Daniela Gildenlöwa a jeho dítko PAIN OF SALVATION jsem zaregistroval někdy okolo příchodu nového tisíciletí. Alba „The Perfect Element I“, „Remedy Lane“, „BE“ a „Scarsick“ okupovala v dobách svých vydání valnou hromadu času mého přehrávače. Už si ani nevybavím, proč se naše cesty rozešly, ale posledních deset let mi úplně vymizeli z mysli. Letošní „Panther“ přitáhl mou pozornost zajímavým obalem a celkové rozpoložení mi říkalo, že by to zase mohlo jít…
Nervní záseky a Gildenlöwova naléhavost v úvodní „Accelerator“ mi zalézají pod kůži a sfoukávají prach z dávno zapomenutých pocitů, jež mi hudba PAIN OF SALVATION v minulosti navozovala. Ideální uvítání do alba. Při poslechu druhé „Unfuture“ jsem si uvědomil, že když před pár lety Nergal z BEHEMOTH oznámil projekt ME AND THAT MAN a směr, kterým se ubere, zove se jako temné country, čekal jsem něco ve stylu této písně. Country jako takové mě míjí obřím obloukem, ale pokud je začerněné a temné jak duše samotného pekelníka, proč ne?
Křehká „Restless Boy“ mi zpočátku nechává tepovou frekvenci v hodnotách rovných normálu až do momentu rázného přiostření, které v kontrastu se šeptaným textem rozvibruje emoční strunu na maximum. Ve čtvrté skladbě, příznačně nazvané „Wait“, se vracím zpět do časů oblíbených klenotů švédské bandy. Velmi silné melodie jí bez přehánění dávají přívlastek hitová.
V „Keen To A Fault“ cítím vliv all star bandu TRANSATLANTIC, jehož byl Gildenlöw posilou, respektive posilou pro živá vystoupení. Ono asi ani nejde zůstat nepoznamenán, když to vedle vás sází Portnoy, Trewavas, Stolt a v neposlední řadě Neal Morse. Není to špatné, ale pokud mám být upřimný, kdyby se jednalo o píseň z dílny hvězdného spolku, patřila by spíše k těm průměrným.
V krátké instrumentálce „Fur“ si bere hlavní slovo banjo. Maličko odbočím a neodpustím si k tomuto nástroji malou poznámku. Vždy jsem si ho spojoval s osobou Ivana Mládka a jeho souborem. Jeho charakteristický zvuk ve mně probouzel dobrou, nebojím se říci, veselou náladu. To vše změnilo zhlédnutí filmu Vysvobození. Od té doby je vše trochu jinak a veselost vystřídalo nepříjemné mrazení v zádech (zasvěcení jistě vědí, co mám na mysli).
Kdyby teď album končilo a já měl hodnotit, nejspíš bych neměl problém vypálit devítku a po Novém roce přemýšlel nad zařazením do Top desítky toho aktuálního. Jenže nekončí a já mám se závěrečnou trojkou trochu problém. V porovnání s předchozí parádou jsou neslané-nemastné a u závěrečné „Icon“ zažívám vyloženě zklamání. Když jsem zaznamenal její délku, která přesahuje třináct minut, těšil jsem se na progresivní orgie se vším, co k tomu patří. Nedočkal jsem se. Píseň nepůsobí přirozeně a její délka je vyrobena pro délku samotnou.
Každopádně jsem rád, že můžu PAIN OF SALVATION stále řadit mezi kapely, jež podléhají mému zájmu a počiny následující si ujít nenechám.
Seznam skladeb:
- Accelerator
- Unfuture
- Restless Boy
- Wait
- Keen To A Fault
- Fur
- Panther
- Species
- Icon
Čas: 53:29
Sestava:
- Daniel Gildenlöw – vocals, „lots of stuff“
- Johan Hallgren – guitars, vocals
- Léo Margarit – drums, vocals
- Daniel Karlsson – keyboards, guitars, vocals
- Gustaf Hielm – bass, vocals
