DARK GAMBALLE

Kafe = pořadatel & vydavatel & pisálek… a ve všech směrech velmi aktivní = ideální osoba pro rozsáhlý rozhovor.

Věřím, že fandovi či fanynce, kteří jsou čtenáři Fobie, nemohla osoba Michala Kávy, známého pod přezdívkou Kafe, uniknout. Michal je redaktorem známého časopisu, vydavatelem i pořadatelem akcí, jejichž jméno rok od roku roste. Důvodů pro rozhovor víc než dost a tak se do něho můžeme směle pustit…

Srdečně tě zdravím! Jak jsem zmínil v úvodu, jsi redaktor v časopise Pařát, vydavatel v Coffeegrinder a pořadatel Kafestu. Nezapomněl jsem na něco? A jak se ti daří vše stíhat?

Všechno tohle zmiňované jsou koníčky, které se snažím stíhat vedle svého zaměstnání, kterým je pozice sportovního a kulturního redaktora v Pražském deníku. Když k tomu připočtu nějaký soukromý život a svojí úžasnou pětiletou dcerku, tak všechno stíhat je někdy prekérka. Kdyby ses zeptal takového Herdrona na to, jestli mu všechny články posílám včas a ne až na hraně (nebo lehce za) uzávěrky, tak by mu asi začala jít pěna od pusy… Ale postupem času jsem se naučil, že všechno je o pečlivém naplánování a slíbení jen toho, co opravdu vím, že dokážu stihnout.

Pojďme zmíněným aktivitám nahlédnout pod pokličku, pokus se mi u každé z nich zodpovědět na trojici otázek – kdy, proč a jak se daří?

Kafest: Mám rád český underground, snažím se ho maximálně podporovat a na všechny strany hlásím, že je špičkový a naprosto srovnatelný se zahraničím. Někdy i mnohem lepší. Čím dál tím častěji zažívám koncerty, kdy české předkapely svým výkonem naprosto zadupou do země zahraniční hvězdu večera. No a ty české kapely byly jako support třeba dvě tři na akci a já si říkal, že by bylo fajn je mít pohromadě. Za sebou mám teprve dva ročníky, takže všechno je v počátcích, ale jsem nadšený z ohlasů muzikantů i fanoušků. Na jaře roku 2018 jsem se rozhodl, že to prostě konečně udělám, vybral si termín v polovině září, kdy v lidech ještě panuje letní festivalová nálada a čekal, jak to dopadne. A povedlo se to. První rok bylo zhruba 120 návštěvníků, loni už dvojnásobný počet. Lidem jsem nabídl 12 skvělých kapel za vstup 250 Kč, což bylo naprosté unikum na takový počet a takovou kvalitu. Bylo to pro mě finančně na hraně, ale podařilo se. S jídlem roste chuť a samozřejmě mám v hlavě, že by to jedna dvě zahraniční kapely každý rok zpestřily. Ale hlavně všechno v undergroundových mezích a mezi ploty mého druhého domova, kterým je Modrá Vopice.

Coffeegrinder: Jeho vznik šel ruku v ruce s Kafestem. Na svém soukromém facebookovém profilu mám plno fotek a příspěvků ze sportu nebo s mojí dcerkou a motalo se to blbě dohromady. Dříve jsem měl Kafemlejnek, ale nakonec jsem z toho udělal Coffeegrinder, pod jehož jménem teď dělám všechny svoje aktivity – koncerty, propagace, nějaká ta nahrávka, kratší články nebo rozhovory a také nějaký ten merch od Merch Slavery nebo od Šaniho, to jsou úžasné záležitosti!

