Festival měl dvě etapy. První představení se konalo v Plasech nedaleko Plzně druhá etapa pak nově v Jihlavě v místním letním kině.
Areál zde je skutečně nádherný, prostorný a hlavně většina návštěvníků si může i sednout, pokud zrovna nechce někde trajdat po stánkách s různými suvenýry, či občerstvením. Pokud by někoho nezajímala jenom produkce, tak jsou pro něho připraveny zajímavé zábavné atrakce. Jako je například horolezecká stěna nebo vodní fotbálek (nebo jak to pojmenovat) a různé soutěže pořádané firmou Eurotel.
Festival otevřela protřelá punk-rocková kapela Zvláštný Škola. Tuto kapelu jsem zaregistroval před lety s povedeným klipem na skladbu Hajzlbába. Tu jsem slyšel hned jako druhou skladbu. Kapele to šlape a lepší otvírák pořadatelé rozhodně vybrat nemohli. Čekal jsem více punkového nářezu, ale Zvláštný Škola vstoupila spíše do rockových vod. Ovšem její projev zůstal i nadále originální a to se cení. Hlavně takové ty humpolácké zpěvové linky souboru jsou hodně svérázné. O předzpívání různých volovin před většinou songů nemluvě. Hodně zábavné vystoupení.
Po Zvláštný škole se na pódiu objevila pro mě jediná neznámá kapela festivalu Komunální Odpad. Ačkoli si kapela dala dosti nelichotivý název, rozhodně bych její produkci takto nehodnotil. Kapela hraje takový ten hard rock či heavy metal zábavového stylu. Ovšem ač nad těmito kapelami často ohrnuji nos, zde nelze tak učinit. Kapela je sehraná a na pódiu vypadá hodně věrohodně. Svou tvorbu má založenou především na silných refrénech a chytlavých sólech. Což může být mnohdy zavádějící, ale u této kapely mi to tak prostě nepřijde.
Následující kapela Doga už toho má taky něco za sebou a ví jak to správně rozjet. Silný vokální projev, dravá sóla a opět silné refrény. Heavy metal jak vyšitý. Kapela přehrává svůj materiál a neváhá se vrátit i do let dávno minulých. Důkazem budiž snad deset let starý hit skupiny Nejsi nevinná.
O komplexech z minulosti by mohl hodně mluvit i Debustrol, který svůj set odpálil letitou skladbou Vyznání smrti. Pro mě kult. Sice tato thrashová legenda hodí do dychtivého davu pár nových fláků, ovšem v závěru opět vítězí staré věci typu Údolí Hádu, Antikrist a v rychlém sledu Protest. Valí to jako prase. Rozjetý vál trochu brzdí zvolněná skladba Svět co zatočí s tebou. Ovšem poslední dva songy na to dají okamžitě zapomenout. Monstrózní vystoupení monstrózní kapely, která za celou dobu své existence neztratila vlastní ksicht.
Festival dostává grády. Na pódiu už je připravena další temně kovová ikona a sice Törr. Začíná se titulní skladbou z alba Made in Hell. Docela slušný odvar. Kapela za dobu svého působení prošla několika stylovými kopanci a tak jsem jen trochu kysele usmál, když jsem viděl označení Black metal. Já si black metal představuji trochu jinak, ale budiž. Nebudeme škatulkovat. Hlavní je že se to líbí. Kapela valí pár nových fláků, ale fans už se asi nejvíce těší na dávné hity kapely. A dočkávají se. Zazní Ohnivá řeka a nakonec i příšerně natažený letitý hit kapely Inkvizitor.
Po Torru přichází tvrdá brzda až vás to praští přes čumák. Na jevišti totiž rozezněla své nástroje trojice Katapult. Bez pochyby největší legenda festivalu slavící tento rok již třicet let od svého narození. Tak tedy Happy Birthday. Vzduchem se pojednou vznášel mrak nasáklý nostalgií. Zazněly snad všechny hity od kapely doprovázené sborovým zpěvem publika. Pěkný zážitek ačkoli hudební pro mě zcela nehudební. Jestli mi rozumíte.Totiž více než kapela samotná mě bavila reakce publika a ty věci okolo.
