My kluci, co spolu chodíme na pivo, taky už několik let jezdíme do Vodňan na hardcore punkový festival Festa De La Pohoda (já osobně letos osmý ročník). A protože to máme z Ostravy nějakých 550 km cesty, tak jsme se před časem rozhodli, že je blbost tuhle štreku jezdit v podstatě na otočku, a že lepší bude vyrazit už o pár dní dřív. A spojit festival s výletem po jižních Čechách a hlavně tamních minipivovarech, což se letos konalo už po šesté. Většinou jsme jezdili ve třech (já, Dan a Peti), ale letos se k nám přidali dva nováčci – Luke a Tomi, který zároveň plnil roli fotografa výpravy. A tak nás bylo pět!
úterý 21. 7. 2020
Budík na šestou hodinu ranní je pro mě to samé, jako pro někoho normálního půlnoc. Takže pekelné vstávání po necelých čtyřech hodinách spánku. Ale odjezd vlaku o půl osmé z železniční stanice Ostrava – Svinov stihnout prostě musím. Na místě zazní nadšené sborové: „Výlet!“ a jedeme. Koronavirová opatření se na severní Moravě zase zpřísnila, tak musíme mít ve vlaku roušku, ale sotva projedeme Hranicemi na Moravě, a tudíž překročíme hranice kraje, roušku nenosí už ani průvodčí. Jaký to má smysl, netuším. Název expedice se pracovně přejmenovává na co-výlet.
Zhruba po půl hodině cesty Dan vytahuje první PETku piva – Starobělský ležák 12° a naše kupé se během jejího kolování důkladně promořuje. Následuje Qásek extra hořký 11° a IPA 14° ze Staré Bělé a pomalu se blížíme k matičce stověžaté. Na Hlaváku stihneme cigáro (už nejsem ve skupině jediný kuřák) a jede nám přípoj na zastávku Praha – Smíchov, od nějž je nedaleko autobusák Na Knížecí. Zjišťujeme, že blízká hospoda Nagano, kde jsme několikrát byli na obědě, byla srovnána se zemí. Co už. Dnes to stejně nestíháme.
Tak první cesta nepohodlným autobusem a za hodinu a půl jsme ve Strakonicích. Cíl je jasný – restaurace Švanda Dudák a oběd. A taky setkání s Johanem z Fobia webzinu, který to má z práce i domu co by kriketovým míčkem dohodil. Jediná změna oproti návštěvě tohoto podniku v roce 2017 je, že nemají pivo. Teda mají, ale ten Staropramen 11° byl fakt hnus (ne, že by tehdy polotmavý Dudák Klostermann byl něco parádního), ale aspoň byl studený a na doplnění tekutin lepší než voda. Takže asi hodinové posezení, něco do žaludku a pokec s Johanem, včetně předání zinů z mojí strany a dvou pivních speciálů ze strany jeho (díky!). Protože jsme měli ještě asi hodinu čas do odjezdu dalšího busu, skočili jsme hned vedle do pajzlu U Bejka, kde vida turisty z východu, hned nás všichni směřovali jinam, že zde se nevaří. Ne, my jsme přišli na pivo. Tím byl Švanda 10° z místního pivovaru za neuvěřitelných 19,90 Kč! Chápete to? V dnešní době pivo za dvacku, byť desítka, a dobré!
Ale to už máme za sebou krátký přesun do Písku, kde nás čeká první návštěva Píseckého hradebního pivovaru. Pokaždé jsme Pískem jen projížděli, tak letos to konečně klaplo. A když hradební, tak samozřejmě na kopci. Pekelně žhnoucí slunce nad námi, pod nohama žulové kostky a k tomu stoupání. Naštěstí jsme se neutábořili na zahrádce číslo 1 pod slunečníky, ale objevili z druhé strany chládek ve stínu zbytku hradeb. A s pivem spokojenost, dali jsme jich celkem přiměřeně našim normálním návštěvám hostinských zařízení. Zajímavý byl Single hop ale 11° s francouzským chmelem, Cardu-us APA 14°, ale nejlepší byl stejně ležák Florián 10,7°.
Škoda jen, že nedorazil někdo z místních, kterým jsem dopředu psal. Bořan (Chyba mysli zine) byl po karanténě non-stop v práci, Žrout (LAHAR) se omluvil, že zrovna dojel utahaný z dovolené a Peťan (Nuctemeron zine) si toho času taky dovoloval. Ale před naším výjezdem aspoň poslal tipy, kde by se dalo v blízkosti složit hlavu pod širákem bez širáku.