Pařát: Spolupráce s Pařátem začala v roce 2016. Nějaký čas před tím jsem pomáhal ve Sparku. Se psaním jen minimálně, spíš s organizačními záležitostmi. Vždy mě lákal spíš underground než mainstream, ale ve Sparku mě to bavilo, protože se člověk potkal se zajímavými lidmi a zjistil, jak tenhle časopis funguje. Spousta lidí ho kritizuje kvůli složení kapel, a podobně, ale tak to prostě je, je to profesionální časopis, který musí čtenářům přinášet neustále novinky z těch největších kapel na scéně. No a pak jsem udělal obří rozhovor s Frantou Štormem. Ještě před tím, než se obnovili MASTER´S HAMMER, v té době blbnul s MORTAL CABINET. Vyšlo z toho několikastránkové povídání o MH, MC i jeho práci typografa, ale ve Sparku pro něj nebylo místo. Nabídl jsem ho Herdronovi, ten ho otiskl a nabídl, jestli bych nechtěl spolupracovat. No a už ho takhle prudím během uzávěrky čtvrtý rok… A je to pro mě ohromná čest, jelikož smysl Pařátu se plně ztotožňuje s tím, co mám rád.

Dokázal bys říci nejlepší a nejhorší zážitek spojený s tvým působením kolem muziky?

Jelikož jsem veliký fanoušek muziky, tak nejhezčím zážitkem je pro mě vždy setkávání s muzikanty z oblíbených kapel. A hlavně jsem nadšený, když se lidem líbí koncert, který dělám. A to nejen co se týče fanoušků. Pro mě je hodně důležité, aby bylo maximálně postaráno i o kapelu. To se zatím daří a zjišťuju, že se to docela rozkřikne… Za to jsem rád. Když skončí koncert a vidím na očích muzikantů i fanoušků nadšení, cítím se ohromně a vím, že to má smysl. Nejhorší zážitek… zaklepu to, ale vzhledem k tomu, že mám za sebou teprve pár let aktivity na scéně, tak se mi nějaký vyloženě blbý zážitek ještě nestal… Jen dva z mých koncertů skončily v lehkém minusu, ale lehký minus je v dnešní době pro pořadatele undergroundových akcí pořád super výsledek…Takže vyloženě nepříjemný zážitek se mi zatím ještě nestal. A doufám, že to ještě nějaký čas vydrží. Zatím šlo jen o komunikační nebo organizační drobné starosti. Třeba s potenciálním headlinerem na Kafest 2020 jsem mluvil pět měsíců, než mi řekl, že nakonec ne. Ale to jsou maličkosti. Věnovat se tomuto koníčku je pro mě ohromně naplňující a člověk se učí i z chyb a omylů. Nestíhám všechno tak, jak bych si představoval, ale když se do toho pustím, snažím se udělat maximum. Jako nejhorší zážitek spojený s muzikou je tak zřejmě současná koronavirová situace. Nikdo neví, co bude, musíme všichni jen sedět a čekat. To je nejhorší. Já v nejbližší době kromě fotbalového turnaje akce nemám, ale spousta kamarádů z řad pořadatelů i muzikantů musela odvolat desítky a desítky akcí, což mě za ně ohromně mrzí. Na Kafest jsem se domluvil s ASSASSIN, ale bůhví, jestli budou moct Němci do Čech v září v klidu přijet.

Jak se přihodilo, že FINAL FLAG vydali album pod tvojí značkou?

Naprosto jednoduše. Kluky z EXOŠKY beru jako výborný přátele a tím se vlastně dostávám k předchozí otázce. Jednou z nejlepších věcí, která se mi stala a které si dodnes neskutečně vážím, bylo to, když za mnou přišel Skoři, jestli bych kapele nepomohl s několika manažerskými věcmi. Pak přiletěl Eric a řešilo se, že by FINAL FLAG potřebovali rychle vydat novou nahrávku. Koník ze Support Underground má svůj ediční kalendář, k tomu svoje časově mimořádně náročné zaměstnání a tak ho kluci nechtěli otravovat s tím, že „Chceme vydat desku. Kdy? Hned.“. Dohodli jsme se na spolupráci, kluci to nahráli a já to ošéfoval u výrobce. Spíš než bych se považoval za vydavatele, tak spíš to beru jako pomoc kamarádům. Ještě si nemohu dovolit třeba zaplatit komplet nahrávku a tak si kapela vše hradí sama a já se starám o výrobu, distribuci a promo, pomáhám s následným prodejem. 

