THE FIALKY – Punk rock rádio

2. 2. 1979 zemřel Sid Vicious. 2. 2. 2020 vyšlo nové album tuzemských punkrockerů THE FIALKY. Dle vydavatele jde o symbolický akt, nejen kvůli Sidovi, ale i kvůli tomu, že 2. 2. 2000, tedy před dvaceti roky, byla pražská kapela založena. A na rozdíl od roku 2015, kdy k oslavě patnácti let vyšlo best of album, se letos objevil komplet nových songů, respektive většiny nových a tří převzatých.

Pokud čte tyto řádky někdo, kdo o FIALKÁCH nic netuší, tak pro pořádek: THE FIALKY jsou punkrocková kapela, která se drží punku vzor 77, jejím hlavním krédem je bavit sebe i fanoušky a dělat to pomocí svižné melodické chytlavé muziky. Dlouhé roky se drží spřízněných duší, ať už je to vydavatel, zvukař nebo grafik, ani muzikanti se v sestavě příliš netočí a hlavní mozek Kečup skládá muziku i většinu textů od samého začátku.

Od samého začátku nového alba je jasné, že žádný odklon od anglického old school punku se konat nebude ani tentokrát. První, co zazní při „ladění rádia“, je kousek „London Calling“, zřejmě nejhranější punkové skladby všech dob, hned po ní další úryvky – „God Save The Queen“ (zřejmě druhé nejčastěji hrané punkové hymny), „England Belongs To Me“ od COCK SPARRER i „Sheena Is A Punk Rocker“ od RAMONES. A pak se rozjede „Punk rock rádio“, které nemá k uvedeným ikonickým skladbám daleko. THE FILAKY se drží svižné melodické hymnické šablony, která funguje déle než čtyřicet let a pořád nachází fanoušky. 

V textech se neřeší žádná sofistikovaná ani aktivistická témata, spíše punk, alkohol, parta, policajti, nějaké ty mezilidské vztahy… krédo asi zní nic neřešit, a když už, tak odlišným stylem, než se v části punkového spektra děje. V řadě případů, hlavně těch policajtských a „partových“, mám ale s texty problém – nikoliv, že by mi vadilo, že kluci zpívají o tom, že je klofli „měšťáci“ nebo o tom, jak je pro ně důležitá parta, ale kvůli tomu, že je to často na úrovni říkanek ze základky a že podobné slovní blouznění se ozývá z Radiožurnálu, když čekám na zprávy a hrají CHINASKI a podobné nesmysly. Vrcholem marnosti je refrén „Táta mi vtloukal do hlavy, označ si kotvou přístavy a drž se toho, kdo chce s tebou jít!“ A nic na tom, že je to blbost, nemění pozadí textu o personálních třenicích v SEX PISTOLS. Kdyby to zpívali náctiletí puberťáci, mávnu nad tím rukou, ale o kus dál pánové zpívají, že jim je dávno přes třicet… Zlatá „Chřipka“ o kocovině: „Chci aby o tom sousedi věděli, já mám totiž chřipku každou neděli. Neluxovali, nevrtali a byli zticha, mám totiž úraz hlavy a bolest břicha.“

Ideálně dlouhé album – 27 minut – hudebně funguje velmi dobře a dramaturgicky ještě lépe. Po titulní hitovce kapela pokračuje v podobném duchu i v „Chřipce“, „Kotva“ mě už tak neoslovuje, je moc hodná, a jako obvykle mi nesedí sborové halekání óóó óóó ooo. „Švestky“ jsou hudebně někde mezi, textově o zásahu městské policie – ani jsem nevěděl, že dnešní mladí (i starší asi) říkají měšťákům „švestky“ – za našich mladých let jsme tak říkali „osožákům“ (jak se nesprávně říkalo pracovníkům SOOŽ, Sboru ozbrojené ochrany železnic, „osožák“ byl asi pozůstatek doby, zkratka původního názvu Ozbrojené stráže ochrany železnice); THE FIALKY asi nepamatují, že by jim někdo v modré uniformě ve vlaku cestou na zábavu kontroloval doklady.

Silnou prostřední pasáž desky načíná „Alex (Kreju ti záda II.)“, který šlape a navíc je v něm hezky zařazený klavír, jen sem tam, ale jako osvěžení určitě vítaná záležitost, skladba je navíc jasný hit. Trochu volněji plynou „Lampy“, v nichž zabírá emotivní refrén (pochopím, když někomu bude připadat nasládlý, ale mně v daném místě sedí, navíc jde o písničku pro zesnulého kamaráda), povedl se i cover UK SUBS „Lidi to chtěj“ i další zpestření v podobě banja a houslí v řekl bych country punku „Přes 30“. To „Díky čau“ míří skoro k hardcoru, fičí jako vítr, nechybí v ní ostře řezaná kytara a ani ostřejší vokál. „Až se ti podaří“ mi připadá jako jakási nostalgie, tady se v tom punku model 77 brouzdáme minimálně po kolena. To další předělávka je modernější (pův. THE UNDERTONES), zahostoval si v ní (i v klipu) Radek Šedivý (NEŽFALEŠ) a je to jasná festivalová hopsačka – jak název napovídá, ideálně na Mighty sounds. 

Totální pecka (úsměv) album zakončuje. K mikrofonu se postavil Kečup a svým hlasem (ve sborech s pomocí kolegů) dal novou podobu letitému šlágru, který kdysi zpíval Karel Hála, ostatně je po něm v podání THE FIALKY pojmenován. Je pozoruhodné, jak se swingová písnička postupně překlápí v punkovou a zase zpátky – tady se povedlo nahrát výborný cover, který ctí ducha originálu, ale zároveň přidává vlastní invenci. 

Nahrávka disponuje výborným zvukem, hutným, čitelným, studio Bross, resp. Jan Balcar odvedli dobrou práci. Stejně tak tvůrci vizuálu. „Punk rock rádio“ vyšlo na světle modrém vinylu v rozevíracím obalu a jako CD, které mám v ruce a musím uznat, že v obalu nechybí nic podstatného – texty, podrobné informace týkající se nahrávky – jak faktické, tak osobní („dopis“ fanouškům). To vše na vloženém skládaném „bookletu“, uvnitř digipacku je k vidění spousta fotek kapely z různých časů a přim hraje parádní kreslená titulka od Ondřeje Suchochleba. 

Seznam skladeb:

1. Punk rock rádio
2. Chřipka
3. Kotva
4. Švestky
5. Alex (Kreju ti záda II.)
6. Lampy
7. Lidi to chtěj
8. Přes 30
9. Díky čau
10. Až se ti podaří
11. Mighty sounds song
12. Hála

Čas: 27:24

Sestava:

• Jan Kečup Dvornák – kytara, sbor, vokál (12)
• Tom Tommy Gun Calda – bicí, vokál no. 1, tamburína, sbor
• Ota Otokára Černohous – basa, sbor
• Marcel Green Janeček – kytara, vokál no. 2, sbor

Bandzone
Facebook

www.phr.cz