Dalším tvrdým nárazem pro metalové srdce bylo vystoupení Anety Langerové. Tímto festival tak trochu změnil povahu. Staré páky vystřídala mladá Superstar. Pod jevištěm, ale takové střídání vůbec neproběhlo. Pro mě zajímavá ukázka neortodoxnosti publika. Že by ti lidé neměli žádný názor a spolkli všechno co jim pořadatelé namíchali? Těžko říct. Ale pojďme k Anetě. Přes všechny mé výhrady k Superstar, od blbnutí lidí až po komerčnost celého fenoménu, musím uznat, že Aneta je skutečně výborná zpěvačka. Škoda, že vedle mě nestál pan Hejma, možná by měl nějaké debilní připomínky. Já žádné nemám. Ani debilní, ani věcné. Aneta si na nic nehraje. Vystupuje v džínách a mikině. Neprodává svou muziku přes sex ani přes různé skandály jako to dělá spousta popových kurev, ale svým umem. A to je věc, ze které by si ostatní měli vzít příklad. Trochu mě mrzelo, že Aneta překrývala ostatní muzikanty, kteří by určitě měli co ukázat. Ale musíme vzít v potaz fakt, že hudba Anety Langerové je založena hlavně na jejím zpěvu. I rokec v jejím podání dokázal lidi rozparádit, ale jak už jsem uvedl výše, kdyby vystoupili Krabathor a pak Budvarka, bylo by to asi jedno.
Další na řadě byl Divokej Bill. Pro mě celkem nezáživné vystoupení. Skupině se nedá upřít vlastní rukopis, ale takové to věčné halekání dvou slov dokola mě už pomalu lezlo krkem. Možná je to tím, že kapelu je dneska slyšet na každým rohu a tudíž trpím komplexem přeposlouchanosti. Opravdu nevím co více napsat snad jen, že asi by jsem musel být alespoň v mírném alkoholickém opojení, abych kapelu dokázal alespoň trochu vnímat.
Místo toho jsem se ale o pár minut později dostal do opojení alkeholického a to jak jinak, než prostřednictvím skupiny Alkehol. Opět velká nostalgie. Kapela přehrává songy ze svých prvních dvou alb, u kterých asi moje generace hodně vypila. Nechyběly určitě ani novější vály, ale mě prostě dostaly skladby jako Na Slamníku, Travička, Hej hospodo nalejvej a tak dál a tak dál. Alkehol, ačkoli je pro mě dávno za zenitem, umí stále pobavit a v tom asi někdy nezklame. Ovšem bez těch starých songů by to prostě nešlo. A to neplatí jenom o Alkeholu na této párty.
Arakain, pro mě rozhodně nejlepší kapela festivalu, na sebe nenechala dlouho čekat. Arakain prošel několika personálními změnami. A musím konstatovat, že to skupině jen a jen prospělo. Nový bubeník Dogsa plní své povinnosti na sto procent. A nový zpěvák Honza Toužimský se už dávno stal plnohodnotnou náhradou za Aleše Brichtu a to se nepovedlo ani dnes popíkovému zpěváčkovi Petru Kolářovi. Konečně ve skupině cítím ten starý dobrý tah na bránu, který jí tak dlouho chyběl. Ani nečekám jako u předchozích kapel na staré fláky, ale hltám i nové věci. Arakain nikoho nenechává na pochybách a dává jasný signál všem fanouškům, kteří na něj zanevřeli, že je zpět v plné síle.
Po Arakainu rychle opouštím areál. Noc nebyla příliš teplá a tak se ozvalo nachlazení a silné bolení hlavy. Tímto jsem přišel o vystoupení skupiny Harlej.
Na závěr bych vysekl pochvalu pořadatelům, kteří precizně zajistili průběh festivalu. Ať už se to týká dobrého zvuku, pěkného areálu, atrakcí či zabezpečením zdravotnické služby, která měla taky nějakou tu práci.
Dostatečný počet diváků je předzvěstí, že se určitě dočkáme i třináctého pokračování festivalu. Takže nezbývá nic jiného než se těšit.
Neměl jsem sebou naší dvorní fotografku Hanku a tak se omlouvám za sníženou kvalitu fotek.