Kolik kapel máš ve svých stájích, proč tyto a jak se jim vede?

Veškerá moje činnost je dělána na přátelské bázi. Možná to teď vyzní divně, ale smyslem mé činnosti není vydělat nějakou korunu a postupně se proslavovat. Tím hlavním smyslem je pomoct mým oblíbeným kapelám. Kapely, které mě vyloženě požádaly o manažerskou činnost, byly postupně EXORCIZPHOBIA, CBF a 1000 BOMBS. Snažím se maximálně podporovat a pomáhat i LAID TO WASTE, BAJONETU… Když k tomu připočtu MURDER INC. a KAAR, kteří si jedou po vlastní ose, tak je to vlastně ta sedmička kapel, které jsem měl na obou Kafestech. Slovo manažer je v tomto případě hodně nadnesené. Dříve byla manažerská činnost důležitější, hlavně kvůli koncertům, ale dnes je strašně jednoduché napsat kapele na Facebook a domluvit si koncert přímo s ní. Spíše než slovo manažer bych použil „kamarádská výpomoc“. S kapelami jsem často v kontaktu a mám v plánu se do toho pustit malinko více. Po přeorganizování práce i svého času chci být ještě aktivnější. Postupně si teď s kapelama sednu a řeknu si své představy. To zas bude kocovin…(smích). Ale pořád jde hlavně o domlouvání koncertů, jejich pořádání, promo a tak podobně. Není možné stíhat jezdit s kapelama na všechny akce. Takže vše je vyloženě přátelskou formou. Začínají se ale množit ohlasy z těchto band, jestli bych pod Coffeegrinderem nechtěl řešit a oficiálně bookovat akce pro celou tuhle thrashovou scénu Praha a okolí. Uvidíme… vše je o domluvě. A co se týče nejbližšího vydání nějakého alba, tak 21. března se koná křest nového alba pražských HC/punkerů V.O.H. Číslem 3 by pak měl být blackový projekt SKYE, kytaristy z LAID TO WASTE, který je neuvěřitelně všestranným hudebníkem. V každém případě jde o přátelskou pomoc, jinak všechny žádosti směřuju na Koníka, jehož práce si ohromně vážím a i jemu se snažím maximálně pomáhat s propagací nebo přímo prodejem jeho nahrávek.

Nedávno konané Izrahell tour bylo jistě zajímavou zkušeností. Jak se vše seběhlo a jaká byla tvá role?

To bylo něco neskutečnýho a dodnes na to vzpomínám. Já byl ten člověk, kterého to napadlo, po čase to všem znovu připomněl a rozhoupal to k aktivitě. Tahle myšlenka vznikla loni na jaře, když v rámci Žižkovské noci vystoupili ve Vopici izraelští BLACK SACHBAK. S Elim, zpěvákem a šéfem kapely, jsme to nakousli a během letních měsíců se do toho opravdu pustili. On nám zajišťoval místa na hraní a na spaní, já řešil organizační věci tady, hodně mi s tím pomohl Ondra, kytarista EXOŠKY. Samotné turné je na samostatný článek, vlastně Ondra svůj report psal i sem na Fobii. Neskutečné zážitky. Hlavně koncert a následná after party v Haifě patří k tomu nejdivočejšímu, co jsme všichni ve svých životech zažili. Okamžitě bych si to zopakoval. Ohromně mě to bavilo. Kluci z CBF i EXOŠKY jsou skvělí muzikanti a skvělí parťáci, klobouk dolů. Jako tourmanažer a řidič (společně s basákem EXOŠKY Alešem) jsme se nemohli brutálně pouštět do všech pijatik, ale všichni jsme si to užili úžasně. Napadá mě hned několik historek, ale to bych tady fakt popsal celou stránku… Taková prdel to tehdy moc nebyla, ale teď už se smíchem můžu napsat jedno – kdyby EXOŠKY přijela do Prahy na letiště o blbých 20 minut později, tak jsme ani neodletěli. (smích)

Kterou kapelu, vystupující na tvých akcích, považuješ za ten nej úlovek a jaká je ta vysněná, kterou bys reálně v budoucnu mohl na vystoupení získat?

