahari. Kdysi ho našel CJ, aby mu udělal logo pro CONGENITAL ANOMALIES a nakonec jsme ho ukecali i na POTHEAD, i když to jde trochu mimo jeho styl.
Co se týče obalu, tak tam odvedl naprosto dokonalou práci ilustrátor Michal Suchánek. Těžkej profík, co ilustruje třeba i počítačový hry, ke kterýmu neni uplně jednoduchý se vejít do už tak přeplněnýho časovýho plánu, ale i díky našemu kámošovi Vejškovi a doporučení přes ještě jednoho jeho kámoše Radka, se to povedlo. Navíc se mu líbil i náš nápad zasadit do GTA stylu žižkovský podsvětí v hlavní roli s našima maskovanejma postavama, takže do toho šel. No za nás je to naprostá bomba a absolutní spokojenost.
Fotila nás již tradičně moje žena Bizzka, se kterou se skvěle spolupracuje.
Vizuál je pro nás skoro tak důležitej, jako hudba. Proto i ty masky a všechny ty možný blbiny kolem. Ono taky co s goregrindem? Tupatupa ti zahraje každej, ale důležitá je hodně i show a to jak zajímavě působíš na okolí a jakym způsobem tu energii přeneseš na lidi. I pro mě osobně je tvorba hudby pak zábavnější, když jí doplnim nějakym příběhem a celkovou atmosféru utvářející grafikou. Né, že bych byl grafik profík, což je i vidět, ale baví mě to s tim blbnout.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Inspirací je strašně moc, všichni máme celkem širokej záběr, od úplnýho ticha po největší hluk, tak to omezim teda jenom na to, co asi nejvíc ovlivnilo skládání hudby pro novej POTHEAD a tím jsou AHUMADO GRANUJO, GUT, LAST DAYS OF HUMANITY, GRONIBARD, SNOOP DOGG, HUGO TOXXX, FRANK FLAMES, SCUM a DOPE D.O.D. Ne že bych se snažil vyloženě znít stejně, ale hodně jsem to v době psaní toho matroše poslouchal, tak tam občas něco podobnýho vyleze.
Nahrávka vyšla pod Rotten Roll Rex. Posílali jste nahrávku i na jiné firmy (případně na které), jaká byla/nebyla odezva?
Původně jsme spekulovali s Ganayem z Bizarre Leprous, jestli to nevydat u nich, ale měli celkem nadupanej release plán, a navíc nebylo jistý, jestli nám vůbec bude Ganay tolerovat naše rapový výstřelky. Pak se ale na nějaký akci bavil CJ s Marcem z Rotten Rollu a náhodou zabrousil i na novou desku a Marco byl pro. Navíc se jemu naše žánrový úhyby líbily, tak jsme si plácli. Nikoho jsme jinak neoslovovali, všechno šlo tak nějak přirozenou cestou.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější? Máte ambice ukázat se v zahraničí?
To je těžký posoudit. Bylo jich strašně moc skvělých. Vždycky jsou top naše koncerty ve Vopici, obzvlášť teď v poslední době třeba naše oslava deseti let, kam jsme překecali AHUMADO, nebo letošní křest, kde zase byla SODOMA. Vopice byla vždycky natřískaná a ty kotle byly neskutečný. Samozřejmě taky Obscene, to je sen každýho grindera, ještě když zavíráš fest jako poslední kapela v půl třetí ráno. To byla fakt bomba, obzvlášť po bongu s Fousáčem z Hellu. Poslední, co si před show pamatuju, je jeho dotaz: „Hele kluci, a hulíte taky bongy?“ (smích)
Jinak kvůli rodinám už nejsme koncertně zas tak moc aktivní, ale o to víc je každá akce jedinečná a my si jí náležitě užíváme.
V zahraničí se čas od času ukážem, párkrát jsme navštívili Německo, Slovensko a Polsko. Bohužel se nám ale dost často stává, že kvůli jiným aktivitám musíme akce odmítat, včetně těch zahraničních.
Co vím, tak na Žižkově vždy hrála spousta kapel. Které byste doporučili? A taky je znám spoustou hospůdek, kde se (krom hraní) čepují piva z malých pivovarů…
Sakryš, docela těžkej úkol vytipovat nějakou vyloženě žižkovskou kapelu... Určitě lze zmínit pány českýho horrorcore SODOMA GOMORA, kteří jsou sice náplava, ale už dost dlouho jsou to v podstatě Źižkováci. Okolo Žižkova se taky svýho času hodně pohyboval lyrickej bůh James Cole, kterej byl věčně naloženej v Chocobambě a strašně mě tam tenkrát sral tim svym nepříjemnym hlasem. (úsměv) Až časem jsem jeho tvorbě propadnul. Taky ze Žižkova vzešla moje milovaná indie kapela EXIT ORCHESTRA, která zkoušela ve dneska už neexistujícím klubu Exit – pozor, neplést s tim bulshitem Exit Chmelnice, co v tý době souběžně fungoval a disponoval tim nejhoršim zvukařem v Praze. Alternativní prostor Exit byla malá super hospoda s prostorem pro malý koncerty přímo v srdci Žižkova, později tam působilo rádio StreetCulture, což bylo rádio s hospodou. V obou jsem svýho času trávil víc času, než doma a v práci dohromady. A když už jsme u toho piva, tak jakožto pivní úchyl a snob doporučuju Pivní Rozmanitost u Ohrady. Pivotéka s posezením, zahrádkou, cca 4-5 točenejma a asi tisícovkou lahváčů všeho druhu.
Tak na závěr ještě vaše plány do budoucna…
Až se otevřou hranice, tak se pořádně zmastit s našim bubeníkem Ganjoshem, kterýho jsme od léta neviděli. Pak teda už skoro půl roku „makáme“ na nahrání novýho matroše na split s jedněma mexickejma weed gore týpkama, a když to do konce roku stihnem, a bude možný po novym roce dělat zase koncerty, tak to v lednu pokřtít ve Vopici na naší velký pitch shifter gore párty Show Your Guts.
