Biff Byford – School Of Hard Knocks

Přestože je velice uznávaným a respektovaným hudebníkem, celá léta byl lehce zastíněn kultem a modlou z největších, bouračem teorií o zhoubných následcích užívání alkoholu, Lemmym Kilmisterem. Řeč je o Rodney „Biffu“ Byfordovi, který je společně se SAXON jedním z mnoha živoucích signatářů heavymetalové ústavy, která dala světu nejvlivnější meandr nemainstreamové kultury. Po více jak 40 letech účinkování v SAXON, se kterými dosud spáchal 22 studiových desek, vydal Biff své debutové sólové album „School Of Hard Knocks“. Skladby zvolna komponoval paralelně s aktivitami v SAXON pro případ „co kdyby…“. Poté, co jeho spoluhráči Nigel Glockler (bicí) a Paul Quinn (kytara) z domovské kapely vydali své prvotiny, rozhodl se, že je čas šuplík vyklidit. Velkou roli v jeho rozhodnutí hrál také fakt, že SAXON v té době nevyvíjeli žádnou aktivitu, a tudíž nehrozilo matení fanoušků, kdo že vlastně vydal album.

Příkladů, kdy se lídři méně či více známých kapel na sólových nahrávkách decentně odklonili od původního hudebního zadání, je nespočet. Na jedné straně se mi vybaví Bruce Dickinson s eskapádou v podobě „Balls To Picasso“ či „Skunkworks“, případně Rob Halford s tuctovým „Crucible“, na druhé straně fenomenální Mike Patton (převážně FAITH NO MORE), ale k jeho neuvěřitelnému hlasovému rozsahu potřebujete i lehký stupeň vyšinutí. Biff se jako správný švec ale drží svého kopyta a v téměř 70 letech nehazarduje se svým tvrdou dřinou vydobytým statusem ve světě heavy metalu.
 
„Škola tvrdých úderů“ není pouze řada klenotů. Za největší úder mimo považuji obstarožní ploužák „Me And You“, ale proti gustu žádný dišputát. Na exkurzi Biffovým projektem zve „Welcome To The Show“. Kytara vyzývající k odezvě od publika, jenž se tísní na přeplněném stadionu. Rozmáchlá metalová hymna, krátká beglajtová vsuvka, do výšin stoupající bicí. Konstrukčně vystavěná podobně jako „Psycho Circus“ komiksových KISS. Podobného ducha a přirozeného SAXOŇÁCKÉHO naturelu se drží asi nejchytlavější „School Of Hard Knocks“ připomínající Biffovy zlaté rockerské časy – zemité riffy a momenty typické pro ROLLING STONES. „Inquisitor“, španělkové intermezzo, avizovaná změna, že to nejlepší máme za sebou? Následující „The Pit And The Pendulum“ potvrzuje Biffovu oddanost tomu, co mu jde nejlíp. Rozjezd jako z notového zápisu ŽELEZNÉ PANNY, činelové třesky, prog-rocková stylizace; více jak sedm minut, aniž bych neztratil pozornost, je na mě příliš.  

„Worlds Collide“, „Pedal To The Metal“ a „Hearts Of Steel“ jasně prokazují, že ačkoli se jedná o sólový projekt, nelze z hlavy vytěsnit zažité postupy a aranžmá domovských SAXON. Obzvláště „Heart Of Steel“ evokuje staré dobré období alba „Steel Of Wheels“. Biff širokým tonálním rozsahem potvrzuje svou nominaci do metalové síně slávy. „Throw Down The Sword“, coververze větrem zavátých WISHBONE ASH´S, pomaláč, který zapadá do kontextu časů metalových balad, což potvrzuje následující „Me And You“ připomínající lelkování po kolonádě termálních lázní čekajíc na další očistnou kůru. Fade-out saxofonové sólo působí jako šumivá tabletka po probdělé noci, berme jako zpověď k osobě blízké. 

To, že nelze žádné takovéto album vystavět pouze na zásadních rádiových hitech, potvrzuje „Black And White“, běžná kytarová vybrnkávačka valící se ve středně pomalých tempech, která neurazí, pouze na ni s cvaknutím přenosky zapomínáte. Poněkud kontroverzně z pohledu autorství působí balada „Scarborough Fairs“ pojednávající o udělování nemožných úkolů bývalým milencům žijícím v rybářském městečku Scarborough. Pokud jsem zmiňoval kontroverzní autorství, měl jsem na mysli tvrzení německého Metal Hammeru, že z pohledu Biffa Byforda se jedná o předělávku písně dvojice Simon & Garfunkel. Jelikož vznik skladby se datuje do období středověku, těžko mluvit o coververzi, spíše o faktu, že S&G byli první, kteří této skladbě dali moderní háv.
 
Na albu participovalo mnoho skvělých muzikantů, Fredrik Åkesson (OPETH) kytary, Christian Lundqvist (THE POODLES) bicí, Gus Macricostas (BATTLEROAR) basová kytara, Nibbs Carter (ex-SAXON), Phil Campbell (MOTÖRHEAD), Alex Holzwart (RHAPSODY OF FIRE, ANGRA), Dave Kemp (WAYWARD SONS). Nahrávalo se v Brighton Electric Studios, mix proběhl v Queen Street Studios (Švédsko). Ve skladbách „Me And You“ a „School Of Hard Knocks“ hraje Byford na basu, což pro něj není nic nového.

Biff Byford poslední dobou neprožíval pouze radostné okamžiky, ale také dostal varování od mrchy zubatý, když v září loňského roku coby vášnivý cyklista a vyznavač nordic walkingu prodělal infarkt, což mělo za následek voperování trojitého bypassu a následné přeložení termínů turné Castles & Eagles v rámci oslav 40. výročí fungování SAXON. Sólovým albem si asi udělal radost, i když není o nic lepší, ani horší než rutinní počin z dílny SAXON; nabízí, co si posluchači přejí slyšet. Autor si může odškrtnout splnění muzikantského snu ve své předlouhé diskografii a radovat se z dobře odvedené práce. 

Seznam skladeb:

1. Welcome To The Show
2. School Of Hard Knocks
3. Inquisitor
4. The Pit And The Pendulum
5. Worlds Collide
6. Scarborough Fair
7. Pedal To The Metal
8. Hearts Of Steel
9. Throw Down The Sword
10. Me And You
11. Black And White 

Čas: 51:01 

Sestava:

• Byff Byford – zpěv, baskytara
• Fredrik Åkesson – kytara
• Gus Macricostas – baskytara
• Chtistian Lundqvist – bicí

 
https://biffbyford.com/
Facebook