Skrz tohoto jsme dostali tip i od slečny obsluhující, který potvrdila i jedna cyklistka, a po zavírací hodině se vydali nocí na 4km hledání Ševčíkova altánu na cyklostezce u řeky Otavy za světla čtyř telefonů a jedné čelovky. Ten jsme našli po nějakém čase a rozbili tábor. Někdo ještě dal pozdní večeři, jiný zase dar od Johana – lahvový Dudák Letní 8° a za připomínky filmu Záhada v Blair Witch se šlo asi kolem půlnoci na kutě.
středa 22. 7. 2020
Celý rozlámaný se budím v neskutečných pět ráno a už oka nezamhouřím. Během rozbřesku kolem prosfištěl první cyklista, za nedlouho si nás očichal pes na ranní procházce a my začali balit. Prvním bodem dnešního programu bylo najít kafe a snídani. Protože bylo celkem brzo, usadili jsme se před barem U Fontány a s Danem jsme si dva jediní dali po kafi i pivo, ale Budvar žádná výhra. Zato servír byl evidentně vtipná kopa: „Že vy jste z Moravy? Odkud? Ostrava? Já fandím Spartě!“ Tak jsme ho uzemnili tím, že jsme Vítkovičáci. (hurónský smích)
V 8 hod. se otevírala naproti jídelna Natural na Budovcově ulici, kde jsme si dali drožďovou polévku a k ní zeleninovou placku. Nejen vegetariánům/veganům doporučuju, fakt stojí za navštívení. Po naplnění a současně vyprázdnění nás čekal další přesun, tentokrát směr České Budějovice. Ideální spoj byl vlakem a už na peróně koluje další PETka, pro změnu z včerejší nabídky lokální výroby.
„Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý? Co to je za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?“ praví se ve hře Záskok Járy Cimrmana. My jsme byli v Budějovicích několikrát, a i když bysme tam žít asi taky nechtěli, tak se tam každoročně opravdu rádi vracíme. Už jenom proto, že tam máme spoustu přátel. Jedním z nich je Paaya (ex-UCHÁZÍM, ex-GRIDE), který mívá odpolední brigády na Lanově třídě coby pouliční hráč na kytaru. Než mu začla šichta, stihli jsme dva kousky v restauraci Vatikán. Pak už za tónů písně „Lásko, voníš deštěm“ od Marie Rottrové („Né, to jsou BLACK SABBATH…“) srdečné shledání a parádní oběd v indické restauraci Gateway of India.
Přesun zpět do Vatikánu už s Paayou, kde Budvar Kroužek tekl proudem. Opět po roce jsme museli pokecat co je nového. Paaya s Pepém (taky ex-UCHÁZÍM) mají novou kapelu STRES-TANEC nebo tak nějak. Postupně dorazili předem domluvený Vlakin (INGROWING) a na kole Pufffy (DEZINFEKCE). Ukázal se i Lukáš (taky DEZÁČ), po letech potkávám Gisberna (ex-LAHAR) a dokonce i Žížu, který v březnu 2013 u nás s Vlakinem spal, když dojeli do Ostravy na hokejový dvojzápas předkola play-off mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi. Taky šel kolem Michal, který hrával na kytaru v blackové kapele TEZCATLIPOCA z Orlové. No, byl to pěkný odpoledníček.
Odmítli jsme Paayovo pozvání na zkoušku RETROSITUACE a přespání na zkušebně a zavolali Brožíkovi (SVINĚ!, organizátor Festy), jestli má otevřenou hospodu. Tak jsme v pozdním odpoledni vyrazili do Vodňan. Kluci za Rock barem Pohoda hrají metanou. Předloni jsme o ní jen slyšeli (curling na betóně), letos stihli poslední met. Na baru jsme dali pár Dudáků, poslechli několik gramodesek, probrali po roce všechno možné i nemožné, oslavili Lukeho kulatiny a po několikátém kole malých Jágříčků vyrazili bydlet.
Tentokrát jsme se ubytovali přímo v místě konání Festy na Sokolské louce, co nejblíž výčepu (bar bývá v jedné z garáží). Nocleh na rovném asfaltu byl fajn, akorát někdy ve tři v noci se z nedaleké silnice ozvalo zastřeným hlasem zvolání: „Kam běžíš, koťátko?“
čtvrtek 23. 7. 2020
Snídani a kafe/čaj jsme si dali na náměstí před cukrárnou. Přestože jsme měli na 9. sraz s Brožíkem, ten mi volá o deset minut dřív se slovy: „Vy máte dobře maskované spacáky, protože vás tady nikde nevidím.“ Takže nám začíná brigáda – na fotbalovém hřišti postavit stan (slovo hangár je výstižnější), ve kterém bude festival probíhat. S Danem jsme to už před dvěma lety absolvovali a žádná sranda to není. Netuším, jak by to místní postavili v tak malém počtu, takže pět párů ostravských rukou navíc se určitě hodilo. Později se zapojil i dorazivší Papagáj (PHR Records), který se každoročně zde na jihu taky poflakuje o něco dříve.