Když to vezmu podle relativní velikosti kapely, tak to budou SUICIDAL ANGELS, kteří přijedou do Vopice v červenci, v pondělí, které odstartuje Obscene Extreme týden. Já ale beru velikost kapel hlavně podle mé oblíbenosti. Když jsem lidem říkal, že na Kafest 2019 chci za každou cenu dotáhnout německý MUTARD, tak na mě každý nechápavě koukal, že o tom nikdy neslyšel. Jak roste jméno Coffeegrinderu, chodí čím dál tím více nabídek. Už před jeho založením jsem se motal okolo pořádání nejrůznějších akcí, a tak mám z minulosti i současnosti hodně odstrašujících příkladů, že undergroundovému pořadateli přeroste koncertní bláznění přes hlavu. A peněženku. Jsem hrdý na všechny kapely, které na mých akcích hrály. A jak jsem už psal, v českém undergroundu jsou bandy, které by si zasloužily ukázat své umění i za hranicemi. Třeba takoví LAID TO WASTE už dávno přerostli hranice České republiky. A vysněná kapela koho získat? Mé koncertní přání není nějaká pecka, která nikdy nebyla v ČR, ale spíš kapela, ke které mám už hodně dlouho blízký vztah. Spousta nápadů je nereálných finančně, další pak kvůli tomu, že ty kapely téměř nehrají. Mám rád starou thrashovou scénu 80. a 90. let. Nestydím se zeptat o radu kolegů, kteří akce pořádají, jako třeba Peťan z Thrash Nightmare, kluci z Kreas nebo můj velký kamarád Ossie. Hodně komunikuju ohledně koncertů s Danem z TORTHARRY, který je naprosto skvělý člověk a má vytříbený vkus pro muziku i sport… (smích) Jak jsem zmiňoval, s jídlem roste chuť a tak řeším i další zajímavé kapely na sólo koncerty. Ale to zatím nemohu říkat.

Jak jsi se k poslechu tvrdších odnoží metalu dostal? Vzpomeneš na ten prvotní impuls, kdy jsi věděl, že už není cesty zpět?

Naprosto přesně. Někdo ví, že začal někdy kdysi v dětství, někdy během střední… já si pamatuju nejen konkrétní rok, ale dokonce i album a konkrétní song, který mě dostal na temnou stranu. (smích) Jako dítě člověk poslouchá to, co slyší doma nebo to, co se společně poslouchá ve třídě. Už od mala jsem ale měl tu vlastnost, že jsem neměl rád to, co je všeobecně oblíbené. Prostě když někdo o něčem pořád mluvil a vychvaloval, mě to přestalo bavit. Doma hráli BEATLES, staré rock´n´rolly a ve třídě se poslouchali NEW KIDS ON THE BLOCK. (velký smích) Já tehdy objevil DEBUSTROL, TŘI SESTRY, naprosto jsem nechápal jejich texty, ale lákala mě ta zakázanost, sprostota a hlavně zábava, jelikož mi sudičky daly do vínku tu debilní vlastnost být za třídního kreténa… tedy šaška…Ve 12 letech, v roce 1991, mi kamarád přinesl kazetu, kterou našel u staršího bráchy. Ať si jí pustím, že je to blázinec. Kazeta nebyla přetočená, dal jsem jí do kazeťáku, zapnul to a akorát se rozehrálo „Out Of The Body“ od PESTILENCE, šlo o desku „Consuming Impulse“. Konec, šel jsem do kolen a od toho okamžiku věděl, že tohle je ono. A už nebylo cesty zpět.

