Info články
    Nejbližší koncerty
    • 30. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
    • 14. 11. 202020 YEARS IN THE BLOOD - oslava 20. let na scéně sk. Mater...
    • 21. 11. 2020ELEKTRICK MANN poprvé ve Svitavách předvedou svoji alko r...
    • 21. 11. 2020Open - 18:00 Start - 19:00 Vlez - 300/350 19.00-19.3...
    • 27. 11. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: LAID TO WASTE - s...
    PUSTINA

    CD/LP 2020, Nuclear Blast / doom, gothic, rock / Anglie

    Legenda z Ostrovů nám v podobě „Obsidian“ servíruje již šestnácté album a hned v úvodu je třeba zmínit, že můj vztah k tvorbě Britů prošel několika fázemi a nad jeho komplikovaností by Rosamunde Pilcherová radostně zatleskala.

    Setkání v roce 1993 bylo v pravdě osudové. „Icon“ jsem protáčel v podstatě neustále a „True Belief“ se stala hymnou mého dospívání. Následující „Draconian Times“ vše ještě víc upevnilo a zdálo se, že tento svazek nemůže nikdo a nic narušit. Žel, PARADISE LOST se s albem „One Second“ vydali směrem, na který jsem ani zdaleka nebyl připraven. Jeden úlet, bude lépe – říkal jsem si, no nebylo. Přišlo „Host“ a mně nezbylo, než svou doomovou přítelkyni označit jako bývalou.

    Vše se začalo měnit na přelomu prvního desetiletí nového tisíciletí, kdy mne řadovky „Faith Divides Us – Death United Us“ a „Tragic Idol“ donutily významně pozvednout obočí a zbystřit pozornost. Mackintosh s Holmesem ve svých „bokovkách“ řádně přitvrdili a vynikající „The Plague Within“ bylo logickým vyústěním jejich touhy po návratu ke kořenům. Pro mě osobně to znamenalo jediné, bejvalka se stěhuje zpátky do kvartýru. V podobě alba „Medusa“ se krásně zabydlela a plný nedočkavosti jsem čekal, čím překvapí příště…

    No, vlastně nepřekvapila ničím. Novinka „Obsidian“ je svým způsobem rekapitulací dosavadní tvorby. Proto ten dlouhatánský úvod, aby bylo jasné, že tentokrát by měl oblíbenou píseň najít fanda jakékoliv éry skupiny. První dva songy jsou po stránce kompozičního rukopisu jasnou PL klasikou. Pozor, rozhodně tím nemyslím průměrem! 

    Oproti předchozí nahrávce, která spoléhala na sílu a tvrdost, vydala se kapela tentokrát cestou různorodosti a jitření pocitů. Pomůckami k navození patřičné atmosféry skvěle poslouží všelijaké smyčce, změny temp, perfektní Holmes, jenž na aktuálním albu předvede komplet nabídku barev ze své široké palety, ale je to hlavně Mackintosh a jeho šestistrunný nástroj, kdo hraje prim. 

    Milovníci gothic metalu dozajista ocení poctu anglických velikánů tomuto stylu ve třetí „Ghosts“, kde duchové zlatých dob ožívají s velkou parádou a glancem. Když poklona, tak takto ano.

    A ve velkém stylu pokračujeme dál. „The Devil Embraced“, „Ending Days“, „Hope Dies Young“, „Ravenghast“, každá svojsky jiná, se svým příběhem a atmosférou, přesto, nebo právě proto, na album patří, z celkového konceptu nevybočují a nepůsobí dojmem narušitele.

    Pokud mám vybrat svého favorita, je to poslední skladba „Defiler“, Mackintoshovo kytarové kouzlení a Holmesův growl na celkem primitivním základu ve mně vyvolaly neskrývané nadšení. Nejsem si jistý, že je tento song přímo made in PARADISE LOST, ale ať tak, nebo tak, na jeho kvalitě to nemění zhola nic.

    Ne, už to není euforické opojení z devadesátek, ani nadšení z návratu ke kořenům, jež mne postihlo s albem „Plague Within“, ale radost z poslechu to je, to bez debat. 

    Seznam skladeb:

    1. Darker Thoughts
    2. Fall From Grace
    3. Ghosts
    4. The Devil Embraced
    5. Forsaken
    6. Serenity
    7. Ending Days
    8. Hope Dies Young
    9. Ravenghast
    10. Hear The Night
    11. Defiler

    Čas: 55:54

    Sestava:

    • Nick Holmes – vocals
    • Greg Mackintosh – guitars
    • Steve Edmondson – bass
    • Aaron Aedy – guitars
    • Waltteri Vayrynen – drums

    http://paradiselost.co.uk/
    Facebook
    Bandcamp


    Zveřejněno: 07. 09. 2020
    Přečteno:
    528 x
    Hodnocení autora:
    7 / 10

    Autor: Horaguru | Další články autora ...

    Fotogalerie


    Komentáře

    10. 09. 2020 11:00 napsal/a xxx
    .
    On nesrovnává tvorbu PL s Pilcherovou:D, její dílo použil jen pro vyjádření změn svého vztahu ke kapele v průběhu času a na tom snad nic dekadentního nebylo:D. Mě na tom srovnání zaseklo to, že romantický konflikt dělím na vnitřní a vnější. To, co popsal Horaguru, považuju za jasný vnitřní konflikt (ten vychází z hrdinů, a jejich nedokonalosti, nebo proměn), ale Pilcher (a v tom se právě můžu plést) považuju za autorku konfliktů vnějších, jako je válka, nešťastná náhoda, nebo zlí příbuzní. Proto mi to přirovnání nedalo spát a fakt mě zajímalo s čím od ní to srovnává, nebo jestli to tam vrazil jen náhodně... odpověď už znám.:)
    09. 09. 2020 23:45 napsal/a Garfield
    .
    Od PL k Pilcherové...no to mě podržte. Kdyby šlo o Johna Miltona nebo dekadentní básníky, tak tam už bych souvislost viděl...Ale zpět k PL: jejich základní problém je ten, že posledních asi 20 let (od zmíněného One Second) stále balancují mezi komercí a UG, čímž mě trochu se*ou. Výsledky jsou často dost rozpačité. Úplně jsem je nezatratil, ale na výborná alba z devadesátek prostě nemají.
    07. 09. 2020 21:12 napsal/a Johan
    „One Second“
    „Icon“ a „Draconian Times“ jsou samozřejmě monolity, ale „One Second“ řadím stejně vysoko. Mám tu desku najetou, když vyšla, poslouchal jsem ji několik týdnů a některý skladby jsou megahity - hlavně „One Second“ a „Say Just Words“. Na koncertech si druhou uvedenou vždycky užiju na 100 %. Ohledně paní Pilcherové - nikdy jsem nic nečetl ani neviděl zfilmované, ale teď mě to přinutilo mrknout na databázi knih a podle dvou sond ty příběhy asi trochu komplikované jsou :-) Ale příště bych asi raději volil jiný příměr :-)))
    07. 09. 2020 20:20 napsal/a xxx
    .
    Náhodou to byl na metalový zín fakt odvážný příměr, ale kdybys od ní něco opravdu četl a utřel mě tím, že tam byl skutečně hodně složitý vztah, tak bych tě asi začala obdivovat, jako že máš fakt široké obzory, nebojíš se věcí "pro holky" a přiznat se k nim.
    07. 09. 2020 20:00 napsal/a Horaguru
    RP
    Nezbývá, než uznat chybu a kát se. Slavnostně se zavazuji, že příště, než použiji takovýto příměr, řádně si její kompletní dílo prostuduji...:-)))