V písni „Hlásná Třebáň“ BANJO BANDU Ivana Mládka se zpívá: „že komáři nás koušou, to nám nevadí.“ Nám ti komáři a ovádi teda vadili dost hodně! A taky ten dopolední pařák. Ještěže jsme měli poslední zásoby piva. Ale dílo se nakonec podařilo i za pomoci pronajímatele stanu, který stejně jako minule hrozil: „Hoši, letos vám to ukazuju fakt naposled!“
Cíl dnešní destinace je jasný – Prachatice. Po příjezdu jsme se stavili na oběd vespod Velkého náměstí ve Zdravé kuchyni, což je osvědčená jídelna, ve které se za málo peněz dá najíst a minimálně jedno z nabízených jídel je vegetariánské. A pak už klasický bod na mapě naší cesty Prachatický minipivovar, v němž se za těch pár let Ležák 11° ustálil na výborné kvalitě. Je něco po poledni a my v podstatě jen tak zevlíme a šetříme síly, protože do noci je daleko. Taky čekáme, kdo z kontaktovaných místních dorazí.
Čekáme teda hlavně na Bodzu (ex-UCHÁZÍM), u kterého každoročně spíme. Takže odpoledne se jdeme k němu ubytovat a dalším bodem v plánu je od 18. hodiny návštěva zkoušky jeho nové kapely. Na zkoušce UCHÁZÍM jsme s Danem byli před dvěma roky a v té garáži se v podstatě nic nezměnilo. Akorát tehdy jsme na tom malém prostoru byli navíc dva, tentokrát pět. Kapelu tvoří Bodza (basa), Kmín (bicí, ex-RETROPROTEST), Karel z Rechlí (kytara, ex-RETROPROTEST) a na zpěv mladý klučina, jehož jméno jsem bohužel zapomněl (Láďa nebo Vláďa, promiň). Zatím jsou bez názvu, ale ten bude prý určitě nějaký palindrom (slovo, které se čte stejně i pozpátku). Tak jsme jim hned vymysleli pracovní název – CHARLES HAS A LIGHTHOUSE (Kájamámaják). Uvidíme, jestli projde. Hotové mají dva vály a mi to znělo jako starý punk z 80. / 90. let na způsob třeba P.S. nebo TELEX.
Uvnitř je kravál a vedro, tak si čas krátíme venku s PETkou Prachatické 11° a hlavně Luke vytáhl pohoštění v rámci svých včerejších narozenin, čili lahev třtinového rumu tuzemské výroby. Do toho mi volá Iny (ex-zpěvák GRIDE), kde jsme. Měli jsme sraz v pivovaru skrz předání výtisku Buryzone zine, tak to musí vzít kousek do kopečka sem. Shledání po letech s tímto bratrem monstra z Frankensteina je fajn. Žes taky po těch letech, co jezdíme do Prachatic, vylezl z baráku, brachu!
Po zhruba hodině a půl jsme zpět na základně (pivovar), kam došel i Dádus (GRIDE), takže popíjíme a kecáme. Hlavní mozek GRIDE, Čert, tvrdil, že netuší, jak bude stíhat, protože má ve městě pod palcem kulturu a zítřejší den organizaci jazzového festivalu. Nakonec zrovna v tento den musel jít do kina na film Havel. Takže to stihl chvíli před zavíračkou. Aspoň že tak.
Klasický přesun do nedalekého Celtic baru, který je otevřen do pozdních nočních hodin, s místními absolvují pouze Dan a Peťi, my ostatní volíme variantu spánku, a tak u Bodzy v podkroví uléháme už hodinu před půlnocí.
pátek 24. 7. 2020
Toto je jediný den, kdy si můžu trochu pospat, čehož se snažím plně využít. I tak čelím, jako každý rok, narážkám typu „Vstávej! Nespi,“ poznámkám o mouše tse-tse a podobně. Před lety jsem byl i přejmenován na Šípkového Růžence, letos k tomu přibyl maďarský Kuloš Váloš. Ale to k tomuhle prostě patří. Dan bývá pravidelně překřtěn na Jendu, protože pokaždé už druhý den začne na Ostravana nezvykle natahovat přízvuk. A o narážkách směrem Peti ohledně Vimperka a neblahé tamní zkušenosti před třemi lety ani nemluvě. Stejně tak nás provází různé hlášky, které se pravidelně opakují a hodí na různé situace. Třeba jako výše zmíněná „Kam běžíš, koťátko?“ nebo „Ty vole to se může stát“ podle písně DIVOKÉHO BILLA.