Dokázal by jsi vyjmenovat pět alb hudební historie, bez kterých nemůžeš existovat?

Ne (smích)... ale asi budeš chtít, abych odpověděl, co? Člověk se vyvíjí a chutě se mění. Kapely, které jsem dříve poslouchal od rána do večera, si dnes třeba už nepustím. Nebo naopak. Alba, která ale poslouchám tak nějak pořád a táhnou se se mnou většinu života, jsou: PESTILENCE – „Consuming Impulse“, SLAYER – „Seasons In The Abyss“, SEPULTURA – „Beneath The Remains“, SAX – „Zóna strachu“ a DISMEMBER – „Like An Everflowing Stream“. Teď ale nejčastěji poslouchám tu zmiňovanou českou ug scénu. A když ti odpovídám, tak mi u toho hraje „Grind Bastard“ od BENEDICTION.

Na jakém nejlepším koncertě jsi byl jako fanoušek?

Těžko vybrat, i když mám docela přehled v koncertech. Od mala mě bavilo vést si nejrůznější kroniky, přehledy, seznamy… S kámošem Pižďuchem si vedeme už roky statistiku koncertů, na kterých jsme byli, s drobným komentářem, a pak si děláme u piva různé žebříčky. Za minulý rok jsem jako číslo 1 označil POSSESSED v Ostravě, ale neskuteční také byli BENEDICTION na Symbolicu, INSANITY ALERT na Obscenu a LAID TO WASTE na Kafestu. Nejlepší koncert života? Slova „Nejlepší koncert roku“ používám v euforii tak desetkrát ročně. Spíš jsem si odškrtával kapely, které jsem chtěl vidět naživo a většinou jsem byl vždy nadšený, když se mi to konečně povedlo. Určitě pro mě nebyl životní koncert ten od nějaké obří kapely. Naopak si víc užívám undergroundy v malých klubech. Když to vezmu z pohledu šílených fanoušků, atmosféry a neskutečné zábavy, tak show EXORCIZPHOBIA, CBF a BLACK SACHBAK při izraelském tour v Haifě byla úžasná. Ale to jsou pořád čerstvé zážitky, proto to mám v hlavě. Doufám, že ten nejlepší mě teprve čeká.

Jsou krom hudby i jiné koníčky, kterým věnuješ díl svého času?

Rád si nechávám podepisovat alba. A je mi jedno, jestli mi podepíše desku SLAYER Dave Lombardo, se kterým dělám na Sedmičce rozhovor, nebo Studna z BAJONETU na pivku u něj v dílně. Ale to je vlastně taky hudba… Musím upřímně říct, že po sedmnácti letech práce sporťáka dost nesnáším sport…Tedy ten na koukání v televizi, rád si zajdu se jen tak podívat nebo si sám rád zasportuju, přesto, že moje váha tvrdí, že jsem to už dlouho nedělal. Mám rád zábavu. Divadlo, filmy, cokoliv, u čeho se dokážu zasmát. Vážné filmy na přemýšlení nebo divadelní dramata nejsou pro mě. Hudba je koníček číslo 1. Další v pořadí jsou filmy, četba, kolikrát zrelaxuju u nějaké oldschool počítačové hry. Jo a vlastně ohromně rád vařím. A podle reakcí strávníků mi to i docela jde. Ale musí to být pro někoho, nebaví mě vařit pro sebe. 

Co ty a literatura nebo film, našel bys i tady své favority?