Zatímco ostatní zvolili variantu snídaně a kávy, já vstávám (v podstatě z donucení) až v deset dopoledne. A to jenom za vidinou toho, že kluci v místním krámku s šumavskými specialitami objevili pivo Hulvát z vesnice Truskovice, kam je celkem obtížné se dostat. Takže snídám nejprve ležák 12°, pak 10° a kolem poledne vyrážíme na náměstí.
Kafe/pivo v Černém Medvědovi a začíná pěkně vydatně pršet. Déšť nepřestává ani během oběda v jídelně, ani během rozloučení se s pivovarem. Tak zase za rok. My valíme na autobus do Vlachovo Březí, kde máme sraz s přáteli Marťou a Honzou, u kterých pokaždé spíme na zahradě. „Zapálím si vonnou cigaretu, sloup dýmu vyvinu,“ zpívá Jiří Hrzán ve filmu Drahé tety a já, který se v roce 1974 v Březí natáčel. I já onen dým vyvinul cestou přes náměstí k Hostinci U Svatošů, kde jsme za ta léta už skoro štamgasti. (úsměv) Od loňska se zde čepuje místní pivo Březí koza a uznali jsme, že se o dost zlepšilo.
Po chvíli dorazila Marťa i s Jackem, který má prý psí ADHD, Honza o něco později. Vymyslel jsem plán procházky po okolí, na který Dan klasicky odpověděl: „Proč? Už jsem to viděl. Běžte,“ a s Honzou a batohy zůstává. My ostatní se jdeme projít kolem zrekonstruovaného statku (kde sídlí současný pivovar) a zámku dál ke starému pivovaru. Ten kdysi patřil nějakému statkáři jménem Schmied, kterého jakožto Němce samozvaní místní partyzáni po konci 2. světové války zastřelili někde v lese. A od té doby chátrá. Hned vedle něj je starý židovský hřbitov a na druhou stranu vede přes 160 let stará křížová cesta. Od jejího konce se pak klikatí silnice dolů do města, po které ony dvě tety ve filmu tlačily dvoukolák s pytlem švestek.
Protože stále poprchává, zamítáme variantu spaní na nedaleké zahradě a volíme přesun do Husince, kde Martina s Honzou bydlí a narodil se, hádejte kdo. Batožiny, Dan a Honza jedou autem připravit opékačku, my ostatní se vydáváme pěšky na další 4km procházku místní krajinou. Za soumraku jsme na místě a čumíme. Staré stavení s přilehlým vejminkem a průchozí stodolou do dlouhé zahrady s šopou. Paráda. Akorát déšť hasí první oheň, ale napodruhé už to klapne a pěkně se nacpeme. Akorát na pivo, kterého máme v zásobách možná 15 litrů (Hulvát, Prachatice, Koza), moc chuť nemáme. Zato máme to nejluxusnější spaní během všech těch výletů po jižních Čechách. Ještě jednou děkujeme pěkně!
sobota 25. 7. 2020
V lidové písni „Chodíme, chodíme hore po dědině“ se zpívá: „Obudí obudí kohútek jarabí, kohútek jarabí až poletí z řady.“ Náš kohútek Dan se nás už klasicky snaží obutit nejpozději v šest ráno. Maniak! (úsměv) V už tradiční ranní frontě záchod/koupelna jsem jako vždy na chvostu. Pak následuje káva/čaj a bohatá snídaně, vrcholící upíjením zásob piva a hraním kopané s nezničitelným Jackem. Času máme celkem dost, ve Vodňanech chceme být až někdy kolem jedné.
Železniční zastávka Husinec se nachází ve 3 km vzdálené obci Těšovice, tak máme další procházku za slunečného počasí. Naštěstí bez ruksaků, ty nám Honza dovezl. Ve Vodňanech se usadíme v restauraci Zlatý soudek na náměstí, a ač zde připravují rybí speciality, všichni volíme smažák (ke kterému jsem stejně jako loni udělal chybu a zvolil nealko pivo Zlatopramen). Po chvíli doráží i Roman (a.k.a. BeeSee), který jel po vlastní ose. K tomu nám z reproduktoru v lokále začne hrát výše zmíněný šlágr od kapely DIVOKEJ BILL, příznačně pojmenovaný „Znamení“. Slunce svítí, nálada je dobrá a vrchol našeho co-výletu v podobě Festa De La Pohoda je právě před námi!
ČÁST FESTA bude následovat
Fotky: Tomi Rossi