Našel. Od dětství jsem hltal knížky Stephena Kinga a dokonce byl i v jeho fanklubu. Poslední roky na čtení nemám moc času, ale když jo, spíš se vrátím k oblíbené klasice (Nezbytné věci, Talisman, To), než abych vyhledával knižní novinky. A mám rád český knižní humor – Černí baroni, Švejk a podobné věci. Ve filmech mám jasno. Hodnocení pod 50 procent a co nejvíce ujetého gore humoru. Mám rád horory a trhlé komedie. Což se dá často spojovat. Jdu si asi pustit Toxického mstitele nebo Tokyo Gore Police… U filmů vyhledávám okamžitou zábavu a humor, protože si je pouštím, abych si u toho odpočinul a ne abych nad nimi dumal. Žebříček deseti nejodpornějších filmů historie jsem projel dvakrát.

Před poslední otázkou, si nemohu odpustit jednu nejapnou, co Kafe a nápoj káva, v jakém jste vztahu?

Mám kávy plný zuby. (smích) Dříve jsem nekafoval, poslední tři čtyři roky jo, protože nám do práce přinesli presovač na kafe a stačí tedy jen přijít a zmáčknout knoflík. Trochu mlíka, žádný cukr, promíchat, netřepat… Na základní škole mě strašně rozčilovalo, jak si z mého jména dělají všichni srandu, ale postupem času jsem si na tom čím dál tím víc zakládal a dnes jsem na to hrdej. Kafe mi dnes říká i moje máma. A má to i jednu velikou výhodu. Představ si, že potkáš nějakou slečnu a řekneš jí „Slečno, nechtěla byste skočit na Hořínka?“… no tak dostaneš pěstí… Ale když řekneš „Slečno, nechtěla byste skočit na Kafe?“, tak dost často uslyšíš „Jo, ráda.“. (smích)

Prozraď mi prosím na závěr, jaké máš do budoucna plány?

Bavit sebe a ostatní. Jak jsem už zmiňoval, nabídek mi chodí hodně, ale nechci bláznit a hlavně, a to beru za hodně důležitý, nechci zvyšovat konkurenci akcí. V Praze už jich je tak až moc a často mě sere, že se akce tlučou. Jednou jsem si akci naplánoval a postupem času k ní v ten den přibyly žánrově stejné další tři. Nesmysl… Stačí mi pro začátek kolem pěti akcí za rok. Kdo ví, jak se to rozjede… Byl bych jedině rád. Co se týče koncertů, tak do léta  jsem plánoval udělat ještě jednu, ale v současné situaci nikdo nic nemůže na nejbližší měsíce plánovat. V květnu spoluorganizuju Fest cup, fotbalový turnaj lidí z festivalů Brutal Assault, Obscene Extreme, Czech DeathFest, MightySounds a teď také Nice To Eat You Deathfest. Je to veliká prdel. Hrát se má v sobotu 16. května v Křičeni, ale uvidíme, jak to nakonec bude, u Čurbyho. To je stejný fanatik do fotbalu jako do muziky. Ale to každý ví. A je pro mě čest, že jsme kámoši. Ostatně já se snažím pomáhat na nejrůznějších akcích a letních festivalech. Sbírám tím zkušenosti a baví mě pomáhat při všem okolo muziky. A potkávám na scéně čím dál tím více srdcařů, kterých si neskutečně vážím! Lidi si mají pomáhat. No a na zářijovém Kafestu mám domluvenou perfektní sestavu v čele s ASSASSIN, MAJSTER KAT, LAHAR, GÖTTERDÄMMERUNG, LAID TO WASTE… Jak jsem říkal, nabídek je spousta a jestli lidi budou na akce chodit, můžeme společně táhnout ten Coffeegrinder nahoru. Všechny novinky najdete na mém Facebooku.

Moc díky za odpovědi, měj se hezky a ať se daří!

Děkuji ti za možnost tohoto rozhovoru. Myslím si, že je milion zajímavějších lidí, než já. (smích) Je to pro mě určitě čest a i závazek. Lidi, poslouchejte český kapely, stojí za to!

Facebook


Zveřejněno: 05. 04. 2020
Přečteno:
3713 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář